72 Co 238/2024-99 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 61 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 10. 2023 do zaplacení (výrok I) a v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení částky 142 750Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 10. 2023 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám jejího advokáta (výrok III).2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení zahájeného usnesením , Orgán veřejné moci, kraje ze dne 13. 9. 2014, č. j. , spisová značka, , a poté vedeném , spisová značka, pod sp. zn. 3 T 31/2015 (v němž žalobkyně vystupovala v pozici poškozené) vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit v zažalované výši.3. Ze shodných tvrzení účastnic řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně oznámila dne 22. 5. 2014 , Orgán veřejné moci, (dále jen „policie“) podezření ze spáchání trestného činu , jméno FO, , kterým žalobkyni způsobil poškození zdraví. Usnesením policie ze dne 13. 9. 2014 bylo proti němu zahájené trestní stíhání, podáním ze dne 8. 12. 2014 žalobkyně specifikovala nárok na náhradu škody ve výši 8 670 Kč a dne 27. 2. 2015 byla podaná obžaloba u , Orgán veřejné moci, (dále jen „okresní soud“), který od té doby vedl tuto věc pod sp. zn. 3 T 31/2015. Dne 1. 3. 2016 žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč a dne 24. 11. 2016 založila do spisu znalecký posudek, z něhož dovozovala požadavek na náhradu škody ve výši 980 860,37 Kč. Dne 25. 11. 2016, 22. 5. 2017, 3. 8. 2017 a 18. 11. 2017 proběhla ve věci hlavní líčení. Na základě v mezidobí vyhotoveného znaleckého posudku došlo ke změně dosavadní právní kvalifikace trestní věci, kterou bylo proto třeba projednávat v senátě, a to v hlavním líčení konaném 6. 12. 2018, 20. 5. 2019, 26. 3. 2020 a 23. 7. 2020, kdy obžalovaný nesouhlasil se čtením protokolů o provedeném dokazování, takže dosavadní dokazování bylo nutné zopakovat, a to při hlavních líčeních 13. 8. 2020 a 20. 8. 2020. Opatřením okresního soudu ze dne 27. 8. 2020 byl ustanovený znalec k zodpovězení otázky, zda je obžalovaný schopný účastnit se trestního řízení a chápat jeho smysl. Dne 20. 11. 2020 znalec sdělil okresnímu soudu, že nemůže zpracovat dodatek ke znaleckému posudku (o rozsahu zdravotních poškození žalobkyně), protože žalobkyně na jeho předvolání nereagovala. Její vyšetření pak proběhlo dne 1. 12. 2020. Hlavní líčení dále proběhla 4. 2. 2021, 24. 6. 2021, 23. 5. 2022 a 8. 6. 2022, kdy byl vyhlášený rozsudek (jímž byl obžalovaný uznaný vinným ze zločinu ublížení na zdraví a žalobkyni byla přiznána náhrada škody ve výši 599 951 Kč). Rozsudkem , Orgán veřejné moci, (dále jen „krajský soud“) byl rozsudek okresního soudu zrušený, nicméně obžalovaný byl shledaný vinným zločinem ublížení na zdraví a žalobkyni byla přiznaná náhrada nemajetkové újmy ve výši 599 951 Kč a se zbytkem nároku byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2022, podal obžalovaný dovolání, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. Dne 28. 4. 2023 žalobkyně požádala žalovanou o náhradu nemajetkové újmy ve výši 204 000 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení. Žalovaná stanoviskem ze dne 26. 10. 2023 rozhodla o poskytnutí odškodnění žalobkyni ve výši 52 500 Kč.4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a dospěl k závěru, že posuzované trestní řízení trvající ve vztahu k žalobkyni osm let a pět měsíců (ode dne od 22. 5. 2014, kdy se stala obětí trestného činu a podala trestní oznámení, do dne 15. 12. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek krajského soudu) bylo i přes jeho skutkovou a právní složitost nepřiměřeně dlouhé. V jeho průběhu totiž došlo k několika průtahům a to v době, od 27. 2. 2015 do 25. 11. 2016, od 3. 8. 2017 do 9. 4. 2018, od 6. 12. 2018 do 23. 7. 2020 a od 24. 6. 2021 do 23. 5. 