15 Co 175/2025-352 — Městský soud v Praze

I. Předmět řízení a napadený rozsudek1. Shora v záhlaví specifikovaným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení o zaplacení částky ve výši 293 601 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 230 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 201 133 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 569 Kč ode dne 26. 11. 2021 do zaplacení, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. rozhodl, že žalobkyně i žalovaní jsou povinni každý jednou polovinou nahradit České republice státem vynaložené náklady řízení představující znalečné, jejíž konkrétní výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení na účet Obvodního soudu pro , adresa, .2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě ve znění jejího rozšíření a následného omezení podáním ze dne 30. září 2024, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 494 734 Kč z se specifikovaným příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za dobu od 15. 5. 2017 do 30. 6. 2024, které mělo žalovanému vzniknout užíváním pozemků ve vlastnictví žalobkyně zastavěním veřejnými komunikacemi ve vlastnictví žalovaného; jedná se o pozemky v katastrálním území , adresa, o rozloze 583 m². (původně výměra 640 m², tj. pozemku pozemek p. č. , číslo, o dotčené výměře 238 m² a pozemek p. č. , číslo, o dotčené výměře 117 m² a pozemek p. č. , číslo, o dotčené výměře 285 m², nyní nově označeno jako pozemek p. č. , číslo, dotčeno 298 m² a pozemek p. č. , číslo, dotčeno 285 m².3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když namítal nedostatek své pasivní legitimace ve sporu, zpochybnil, v jaké míře mají stavby zasahovat pozemky žalobkyně a rovněž nesouhlasil s výší žalované částky.4. Na základě výsledků provedeného dokazování listinnými důkazy, znaleckým posudkem a výslechem znalce vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění: znalec , tituly před jménem, , jméno FO, určil cenu obvyklou za užívání předmětných pozemků na částku za 1 m²/rok pro rok 2017 částkou 247,50 Kč, pro rok 2018 částkou 262,50 Kč, pro rok 2019 částkou 284,50 Kč a pro rok 2020 částkou 293 Kč. Pozemky p. č. , číslo, (pozemek p. č. , číslo, byl sloučen s pozemkem p. č. , číslo, ) a pozemek p. č. , číslo, v KÚ , adresa, zapsané na LV číslo , číslo, jsou zastavěny veřejnou komunikací a chodníkem, případně cyklostezkou v ploše 583 m². Oba pozemky jsou zastavěny místní komunikací druhé a třetí třídy a dále cyklotrasou , číslo, , případně se jedná o zelený pás mezi silnicí a cyklotrasou. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, stanovila výši obvyklého nájemného u pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, zapsaných na LV číslo , číslo, pro rok 2017 částkou 199 m²/rok, pro rok 2018 částkou 209 Kč za m²/rok, pro rok 2019 částkou 227 Kč za m²/rok a pro rok 2020 částkou 252 Kč za m²/rok. Výslechem znalkyně bylo osvětleno použití HB indexu pro stanovení výše obvyklého nájemného, žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemků mimo jiné zapsaných na LV číslo , číslo, v KÚ , místo, za období od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2020 ve výši 515 760 Kč, dne 11. 3. 2020 žalovaný potvrdil přijetí uplatnění nároku s negativní reakcí. Dne 23. 4. 2020 žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání shodných pozemků za období od 1. 5. 2017 do 30. 4. 2020 ve výši dle výměru , ústřední orgán, , opakovaně shodně tak učinila výzvou ze dne 18. 11. 2021 za období do 30. 6. 2022, k zaplacení požadovaných částek nedošlo.5. S ohledem na skutečnost, že výsledná cena obvyklého nájemného u pozemků zjišťovaná znalci převyšovala částku stanovenou výměry , ústřední orgán, , nepovažoval soud za hospodárné další doplnění dokazování týkající se použití indexu HB a rovněž z dalších předložených důkazů neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.6. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2991 a 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a dále ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen zákon o pozemních komunikacích).7. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní podáním ze dne 30. 9. 2024 (o částku 293 601 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 1. 5. 