20 Co 285/2025-121 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil pro zpětvzetí žaloby řízení co do částky 125.122,90 Kč „s příslušenstvím z částky 577,00 Kč, požadovaným ve výši 15 % ročně od 16.11.2023 do zaplacení“, žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobci 58.228,00 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 16.11.2023 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 123.722,50 Kč, žalobu o zaplacení 777.974,57 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 16.11.2023 do zaplacení zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 41 196,24 Kč. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 961 325,47 Kč s příslušenstvím, z toho náhrady majetkové újmy, spočívající v nákladech obhajoby, ve výši 161 325,47 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 800 000 Kč, jež mu měly být způsobeny nezákonným trestním stíháním, vedeným na základě usnesení , orgán, , , adresa, , , název, , adresa, č.j. , číslo, ze dne 10.12.2021 z popudu jeho bývalé manželky pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého jsem se měl dopustit na své nezletilé dceři. Trestní stíhání žalobce bylo pravomocně zastaveno usnesením Krajského státního zastupitelství v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne 7.11.2022, které nabylo právní moci dne 15.11.2022, Žalovaná navrhla při nesporném základu zamítnutí žaloby s obranou, že na základě předběžného uplatnění nároku žalobcem (podáním ze dne 15.5.2023) mu svým stanoviskem ze dne 18.1.2024 přiznala na náhradě škody 124 545,90 Kč a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu 50 000 Kč a ve zbytku není jeho nárok důvodný. Žalobce vzal na základě plnění žalované žalobu zpět co do částky 125 122,90 Kč (taktéž co do 50 000 Kč, pozn. odvolacího soudu, viz níže) a v tomto rozsahu soud I. stupně řízení podle § 96 odst. 2 zák.č.99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) zastavil.2. Soud I. stupně na podkladě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 27 napadeného rozsudku, věc posoudil podle §§ 1 odst. 1, 2, 5, 7, 8, 13, 14, 15 odst. 2, 26, 31 a 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a konstatoval, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán po dobu 11 měsíců od 14.12.2021 do 15.11.2022 a hrozila mu trestní sazba 5 až 12 let odnětí svobody, byť coby bezúhonné osobě nikoli reálně. V průběhu trestního řízení došlo k progradaci osobnostních rysů žalobce, který v roce 2015 byl diagnostikován jako osoba s mírnou tenzí, nadměrnou ochranou sebecitu, zdůrazňování maskulinní autority a tendence k prožívání pocitů křivdy, avšak bez patologického rázu s emocionálně stabilními náladami. V posudku, vyhotoveném na žádost žalobce v srpnu 2022, byl znalcem diagnostikován jako osoba se smíšenou poruchou osobnosti s rysy úzkostnými, narcistními a paranoidními. Tyto závěry však následně zmírnil posudek ze září 2022, podle kterého se jedná o jedince bez forenzně významnějšího poškození centrálního nervového systému a duševních chorob, jehož osobnost je strukturována anomálně, s převládajícími rysy vztahovačnosti a s rysy úzkostnými s méně stabilní afektivitou a psychikou.3. K nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud I. stupně uvedl, že není přesvědčen o tom, že trestní stíhání bylo zásadní příčinou narušení vztahu žalobce s dětmi z druhého manželství. K tomu uvedl, že trestní stíhání bylo až důsledkem nařčení dcery žalobce, které zahájení trestního stíhání bezprostředně předcházelo, a že z opatrovnického spisu vyplývají již dříve konfliktní vztahy mezi rodiči. Žalobce uváděl, že s dětmi se nestýkal na základě doporučení , orgán, , žádné rozhodnutí ohledně zákazu styku otce s nezletilou , jméno FO, však nebylo orgány činnými v trestním řízení vydáno, kontakt mu nebyl doporučen jen pro konkrétní den s ohledem na prošetřování činu, jak vyplývá z úředního záznamu z 11.3.2020. Žalobce k věci přistupoval příliš opatrně, když se s dětmi po celou dobu trestního stíhání ani telefonicky či písemně nekontaktoval a o to méně je pochopitelný jeho neempatický přístup (popsaný v opatrovnických rozsudcích), když ani po ukončení trestního stíhání (synovi) , jméno FO, na Vánoce či narozeniny nezavolal (výpověď nezletilého v rozsudku KS v , adresa, ze dne 30.11.2023), projevoval se opakovaně agresivně při asistovaném kontaktu, trval na kontaktu s dětmi bez přítomnosti jejich matky, byť ta mohla být při něm pro děti oporou, odmítal rodinnou terapii, bez jakékoliv předchozí domluvy se