12 Co 427/2024-712 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 5. 6. 2009 do 30. 6. 2009, dále ve výši 8,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, dále ve výši 8 % ročně z dané částky od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, dále ve výši 7,05 % ročně z dané částky od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, dále ve výši 7,05 %, ročně z dané částky od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2017, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, dále ve výši 8 % ročně z dané částky od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, dále ve výši 8,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, dále ve výši 9 % ročně z dané částky od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, dále ve výši 9 % ročně z dané částky od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, dále ve výši 7,25 % ročně z dané částky od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, dále ve výši 10,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, dále ve výši 14 % ročně z dané částky od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, dále ve výši 13,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále ve výši 11,75 % z dané částky od 1.7.2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.), žalobu o zaplacení částky 99 800 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok ad II.), o nákladech řízení před soudy všech tří stupňů rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok ad III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu, České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši 46 217,28 Kč, přičemž uvedená částka bude uhrazena částečně již ze složené zálohy ve výši 45 000 Kč, kterou už žalobce složil na účet soudu, a to do tří dnů právní moci rozsudku (výrok ad IV.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy s tvrzením, že mu byly způsobeny vydáním nezákonného rozhodnutí a nesprávným úředním postupem. Nezákonným rozhodnutím bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce vydané , správní orgán 2, ze dne 30.6.2005, č. j. , spisová značka, , kterým bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle ustanovení § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, na základě tohoto usnesení bylo zahájeno a následně vedeno jeho trestní stíhání, ve věci byla podána obžaloba, o které rozhodoval okresní soud, Anonymizováno, ve , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, a usnesením tohoto soudu ze dne 12.6.2007 bylo podle § 222 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto, že trestní věc žalobce se postupuje , správní orgán 3, ve , adresa, , odbor správní, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 6. 2007. správní orgán rozhodl o odložení přestupku, protože odpovědnost za přestupek zanikla. Usnesení , funkce, o zahájení trestního stíhání žalobce napadl žalobce v zákonné lhůtě řádně odůvodněnou stížností.3. Žalobce se domáhal náhrady majetkové škody v celkové výši 35 364 343,70 Kč s příslušenstvím. O tomto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že byl v celém rozsahu zamítnut.4. Žalobce se dále domáhal nemajetkové újmy ve výši 100 000 000 Kč s příslušenstvím, kterou požadoval za psychickou a fyzickou újmu vzniklou mu v souvislosti s úmrtím jeho manželky v době projednávání trestní kauzy, která spáchala , podezřelý výraz, , za újmu na zdraví žalobce, když mu trestní stíhání způsobilo výrazně zhoršení jeho zdravotního stavu, ztrátou GOOD WILL, neboť trestní stíhání žalobce bylo známo celé odborné veřejnosti a žalobce nemohl podnikat. Žalovanou vyzval k náhradě nemajetkové i majetkové újmy, což žalovaná odmítla. Žalobce dále poukázal na tu skutečnost, že jako statutární orgán společnosti , právnická osoba, a vlastník minimálně 50 % akcií žádal vydání , Anonymizováno, v celkovém počtu 14.000 ks, ohledně nichž měl dohodnutou a odsouhlasenou kupní cenu s kupcem a to společností , p.o.2, za kupní cenu 4 679 080 Kč, neboť tyto náboje byly vydány zaměstnancem , jméno FO, Policii ČR podle § 78 tr. řádu jako věc doličná pro trestní řízení.5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že není dána příčinná souvislost mezi úmrtím manželky žalobce a vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení, neboť to bylo vydáno až po úmrtí manželky žalobce, taktéž není dána příčinná souvislost mezi onemocněním žalobce plicní chorobou a vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť žalobce onemocněl již před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. K požadavku žalobce z titulu narušení GOOD WILL žalovaná namítla, že narušení pověsti či prestiže ve smyslu ekonomickém by mělo spíše směřovat k uplatnění nároku na náhradu majetkové škody, pokud vydáním nezákonného rozhodnutí a vedením trestního řízení bylo žalobci znemožněno podnikání.6. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.3.2014, č. j. 42 C 226/2009-159, jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, ve vztahu k nemajetkové újmě z důvodu promlčení nároku vzhledem k žalovanou vznesené námitce promlčení, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v , místo, ze dne 16.10.2014 č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 19. 11. 2014. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2015, č. j. , spisová značka, , bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v , místo, . Nálezem Ústavního soudu ze dne 14.11.2017 sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /15 byla zrušena rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2015, Městského soudu v , místo, ze dne 16.10.2014 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.3.2014 v části, v níž byla zamítnuta žaloba o náhradu nemajetkové újmy. Ústavní soud uvedl, že námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy je v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil, že je nezbytné vycházet vždy z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních, a zdůraznil zásadu souladu výkonu práv s dobrými mravy, která v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. V posuzované věci zdůraznil neopodstatněnost trestního stíhání žalobce, jež vyústilo v postoupení věci správnímu orgánu a následnému rozhodnutí o odložení věci dne 16. 10. 2007 z důvodu zániku odpovědnosti. Ústavní soud poukázal na celkovou délku trestního stíhání s tím, že je do ní nutno započítat i přípravné řízení, kdy byl žalobce v postavení podezřelého, byl podrobován různým úkonům trestního řízení a byl vystaven všem negativním důsledkům, jež trestní stíhání a jeho pokračování v přestupkovém řízení v jeho soukromém, profesním i podnikatelském životě způsobilo. Ústavní soud vyslovil, že je třeba přihlédnout též k důvodům, proč žalobce uplatnil svůj nárok u soudu po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, které lze spatřovat v procesní komplikovanosti řízení, v průběhu nějž musel řešit majetkové záležitosti, týkající se jeho do té doby úspěšného podnikání, ale rovněž se vypořádávat s úmrtím nejbližší osoby, manželky a matky jeho nezletilé dcery, která zemřela za tragických okolností (, podezřelý výraz, ), což se nutně projevilo i na jeho zdravotním a duševním stavu.7. Soud I. stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 1. října 2018, č.j. 42C 226/2009-329 přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 130 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudek byl k odvolání žalobce i žalované rozsudkem Městského soudu v , místo, č. j. , spisová značka, ze dne 21. ledna 2020 v meritorních výrocích ad. I a II. potvrzen, ve výroku III o nákladech řízení změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 10. 2. 2021 odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, neboť se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Stěžovatelem předestřený obecný závěr, že odpovědnost státu za újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání se bez dalšího vztahuje i na fázi před zahájením trestního stíhání, z jím citovaného nálezu sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /15 nevyplývá. K ústavní stížnosti žalobce jako stěžovatele Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /21 ze dne 13. ledna 2022 rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 10. 2. 2021, částí výr