2020 do zaplacení) se kterým žalovaný souhlasil, soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 95 o.s.ř. v uvedeném rozsahu řízení zastavil. Ve zbývajícím rozsahu shledal žalobu důvodnou. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobkyně se nachází místní komunikace druhé a třetí třídy a dále cyklotrasa tedy místní komunikace čtvrté třídy, jejichž vlastníkem je obec, tedy žalovaný, a nikoliv příslušná městská část (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS 251/16 (doplnit). Důvodnou neshledal námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného ve sporu odůvodněnou tím, že z vlastnictví a provozu komunikací žádný penězi ocenitelný užitek nemá. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, například sp. zn. 28 Cdo 2338/2017, podle které realizace vlastnického práva na předmětných pozemcích je ve vztahu ke vzniku bezdůvodného obohacení bez významu. Vzhledem k absenci právního titulu k užívání předmětných pozemků je pak žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, respektive jeho peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, a to v rozsahu užívání, tak jak bylo stanoveno znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , to je za pozemky v KÚ , adresa, o rozloze 583 m². Znaleckým posouzením cena obvyklá za užívání těchto pozemků za žalované období převyšovala cenu stanovenou výměry , ústřední orgán, , což je důvodem, proč žalobkyni náleží náhrada za užívání těchto pozemků v maximální částce stanovené výměry , ústřední orgán, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala méně, než by jí náleželo podle výpočtu soudu, a to včetně rozsahu požadovaného příslušenství, soud žalobě ve znění požadavku uplatněném dne 30. 9. 2024 zcela vyhověl.8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu účastníků byl přibližně stejný, respektive úspěch žalovaného byl jen nepatrný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, aniž shledal správnou námitku na aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.9. O náhradě nákladů státu rozhodl s odkazem na ustanovení § 148 o. s. ř.II. Odvolání a vyjádření k němu10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Odvolatel namítal, že při stanovení výše náhrady náležející žalobkyni nelze vycházet ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , zejména s ohledem na nepoužitelnost HB indexu v dané věci a dále pro neporovnatelnost pozemků posuzovaných a pozemků, které jsou znalcem použity jako srovnávací. Zdůraznil, že pozemky vybrané znalkyní nepovažuje za vhodně zvolené, neboť se jedná o pozemky zcela jiné povahy. Uvedený postup znalkyně nelze odůvodnit nedostatkem nájemních smluv k porovnání. Není možné použít nájemní smlouvy k typově zcela jiným pozemkům a následně korigovat jejich výši subjektivními koeficienty, naopak bylo namístě použít ke zjištění výše nájemného tzv. simulované nájemné, jak učinil i znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož závěry považuje odvolatel za správnější a přiléhavější než závěry znalkyně , jméno FO, . Soud prvního stupně se v rozsudku se závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nijak nevypořádal. Pokud soud prvního stupně uvedl, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, označil ceny stavebních pozemků v období od 15. 5. 2017 do 30. 6. 2020 za stagnující a toto označil za rozporné s realitou, jedná se o závěr nepravdivý a nepřezkoumatelný. Uvedené se ve znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, nenachází, jsou zde zmiňovány pouze pozemky zastavěné cizí komunikací. Takové pozemky na trhu v rozhodném období stagnovaly a nevykazovaly podstatné změny, neboť obecně prodeje pozemků pro veřejné vybavení, nekomerční využití pod komunikacemi, zelení či cizími stavbami jsou v rámci běžného trhu minimální a realizují se převážně pouze tehdy, pokud je součástí projekt na využití i dalších souvisejících pozemků. Tento závěr považuje žalovaný za zcela racionální a objektivní a byla proto namístě naopak vycházet z posudku znalce , jméno FO, , který se srozumitelně vypořádal se skutečností, že není možné nalézt dostatečný počet nájemních smluv ke stejnému druhu nemovitostí a následně určil hodnotu obvyklého nájemného ze simulovaného nájemného prostřednictvím procentního podílu z obvyklé hodnoty věci. Za tímto účelem na