72 Co 319/2024-131 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 22 124,30 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu v rozsahu částky 63 469,70 Kč zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v neoprávněném zatčení dne 23. 11. 1988 a následném dopravení na , ústav, bylo způsobené zranění, které bylo lékařským nálezem ohodnocené 275 body, za což žalobce žádá náhradu škody ve výši 93 844 Kč.3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud prvního stupně zjistil, že usnesením Okresního soudu v , místo, ze dne 28. 1. 2021, č. j. , spisová značka, , bylo konstatováno, že žalobce je účastný soudní rehabilitace pro omezení osobní svobody v době od 23. 11. 1988 do 24. 11. 1988 (§ 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci). Z odůvodnění zmíněného rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl dne 23. 11. 1988 neoprávněně zatčený a poté převezený k psychiatrickému vyšetření, při kterém uvedl bolest krční páteře (přetrvávající ode dne 18. 2. 1987, kdy měl být udeřený pendrekem). V lékařské zprávě , ústav, ze dne 25. 11. 1988 a navazující lékařské zprávě , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 4. 2. 2021 je dále rozvedené, že žalobci byly při konfliktu s příslušníky tehdejší , správní orgán, dne 23. 11. 1988 způsobeny oděrky horních končetin (ohodnocenými 20 body), podvrtnutí krční páteře (ohodnocené rovněž 20 body), podvrtnutí palce pravé ruky (ohodnocené 5 body), zlomenina palce pravé nohy (ohodnocená 30 body) a akutní stresový syndrom (ohodnocený 200 body). Dne 12. 2. 2021 žalobce požádal žalovanou o odškodnění popsané nemajetkové újmy ve výši 93 844 Kč způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím neoprávněném zatčení, při kterém byl zraněný. Na tuto výzvu žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 22. 11. 2021, kterým poskytla žalobci náhradu škody ve výši 4 125 Kč.4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně ve svém v pořadí prvním rozsudku ze dne 16. 12. 2019, č. j. , spisová značka, , posoudil podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ve výši 4 125 Kč. Žalobě proto v tomto rozsahu vyhověl, ohledně částky 89 719 Kč žalobu zamítl a rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“). Městský soud v , místo, rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. , spisová značka, , prvostupňový rozsudek jako věcně správný potvrdil a Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , dovolání podané proti naposledy zmíněnému rozsudku odvolacího soudu odmítl. Nicméně Ústavní soud nálezem ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /23, rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , rozsudkem Městského soudu v , místo, ze dne 9. 11. 2022, č. j. , spisová značka, a výroky II. a III. rozsudku Obvodního soudu pro , místo, ze dne 16. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , bylo porušené právo žalobce na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, zaručené článkem 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a jeho právo na soudní ochranu zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto předmětná rozhodnutí v uvedeném rozsahu zrušil.5. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , přiznal žalobci ještě odškodnění ve výši 22 124,30 Kč. Vyšel přitom ze své původní úvahy, že za tvrzenou zdravotní újmu, kterou žalobce utrpěl při zásahu ozbrojených složek státu, mu náleží odškodnění stanovené vyhláškou 32/1965 Sb., Takto stanovené bodové hodnocení žalobcova poškození zdraví činilo již přiznanou částku 4 125 Kč. Nicméně obdržel-li by žalobce toto odškodnění v době vzniku škody, jednalo by se o ekvivalent 70 % tehdejší průměrné hrubé měsíční mzdy (vztaženo k roku 1993), resp. o 30 % ve vztahu k roku 2000 popřípadě o 17 % ve vztahu k roku 2009. Pakliže se žalobci dostává odškodnění až v současnosti, mělo by tedy činit 70 % z průměrné měsíční mzdy, které bylo dosahováno v době podání žaloby. Vzhledem k tomu, že podle informací získaných z veřejných zdrojů činila průměrná měsíční mzda ve III. čtvrtletí roku 2021 (tj. v době podání žaloby v této věci) částku 37 499 Kč, posoudil soud prvního stupně za