12 Co 308/2025-319 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci jako nabyvatelé domáhali po žalované jako převodci uzavření Smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. , číslo, , katastrální území , adresa, , a parc. č. , číslo, , katastrální území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , číslo, pro katastrální území , adresa, a katastrální území , adresa, , vedených Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.), žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl, že náklady soudního poplatku nese Česká republika (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci (v případě žalobce b/ se v době podání žaloby jednalo o jeho právního předchůdce p. , jméno FO, , zemřelého dne , datum, ) domáhali nahrazení projevu vůle žalované s tím, že jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále též jen „zákon o půdě“) a mají nárok na převedení náhradního pozemku od žalované ve smyslu ustanovení § 11 téhož zákona. Požadovali vydat pozemky parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, a parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, .3. Podáním ze dne 31.3.2025 žalobci vzali žalobu zpět co do vydání pozemků parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , a parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , zároveň však s tím, že rozšiřují žalobu tak, že žádají přikázat jako náhradní pozemky do svého spoluvlastnictví, každý jednou polovinou, pozemky parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , a parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, . Soud I. stupně tento návrh na připuštění změny žaloby usnesením ze dne 22.5.2025, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 25.5.2025, podle ust. § 95 ve spojení s § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) připustil.4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že byť nesporuje skutečnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami a nesporná je i výše jejich nároků, pozemky parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , a parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , nejsou pozemky vhodné k vydání, naopak dle žalované jsou z převodu na žalobce vyloučeny, neboť o bezúplatný převod těchto pozemků požádalo , právnická osoba, žádostmi dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. Dané pozemky byly předmětem vícero soudních řízení, kdy žaloby na nahrazení projevu vůle byly v tomto směru opakovaně zamítnuty.5. Vedlejší účastník na straně žalované rovněž navrhl zamítnout žalobu v celém jejím rozsahu s obdobnou argumentací, jak učinila žalovaná a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v obdobných věcech.6. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Žalovanou je pak aktuálně ke dni 14.4.2025 evidován ve prospěch žalobce a) dosud nevypořádaný nárok ve výši 833 882,50 Kč a ve prospěch žalobce b) rovněž dosud nevypořádaný nárok ve stejné výši. U pozemku parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , o bezúplatný převod pozemku požádal vedlejší účastník na straně žalované, tj. , právnická osoba, , žádostí ze dne 27.6.2016 dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o , právnická osoba, , (dále též jen „zákon č. 503/2012 Sb.“). , právnická osoba, na dané žádosti nadále trvá s tím, že „dle platného Územního plánu sídelního útvaru , právnická osoba, je pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, součástí plochy OB-čistě obytné a ZMK-zeleň městská a krajinná. , právnická osoba, splňuje podmínky § 7 zákona č. 503/2012 Sb. pro bezúplatný převod tohoto pozemku a na tomto převodu trvá. Pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, společně s navazujícími pozemky ve vlastnictví , právnická osoba, bude z části využit k realizaci stavby pro bydlení a z části k realizaci veřejné zeleně s rekreačními aktivitami.“. Tento pozemek byl rovněž v minulosti předmětem dalších soudních sporů (řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, – viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11.5.2023, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 28.6.2024, č.j. , spisová značka, ; řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, – viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 20.11.2018, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 2.7.2020, č.j. , spisová značka, ), a soudy vždy dospěly k závěru o nevhodnosti vydání takového pozemku, a to právě s ohledem na překážku vydání ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.7. U pozemku parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, , o bezúplatný převod pozemku rovněž požádal vedlejší účastník na straně žalované, tj. , právnická osoba, , žádostí ze dne 11.11.2015 ve spojení se žádostí ze dne 13.6.2022 dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. , adresa, na dané žádosti nadále trvá s tím, že „Dle platného Územního plánu sídelního útvaru , právnická osoba, je pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, součástí plochy SV-všeobecně smíšené, IZ-izolační zeleň a ZMK-zeleň městská a krajinná. , právnická osoba, splňuje podmínky § 7 zákona č. 503/2012 Sb. pro bezúplatný převod částí tohoto pozemku v ploše IZ a ZMK a na tomto převodu trvá. Pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, bude z části využit jako zeleň s ochrannou funkcí, která odděluje plochy technické a dopravní infrastruktury od jiných ploch, a z části k realizaci veřejné zeleně s rekreačními aktivitami.“. Také pozemek parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, byl v minulosti předmětem jiného soudního sporu (řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, – viz rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 22.10.2019, č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 24.11.2020, č.j. , spisová značka, ) a soudy vždy dospěly k závěru o nevhodnosti vydání takového pozemku, a to právě s ohledem na překážku vydání ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.8. Poté soud I. stupně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami s restitučními nároky ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. Mezi účastníky není sporu o tom, že restituční nároky žalobců, každý v aktuální výši 833 882,50 Kč, nebyly doposavad řádně uspokojeny, a žalobcům proto vznikl nárok na poskytnutí náhradního pozemku či pozemků prostřednictvím žalované dle ustanovení § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě.9. V řízení bylo prokázáno, že o oba předmětné pozemky byly již v letech 2015 a 2016 předmětem žádostí , právnická osoba, dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném ke dni 31.7.2016, o bezúplatný převod těchto pozemků. Byť tento převod nebyl dosud zrealizován, dle svého aktuálního sdělení , právnická osoba, na těchto svých žádostech nadále trvá s poukazem na platný Územní plán sídelního útvaru , právnická osoba, . Je rovněž zřejmé, že žalovaná shledala dané žádosti dle svého výslovného vyjádření ze dne 18.6.2025 za platné, důvodné a nepromlčené. S ohledem na tento prokázaný stav má tak soud za to, že jak pozemek parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, , tak i pozemek parc. č. , číslo, , k.ú. , adresa, , nejsou pozemky vhodnými k vydání žalobcům, neboť jejich vydání brání zákonná překážka ve smyslu shora citovaných ustanovení § 11a odst. 13 (dříve odst. 12 shodného znění) zákona o půdě ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.10. Proto soud I. stupně zamítl žalobu v celém jejím rozsahu.11. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil ustanovením § 150 o.s.ř. s tím, že v daném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je na místě toto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. Zohlednil zejména skutečnost akcentovanou žalobci v průběhu řízení, kdy tito, byť jsou oprávněnými osobami, jejichž nároky nebyly přes značnou dobu doposavad řádně uspokojeny, při využití svého práva domáhat se bezúplatného převodu náhradních pozemků soudní cestou nemají, jak zjistit při vznesení svých žalobních požadavků co do výběru těchto možných náhrad (z pozemků nadále evidovaných na LV č. , číslo, ve prospěch České republiky jakožto vlastníka s příslušností , právnická osoba, hospodařit s tímto majetkem státu), relevantní skutečnosti bránící vydání takových pozemků tak, jak je tomu i v tomto případě. Soud s přihlédnutím k takto zjištěným okolnostem proto rozhodl ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř., tj. žalované ani vedlejšímu účastníku na straně žalované právo na náhradu nákladů nepřiznal (výrok II. rozsudku).12. Vzhledem k té skutečnosti, že žalobci jsou dle § 11 odst. 2 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s § 21a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), osvobození od placení soudních poplatků, a s ohledem na jejich procesní neúspěch toto právo nepřechází na jiného účastníka řízení, rozhodl soud dále tak, že náklady soudního poplatku nese Česká republika (výrok III. rozsu