16 Co 256/2025-176 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 33 906 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala proti žalované zaplacení částky 38 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 72 200 Kč od 25. 9. 2024 do 11. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 294 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 20 135 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě došlé soudu dne 9. 10. 2024, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení představujícího pojistné zaplacené na základě pojistné smlouvy č. , číslo, uzavřené mezi žalobkyní (pojistníkem) a žalovaným (pojistitelem) dne 10. 3. 2011 o , název, životním pojištění s odůvodněním, že pojistná smlouva je neplatná pro neurčitost ujednání o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty, která jsou zároveň ujednáními neplatnými pro nepoctivost způsobující nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran (§56, § 55 odst. 2 obč. zák.). Rovněž poukázala na neurčitost ujednání o poplatcích. Žalobkyně se domáhala vrácení zaplaceného pojistného 72 200 Kč, sníženého o v minulosti vyplacené pojistné plnění 5 800 Kč. Po podání žaloby dne 13. 1. 2025 vzala žalobu částečně zpět co do částky 33 906 Kč z důvodu, že v souvislosti se zánikem pojištění obdržela od žalované odkupné ve výši 33 906 Kč, a to dne 11. 12. 2024. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Smlouvu považovala za určitou a srozumitelnou. Vznesla z procesní opatrnosti námitku promlčení uplatněného nároku a námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění účastníků, kdy nepromlčené plnění poskytnuté žalovanou žalobkyni zjevně převyšuje nepromlčené plnění poskytnuté žalobkyní.3. Soud prvního stupně po dokazování po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 3. 10. 2011 pojistnou smlouvu, , název, životní pojištění junior č. , číslo, , jejíž součástí byly mimo jiné i Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy , název, . Žalobkyně obdržela od žalované celkově částku ve výši 39 706 Kč tvořenou pojistným plněním a odkupným. Žalobkyně uhradila žalované za poslední 2 roky před podáním žaloby částku 12 000 Kč, za poslední 3 roky před podáním žaloby částku 18 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 5 800 Kč, a po podání žaloby žalobkyni vyplatila částku 33 906 Kč jako odkupné z ukončené pojistné smlouvy.4. Právně věc posoudil dle § 37 odst. 1, § 451, § 457, § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), a žalobu zamítl s odůvodněním, že uzavřenou pojistnou smlouvu hodnotí jako neurčitou, když nelze určit jaká je cena plnění dle uzavírané smlouvy, jaká částka představuje investici či úsporu či jaká část je hrazena jako úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru. Výši nákladů nebylo možno v okamžiku uzavření smlouvy určit. Nelze-li dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného právního poměru v tom smyslu, pak tato neurčitost „investiční složky“ brání platnému sjednání „rizikového“ pojištění. Soud prvního stupně měl za to, že žalobkyně mohla tuto neurčitost smlouvy rozpoznat již v okamžiku jejího uzavření, případně kdykoli v průběhu trvání této smlouvy, nikoli se neplatnosti smlouvy domáhat až po zániku této smlouvy. Uzavřel, že pojistná smlouva je pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Žalobkyni tedy svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, které se začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí lhůta. Soud prvního stupně nesouhlasil s argumentací žalobkyně, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo práva spotřebitele nebo že by tato námitka byla v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 18 000 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila částku 33 906 Kč. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby proto soud prvního stupně shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 18 000 Kč) námitku započtení vyplaceného odkupného. Soud prvního stupně tento úkon interpretoval tak, že proti pohledávce žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná započetla svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, avšak částka, kterou by měla vydat žalobkyně žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni, shledal námitku započtení opodstatněnou a žalobu zamítl v celém rozsahu včetně nepromlčeného nároku na zaplacení částky 18 000 Kč.5. Soud prvního stupně nespatřoval procesní zavinění na straně žalované v tom, že došlo k zastavení řízení co do uhrazené částky, přesto, že k úhradě dlužné částky došlo až po podání žaloby, neboť co do této částky byla žaloba podána předčasně. V postupu žalobkyně, resp. jejího právního zástupce, vnímá spíše snahu o přiznání alespoň části nákladů řízení navzdory neúspěchu ve věci s ohledem na promlčení nároku, a to v reakci na množící se soudní judikaturu u soudu prvního stupně v obdobných případech týkajících se investičního životního pojištění. V tomto směru poukazuje na skutečnost, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalované již dne 10. 9. 2024, tedy ještě před skončením pojistné smlouvy, žalované tedy nebyla před podáním žaloby žalobkyní dána objektivní možnost, aby po skončení pojistné smlouvy vyplatila žalobkyni odstupné.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch (viz odůvodnění – předchozí bod), tedy žalované, a to v celkové výši 20 135 Kč. Ta se sestává z odměny za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen „AT“), příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 9. 12. 2024, z tarifní hodnoty 72 200 Kč (tj. před částečným zpětvzetím žaloby), tj. 1 úkon právní služby á 4 020 Kč; a dále z odměny za 2,5 úkonů právní služby, vyjádření k replice žalobkyně ze dne 6. 3. 2025, účast na jednání konaném dne 13. 5. 2025, ½ úk. účast na jednání před soudem za účelem vyhlášení rozsudku, z tarifní hodnoty 38 294 Kč (po částečném zpětvzetí – viz č.l. 68); tj. 1 úkon za 2 660 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 2 x 300 Kč, 3 x 450 Kč za jeden úkon právní služby, dále 21 % DPH.7. Proti výroku II. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm se předně soustředila na své přesvědčení, že její nárok není promlčen. Namítla, že nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu, neboť její aplikace by znamenala porušení zásady efektivity, tj. práva spotřebitele domáhat se svých práv zakotvených ve směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“). Žalobkyně shledává za správná rozhodnutí Městského soudu v , adresa, (konkrétně jeho senátu , číslo, ), v nichž odvolací soud dovodil, že se neuplatní objektivní tříletá promlčecí doba. Upozornila na tři rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-269/19 ze dne 25. 11. 2020, C-485/19 ze dne 22. 4. 2021, C-561/21 ze dne 25. 4. 2024. Soud prvního stupně se také nevypořádal s promlčením v subjektivní promlčecí době, nestanovil žádný okamžik, kterým by tato doba počala běžet, což je postup v rozporu s právem na spravedlivý proces. Nezabýval se taktéž nepřiměřeným, resp. zneužívajícím charakterem napadených ujednání, ač měl povinnost zkoumat existenci zneužívajících smluvních ujednání ve spotřebitelské smlouvě, a to i bez návrhu. Odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-630/23 ze dne 30.4.2025, z něhož vyplývá, že přezkumu z hlediska zneužívajících ujednání podléhají i ujednání, u nichž byla konstatována neplatnost z jiného důvodu. I otázku vypořádání vzájemných peněžitých plnění soud prvního stupně posoudil nesprávně. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, totiž pro účely vypořádání vzájemných plnění podle § 457 obč. zák. není podstatné, zda je některá pohledávka ke dni rozhodnutí promlčena, protože pohledávky se vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly. N