spravedlivé, aby žalobce obdržel na odškodnění částku odpovídající 70 % z průměrné mzdy v této době, tj. z částky 37 499 Kč, výsledně tedy částku 26 249,30 Kč. S přihlédnutím k tomu, že žalobce již obdržel odškodnění z uvedeného titulu ve výši 4 125 Kč, soud prvního stupně mu přiznal ještě 22 124,3 Kč a ve zbývající části, tj. ohledně částky 63 469,70 Kč, žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho zamítavému výroku o věci samé, podal žalobce včasné odvolání. V něm předně zopakoval průběh daného případu a poté se soustředil na zdůraznění, že žalobce žádá náhradu za poškození zdraví, k němuž došlo při jeho neoprávněném zatčení v roce 1988, tj. za specifických okolností (popsaných v rehabilitačním usnesení. Přesvědčení, že mu lze přiznat více, než jen 15 Kč za každý bod ohodnocení poškození jeho zdraví (což je částka daná § 7 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb., ve znění účinném v roce 1988), žalobce dovozuje z § 7 odst. 3 zmíněné vyhlášky, který umožňoval ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele odškodnění navýšit. Za důstojnější odškodnění žalobce považuje částky přiznané poškozeným, k jejichž poškození zdraví došlo za obdobných okolností, přičemž se konkrétně jedná o rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 14. 9. 2023, č. j. , spisová značka, (týkající se poškozeného , tituly za jménem, , jméno FO, ) a rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2024, č. j. , spisová značka, (týkající se poškozeného , jméno FO, ). V obou zmíněných rozhodnutích totiž stanovil soud odškodnění jakožto desetinásobek základní sazby pro 1 bod podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., tj. 150 Kč za bod. (desetkrát 15 Kč). Žalobce má proto stále za to, že jeho požadavek, aby mu bylo přiznáno 341,25 Kč/bod je přiměřený, a to i s přihlédnutím k tomu, že mu dosud bylo vyplaceno jen 15 Kč/bod a také že od podání žádosti o předběžné projednání nároku (a následně pak i od podání žaloby) výrazně vrostla inflace. Dále žalobce žádá, aby mu byla přiznaná náhrada nákladů za řízení před všemi soudy (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1310/09, ve věci , jméno FO, ). Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadeném výrok změnil tak, že žalobci přizná částku 63 469,70 Kč a dále mu přizná náhradu nákladů řízení v celém rozsahu.7. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby jej odvolací soud jako věcně správný potvrdil.8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Takto rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která se z účasti u odvolacího jednání omluvila a nežádala o jeho odročení (§ 101 odst. 3 a § 211 o. s. ř.).9. Ústavní soud shledal výši původně přiznaného odškodnění žalobci ve zjevném a extrémním nepoměru k závažnosti újmy, která mu byla způsobená v příčinné souvislosti se zraněním provázejícím jeho nezákonné zatčení. Újma byla totiž způsobená žalobci příslušníky bezpečnostních složek státu po jednání u Okresního soudu v , místo, , které lze považovat za politickou demonstraci žalobcova odporu proti komunistickému režimu. Dále z obsahu spisu vyplývá, že žalobce a jeho rodina zažívali ze strany komunistického režimu dlouhodobou perzekuci (projevující se i nezákonným odnětím svobody a násilím). Žalobcovo zranění tudíž provázely mimořádné okolnosti (odlišující jeho poškození od například úrazu při nehodě nebo při práci apod.).10. Vznik žalobcova poškození zdraví tedy provázely okolnosti splňující podmínky pro postup podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. Za popsaných okolností proto odvolací soud shledal jako přiléhavější (na rozdíl od soudu prvního stupně) navýšení žalobcova odškodnění za bolest na desetinásobek základní částky. Ostatně obdobný režim odškodnění byl soudy shledaný jako přijatelný i v žalobcem nabízených případech ke srovnání (viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 14. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , místo, ze dne 27. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , a rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 3. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , místo, ze