69 Co 219/2024 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 119 456,02 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 456,02 Kč od 29.12.2022 do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50 985 Kč (výrok II.).2. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že mezi žalobkyní jako postupníkem a postupitelem , jméno FO, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, kterou měl postupitel vůči žalované a která plynula z dvou smluv o revolvingovém úvěru (I. a II.) uzavřených mezi postupitelem a žalovanou dne 19. 2. 2015, jejímiž součástmi byla i smluvní ujednání. Téhož dne uzavřel postupitel se žalovanou rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z této úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě této smlouvy měla žalovaná poskytnout postupiteli částku 40 000 Kč za poplatek 45 128 Kč, kdy výpůjční úroková sazba činila 130,16 % ročně a RPSN činilo 122,09 % a dále částku 42 000 Kč za poplatek 85 296 Kč, s výpůjční úrokovou sazbou 148,15 % ročně a RPSN činilo 135,90 Kč. Úvěrové smlouvy byly dále zajištěny sankcemi, např. smluvní pokutou ve výši 25 % z celkové částky úvěru v obou smlouvách a dále smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny v obou smlouvách. Postupitel se dostal s platbami do prodlení a žalovaná proti němu zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , čj. , spisová značka, ze dne 19. 11. 2015, jímž byla kromě částky úvěru postupiteli uložena povinnost uhradit žalované další poplatky a platby. Postupitel uložené platby nesplácel, proto žalovaná proti němu zahájila exekuční řízení na základě shora uvedeného exekučního titulu, které bylo vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, - soudním exekutorem , Orgán veřejné moci, , pod sp. zn. 094 EX 03502/16, které bylo skončeno vymožením celé pohledávky žalované jakožto oprávněné, včetně příslušenství a nákladů exekuce. Po té postupitel dne 10. 5. 2019 podal prostřednictvím exekučního soudu návrh na zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. a tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením Městského soudu v Brně, čj. 79 EXE 877/2016-94 ze dne 27. 1. 2020 z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a na ní navazující rozhodčí smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Po odvolání žalované bylo exekuční řízení pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. 20 Co 97/2020-152 ze dne 20. 10. 2020, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí o zastavení potvrzeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná, a to včetně rozhodčí doložky. Důvodem nemravnosti byla shledána zejména excesivní výše úrokové sazby. V důsledku toho neměl rozhodce pravomoc rozhodčí nález vydat a exekuční titul je tak od samého počátku nevykonatelný. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 6. 11. 2020. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor vymohl na žalované částku celkem 376 483 Kč, která byla kromě původní jistiny úvěru 40 000 Kč a 42 000 Kč tvořena částkami připadajícími na úroky, smluvní sankce a náklady předchozího rozhodčího řízení. Z uvedené sumy vyplatil exekutor žalované jako oprávněné částku ve výši 204 607,90 Kč. Postupitel před zahájením exekučního řízení uhradil žalované částku 36 017 Kč, celkem tedy žalobkyně uhradila žalované částku ve výši 240 624,90 Kč. Žalovaná vyplatila žalobkyni částku 82 000 Kč. Žalobkyně se domáhala svých nároků předžalobní výzvou podle § 142a o. s. ř., ale žalovaná požadovanou částku neuhradila.3. V rámci právního posouzení zjištěného skutkového stavu se nalézací soud ztotožnil s právní argumentaci přednesenou žalobkyní. Předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatným právním jednáním jako celek, a to včetně rozhodčí smlouvy, když poukázal na řadu předcházejících zcela analogických sporů mezi týmiž účastníky. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (§ 580 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník /dále též i „o. z.