2022. Skutkově i právně soud prvního stupně shledal hodnocené řízení jako složitější, protože k objasnění posuzované věci bylo třeba rozsáhlejšího dokazování (výslechy svědků a celkem třemi znaleckými posudky) a v průběhu trestního řízení došlo ke změně právní kvalifikace (pro rozšíření zdravotních potíží žalobkyně), což si vyžádalo senátní projednání věci a opakování dosavadního dokazování (obžalovaný totiž nesouhlasil se čtením protokolů o obsahu dosavadního dokazování). Na celkové délce řízení se dále podílelo vyhlášení nouzového stavu (pro který bylo třeba nařízená hlavní líčení odročit) a také skutečnost, že toto řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy. Význam hodnoceného řízení pro žalobkyni soud prvního stupně shledal jako zvýšený (šlo o odškodnění poškození jejího zdraví). Prvostupňový soud, který tudíž shledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, proto přiznal žalobkyni zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za jeho první dva roky a následně ve výši 15 000 Kč za každý další rok jeho trvání. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši 112 500 Kč prvostupňový soud snížil o 10 % pro již zmíněnou složitost věci. V hodnoceném řízení totiž bylo nutné provést rozsáhlejší dokazování (některé svědky přitom bylo nutné obesílat opakovaně) a záviselo na výsledcích celkem tří znaleckých zkoumání, na jejichž základě bylo třeba změnit dosavadní právní kvalifikací dané věci, což pak vedlo k povinnost zopakovat dosavadní dokazování. Tuto částku soud prvního stupně následně zvýšil o 10 % pro již zmíněné čtyři průtahy v řízení, což je skutečnost, která jde k tíži žalované. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak již soud prvního stupně neshledal. Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobkyně v posuzovaném řízení utrpěla, tudíž soud prvního stupně stanovil částku 112 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni poskytla odškodnění ve výši 52 500 Kč, soud prvního stupně jí uložil, aby zaplatila žalobkyni ještě částku 61 250 Kč a ve zbývající části, tj. v rozsahu částky 142 750 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení prvostupňový soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice řízení včasná odvolání.6. Žalobkyně, která podala odvolání pouze proti zamítavému výroku napadeného rozsudku, v něm soudu prvního stupně předně vytkla, že jí přiznal základní částku odškodnění pouze ve výši 15 000 Kč za první dva roky hodnoceného řízení a dále ve výši 15 000 Kč za každý další rok jeho trvání. Přibližuje-li se totiž délka hodnoceného řízení již deseti letům, základní částka odškodnění by měla činit minimálně 18 000 Kč za první dva roky řízení a 18 000 Kč za každý další rok jeho trvání. V souvislosti s tím žalobkyně připomněla, že orientační kritérium pro stanovení základní částky odškodnění rozpětím od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč za rok hodnoceného řízení, bylo vytvořené v dubnu 2011, tedy před třinácti lety, kdy existovala odlišná ekonomická situace, i reálná hodnota peněz, než je tomu nyní (průměrná mzda tehdy činila částku 23 984 Kč a v roce 2023 částku 43 431 Kč, tedy bezmála dvojnásobek). I tyto okolnosti proto bylo třeba (podle názoru žalobkyně) promítnout do stanovení základní částky odškodnění. Dále žalobkyně nesouhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že hodnocené řízení bylo složité, protože v něm bylo nutné objasnit rozsah jejích zranění a nadto bylo třeba opakovat dokazování z důvodu nesouhlasu obžalovaného se čtením protokolů z předcházejících hlavních líčení. Z hlediska hmotněprávního totiž šlo o objasnění pouze jednoho skutku kvalifikovaného jako jeden trestný čin. Vzhledem k tomu, že šlo o trestný čin v oblasti ochrany života a zdraví, pro jeho objasnění nebylo třeba specifických odborných znalostí (např. z oblasti ekonomie apod.) a nebylo ani nutné aplikovat na danou věc novou nebo nejasnou právní úpravu. I z procesního hlediska šlo o věc jednoduchou, v níž figurovala pouze jedna obviněná fyzická osoba, jejíž trestnou činnost řešily soudy jen na dvou stupních soudní soustavy. Ani dokazování nebylo rozsáhlé, protože spočívalo především v provádění listinných důkazů a znaleckých posudků, takže nebylo třeba zajišťovat větší počet svědků, kteří by svojí neúčastí mohli průběh řízení mařit. Ostatně čítá-li kompletní trestní spis pouze okolo pěti set listů, nejde zjevně o spis obsáhlý. V samotném trestním řízení navíc nebyla přítomná