18 Co 258/2025-265 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku a) 93 776,88 Kč spolu s úrokem ve výši 10,6 % ročně z částky 105 469,88 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 10,6 % ročně z částky 93 867,88 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 93 867,88 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek; b) 14 987 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci ( výrok I.).2. Žalobu zamítl v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 91 Kč, úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 91 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 91 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení a dále úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 11 511 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení; b) částky 85 084,05 Kč, úroku ve výši 10,6 % ročně z částky 111 719,05 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 648 Kč od 2. 2. 2024 do 5. 2. 2024 a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 071,05 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení ( výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 750 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku ( výrok III.).3. Řízení bylo vedeno o nároku žalobkyně na zaplacení dluhů ze smluv o spotřebitelském úvěru (Smlouva o úvěru, uzavřená žalobkyní se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému neúčelový úvěr v celkové výši 150 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, (dále jen „Smlouva 1/) a Smlouva o úvěru, uzavřená žalobkyní se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému neúčelový úvěr v celkové výši 150 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, (dále jen „Smlouva 2/), které žalobkyně z důvodu porušování smlouvy žalovaným zesplatnila a domáhala se (z každé z uvedených smluv) zaplacení dlužné jistiny, dlužných poplatků (náklady spojené s prodlením dle Ceníku ČS, 300 Kč za každých 10 dní prodlení; dlužné pojistné dle čl. 7.1. smlouvy o úvěru), řádného úroku z dlužné jistiny a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši, v obou případech od 2.2.2024 do zaplacení.4. Žalobkyně tvrdila, že si před uzavřením obou smluv ověřila výši mzdy a závazků žalovaného a zohlednila jeho běžné výdaje, jejichž výši stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a ekonomického modelu zohledňujícího životní náklady.5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že obě smlouvy považuje za absolutně neplatné se všemi důsledky s tím spojenými. Žalobkyně řádně neprověřila jeho úvěruschopnost, jak ji ukládá zákon; vycházela z ekonomického modelu bez zjištění a ověření konkrétních informací o žadateli, jeho příjmů a faktických výdajů. Žalobkyně si neověřila údaje sdělené žalovaným o jeho zaměstnání a výši příjmů, a nezohlednila ani skutečnost, že žalovaný nebyl schopen za rok předcházející uzavření předmětných smluv cokoliv ušetřit a dostal se do ještě většího debetu na žalobkyní vedeném kontokorentním účtu, než byl rok před tím.6. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: K nároku z úvěrové smlouvy ze dne 25. 3. 2019 (Smlouva 1): Smlouva 1 byla uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví v aplikaci , podezřelý výraz, , žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému neúčelový úvěr ve výši 150 000 Kč při úrokové sazbě 10,60% ročně s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 335 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 23. 4. 2019. Žalovaný úvěr vyčerpal v plné výši. Žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 3. 2. 2024, že ke dni 1. 2. 2024 úvěr zesplatnila z důvodu, že žalovaný přes upomínku neuhradil dlužnou pohledávku. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 105 469,98 Kč a dluh na poplatcích 2 898 Kč. V rámci kontraktačního procesu se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, kdy disponovala jednak údaji sdělenými žalovaným (náklady na bydlení ve výši 7 500 Kč, nulové splátky mimo úvěrů poskytnutých žalobkyní a nulové výdaje na výživné, srážky ze mzdy či léky), jednak interními údaji čerpanými z historie žalovaného, jako jejího klienta (kdy zohlednila příjmy ve výši 36 718 Kč/měsíčně, existenci kontokorentního úvěru u žalobkyně s limitem 100 000 Kč a orientační splátkou 8 333 Kč, neexistence negativních informací např. o podvodném jednání či exekučním řízení). Dále si žalobkyně ověřila v CCB předchozí splátkovou morálku žalovaného s tím, že žalovaný nemá žádné jiné úvěry než právě shora uvedený kontokorentní účet s úvěrovým rámcem 100 000 Kč.7. K nároku z úvěrové smlouvy ze dne 18. 