“/) je sjednaný úrok, RPSN a další sankce, které přestavují takovou nerovnováhu v postavení účastníků smlouvy v neprospěch žalobkyně jako spotřebitelky, že smlouva jako celek odporuje dobrým mravům.4. Vzhledem k tomu, že plnění na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy bylo nejprve přiznáno rozhodčím nálezem a následně vymoženo v exekučním řízení, vzniklo na straně obou účastníků bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení posoudil podle ust. § 2991 a násl. o. z.5. Soud provedl výpočet na základě nesporné výše vzájemně poskytnutých a vyplacených pohledávek účastníků, když jejich výši vypočtenou v žalobě žalovaná nijak nesporovala a dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 119 456,02 Kč, a to i po zápočtu kapitalizovaných úroků z prodlení, jak učinila žalobkyně.6. Spornou zůstala otázka vznesené námitky promlčení.7. Pro určení počátku a délky běhu promlčecí lhůty v tomto případě třeba použít o. z., neboť ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo za účinnosti tohoto právního předpisu. Promlčecí dobu posoudil podle ust. § 619 a násl. o. z.8. Soud se neztotožnil s tvrzením žalované, že bezdůvodné obohacení vzniklo již vymožením předmětné částky v exekučním řízení, a tedy už od této doby je nutno počítat plynutí promlčecí doby. Bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklo až okamžikem zastavení exekučního řízení, tj. právní mocí usnesení o zastavení řízení, tedy dne 6. 11. 2020. Byla-li na podkladě rozhodčího nálezu vedena exekuce, pak po dobu, kdy probíhala, přetrvával i důvod, pro který vymožené plnění náleželo žalované jako oprávněné. Tento důvod odpadl až poté, co byla exekuce pravomocně zastavena. Z tohoto usnesení také žalobkyně seznala, že na straně žalované vzniklo na její úkor bezdůvodné obohacení neoprávněným vymožením plnění. Tím okamžikem soudní exekutor pozbyl práva na vymožené finanční prostředky, a až tímto okamžikem započala běžet promlčecí doba k uplatnění požadavku žalobkyně na vrácení částky žalovanou, kterou obdržela jako vymožené plnění poté, co exekuce byla od počátku vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, jímž byl rozhodčí nález, jak konstatoval exekuční soud a s jehož názorem se i nalézací soud ztotožňuje. V době, kdy exekuce probíhala, nemohla zde žalobkyně uplatnit požadavek na vrácení vymoženého plnění s tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Tuto možnost měla až po pravomocném skončení exekučního řízení. Tříletá promlčecí lhůta tedy by uplynula dne 6. 11. 2023, žaloba byla podána dne 30. 5. 2023 a tedy před jejím uplynutím.9. Soud jako zcela liché shledal i námitky žalované týkající se skutečnosti, že zde existuje překážka věci rozsouzené v podobě rozhodčího nálezu, který nebyl platně zrušen zákonným způsobem. S touto problematikou se vypořádal soud v rámci exekučního řízení, když v souladu s platnou judikaturou shledal rozhodčí nález natolik vadný, že nemůže sloužit jako vykonatelný exekuční titul, a postupoval v rámci své kompetence při posuzovávání vydaných exekučních titulů. Nevykonatelný titul nemůže být označen za rozhodnutí tvořící překážku věci rozhodnuté, neboť je v podstatě nicotné, tj. nemající žádné právní účinky.10. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a s ohledem na to, že se žalovaná dostala do prodlení, přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty dané žalobkyní žalované k plnění v rámci předžalobní výzvy.11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Brojila proti právnímu posouzení nalézacího soudu se závěrem, že žalobkyni vzniklo bezdůvodné obohacení. Setrvala na stanovisku, že nejde o bezdůvodné obohacení, když rozhodčí nález nebyl zrušen. Stále existuje rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , č.j. , spisová značka, , ze dne 18. 11. 2015 a rozhodčí nález , tituly před jménem, , jméno FO, , č.j. , spisová značka, , ze dne 19. 11. 2015, které nabyly právní moci a staly se vykonatelnými. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu podána nebyla.12. Dovozovala, že účinek ve smyslu § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. (dále jen ZRŘ) není možné chápat omezeně (jen pokud jde o vznik vykonatelného titulu), nýbrž jde všeobecně o účinky podle § 159a o. s. ř., a to proto, že § 28 odst. 2 ZRŘ výslovně hovoří o tom, že jde o účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Právní mocí rozhodčího nálezu tak vzniká právě i překážka věci rozsouzené (rei iudicatae). Pokud právní předchůdce žalobkyně zůstal i po vydání rozhodčích nálezů pasivní (když mohl podat žalobu na zrušení rozhodčích nálezů) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nálezy přehlížet. To by zásadně narušilo právní jistotu a legitimní očekávání.13. Poukázala současně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 25 Co 196/2021-107, v němž byla obdobná situace vyřešena se závěrem, že judikaturu dopadající výlučně na ex