70 Co 186/2024-649 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, výrokem III. uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV. zavázal žalovanou a vedlejší účastnici na její straně, aby v téže lhůtě zaplatily společně a nerozdílně České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a konečně výrokem V. uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, výrokem III. uložil soud žalované a vedlejší účastnici na její straně povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV. zavázal žalovanou, aby v téže lhůtě zaplatila České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Soud ve svém původním rozhodnutí vyšel ze zjištění, že dne , datum, ve , podezřelý výraz, zařízení žalované při , podezřelý výraz, , onemocnění, lékař žalobkyni omylem přerušil hlavní , onemocnění, , což lze hodnotit jako postup , onemocnění, , jehož důsledkem je trvalá újma na zdraví žalobkyně. Uplatněný nárok posoudil dle ust. § 2958 o. z. a podle Metodiky Nejvyššího soudu (dále jen Metodika). Soud s odkazem na ust. § 2956, § 2957 a § 2958 o. z. a po podrobném rozboru systému Metodiky uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu v rozsahu částky , částka, , jež odpovídá znalcem stanovenému percentuálním hodnocení. Soud přihlédl k tomu, že újma nebyla způsobena úmyslně ani z hrubé nedbalosti, když byla způsobena z nevědomé nedbalosti operatérem při lékařském zákroku. Vzal v úvahu, že žalobkyně byla na zdraví omezena již před škodní událostí, když nesla důsledky prodělané pankreatitidy, tj. velmi závažného akutního zánětlivého , podezřelý výraz, , onemocnění, . Na druhou stranu však soud uzavřel, že dietní omezení jsou nepochybně jedním z důsledků prodělaného zákroku, a pakliže žalobkyně preferuje jinou stravu, byla skutečně objektivně omezena. Dále soud hodnotil dosavadní nijak nadprůměrně bohatý společenský a kulturní život žalobkyně před škodní událostí a neshledal v této oblasti důvod pro navýšení částky ZSÚ. Ten neshledal ani v pracovní oblasti, neboť žalobkyně není z pracovního života vyřazena zcela, ale pouze částečně (o čemž svědčí i invalidní důchod druhého stupně), a kromě toho před škodní událostí pracovala spíše nárazově a zaměstnání často střídala. Kritérium věku rovněž nevedlo soud ani ke snížení ani ke zvýšení základní částky, když v době škodní události žalobkyni bylo 55 let. Důvody pro zvýšení náhrady nespatřil ani v přístupu žalované, která mimosoudně vyplatila žalobkyni náhradu za bolest, byť otázka pochybení operatéra byla postavena najisto až dokazováním v soudním řízení.3. Proti původnímu rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání. Poukázala na to, že je notorietou, že znalcem vypočtená částka dle Metodiky je pouze vodítkem pro spravedlivé určení plné kompenzace vzniklé újmy dle zásad slušnosti. Uvedla, že v rozsudku zcela postrádá úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění a výsledná částka odškodnění vytrpěných bolestí žalobkyně je v rozporu se skutkovými zjištěními. Vytkla soudu, že zamlčel doporučení znalce na zvýšení v posudku stanovené částky s tím, že pro některé obtíže chybí v Metodice položky. Velmi zásadně se ohradila proti tomu, že se soud prvního stupně nezabýval intenzitou a formou zavinění žalované a spokojil se se závěrem, že újma byla způsobena z nevědomé nedbalosti operatéra. Uvedla, že žalovaná nevyužila hned několika možných metod, jež by poranění žlučových cest žalobkyně zabránily, k čemuž soud nepřihlédl přesto, že to svědčí o hrubé nedbalosti, stejně jako samotný postup operatéra i nedostatky v informovaném souhlasu. Zmínila také to, že forma zavinění nevědomou nedbalostí nevylučuje nedbalost hrubou, jež by měla být vzata v potaz při úvaze o zvýšení odškodnění. Žalobkyně dále