7. 2019 (Smlouva 2): Smlouva 2 byla uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví v aplikaci George, žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému neúčelový úvěr ve výši 150 000 Kč při úrokové sazbě 10,60 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných v 96měsíčních splátkách ve výši 2 351 Kč, splatných vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, . Žalovaný úvěr vyčerpal v plné výši. Žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 3. 2. 2024, že ke dni 1. 2. 2024 úvěr zesplatnila z důvodu, že žalovaný přes upomínku neuhradil dlužnou pohledávku. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 111 719,05 Kč a dluh na poplatcích 2 902 Kč. V rámci kontraktačního procesu se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, kdy disponovala jednak údaji sdělenými žalovaným (náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, nulové splátky mimo úvěrů poskytnutých žalobkyní a nulové výdaje na výživné, srážky ze mzdy či léky), jednak interními údaji čerpanými z historie žalovaného jako jejího klienta (příjmy ve výši 35 398 Kč/měsíčně, existence kontokorentního úvěru u žalobkyně s limitem 100 000 Kč a orientační splátkou 8 333 Kč, existence revolvingového úvěru u žalobkyně s limitem 50 000 a orientační splátkou 2 500 Kč a existence spotřebního úvěru u žalobkyně se splátkou 2 335 Kč, dále neexistence negativních informací např. o podvodném jednání či exekučním řízení). Dále si ověřila v , podezřelý výraz, předchozí splátkovou morálku klienta s tím, že žalovaný nemá žádné jiné úvěry než ty shora uvedené (viz posouzení úvěruschopnosti na č.l. 103 a listina na č.l 147 zachycující informace sdělené žalovaným).8. Ke dni zesplatnění žalovaný na Smlouvu 1 uhradil celkem 129 989 Kč a na Smlouvu 2 částku 120 463 Kč. Poté ještě uhradil 14 500 Kč na Smlouvu 1 a 14 550 Kč na Smlouvu 2.9. Žalovaný měl u žalobkyně sjednánu smlouvu o vedení běžného účtu (č. , č. účtu, ), od března 2018 měl sjednán kontokorent s rámcem ve výši 29 000 Kč, který mu byl poté, co jej vyčerpal, počínaje měsícem lednem 2019 navýšen na 100 000 Kč při úrokové sazbě 18,9 % ročně. Tento kontokorent téměř v plné výši vyčerpal ihned v lednu 2019. Žalovaný vložil v období od 18. 2. 2019 do 7. 6. 2019 na svůj účet v hotovosti v sedmi platbách částku v celkové výši cca 110 000 Kč. V každém měsíčním výpisu se vyskytovala příchozí platba/platby od společnosti , právnická osoba, s poznámkou, že se jedná o doplatek mzdy, popřípadě zálohu na mzdu. Jednalo o různě vysoké částky, přičemž ve třech měsících předcházejících uzavření Smlouvy 1 šlo průměrně o částku cca 29 300 Kč/měsíčně a ve třech měsících předcházejících uzavření Smlouvy 2 šlo průměrně o částku cca 28 000 Kč/měsíčně. Z výpisu nelze dovodit jakékoliv platby sázkovým kancelářím.10. V době rozhodování soudu I. stupně žalovaný dosahoval měsíčně příjmu v rozmezí 41 500 Kč až 45 000 Kč, v podání ze dne 27. 3. 2025 uvedl, že měsíčně dosahuje příjmu ve výši 50 000 Kč až 55 000 Kč čistého s tím, že cca 20 000 Kč z toho odpovídá cestovním náhradám a dietám.11. Hradí nájemné 29 000 Kč měsíčně a má další úvěry, kdy úvěrové splátky činí 5 975 Kč za úvěr u , právnická osoba, ve výši 100 000 Kč při RPSN úvěru 90,9 % a splatnosti úvěru do července 2027, 1 416 Kč za úvěr u , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč měsíčně při RPSN 194,04 % a splatnosti úvěru v dubnu 2025, a úvěr 50 000 Kč s měsíční sazbou úroku 15 %, od společnosti , právnická osoba, . s jednorázovou splátkou ve výši 90 000 Kč, po lhůtě splatnosti.12. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k následujícím závěrům: Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 an. o.z.; s ohledem na okolnosti uzavření smlouvy v daném případě dovodil spotřebitelský charakter této smlouvy a aplikoval rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. Soud I. stupně se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruscho