17 Co 340/2025-142 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že řízení se co do částky 8 000 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 EUR od 11. 6. 2024 do zaplacení zastavuje (výrok I.), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 408 500 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 408 500 EUR za dobu od 11. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 076 885 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Žalobkyně se zaplacení částky 416 500 EUR s příslušenstvím domáhala s odůvodněním, že jde o nevrácené zápůjčky, které žalovanému poskytla za trvání manželství účastníků ze svých výlučných prostředků. S ohledem na ujednání o zúžení společného jmění („SJM“) účastníků je pohledávka žalobkyně ze zápůjček jejím výlučným majetkem a dluh žalovaného jeho výlučným dluhem. Žalovaný namítal, že nešlo o zápůjčku, ale o spotřebované výživné manžela či částky pro potřeby dětí a náklady společné domácnosti, dále vznesl námitku promlčení.3. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 8 000 EUR s příslušenstvím z důvodu zaplacení této částky před zahájením řízení, soud I. stupně proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu zastavil (výrokem I. svého rozsudku).4. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů dovodil soud I. stupně z čl. 6 písm. b) Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále jen „Nařízení“), když manželé měli poslední společné bydliště v , adresa, , kde žalobkyně dosud bydlí (u Obvodního soudu pro , adresa, je vedeno též řízení o vypořádání SJM účastníků).5. Soud I. stupně vzal za prokázané, že účastníci byli od 29. 6. 2007 do 27.10. 2021 manželé, dne 19. 10. 2007 si ujednali modifikaci zákonného manželského majetkového režimu a zúžili SJM tak, že peněžní prostředky na účtech u , právnická osoba, č. , č. účtu, (vedeném v českých korunách) a č. , č. účtu, (vedeném v eurech) jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a prostředky na účtu č. , č. účtu, vedeném u , právnická osoba, , a na účtech č. , č. účtu, a č. , č. účtu, vedených u , právnická osoba, , jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. Závazky a pohledávky týkající se výlučného majetku každého z manželů zůstávaly výlučnými závazky a pohledávkami každého z nich, stejně tak výnosy, užitky a přírůstky a veškeré závazky a pohledávky týkající se výnosů, užitků a přírůstků z majetkových hodnot ve výlučném vlastnictví účastníků. Současně bylo SJM rozšířeno o veškeré finanční prostředky, které jsou nebo budou na účtu u , právnická osoba, č. , č. účtu, a na účtu u , právnická osoba, č. , č. účtu, . Dne 7. 8. 2006 uzavřeli účastníci smlouvu o půjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému do 10. 8. 2006 částku 150 000 EUR, se splatností půjčky k 31. 8. 2021, tuto částku žalobkyně zaslala ze svého účtu na účet žalovaného dne 8. 8. 2006. Následně za trvání manželství zaslala žalobkyně ze svých účtů č. , č. účtu, a č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 20. 10. 2011 částku 50 000 EUR, dne 1. 11. 2011 částku 180 000 EUR, dne 21. 5. 2012 částku 15 000 EUR, dne 31. 1. 2013 částku 6 000 EUR, dne 16. 4. 2013 částku 4 000 EUR, dne 23. 12. 2015 částku 5 000 EUR, dne 19. 1. 2016 částku 50 000 EUR, dne 17. 8. 2016 částku 50 000 EUR, dne 5. 9. 2016 částku 80 000 EUR, dne 8. 9. 2016 částku 110 000 EUR, dne 19. 3. 2018 částku 20 000 EUR, dne 27. 4. 2018 částku 20 000 EUR. Celkem takto převedla žalobkyně na účty žalovaného (včetně částky převedené před uzavřením manželství) 740 000 EUR. V letech 2014 a 2017 žalobkyně žádnou platbu na účet žalovaného neprovedla. Žalovaný zaslal na účet žalobkyně dne 9. 6. 2011 částku 8 000 EUR, dne 18. 10. 2013 částku 10 000 Kč, dne 28. 1. 2014 částku 30 000 EUR, dne 7. 1. 2014 částku 15 000 EUR, dne 28. 1. 2014 částku 50 000 EUR, dne 30. 4. 2014 částku 8 500 EUR, dne 23. 9. 2016 částku 180 000 EUR a dne 27. 9. 