18 Co 220/2025-220 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně určil, že nemovitosti (uvedené shora ad a, ad b, ad c) v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , část obce , adresa, , vedené u , Orgán veřejné moci, , jsou ve společném jmění manželů žalobkyně – , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, , a žalovaného – , jméno FO, , r. č. , RČ, , bytem , adresa, (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů ve výši 66 749 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení, v němž žalobkyně tvrdila, že je ve svém vlastnickém právu k předmětným nemovitostem dotčena zápisem výlučného vlastnického práva žalovaného k nim, provedeným na základě smlouvy ze dne 10. 8. 2016 (vklad vlastnického práva proveden s účinky 26. 9. 2016). Podáním této žaloby na určení, že k předmětným nemovitostem vzniklo společné jmění manželů cizího práva (manželství uzavřeno 7. 2. 2013 v , adresa, ), žalobkyně uplatnila své věcné právo ve smyslu ustanovení § 985 o. z. (podle něhož „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala“).3. Žalobkyně tvrdila, že manželství účastníků bylo uzavřeno 7. 2. 2013 v , adresa, , účastníci se přestěhovali do , adresa, , za trvání manželství žalovaný uzavřel dne 10. 8. 2016 jako kupující kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitosti, podle níž byl proveden zápis vkladu vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí. Žalobkyně dále tvrdila, že zápis neodpovídá právnímu stavu, neboť kupní cena za nemovitosti byla zaplacena za trvání manželství ze společných prostředků manželů, tedy nemovitosti spadají do společného jmění manželů účastníků.4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Připustil, že smlouvu o převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem uzavřel za trvání manželství; tvrdil však, že kupní cena nebyla uhrazena ze společných prostředků. Kupní cenu za předmětné nemovitosti zaplatil žalovaný z dividendy od společnosti , právnická osoba, . Účastníci uzavřeli Smlouvu o zúžení společného jmění manželů, jíž dividendy vyloučili ze společného vlastnictví manželů.5. Soud I. stupně dovodil mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci, dané státní příslušností obou účastníků k , adresa, , resp. , adresa, , podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zmps“), vzhledem k tomu, že místem obvyklého pobytu účastníků je , adresa, , tedy zde mají místně příslušný soud. Na základě § 49 odst. 3 zmps aplikoval české hmotné právo, jako právo státu, ve kterém mají oba manželé obvyklý pobyt.6. Soud I. stupně dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí vedeném , Orgán veřejné moci, na LV , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , provedený na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , svědčí pouze žalovanému, který je zapsán jako výlučný vlastník bytové jednotky č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vymezené v budově č. p. , hodnota, , bytový dům, která je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , s podílem na společných částech pozemku a domu ve výši 997/30293, a jednotky č. , hodnota, , jiný nebytový prostor, vymezený v pozemku parc. č. , hodnota, , v domě č. p. , hodnota, , bytový dům, který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , spolu s podílem na společných částech pozemku a domu o velikosti 35/30293, a spoluvlastnický podíl o velikosti 1/29 na jednotce č. , hodnota, , garáž, vymezené v pozemku parc. č. , hodnota, , který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , spolu s podílem na společných částech pozemku a domu o velikosti 7359/30293.7. Zápis vkladu byl proveden na základě smlouvy kupní ze dne , datum, , kterou uzavřel žalovaný jako kupující a za kupní cenu za 9 997 499 Kč.8. Účastníci uzavřeli dne 7. 2. 