58 Co 301/2024-289 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne , datum, (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení , částka, (výrok II.).2. Žalobce se domáhal (žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejích následných doplnění ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, ) zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“). Škoda i nemajetková újma měly žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v pochybení exekučního soudu (Obvodní soud pro , adresa, ) a jím pověřeného soudního exekutora (, tituly před jménem, , jméno FO, , PHD., Exekutorský úřad , adresa, ) při nařízení a vedení exekuce, zahájené k návrhu oprávněné (Obec , adresa, ) podanému soudnímu exekutorovi dne , datum, (u exekučního soudu vedené pod sp. zn. , spisová značka, a u soudního exekutora pod sp. zn. , spisová značka, ), která byla následně jako nezákonná zastavena (usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) a pravomocně skončila dne , datum, (dále též jen „posuzovaná exekuce“). Pochybení exekučního soudu a soudního exekutora spočívalo v jejich nepřihlédnutí k prekluzi části nároku uplatněného oprávněnou, a dále v zahájení a vedení exekuce i přes skutečnost, že ve vztahu ke zbývající části oprávněnou uplatněného nároku se jednalo o exekuci zjevně nepřiměřenou. Na náhradě škody v příčinné souvislosti s nezákonně vedenou exekucí žalobce požadoval částku , částka, jako ušlý zisku z pronájmu nemovitosti (dvou pokojů v bytové jednotce ve vlastnictví žalobce) za dobu trvání exekuce, dále částku , částka, jako skutečnou škodu vzniklou v důsledku zmaření splátkového kalendáře ze dne , datum, (sepsaného žalobcem jako dlužníkem se , podezřelý výraz, pojišťovnou Ministerstva vnitra jako věřitelem), a částku , částka, představující dluh vzniklý žalobci na bankovním účtu vedeném u ČSSP (představující pravidelný poplatek za vedení účtu, který si banka vzhledem k blokaci účtu po dobu vedení exekuce nemohla strhávat). Nemajetkovou újmu ve výši , částka, (, částka, za den vedení exekuce za dobu od , datum, do , datum, ) požadoval žalobce s tvrzením, že vedle poškození dobrého jména a pověsti žalobce (nejen k osobám blízkým, ale i k bankovním a státním institucím) v důsledku postupu a rozhodování exekučního soudu a soudního exekutora a z toho plynoucího stresu utrpěl i , podezřelý výraz, stav žalobce; u žalobce došlo v předmětném období k rozvoji jeho , název, .3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně zejména namítla absenci odpovědnostního titulu a rovněž i absenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným postupem orgánů státu a požadovanou škodou i nemajetkovou újmou. Nadto přiznání škody nebo nemajetkové újmy by bylo v příkrém rozporu se zásadou, že z bezpráví právo vzejít nemůže. Nelze poskytnout zadostiučinění v případě, když poškozený prokazatelně neplnil své povinnosti, čímž mu vznikl dluh. Takový postup by byl v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobce o dluhu věděl a poštu přebíral a na dluh nikdy nic nezaplatil.4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění po provedeném dokazování (obsahem exekučního spisu sp. zn. , spisová značka, a spisu soudního exekutora sp. zn. , spisová značka, , dále listinami předloženými žalobcem) popsaných pod bodem 8. až 32. a 35. odůvodnění napadeného rozsudku (kdy odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu (OdpŠk), neboť v projednávané věci nebyl naplněn zejména požadavek existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu (existence odpovědnostního titulu), dále pak ani příčinné souvislosti mezi tvrzenými nároky a nezákonným rozhodnutím či postupem státu.5. Závěr o neexistenci odpovědnostního titulu, za nějž by odpovídala žalovaná, soud I. stupně rozvedl pod bodem 44. odůvodnění napadeného rozsudku, kde výslovně uvedl, že „přestože exekuční soud měl vědět, že je pohledávka prekludována a vedení exekuce je v této části nezákonné, bylo především na oprávněné, aby takový návrh nepodávala a domáhala se pouze neprekludované částky vhodnějším způsobem. Tento postup však nelze klást k tíži státu. Když nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně bylo k odvolání žalobce změněno, bylo mu tak vyhověno a svědčí to o fungování instančního řízení. Soud má za to, že žalobci nesvědčí odpovědnostní titul na základě, něhož se lze s úspěchem domáhat náhrady škody.“6. Existencí příčinné souvislosti mezi žalovanými nároky a tvrzeným nesprávným postupem orgánů státu se soud I. stupně zabýval pod body 48. a 49. odůvodnění napadeného rozsudku. Jako „zastřešující příčinu vzniku případné újmy“ označil nesplnění povinnosti žalobcem, neboť pokud by žalobce plnil řádně své povinnosti, „nikdy by nedošlo k exekučnímu vymáhání“. V souvislosti s požadavkem žalobce na náhradu škody za zmaření splátkového kalendáře poukázal na to, že žalobce čerpá benefity , podezřelý výraz, pojištění, přestože již od roku 2011 do , podezřelý výraz, pojištění nepřispívá. Podle soudu I. stupně nelze v žádném případě dovodit příčinnou souvislost údajného ušlého zisku z pronájmu pokojů v bytě žalobce za situace, kdy z provedených důkazů vyplývá, že jeden pokoj žalobce rekonstruoval a jeden měl obsazený na dobu určitou, nadto nájemníky v bytě nemá nadále, přestože posuzovaná exekuce již skončila. Žalobce neprokázal, že zájemce neměl z důvodu vedení exekuce, neboť důvodů pro neobsazení pokojů může být více (od vybavení, lokality, ceny, po osobnost žalobce). Pokud jde o částku , částka, , jedná se o kumulované poplatky spojené s vedením účtu, které by žalobci vznikly i v případě nezahájení posuzované exekuce. Pokud jde o zmaření splátkového kalendáře, neexistuje příčinná souvislost mezi vymáháním dluhu žalobcem, „který byl ve zhruba stejné výši jako jedna měsíční splátka (, částka, ), kterou uznal a ke které se zavázal“, kdy v exekučním řízení se před částečným zastavením jednalo o částku , částka, , poté o částku , částka, a náklady exekutora. Vznik případné nemajetkové újmy v důsledku stresu souvisejícího s tím, že po žalobci je vymáháno zaplacení jeho dluhů, lze podle soudu I. stupně „připustit“, ovšem za situace, kterou si žalobce přivodil sám tím, že „tyto dluhy několik let tvořil“, tuto nelze klást k tíži státu ani oprávněné.7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit náklady úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (viz bod 51. odůvodnění napadeného rozsudku).8. Proti rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci; žalobce jej napadl v celém rozsahu, žalovaná brojila proti nákladovému výroku (II.).9. Žalobce po shrnutí skutkových okolností projednávané věci uvedl, že se zásadně neztotožňuje se závěry soudu I. stupně, když tento zamítl žalobu s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu škody. Má za to, že soud I. stupně ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b) a d) o. s. ř. zcela nedostatečně přihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a předkládaným důkazům, když ani neprovedl navrhovaný důkaz výslechem žalobce jako účastníka řízení a soudního exekutora, aniž by k tomu byly splněny zákonné předpoklady; že soud I. stupně ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) a e) o. s. ř. dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když dovodil neexistenci odpovědnostního titulu a neexistenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody, nemajetkové újmy a odpovědnostním titulem; rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení soudu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy žalobce v řízení dostatečně prokázal existenci odpovědnostního titulu i příčinnou souvislost mezi vzniklými újmami a nezákonným rozhodnutím či postupem státu. Žalobce dále v zásadě zopakoval svoji argumentaci k existenci odpovědnostního titulu. Shrnul, že jelikož byla exekuce již od počátku dílem nezákonná, kdy byla zahájena pro již neexistující (neboť prekludovaný) nárok, přestavuje další vedení nepřiměřené exekuce (zbývající vymáhaná částka byla násobně nižší, než náklady exekuce) nesprávný úřední postup spočívající ve vedení exekuce nepřiměřeným a nevhodným způsobem; předmětná nezákonná exekuce pak tvoří odpovědnostní tit