15 Co 443/2024-200 — Městský soud v Praze

1. Shora v záhlaví označeným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 278 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 7. 7. 2022 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 601 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 880 000 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 239,98 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobce na zaplacení částky 880 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 27. 11. 2020 odůvodněného tvrzením, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované získané na úkor žalobce z právního důvodu, který odpadl, žalovaná návrh uznala co do částky 278 785 Kč, vznik bezdůvodného obohacení z tvrzeného právního důvodu uznala, zásadně nesouhlasila s rozsahem bezdůvodného obohacení.3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně popsaných pod body 5-11 odůvodnění napadeného rozhodnutí a učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , o výměře 34 925 m2, zapsaného na LV č. , číslo, vedeném u , právnická osoba, pro , adresa, , katastrálního pracoviště , adresa, (dále jen „pozemek“), jehož byl žalobce vlastníkem, na základě pravomocného rozsudku, zápis vlastnického práva žalované k pozemku byl proveden dne 23. 7. 2020 s právními účinky zápisu ke dni 1. 7. 2020. Dne 1. 10. 2020 uzavřela žalovaná kupní smlouvu se společností , právnická osoba, ., na základě které došlo k převodu vlastnického práva z žalované na jmenovanou společnost za sjednanou kupní cenou ve výši 278 785 Kč. Zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch společnosti , právnická osoba, . byl proveden s právními účinky zápisu ke dni 8. 10. 2020. Rozsudkem Nejvyššího soudu byly zrušeny rozsudky, na základě kterých žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Žalobce vyzval společnost , právnická osoba, . k obnově vlastnického práva žalobce k předmětnému pozemku dopisem ze dne 18. 2. 2021, dopisem ze dne 3. 3. 2021 žalovaná žalobci sdělila, že mu vydá to, co za předmětný pozemek utržila, to je částku 278 785 Kč, žalobce v reakci sdělil, že žalovanou nepovažuje za poctivého příjemce a že žalovaná musí vydat skutečnou hodnotu pozemku. Řízení vedená u Okresního soudu v , adresa, ohledně určení vlastnického práva k pozemku a ve věci restituční byla pravomocně skončena tak, že žaloby byly zamítnuty.4. V hmotněprávní rovině soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dále ustanovení § 3001 o.z. § 1968 o.z. a § 1970 o.z.5. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku plněním z právního důvodu, který odpadl, bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobce, který tak má nárok na vydání tohoto obohacení ve výši, o kterou se žalovaná obohatila. Soud dovodil, že žalovaná byla poctivým příjemcem, neboť jednala ve víře ve správnost pravomocného rozhodnutí soudů a přísluší jí tak právo volby plnění, které učinila řádně a včas dopisem ze dne 3. 3. 2021, přičemž žalobce neprokázal, že by žalované byla doručena výzva k obnově vlastnického práva ze dne 2. 12. 2020, tj. před oznámením žalované o volbě plnění. Pokud se jedná o splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení mohl být splatný nejdříve pravomocným skončením řízení o určení vlastnického práva, tedy dnem 7. 7. 2022, neboť je zřejmé, že pokud by daný spor skončil ve prospěch žalobce, k bezdůvodnému obohacení žalované by nedošlo. Na základě uvedeného rozhodl způsobem ve výroku shora citovaným, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, jenž byla v řízení úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 239,98 Kč, přičemž tato částka představuje 36,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,32 % a úspěchu žalobce v rozsahu 31,68 %). Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 880 000 Kč sestávající z částky 11 820 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, vyjádření žalované k žalobě ze dne 23. 8. 2021, vyjádření žalované k vyjádření žalobkyně ze dne 12. 1. 2024, účast na jednání před soudem dne 24. 1. 2024, 6. 3. 2024 a 22. 5. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 72 720 Kč ve výši 15 271,20 Kč.7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal na základě provedených důkazů nesprávná skutková zjištění a navazující nesprávné právní posouzení věci. Shrnul skutkový stav věci, z něhož je nepochybně možno postavit najisto, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o pozemek, a to z právního důvodu, který odpadl. Vzhledem k tomu, že byl pozemek převeden na , právnická osoba, ., nemůže být pozemek žalobci vydán zpět a žalobci tak náleží peněžitá náhrada ve výši obvyklé ceny předmětu bezdůvodného obohacení určenou k okamžiku bezdůvodného obohacení tedy ke dni, kdy byl pozemek žalované vydán, poměry dané věci tedy ke dni právní moci původního rozsudku odvolacího soudu v restitučním sporu tj. Krajského soudu v , adresa, – pobočka , adresa, ze dne 5. května 2020, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 15. června 2020. Tato částka byla určena znaleckým posudkem znalce , jméno FO, ze dne 11. dubna 2021 číslo , číslo, ve výši 880 000 Kč.8. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná v době, kdy zcizovala pozemek, nebyla poctivým příjemcem (což by jí zakládalo právo volby dle § 3001 o.z.), v době převodu pozemku na , právnická osoba, . nebyla v dobré víře, že jí pozemek po právu náleží, jelikož věděla o podaném dovolání žalobce. Definice poctivého příjemce v občanském zákoníku absentuje, podle komentářové literatury se za tuto osobu považuje „obohacený, který je v dobré víře, že předmět bezdůvodného obohacení nabyl na základě spravedlivého důvodu vůči konkrétnímu ochuzenému. Obohacený přestane být poctivým příjemcem v okamžiku, kdy mu musí být z okolností zřejmé, že obohacení, které získal, mu nenáleží „. Žalovaná tedy pozbyla svého postavení příjemce nejpozději ke dni, kdy byl právní zástupce žalované vyrozuměn dovolacím soudem o podaném dovolání žalobkyně proti odvolacímu soudu, kterým byl pozemek vydán žalované, tedy dne 17. září 2020. Proto žalovaná v době, kdy pozemek zcizovala 1. října 2020, již nebyla poctivým příjemcem plnění a právo volby plnění jí dle § 3001 o.z. nenáleží. Žalobci tak náleží za bezdůvodné obohacení ze strany žalované peněžitá náhrada ve výši stanovené znaleckým posudkem, a nikoliv náhrada za to, co žalovaná za pozemek reálně utržila. Žalobce současně poukázal na své v řízení vyjádřené procesní stanovisko, podle něhož žalovaná ani , právnická osoba, . nebyly při převodu pozemku v dobré víře a kupní smlouva je tedy absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy, uvedené dovozuje z časové posloupnosti zrušení podkladových rozhodnutí a z uzavřené kupní smlouvy. Pozemek byl vydán na základě rozsudku Krajského soudu v , adresa, – pobočka , adresa, , Anonymizováno, ze dne 5. května 2020, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 15. června 2020, nejpozději dne 17. září 2020 byl zástupce žalované (totožný se zástupcem , právnická osoba, .) dovolacím soudem informován o podaném dovolání žalobce proti uvedenému odvolacímu rozsudku, kterým byl pozemek vydán žalované, která již dne 1. října 2020 urychleně prodává pozemek , právnická osoba, , a to za kupní cenu několikanásobně nižší než je obvyklá cena pozemku. Dne 27. listopadu 2020 nabývá právní moci dovolací rozsudek, kterým Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobce a konstatoval, že pozemek nelze žalované z důvodu dovozené překážky převoditelnosti vydat. V řízení o určovací žalobě žalobce vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, žalovaná i , právnická osoba, ., potvrdili, že o podaném dovolání žalobce věděli. Absence dobré víry žalované, ale i , právnická osoba, . pak vyplývá i z mechanismu uzavírání nejen předmětné kupní smlouvy, ale všech kupních smluv na pozemky, které žalovaná získá restitučních sporech, když v řízení o určovací žalobě vyplynulo, že žalovaná má od roku 2018 uzavřenou smlouvu o spolupráci s obchodní společností , právnická osoba, . ve věci vymáhání restitučních nároků, dodatkem k této smlouvě byla podepsána žalovanou i spolupráce se , právnická osoba, . na základě těchto sml