91 Co 259/2024-204 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobní návrh, kterým se žalobce proti žalovaným domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím od , datum, do zaplacení (výrok I.). Současně uložil žalobci povinnost, aby žalovaným na náhradě nákladů řízení zaplatil částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaných (výrok II.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovaným domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí – pozemku parc. č. , hodnota, a , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále jen předmětné pozemky), a to za období od , datum, do , datum, . Žalobce v řízení před soudem tvrdil, že je vlastníkem předmětných pozemků, které na něj přešly z majetku České republiky na základě zák. č. 172/1991 Sb. Současně tvrdil, že dne , datum, uplynula lhůta 80 let trvání práva stavby, zřízeného předchůdcům žalovaných smlouvou o stavebním právu ze dne , datum, . Posledně uvedená smlouva byla sjednána mezi Zemským výborem pro , adresa, (právní předchůdce žalobce) a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků (právní předchůdce žalovaných). Z toho žalobce dovozoval, že žalovaní od , datum, užívají předmětné pozemky bez právního důvodu, přičemž za jejich užívání žalobci jakožto vlastníkovi pozemků ničeho neplatí.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, byla uzavřena mezi právními předchůdci účastníků platná smlouva o stavebním právu. Předmětem smlouvy bylo zřízení práva stavby na uvedených pozemcích pro právní předchůdce žalovaných. Právo stavby bylo touto smlouvou zřízeno na dobu 80 let, přičemž Družstvo pro postavení úřednických a dělnických domků coby právní předchůdce žalovaných se zavázalo hradit právnímu předchůdci žalobce s účinností od , datum, pachtovné (činži stavební) v částce , částka, čtvrtletně. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo dále zjištěno, že zapsaným vlastníkem předmětných pozemků ke dni rozhodnutí soudu I. stupně bylo Hlavní město , adresa, (žalobce). Jako nabývací titul byl ve veřejném seznamu uveden „vznik vlastnického práva podle zákona č. 172/1991 Sb.“ Dále bylo zjištěno, že na pozemku parc. č. , hodnota, v kat. území , adresa, se nachází stavba – dům č. p. , číslo, . Vlastnické právo k výše uvedené stavbě bylo předmětem samostatného soudního řízení, vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, k návrhu žalobce proti totožným žalovaným pod sp. zn. , spisová značka, a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Návrh žalobce na určení vlastnického práva k domu č. p. , číslo, byl zamítnut rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který již nabyl právní moci. Z odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, se podává, že odvolací soud v tamní věci dospěl ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že na Hlavní město , adresa, nepřešlo podle zákona č. 172/1991 Sb. vlastnické právo k domu č. p. , číslo, na pozemku parc. č. , hodnota, v kat. území , adresa, .4. Současně bylo soudem I. stupně ve sporné věci zjištěno, že se žalobce proti totožným žalovaným domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků již v předchozím období. Řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a jeho předmětem bylo vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení žalovaných za období od , datum, do , datum, (včetně). Žalobní návrh byl zamítnut rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který rovněž nabyl právní moci.5. V řízení před soudem I. stupně bylo rovněž prokázáno, že žalobce dne , datum, vyzval žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, . Předpis žalobcem vyměřené náhrady byl doručen prvé žalované dne , datum, a druhému žalovanému dne , datum, . Následně doručil žalobce žalovaným předžalobní výzvu (, datum, ). Řízení ve sporné věci pak bylo zahájeno návrhem došlým OS pro , adresa, dne , datum, .6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., když se jako předběžnou otázkou zabýval aktivní legitimací žalobce. Zkoumal při tom, zda je žalobce vlastníkem pozemků, za jejichž užívání si po žalovaných nárokuje vydání bezdůvodného obohacení. V této otázce soud I. stupně uzavřel, že není naplněna třetí podmínka ustanovení § 1 odst. 1 shora cit. zákona, podle