13 Co 173/2025-193 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 30 000 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 16.10.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v téže lhůtě zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci k rukám jeho právního zástupce 80 076,44 Kč a České republice na účet tamního soudu 1 989 Kč (výroky II. a III.).2. Rozhodl tak o žalobě došlé soudu dne 15.12.2021, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení žalované vzniklého bezprávným užíváním jeho garážového stání.3. Na základě výsledků provedeného dokazování vzal soud prvního stupně za prokázáno, že žalobce je na základě kupní smlouvy uzavřené 31.5.2019 s , právnická osoba, vlastníkem bytové jednotky č. , číslo, v domě č.p. , číslo, v , adresa, , se spoluvlastnickým podílem 353/45545 na nebytovém prostoru č. , číslo, , s nímž je spojeno právo výlučného užívání garážového stání č. , číslo, nacházející se v 1. podzemním podlaží. V jednotlivých dnech období od 1.5. do 6.8.2021 bylo toto parkovací místo neoprávněně obsazeno vozidlem tov.zn. , název, , černé barvy, reg.zn. , SPZ, , jehož vlastníkem je žalovaná. Podle závěrů znaleckého posudku vypracovaného znalcem , právnická osoba, činilo obvyklé nájemné/běžná hodnota nájemného předmětného parkovacího stání za dobu od 1.5. do 6.8.2021 (98 dní) 9 335 Kč u dlouhodobého nájmu (přesahující 1 rok) a 38 200 Kč u krátkodobého nájmu (méně než rok), přičemž na trhu dlouhodobého nájmu by se žalované pravděpodobně nepodařilo nájemní smlouvu na takové časové období uzavřít (pravděpodobnost činí pouze 10%) a s vysokou pravděpodobností (cca 90%) by musela opakovaně uzavírat smlouvy o krátkodobém pronájmu (za cenových podmínek daného trhu), aby tak dosáhla celkové délky nájmu 98 dní. S odkazem na § 2 odst. 1,2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, § 2991 odst. 1,2 o. z. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 2578/98, 28 Cdo 2746/2013, 28 Cdo 138/2018, 28 Cdo 4874/2014 a 28 Cdo 3310/2018 tak uzavřel, že za užívání žalobcova garážového stání v rozhodném období by žalovaná byla za obvyklých okolností povinna zaplatit podle nájemní smlouvy částku 38 200 Kč a ta tak odpovídá jejímu bezdůvodnému obohacení, když nepřisvědčil žalované, že žalobce neprokázal skutečný rozsah užívání předmětného garážového stání. Jsa vázán žalobním návrhem (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) proto žalobě ohledně žalobcem požadovaných 30 000 Kč zcela vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb.) od následujícího dne po doručení výzvy žalované k vydání bezdůvodného obohacení. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a o nákladech státu (znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků soudu) rozhodl ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a namítala, že neužívala parkovací místo pro krátkodobé parkování a proto má za to, že výše bezdůvodného obohacení na její straně nemůže být odvozena od hodnoty (obvyklé ceny) krátkodobého parkování. Vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce prokázal skutečný rozsah užívání parkovacího stání a že toto stání užívala nepřetržitě, když z kamerových záznamů sice vyplývá, že předmětné vozidlo se na parkovacím místě žalobce vyskytovalo v daném období každý den, avšak nevyplývá z nich, že by tam stálo nepřetržitě po dobu celých 24 hodin každý den a naopak z těchto záznamů vyplývá, že s vozidlem bylo odjížděno a parkovalo vždy trochu jinak. Potvrzení kontinuálního parkování jejího vozidla na místě žalobce nelze dovodit ani z výpovědi svědkyně , jméno FO, . Pokud měla podle soudu prvního stupně prokazovat, že předmětný vůz parkoval i na jiných místech, měl ji k tomu poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., což neučinil. Dále namítala, že při určení výše náhrady za užívání parkovacího místa žalobce vyšel soud prvního stupně z ceny krátkodobého nájmu namísto z ceny nájemného, kterou by v daném místě a čase platili nájemci za dlouhodobé užívání parkovacího stání za obdobných podmínek. I když legislativa nedefinuje časový horizont, který by odlišil krátkodobý nájem od dlouhodobého, lze odkázat na úzus, kdy se za krátkodobé