13 Co 276/2025-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalobci (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 41 261 Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení ročně od 10.12.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), ohledně zbývajících 2 783 Kč s příslušenstvím a 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 41 261 Kč od 29.11.2024 do 9.12.2014 žalobu zamítl (výrok IV.) a žalované uložil zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení 15 595 Kč rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu dne 9.12.2024, jíž se žalobce domáhal po žalované jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a dále náhrady škody představující vynaložené náklady obhajoby ve výši 44 044 Kč, způsobených mu nezákonným trestním stíháním.3. Na základě nesporných tvrzení účastníků a skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal soud prvního stupně za prokázáno, že žalobce byl na základě usnesení , Orgán veřejné moci, , , podezřelý výraz, , pod č.j. , spisová značka, ze dne , datum, trestně stíhán pro , podezřelý výraz, podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), e) tr. zákoníku, že Městský soud v Praze usnesením z , datum, , sp.zn. , spisová značka, , věc postoupil , Orgán veřejné moci, k projednání přestupku podle § 222 odst. 2 tr. zákoníku a trestní stíhání žalobce tak pravomocně skončilo , datum, . Dne , datum, žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované, která ve svém stanovisku z , datum, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), za což se žalobci omluvila a poněvadž žalobce na její výzvu z , datum, , aby doložil písemný přehled advokátem vykonaných úkonů právní služby, písemné vyúčtování právních služeb za jednotlivé úkony advokáta a doklad o zaplacení právních služeb nereagoval, nepřiznala mu na náhradě nákladů obhajoby ničeho.4. Podáním z 11.2.2025 vzal žalobce svoji žalobu ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy zpět, proto soud prvního stupně řízení co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím zastavil a současně rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Stran nároku na náhradu škody nebylo mezi účastníky sporu o samotné obhajobě žalobce ani o rozsahu a účelnosti všech 14 advokátem vykonaných úkonů právní služby a soud prvního stupně s odkazem na 5 písm. a), § 7, § 8 a § 31 zákona č. 82/1998 Sb. shledal žalobu důvodnou co do částky 41 261 Kč (odměna advokáta za 12 úkonů právní služby à 2 300 Kč a za 2 úkony /stížnosti z , datum, a , datum, proti usnesení o zahájení trestního stíhání/ v poloviční výši 1 150 Kč, 14 paušálních náhrad po 300 Kč a 21% náhrada za daň z přidané hodnoty), proto jí v tomto rozsahu též s poukazem na usnesení Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, vyhověl včetně 12,75% úroku z prodlení ročně (§ 1970 o. z. a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.), a to až od 10.12.2024, tj. od následujícího dne po podání žaloby do zaplacení a ve zbývající části, tedy ohledně 2 783 Kč s příslušenstvím a 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 41 261 Kč od 29.11.2024 do 9.12.2024, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vycházeje z tarifní hodnoty 44 044 Kč, přiznal žalobci jejich náhradu v rozsahu 87,36 %.5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do vyhovujícího výroku o věci samé (III.) a do výroku o nákladech řízení (V.), podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Poukázala na to, že již v návaznosti na výzvu soudu prvního stupně z , datum, sdělila, že žalobce soudu předložil kromě přehledu úkonů právní služby rovněž fakturu na 20 000 Kč + DPH vystavenou na společnost , právnická osoba, ., v níž žalobce působí jako člen správní rady. Tato skutečnost naznačuje, že náklady právního zastoupení hradila tato třetí osoba, a nikoliv žalobce; ten zároveň nepředložil žádný doklad, který by prokazoval, že uvedenou částku sám uhradil anebo že by mu vznikla povinnost danou fakturu společnosti proplatit. Nadto soud prvního stupně upozorňovala na to, že vše nasvědčuje tomu, že zbývající část právní pomoci byla poskytnuta pro bono. Obhájce neučinil vůči žalobci žádný úkon (např. vyúčtování odměny), jímž by mu vznikla povinnost tyto služby zaplatit a žalobce nepředložil žádný doklad, který by prokazoval, že uvedenou částku sám uhradil anebo že by mu vznikla povinnost danou fakturu společnosti zaplatit. Dosud tedy nebylo prokázáno, že žalobci vznikl skutečný dluh za poskytnuté právní služby. Náklady právního zastoupení mohou být státem hrazeny jako škoda pouze tehdy, pokud žalobci reálně vznikly a byly jím uhrazeny (popř. je k jejich úhradě právně zavázán). Poukázala v této souvislosti na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. , spisová značka, a , spisová značka, , ve kterých bylo v obdobných věcech jejímu právnímu názoru přisvědčeno a dále na to, že se soud prvního stupně opomněl v nákladovém výroku vypořádat se skutečností, že byla úspěšná v části žaloby, kterou vzal žalobce zpět. Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá.6. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že námitka žalované, že závazkem k zaplacení obhajoby měla být faktura vystavená společnosti , právnická osoba, . na částku 20 000 Kč + DPH a takto že měla být podle ní placena obhajoba žalobce, je irelevantní, když jednak došlo ke koncentraci řízení a uvedená tvrzení nejsou žádnou novotou ve smyslu § 205a o. s. ř., a dále proto, že samotná faktura založená ve spisu jím byla zaslána omylem, neboť jeho právní zástupce zastupuje také uvedenou společnost; výše částky za obhajné nadto neodpovídá. Podle výzvy soudu prvního stupně byla z jeho strany zaslána právě pro forma faktura vystavená dne , datum, , jež právě představuje závazek k úhradě obhajného za vykonanou obhajobu žalobce. Lze se pak plně ztotožnit s právním názorem , Orgán veřejné moci, v totožné věci sp.zn. , spisová značka, . Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí potvrzeno.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a odvolání shledal zčásti důvodným. Rozhodl přitom bez jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), neboť na výzvu soudu ze 4.9.2025, zda s takovým postupem souhlasí, žalobce nereagoval a odvolací soud tak vycházel z toho, že s tím souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná ve svém podání z , datum, s takovým postupem souhlasila výslovně.8. Pokud se týká nároku na náhradu škody odpovídajícího nákladům obhajoby, nebylo mezi účastníky sporu jak o samotné obhajobě žalobce v trestním řízení advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , tak ani o rozsahu a účelnosti konkrétních provedených úkonů právní služby. Žalovaná však namítá, že náklady právního zastoupení mohou být státem hrazeny jako škoda pouze tehdy, pokud žalobci reálně vznikly a byly jím uhrazeny (popř. je k jejich úhradě právně zavázán) a že dosud nebylo prokázáno, že žalobci vznikl skutečný dluh za poskytnuté právní služby, přičemž vychází z právním zástupcem žalobce předložené faktury na 20 000 Kč + DPH vystavené na společnost , právnická osoba, ., v níž žalobce působí jako člen správní rady. Tato její námitka však nebyla shledána důvodnou. Nejen, že soud prvního stupně při svém rozhodování ze zmíněné faktury nevycházel, ale, jak žalobce vysvětlil ve svém vyjádření k odvolání žalované, byla soudu předložena omylem. Naproti tomu žalobce na základě výzvy soudu prvního stupně předložil pro forma fakturu vystavenou dne , datum, žalobci na 48 400 Kč (40 000 Kč + 21% DPH 8 400 Kč) jakožto „odměnu za právní služby - obhajobu v trestním řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, , , podezřelý výraz, , Č.j.: , spisová značka, “. Byť je pro forma faktura obecně předběžnou fakturou, sloužící k předběžnému stanovení ceny zboží/služby, je námitka žalované, že obhájce neučinil vůči žalobci žádný úkon (např. vyúčtování odměny), nepřípadná. Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu (§ 2952 věta druhá o. z.). Podmínkou takového zproštění dluhu není, aby na straně žalobce došlo ke snížení majetku. Odvolací soud neshledal důvod, aby se v této věci odkláněl od názoru vysloveného v rozsudku sp.zn. , spisová značka, , z něhož soud prvního stupně vycházel.9. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výrok o věci samé (III.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.10. Pokud se týká výroku o nákladech řízení (V.), je namístě přisvědčit argumentaci žalované, že soud prvního stupně při rozhodování o jejich náhradě vycházel toliko z žalobcem uplatněného nároku na náhradu škody (nákladů obhajoby ve výši 44 044 Kč) a aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., ovšem zcela pominul, že předmětem řízen