poukázala na bezpohlavnost postoje žalované k vzniklé újmě, žalovaná se žalobkyni neomluvila, neprojevila sebemenší lítost, a navíc se distancovala v rámci následně vedeného řízení od svého původně vstřícného uznání zaviněného protiprávního postupu, který konstatovala v dohodě o bolestném, přičemž následně polemizovala znovu i o tom, zda vůbec žalobkyni ztížení společenského uplatnění vzniklo. Argument, že znalec dospěl k závěru, že postup žalované byl lege artis, označila za irelevantní, když je notorietou, že posouzení této otázky je pouze v kompetenci soudu, jelikož jde o otázku právní. Za spekulativní ba bizarní označila pak žalobkyně úvahy soudu o jejích , podezřelý výraz, potížích nesouvisejících se škodní událostí a o jejím ne zcela optimálním životním stylu. Konečně se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce ohradila i proti nepřiznání odměny za některé provedené procesní úkony a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako nepřezkoumatelný zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná se prostřednictvím své právní zástupkyně k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila. Uvedla, že v průběhu řízení vznesla ona i vedlejší účastnice řadu výhrad ke znaleckému posudku, zejména nadhodnocení některých položek a absenci skutečností, že žalobkyně měla potíže v některých oblastech i bez komplikací vzniklých při , podezřelý výraz, . Nicméně projevila vstřícnost a proti celkové přiznané částce nebrojila. Dále sdělila, že žalobkyni se v celkovém součtu bolestného ZSÚ i příslušenství pohledávky dostalo částky , částka, , což je částka nanejvýš adekvátní. S odkazem na ust. § 13 o. z. poukázala na to, že náhrada újmy by měla být poskytnuta podle zásad slušnosti, tedy srovnatelně s obdobnými případy. V této souvislosti pak odkázala na několik již pravomocně skončených soudních sporů, kde se dostalo obdobně poškozeným jedincům náhrady ZSÚ v rozsahu kolem , částka, . Aby bylo dosaženo spravedlivého odškodnění v obdobných případech mělo by podle názoru žalované docházet k navyšování částky odpovídající percentuálnímu ohodnocení újmy jen ve zcela výjimečných případech odůvodněných výjimečnými okolnostmi. Žalovaná souhlasila se závěrem soudu prvního stupně o absenci výjimečných sportovních a společenských aktivit před škodní událostí a zdůraznila, že znalec řadu oblastí hodnotil pouze na základě subjektivních sdělení žalobkyně, které se pak ukázaly býti v rozporu s provedenými důkazy. Ohradila se proti tomu, že by snad došlo k pochybení operatéra hrubým porušením či zanedbáním jeho povinností, naopak šlo o ojedinělé pochybení velmi zkušeného operatéra, které bylo okamžitě po vzniku všemi možnými cestami napravováno. K údajně nekorektnímu následnému postoji k vzniklé újmě žalovaná uvedla, že žalovaná preferovala mimosoudní vyřízení sporu, a proto také bez větších průtahů vyplatila žalobkyni bolestné i náhradu nákladů. Konečně poukázala žalovaná i na to, že žalobkyně trpěla , onemocnění, , prodělala těžkou , onemocnění, a byla jí zjištěna , onemocnění, a trpěla rovněž , onemocnění, . Právě v důsledku , onemocnění, jí byl vyjmut , název, . Je tedy podle žalované zřejmé, a nikoli spekulativní, že funkčnost trávicího sytému žalobkyně byla již před škodní událostí narušena, a je obecně známo, že takovýmto , podezřelý výraz, odpovídá celoživotní šetřící dieta. Žalobkyně by tedy byla omezena i bez komplikací při zákroku, pokud jde o stravu. Soud tuto okolnost konstatoval, nicméně nijak ji nezohlednil snížením částky odpovídající základnímu bodovému ohodnocení. Také zapojení do sportovních aktivit nebylo nijak výjimečné, a navíc bylo zohledněno v základním bodovém ohodnocení posudku. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potv