dostavil do mateřské školy a vyžadoval kontakt s nezletilou dcerou, která na to nebyla připravena, a v případě jakékoliv překážky opakovaně zvolil nerealizování styku. Soud I. stupně uzavřel, že trestní stíhání nebylo jedinou ani převažující příčinou narušení vztahů žalobce s dětmi z druhého manželství, kterým se žalobce i s ohledem na delší dobu nepřítomnosti a jednání, popsané v opatrovnických rozsudcích, jeví jako hlučný neznámý člověk. Vztahy mezi žalobcovou částí rodiny a částí rodiny nezletilých jsou pak odvozeny od samotného vztahu žalobce s dětmi z druhého vztahu. Jestliže poté opatrovnický soud rozhodl o úpravě asistovaného styku žalobce s nezletilými, reagoval tím na situaci, která nastala v období během trestního stíhání a po něm, nikoli na samotné trestní stíhání žalobce, přičemž o situaci v rodině rozhodoval rok po jeho skončení. Soud I. stupně poukázal na vlastní tvrzení žalobce v průběhu řízení, který uváděl, že trestního stíhání využila jeho bývalá manželka k tomu, aby mu nemusela předávat děti, to však hlavním důvodem být nemohlo, protože o změně poměrů dětí bylo rozhodováno až po jeho skončení, tudíž je v daném případě přetržena příčinná souvislost mezi trestním stíháním a narušenými rodinnými vztahy žalobce.4. Soud I. stupně provedl srovnání případu žalobce s případy, řešenými stejným soudem pod sp.zn. , spisová značka, a sp.zn , spisová značka, , kdy byli poškození trestně stíhání za totožné trestné činy zhruba třikrát déle než žalobce, jemuž naopak hrozil o něco vyšší trest odnětí svobody. Na rozdíl od žalobce tamní poškození tvrdili a prokázali krom zásahů do osobního a rodinného života zásahy do profesního života a byli vystaveni celkové dehonestaci s ohledem na medializaci věci. Oba tamní poškození obdrželi na zadostiučinění za nemajetkovou újmu 160 000 Kč. Dále provedl srovnání s případem, řešeným pod sp.zn. , spisová značka, , kdy byl poškozený stíhán za totožný čin shodnou dobu a trestní stíhání zasáhlo do jeho rodinného života, nadto došlo i k jeho veřejné deonestaci, ztratil známé a přátele a na zadostiučinění obdržel 80 000 Kč. Soud I. stupně konstatoval, že v prvních dvou případech byly prokázány mnohem těžší dopady do všech sfér života poškozených, včetně jejich délky, ve třetím se tyto dopady do života poškozených (včetně trestního stíhání předcházejícímu nařčení z trestného činu ze strany rodinného příslušníka) shodují krom to, že žalobce nebyl vystaven společenskému odsouzení ze strany veřejnosti. Dospěl proto k závěru, je na místě přiznat žalobci peněžité odškodnění ve výši, která bude odpovídat rozmezí mezi přibližně mezi 3/5 odškodného ve třetím případě (cca 48 000 Kč) a 1/3 odškodného v případech ostatních (cca 55 000 Kč) a uzavřel, že mu na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou mu posuzovaným trestním stíháním, částka 50 000 Kč.5. Na nároku na náhradu nákladů obhajoby přiznal soud I. stupně z důvodů, vyložených v odstavci 50. rozsudku, nad rámec žalovanou přiznaného plnění částku 8 228 Kč, sestávající z odměny advokáta za dva úkony, spočívající v nahlížení do spisu blíže neurčeného dne, po 3 100 Kč s paušální náhradou po 300 Kč a 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH). Žalobce coby převážně procesně úspěšnému přiznal s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v rozsahu 72,20% ve specifikaci, popsané v odstavci 51 rozsudku.6. Proti zamítavému výroku rozsudku ve věci samé v rozsahu 750 000 Kč podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že následky trestního stíhání stále přetrvávají, neboť trvá přerušení kontaktů s jeho dvěma dětmi bez šance na jeho obnovení, jelikož došlo k narušení vztahu s nimi a ze strany oznamovatelky ani ze strany žalované nebyl učiněn žádný pokus tento stav zvrátit. Žalovaná zejména nezahájila trestní stíhání oznamovatelky a soud I. stupně ponechal podání nepravdivého trestního oznámení dotyčnou osobou v úmyslu narušit jeho vztahy s dětmi bez komentáře. Žalobce dovozoval, že mu žalovaná trestním stíháním znemožnila výchovu jeho dětí a poukázal na to, že v rámci trestního řízení se musel podrobit různým vyšetřením. K výši peněžního zadostiučinění, „vyčísleného žalovanou a potvrzeného soudem I. stupně“ uvedl, že představuje méně, než činí průměrná měsíční mzda a dovolával se míry inflace, vzniklé po vydání „sjednocujícího stanoviska NSČR“. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a jeho návrhu na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zcela vyhověl.7. Žalovaná podala včasné odvolání