70 Co 271/2024-132 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.).2. Žalobkyně se dle zákona č. 82/1998 Sb. domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, , která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou prověřování , podezřelý výraz, oznámení, které podala pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, činu porušování domovní svobody dle § 178 , podezřelý výraz, zákoníku, řízení bylo vedeno Obvodním ředitelstvím policie , adresa, IV pod sp. zn. , číslo, (dále také jen posuzované řízení). Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně podala dne , datum, , podezřelý výraz, oznámení s tím, že byla neoprávněně vystěhována z bytu, který obývala. V žalobě popisovala postup orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení, kdy Policie ČR věc čtyřikrát odložila a dozorující státní zástupce její rozhodnutí čtyřikrát zrušil, popáté rozhodl policejní orgán o odložení věci dne , datum, , proti čemuž podala žalobkyně stížnost, která byla dne , datum, zamítnuta. Žalobkyně se následně obrátila na Městské státní zastupitelství v Praze s podnětem k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, , o výsledku přezkumu byla žalobkyně informována podáním ze dne , datum, , které jí bylo doručeno dne , datum, . Celková délka posuzovaného řízení tedy činila dle žalobkyně 3 roky a 3 měsíce (od , datum, do , datum, ). Žalobkyně požadovala odškodnění ve výši , částka, , základní částku za jeden rok řízení stanovila žalobkyně s přihlédnutím k inflaci na , částka, , a tuto z důvodů zvýšeného významu řízení zvýšila o 50 %.3. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila žalobkyně u žalované dne , datum, a bylo jí přiznáno zadostiučinění v částce celkem , částka, , když žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vycházela z toho, že řízení trvalo 2 roky a 11 měsíců (od vydání záznamu o zahájení úkonů , podezřelý výraz, řízení do definitivního odložení věci), do délky řízení žalovaná nezapočítala tu část, kdy byl vyhodnocován následný podnět k výkonu dohledu.4. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně podala dne , datum, , podezřelý výraz, oznámení, podrobně popsal dosavadní průběh přípravného řízení, v němž bylo celkem pětkrát rozhodnuto o odložení věci, stížnost žalobkyně proti poslednímu rozhodnutí o odložení věci byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zamítnuta. Následný návrh na dohled nad postupem státního zástupce dle §§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, soud prvního stupně do délky posuzovaného řízení již nezahrnul, neboť se nejednalo o opravný prostředek proti usnesení o zamítnutí stížnosti, ale o tzv. jiné podání.5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně konstatoval, že posuzované řízení trvalo 2 roky a 11 měsíců. Tuto dobu považoval ve shodě se žalovanou za nepřiměřeně dlouhou a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit v penězích.6. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud prvního stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka , částka, až , částka, , přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Délku řízení soud prvního stupně nepovažoval za natolik extrémní, aby bylo důvodné vycházet z vyšší částky než , částka, za rok řízení. Základní částku zadostiučinění za řízení dlouhé 2 roky a 11 měsíců stanovil na , částka, . Důvody pro modifikaci této základní částky soud prvního stupně neshledal. Řízení hodnotil jako standardně složité po skutkové stránce, ani neshledal podíl žalobkyně na délce řízení. Skutečnost, že došlo čtyřikrát ke zrušení usnesení policejního orgánu o odložení věci, se dle soudu prvního stupně již promítla do závěru o nepřiměřené délce řízení, stejně jako význam řízení pro žalobkyni, který byl dle soudu prvního stupně zvýšený s ohledem na věk žalobkyně a to, že je osobou zranitelnou. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyni náleželo odškodnění v částce , částka, . Žalovaná tuto částku již před zahájením řízení žalobkyni vyplatila, důvody pro vyšší odškodnění soud prvního stupně neshledal, a žalobu proto zamítl.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně především vytkla, že nesprávně posoudil okamžik skončení namítaného řízení do délky posuzovaného řízení, když uzavřel, že do délky řízení není možné započítávat dobu, po kterou bylo rozhodováno o návrhu žalobkyně na dohled nad postupem státního zástupce dle §§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb. Poukázala na to, že i Ústavní soud považuje žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství za procesní prostředek ochrany práva a teprve jeho vyčerpáním se může stěžovatel dovolávat svých práv u Ústavního soudu (k tomu odkázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2166/14, nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, a usnesení sp. zn. III. ÚS 254/16). Žalobkyně nesouhlasila ani s tím že soud prvního stupně vyšel ze základní částky ve výši , částka, a nepřisvědčil žalobkyni, které žádala použít horní hranici základní částky a tu dále podstatně navýšit. Upozornila, že posuzované řízení bylo řízením , podezřelý výraz, , u něhož je lhůta pro skončení prověřování stanovena v § 159 odst. 1 písm. a) , podezřelý výraz, řádu na 2 měsíce od přijetí , podezřelý výraz, oznámení, v tomto případě tedy byla 19krát překročena, což dle názoru žalobkyně zakládá důvod pro zvýšení základní částky. Žalobkyně také namítala, že v posuzovaném řízení nedošlo pouze k porušení jejího práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale policejní orgán svým postupem porušil i další základní zásady , podezřelý výraz, práva, zejm. zásadu oficiality, zásadu zjištění skutkového stavu věci, zásadu vyhledávací, zásadu umožnit žalobkyni jakožto poškozené plné uplatnění jejích práv, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces i práva žalobkyně na účinné vyšetřování. Soud prvního stupně dle žalobkyně také nezohlednil, že žalobkyně se po celou dobu řízení aktivně snažila, aby řízení bylo co nejkratší a opakovanými urgencemi žádala policejní orgán o sdělení stavu řízení (celkem zaslala policejnímu orgánu 7 urgencí), podala podnět k předložení věci jinému oddělení policie, dne , datum, podala z důvodu nečinnosti policejního orgánu podnět k výkonu dozoru nad jeho činností dozorujícímu státnímu zástupci. Poukázala na to, že z většiny zrušovacích usnesení dozorujícího státního zástupce vyplývá, že policejní orgán neprováděl veškeré důkazy a usnesení o odložení věci vydával předčasně na základě neúplných skutkových zjištění, opakovaně také ignoroval pokyny státního zástupce. Podíl nesprávného postupu policejního orgánu na celkové délce posuzovaného řízení je stěžejní, proto žalobkyně považuje za nutné základní odškodnění procentuálně zvýšit. Pochybení spatřovala i v tom že soud prvního stupně nepřistoupil ke korekci základní částky z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni, když sice konstatoval, že posuzované řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam z důvodu jejího věku a zranitelnosti, nicméně ani přesto základní částku nikterak nenavýšil. Další důvody pro navýšení základní částky žalobkyně spatřovala v tom, že došlo k zásahu do jejího práva bydlení, které je zaručeno Ústavou, v době narušení práva žalobkyně probíhala pandemie , podezřelý výraz, Covid-19 a byl vyhlášen nouzový stav, což vedlo ke ztížení až nemožnosti sehnat náhradní bydlení, žalobkyně je přitom osobou ve velmi neutěšené finanční kondici, neboť pobírá sociální dávky na bydlení, je ohrožena bytovou nouzí, a vzhledem k tomu, že se ze dne na den ocitla bez střechy nad hlavou, byla nucena vyhledat pomoc sociálních center. Žalobkyně také uvedla, že celá situace v ní vyvolala obrovskou dávku stresu. Vyjádřila přesvědčení, že při výpočtu přiměřené kompenzace by měl soud vycházet z horní hranice základní částky, tj. , částka, , která by měla být navíc modifikována směrem nahoru z výše uvedených důvodů. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaná k odvolání žalobce písemné vyjádření nepodala. V rámci své omluvy z jednání před odvolacím soudem uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, a navrhla, aby jej odvolací soud potvrdil.9. Odvolací soud poté na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné.10. Odvolací soud musí předeslat, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné d