18 Co 214/2025-73 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 30. 8. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku ( výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, tedy pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky 135 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 9 750 Kč za dobu od 27. 8. 2024 do 29. 8. 2024, žalobu zamítl ( výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 12 587,50 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku ( výrok III.).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě jíž se žalobkyně domáhala zaplacení předmětné částky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalobkyně tvrdila, že v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“), v němž byla žalobkyně v procesním postavení žalobce, domáhajícího se zaplacení částky 476 374 Kč s příslušenstvím, došlo k porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Posuzované řízení bylo zahájeno , datum, a pravomocně skončeno rozsudkem Vrchního soudu v , místo, ze dne , datum, . Žalobkyně uplatnila dne 29.2.2024 u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení, ve výši 200 000 Kč. Žalovaná jí stanoviskem ze dne 26.8.2024 přiznala zadostiučinění ve výši 55 250 Kč, které vyplatila. Žalobkyně nadále považovala za přiměřené zadostiučinění částku 200 000 Kč; proto se domáhala zaplacení další částky 144 750 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V rámci mimosoudního projednání nároku uznala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, spočívajícímu v porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a za újmu, která žalobkyni v důsledku toho vznikla, již poskytla peněžité zadostiučinění, které považuje za přiměřené povaze věci a průběhu řízení.4. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: posuzované řízení Krajského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, trvalo od , datum, do , datum, , tedy celkem 5 let a 4 měsíce. Předmětem řízení byl nárok na peněžité plnění. Typový význam řízení pro žalobce byl běžný. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy; takto byly řešeny jak otázky procesní, tak věc sama. Věc byla po skutkové i právní stránce složitější. Odvolací soud musel rozhodovat opakovaně o žádosti o osvobození od soudních poplatků. První ústní jednání bylo nutno odročit za účelem výzvy k doplnění rozhodných skutečností a důkazů ze strany žalované, tedy nebylo možné skončit ukončit věc při prvním jednání. Soud se musel při dokazování vypořádat s vyšším množstvím listinných důkazů. O stránce právní i se soud musel vypořádat s otázkou ručení za závazky společnosti a se stanovením povinnosti k plnění. Nařízené jednání bylo opakovaně odročováno, mimo jiné na základě 3 návrhů žalobkyně. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované, tato v rámci předběžného projednání žádosti uznala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě a na zadostiučinění přiznala žalobkyni částku 55 250 Kč.5. Soud I. stupně věc právně posoudil podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Vycházeje z kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk, soud I. stupně uzavřel, že délka řízení po dobu 5 let a 4 měsíců neodpovídá zjištěné, byť zvýšené procesní a právní náročnosti projednávané věci, tedy příčiny délky řízení vycházejí i z působení státu (tj. soudu); taková délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená. Porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení je presumován. Žalobkyni proto vznikl nárok na zadostiučinění. S ohledem na uvedenou délku řízení se nejeví odškodnění ve formě morálního zadostiučinění jako dostačující a soud I. stupně proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v penězích.6. Délku posuzovaného řízení soud I. stupně nehodnotil jako významně nepřiměřenou; proto vycházel ze základní částky zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za první dva roky a každý další rok řízení. Pokud žalobkyně nesouhlasila s výší základní částky odškodnění 15 000 Kč s ohledem na nárůst cen od roku 2010, přičemž navrhovala, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek, jímž by byl určen přepočet limitů rozpětí základní částky odškodnění na částky, odpovídající růstu spotřebitelských cen, k němuž v mezidobí došlo, soud I. stupně odkázal k četné relevantní judikatuře Nejvyššího soudu ( např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1885/2024 ze dne 8. 10. 2024 týkající se možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst v České republice), s tím, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva.7. Základní částku zadostiučinění ve výši 65 000 Kč modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Snížení základní částky o 15 % odpovídá skutečnosti, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a vykazovalo vyšší míru procesní a právní složitosti, což nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Snížení základní částky o 5% odpovídá postupu žalobce, který opakovaně žádal o odročení jednání, a takto se podílel na celkové délce řízení. Zvýšení základní částky o 20% odpovídá vadám v postupu orgánů veřejné moci, spočívajícím v nekoncentrovaném postupu soudu I. stupně, stanovování nepřiměřeně dlouhých lhůt provedení procesních úkonů žalované v posuzovaném řízení (opakovaně 60 dnů k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, téměř dvouletá prodleva s předložením odvolání žalovaného, podaného 30.7.2021, odvolacímu soudu dne 23.5.2023).8. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění ve výši základní částky zadostiučinění, tedy částka 65 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobkyni na zadostiučinění vzniklé újmy částku 55 25 Kč, soud I. stupně žalobě vyhověl co do částky 9 750 Kč a ve zbývající části, tj. co do 135 000 Kč žalobu zamítl.9. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř.; částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobkyně tedy byla zcela úspěšná ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náleží jí plná náhrada nákladů řízení.10. Tento rozsudek soudu I. stupně napadla žalobkyně v rozsahu zamítavého výroku o věci samé (II.) včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že napadený rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.).11. Žalobkyně nic nenamítala proti zhodnocení průběhu posuzovaného řízení soudem I. stupně na základě kritérií upravených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk; odvolací argumentace se soustředila na polemiku se soudem I. stupně, pokud považoval nadále za relevantní vymezení základní částky odškodnění intervalem 15 000 Kč v běžných případech nepřiměřené délky řízení až 20 000 Kč v případech, kdy je délka řízení posouzena jako extrémní.12. Dovolávala se závěrů, k nimž Nejvyšší soud dospěl v rozsudku 21 Cdo 51/2024 ze dne 27.11.2024 k otázce valorizace průměrného výdělku při náhradě za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti, s tím, že tyto závěry jsou aplikovatelné i v případě určení rozmezí základní částky odškodnění podle OdpŠk.13. Odvolatelka uvedla, že k otázce valorizace průměrného výdělku při náhradě za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti Nejvyšší soud dovodil, že zohlednění vývoje mzdové úrovně (v němž se nepochybně projevuje i míra inflace) je možné jen na základě právního předpisu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 786/98, uveřejněný pod č. 55/2000 Sb. rozh. o