2013 manželství a téhož dne uzavřeli Smlouvu o zúžení společného jmění manželů tak, že se ze společného jmění manželů vylučují mimo jiné příjmy z dividend. V roce 2014 a v roce 2015 uzavřel žalovaný s , podezřelý výraz, , právnická osoba, smlouvy o půjčce, na jejichž základě mu bylo společností poskytnuto , částka, ; výše prostředků, čerpaných půjčkou, přepočtená na české koruny, přesahuje částku kupní ceny za předmětné nemovitosti, kterou v roce 2016 žalovaný zaplatil prodávajícímu. V roce 2019 rozhodla společnost , právnická osoba, o výplatě dividend. Podle nedatovaných listin mělo dohodou dojít k započtení vzájemných pohledávek společnosti za žalovaným z titulu uvedených půjček (, tel. číslo, tenge a , tel. číslo, tenge) proti pohledávce žalovaného za společností z titulu rozhodnutí o výplatě dividend.9. Soud I. stupně nevzal za prokázaná obranná tvrzení žalovaného, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla uhrazena výlučně za prostředky z dividend vyplacených společností , právnická osoba, ; obranu, že kupní cena byla uhrazena výlučně z prokázaných půjček od společnosti , právnická osoba, , uplatnil žalovaný po koncentraci řízení.10. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud I. stupně mlčky dovodil aktivní legitimaci žalobkyně k žalobě podle § 985 o. z., pokud tvrdí, že je ve svém právu dotčena zápisem provedeným v katastru nemovitostí bez právního důvodu ve prospěch žalovaného. Dále uzavřel, že předmětné nemovitosti spadají do společného jmění manželů, neboť byly nabyty jedním z nich za trvání manželství (§ 709 o. z.) a současně žalovaný neprokázal podmínky pro uplatnění výjimky ze sjm pro to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví (§ 709 odst. 1 písm. d) o. z.)11. Dokazováním byla vyvrácena obrana žalovaného, že předmětné nemovitosti byly zakoupeny z dividend společnosti , právnická osoba, jako jeho výlučných prostředků, když společnost rozhodla o vyplacení dividend až několik let po koupi bytu. Tvrzení, že půjčky poskytnuté společností byly fakticky zálohou na dividendy a pouze formálně představovaly půjčku, je ničím nepodložené, a i kdyby takové ujednání bylo prokázáno, stejně by nešlo o dividendu. Soud I. stupně se vzhledem k těmto závěrům nezabýval platností úpravy manželského majetkového režimu manželů ohledně dividend manželskou smlouvou, uzavřenou v , adresa, .12. Soud I. stupně žalobu z uvedených důvodů žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve prospěch plně úspěšné žalobkyně. Výši náhrady určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), z puncta 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) AT) pro úkony učiněné do 31. 12. 2024, a z puncta 500 000 Kč (§ 9a odst. 1 písm. d) AT) pro úkony učiněné po 1. 1. 2025.13. Tento rozsudek napadl žalovaný v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně, že nepřihlédl ke všem jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům (§ 205 odst. 2, písm. b) o. s. ř.), na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2, písm. e) o. s. ř.) a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř.).14. Namítal, že soud I. stupně byl sice v rámci řízení seznámen s manželskou smlouvou č. , hodnota, ze dne 7. 2. 2013 (dále jen „Smlouva“), která je dle žalovaného klíčová nejen z důvodu, že upravuje samotný rozsah společného jmění manželů, ale rovněž stanovuje též rozhodné právo pro právní vztahy vzniklé v souvislosti s manželským majetkovým právem. Tímto právem je dle Smlouvy právo , adresa, . Soud I. stupně se však k této skutečnosti nijak nepřihlédl, resp. se s ní nijak nevypořádal.15. Žalovaný soudu I. stupně vytýkal, že ve vztahu k manželskému majetkovému režimu účastníků nesprávně právně posoudil povahu závazku žalovaného z půjček poskytnutých mu v letech 2014, 2015 společností , právnická osoba, . Namítal, že šlo o půjčky, které byly převzaty výhradně žalovaným, tj. bez souhlasu žalobkyně a tyto závazky zjevně přesahovaly obvyklou správu majetku manželů, tudíž šlo o výlučný závazek manžela – žalovaného. Soud I. stupně však vyvodil, že půjčka má být posouzena podle § 714 o. z., který upravuje možnost druhého manžela namítat neplatnost úkonu, když vycházel rovněž z právního názoru, že dané ustanovení „neupravuje, že by kvůli tomu půjčka nespadala do společného jmění manželů“. Žalovaný má však za to, že na jeho situaci dopadá především § 710 písm. b) o. z., podle něhož „součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.“ Žalovaný manžel má tímto ustanovením zajištěné právo namítat, že přejatý záv