parkování považuje parkování v délce max. několika hodin a naopak parkování v délce již několika dnů se považuje za parkování dlouhodobé; parkování v trvání přes 3 měsíce nelze považovat za krátkodobé. Pokud by obvyklá výše nájemného za užívání parkovacího místa žalobce za období od 1.5. do 6.8.2021 měla činit 38 200 Kč, jak dovodil soud prvního stupně, tato výše by vůbec neodpovídala realitě a poukázala v této souvislosti na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 4022/2011 a 28 Cdo 1526/2009. Ohledně nákladů řízení je toho názoru, že jejich náhrada neměla být žalobci vůbec přiznána, když byla připravena se s ním mimosoudně dohodnout, avšak k dohodě nedošlo výhradně z důvodu na straně žalobce, který se chce na její úkor bezdůvodně obohatit, příp. měl soud přistoupit ke korekci náhrady nákladů řízení podle § 143 o. s. ř., když žalobci při prvním jednání v rámci smírného vyřešení nabízela částku 15 000 Kč. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba byla zamítnuta.5. Žalobce ve svém písemném vyjádření uvedl, že odvolání žalované považuje za zcela nedůvodné, přičemž žaloba byla podána v r. 2021 a soud v řízení trvajícím 4 roky provedl všechny účastníky navržené důkazy a vyvodil z nich přiléhavý právní závěr. Poukázal na to, že nikdy netvrdil, že by vozidlo žalované stálo na jeho parkovacím místě bez pohybu nepřetržitě více než 3 měsíce a stejně jako soud vychází z toho, že parkovací místo slouží k odstavení vozidla na určitou dobu a vozidlo není pořízeno za účelem stání na parkovacím místě, nýbrž za účelem jízdy. Žalovaná zřejmě odhlédla od toho, že to byl právě žalobce, kdo si „koupil“ parkovací místo v bytovém domě, ve kterém má zakoupenu bytovou jednotku, právě proto, aby zde mohl v době svého pobytu v ní zaparkovat své vozidlo. Upozornil na to, že parkovací místo, na kterém žalovaná neoprávněně parkovala své vozidlo, je speciálně určeno pro invalidní majitele, či osoby přepravující invalidy, je označeno vodorovnou dopravní značkou „invalida“ a tudíž je nezaměnitelné s ostatními parkovacími místy ve všech podzemních garážích domu. Stran námitky žalované spočívající v tom, že soud pochybil v právním posouzení, zda se jedná v daném případě o parkování dlouhodobé či krátkodobé, se ztotožnil s posouzením dané situace v napadeném rozsudku, když soud pro opačné posouzení, že se jednalo o krátkodobé užívání parkovacího místa, důkazy neshledal. Závěrem proto navrhl, aby „odvolání žalované bylo zamítnuto“.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání neshledal důvodným.7. Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. Věc posoudil správně i po stránce právní.8. Podle ustálené rozhodovací praxe užíváním cizí věci bez náležitého právního titulu vzniká uživateli majetkový prospěch - bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat (§ 2991 o. z.). Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě, jež takto realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat, přičemž majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla formou nájmu, již by byl nájemce povinen plnit podle platné nájemní smlouvy a kdy se proto výše náhrady poměřuje právě s hladinou obvyklého nájemného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1799/2020). Při určení výše náhrady z bezdůvodného obohacení vzniklého žalované proto vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku jím ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ve spojení s výslechem znalce, jímž byla výše obvyklé ceny nájemného za parkovací stání v daném místě a čase za období od 1.5. do 6.8.2021 určena částkou 38 200 Kč coby krátkodobého nájmu, tj. časového horizontu kratšího jednoho roku. O erudovanosti znalce, jakož i o správnosti a přesvědčivosti jeho závěrů neměl důvod k pochybnostem ani odvolací soud. Argumentaci žalované, že její vozidlo se na parkovacím místě žalobce sice vyskytovalo v daném období každý den, avšak nestálo tam nepřetržitě po dobu celých 24 hodin každý den, když s vozidlem bylo odjížděno a na stání č. , číslo, parkovalo vždy trochu jinak, neshledal odvolací soud důvodnou, neboť pro finanční ocenění prospěchu vzniklého žalované za sledované období a pro rozhodnut