které musela obec ke dni účinnosti zákona (, datum, ) s předmětnými pozemky reálně hospodařit. Soud I. stupně vysvětlil, že v dané věci žalobce sice oba pozemky jako své vlastnictví evidoval, v řízení však neprokázal, že by vykonal jakékoliv úkony, které by bylo možno podřadit pod pojem „hospodaření s pozemky“ ve smyslu, jak je tento pojem vykládán judikaturou i odbornou literaturou. Pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, byly v rozhodné době fakticky užívány žalovanými či jejich právními předchůdci, a to v rámci práva stavby. Žalovaní vykonávali v rozhodné době správu pozemků pro sebe nejdříve na základě smlouvy o stavebním právu, a poté (po uplynutí 80 let) i bez této smlouvy. Žalobce tak podle závěru soudu I. stupně s pozemky ani nemohl fakticky hospodařit. Pokud jde o reálné hospodaření, ani tady žalobce neprokázal, že by pozemky využíval k plnění svých úkolů, když nevybíral ani stavební činži (pachtovné). O pozemky se prakticky nezajímal a žalobce oslovil až předžalobní výzvou.7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně uzavřel, že žalobce v řízení neprokázal faktické hospodaření s pozemky ke dni účinnosti zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku. Nebyla tedy splněna tzv. třetí podmínka § 1 odst. 1 zákona. Podle závěru soudu I. stupně tak není dána ani aktivní legitimace žalobce v tomto řízení. Soud I. stupně proto žalobu bez dalšího zamítl.8. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšným žalovaným, kteří byli zastoupeni advokátkou, přiznal plnou náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 7 bod 6., ve spojení s § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za celkem , hodnota, úkonů právní služby, 11 paušálních náhrad výdajů po , částka, a 21 % DPH. V souhrnu 198 067, , částka, .9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne , datum, včasné a přípustné odvolání, které směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Ačkoli odvolatel v textu odvolání označil téměř všechny odvolací důvody, podřazené pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f) a g) o. s. ř., podle obsahu je zřejmé, že uplatňuje zejména odvolací důvod upravený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť namítl, že soud I. stupně v řízení nesprávně právně posoudil otázku aktivní legitimace žalobce k podání návrhu na vydání bezdůvodného obohacení.10. Odvolatel v rámci svého odvolání dále upozornil, že některé z odvolacích senátů Městského soudu v Praze dospěly v obdobných věcech k pozoruhodně rozdílným závěrům než soud I. stupně, a to prakticky na obdobném skutkovém základě, daném smlouvou o stavebním právu, zřízeném ke stavbám situovaným na de facto sousedních pozemcích v kat. území , adresa, . Jedná se například o věci vedené u MS v Praze pod spisovými značkami , spisová značka, a , spisová značka, , ve kterých odvolací soud opakovaně shledal, že žalobce na pozemcích hospodařil prostřednictvím osob oprávněných ze stavebního práva a že tím byla splněna podmínka přechodu vlastnického práva k příslušným pozemkům zatíženým tímto věcným právem ve smyslu § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., a to i v případech, kdy nebylo žalobcem k rozhodnému datu , datum, vymáháno pachtovné (stejně jako tomu bylo ve věci přezkoumávané). Soud I. stupně podle názoru žalobce pochybil, když se vyřešením těchto právních otázek dostatečně nezabýval a ignoroval odkaz žalobce na předchozí pravomocná soudní rozhodnutí ohledně shodné právní otázky. Poukaz na předchozí relevantní soudní rozhodnutí je přitom z pohledu účastníka řízení zásadním argumentem, který má potenci daný spor rozhodnout, jak konstatoval i Ústavní soud. Žalobce proto setrval v tvrzení, že s předmětnými pozemky ke dni , datum, hospodařil ve vlastním slova smyslu, a to prostřednictvím žalovaných, tj. že byly splněny všechny 3 zákonné podmínky pro přechod vlastnického práva k pozemkům na žalobce podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.11. S tímto podstatným odůvodněním žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně požadoval jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.12. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Zdůraznili přitom, že mezi týmiž účastníky již bylo pravomocným soudn