2016 částku 30 000 EUR, celkem tedy 331 500 EUR. K některým platbám připojil popis „děkuji“, popř. „půjčka děkuji“. Majetkové poměry účastníků byly a jsou výrazně rozdílné, žalobkyně disponuje značným majetkem, má zejména příjem z výnosů ze svého majetku. Žalovaný pracoval do roku 2015 u společnosti , právnická osoba, , v roce 2011 zahájil podnikatelskou činnost v , stát, obchodní společnosti , právnická osoba, , kterou založil a v níž je jediným společníkem. Tato společnost se zabývá developerskými projekty, výstavbou rodinných a městských domů v oblasti , adresa, , v období od roku 2011 do roku 2018 měla závazky vůči společníku průměrně ve výši 226 836 EUR. Průměrný roční příjem žalovaného činil mezi lety 2011 a 2019 částku 429 513 Kč, dále mu matka zaslala na účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, u , právnická osoba, v období od roku 2012 do roku 2018 několik plateb s označením „půjčka“ v celkové výši 54 500 EUR. Z účtu manželů vedeného u , právnická osoba, (prostředky na tomto účtu byly zahrnuty do SJM) byly hrazeny běžné výdaje, nákupy potravin, pohonných hmot, oblečení, na tento účet byla žalovanému vyplácena mzda od společnosti , právnická osoba, . V roce 2016 byly z účtu provedeny 2 platby cca ve výši 30 000 Kč - jde o fragmenty neznámých plateb bez vypovídací hodnoty. Z účtu žalovaného u , právnická osoba, bylo provedeno několik plateb za pobyt v hotelu a nákup u , Značka, . Tyto platby neprokazují, že prostředky zaslané žalobkyní na účet žalovaného sloužily jako výživné manžela či pro potřeby dětí a rodiny. K účtu žalobkyně vedenému u , právnická osoba, měl žalovaný kartu, jejímž prostřednictvím mohl disponovat s finančními prostředky na účtu a hradit své potřeby, popř. potřeby rodiny. Dne 21. 3. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění půjček a zápůjček k 21. 5. 2024 a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky. Dne 11. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, s uvedením, že se stala splatnou 10. 6. 2024.6. Vzhledem k důkazní nouzi žalobkyně, která dle svého tvrzení poskytla půjčky/zápůjčky manželu v době trvání manželství, přednesla opěrné body skutkového stavu a prokázala, že převedla finanční prostředky ze svého výlučného majetku na účet manžela (do jeho výlučného majetku), že žalovaný zahájil během manželství podnikání prostřednictvím obchodní korporace , právnická osoba, , která podniká v oblasti finančně nákladné bytové výstavby, že tato společnost měla vysoké závazky vůči společníku (208 000 EUR v roce 2011, 292 000 EUR v roce 2012, 109 000 EUR v roce 2018), že majetkové, resp. výdělkové poměry manžela by mu v rozhodnou dobu neumožnily zahájit tuto podnikatelskou činnost a že k vyrovnání životní úrovně manželů mohl žalovaný použít finanční prostředky na účtu žalobkyně, k němuž měl platební kartu, soud uložil vysvětlovací povinnost žalovanému, kterého zatížil břemenem tvrzení a důkazním břemenem ohledně otázky, jak naložil s žalobkyní zaslanými finančními prostředky, resp. z jakých prostředků zafinancoval podnikatelskou činnost obchodní korporace , právnická osoba, . Žalovaný tuto vysvětlovací povinnost nesplnil (namítal pouze, že šlo o výživné, které bylo spotřebováno), proto soud hodnotil důkazy v jeho neprospěch a s ohledem na nedostatečné výdělkové a majetkové poměry žalovaného pro zahájení podnikatelské činnosti ve společnosti , právnická osoba, (ani zdanitelný příjem žalovaného, ani půjčky od jeho matky by pro to nebyly dostačující) měl za prokázané tvrzení žalobkyně, že peněžní prostředky poskytla žalovanému coby půjčky/zápůjčky pro financování podnikání žalovaného. Soud neuvěřil tvrzení žalovaného, že šlo o výživné, když platby byly zasílány velice nepravidelně a v různých výších (v letech 2014, 2017 k žádné platbě nedošlo, naopak v letech 2011 a zejména 2016 došlo k opakovaným platbám v krátkém časovém úseku). Tvrzením o výživném neodpovídá ani skutečnost, že žalovaný v průběhu let část finančních prostředků poslal ze svého účtu na účet žalobkyně, u některých plateb uvedl, že děkuje, u jedné platby výslovně uvedl „půjčka děkuji“. Nebylo věrohodné, že šlo o ironické poznámky nebo o vzájemnou manželskou výpomoc. Skutečnost, že žalovaný ze svého výlučného účtu uhradil několik vyšších plateb za hotel či luxusní zboží, neprokazuje, že by platby žalobkyně na jeho účet měly charakter výživného. Výživné mezi manžely slouží k vyrovnání jejich hmotné a kulturní úrovně, nikoli k financování podnikatelské činnosti. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně půjčila/zapůjčila žalovanému prostředky v celkové výši 740 000 EUR, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 331 500 EUR.7. Právně soud I. stupně věc posoudil dle ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („obč. zák.“) o smlouvě o půjčce, a dle § 2390 a násl. zákon