21 Co 151/2025-228 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná byla povinna vystavit a doručit dvě faktury – daňové doklady o specifikovaném obsahu a s předmětem plnění u faktury 1) „opční cena předmětu , číslo, , předmět Autočerpadlo , Označení, na podvozku , Vozidlo - název, , VIN , VIN kód, “ a s cenou bez daně „1 781 737 Kč“ a u faktury 2) „opční cena předmětu LS 144291009, předmět Autočerpadlo , Označení, na podvozku , Vozidlo - název, , VIN , VIN kód, “ a s cenou bez daně „822 995 Kč“ (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 386,64 Kč (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované uložení výše uvedené povinnosti. Uvedený nárok vznesla žalobkyně dne 15. 11. 2021 formou vzájemné žaloby v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „věc sp. zn. , spisová značka, “) a řízení o vzájemné žalobě bylo vyloučeno k samostatnému projednání (usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 10. 2022, č. j. , spisová značka, ).3. Ve věci sp. zn. , spisová značka, se , tituly před jménem, , Jméno žalované A, , insolvenční správkyně dlužníka , Jméno žalované B, . domáhala proti společnostem , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, . jako žalovaným vydání movitých věcí, a to čerpadla betonové směsi na podvozku zn. , Vozidlo - název, (dále jen „čerpadlo , název, “) a čerpadla betonové směsi na podvozku zn. , Vozidlo - název, (dále jen „čerpadlo , název, “) do majetkové podstaty dlužníka. Movité věci byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka dne 4. 2. 2013. V rámci insolvenčního řízení byl veden incidenční spor o vyloučení těchto movitých věcí z majetkové podstaty u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , incidenční spisová značka, k žalobě společnosti , právnická osoba, Před soupisem majetkové podstaty byly movité věci v držení společnosti , Jméno žalobkyně, . Insolvenční správkyně uzavřela s , právnická osoba, smlouvu, na jejímž základě bylo umožněno užívání obou čerpadel společnosti , Jméno žalobkyně, . Smlouva byla ukončena výpovědí ke dni 31. 1. 2018, avšak k vrácení čerpadel nedošlo.4. Vzájemnou žalobu odůvodnila žalobkyně (v původním řízení žalovaná 2)) tím, že do majetkové podstaty dlužníka , Jméno žalované B, . byly sepsány movité věci (čerpadlo , název, a čerpadlo , název, ), které byly předmětem leasingu (mezi žalobkyní jako leasingovým nájemcem a společností , právnická osoba, jako leasingovým pronajímatelem byly dne 19. 10. 2009 uzavřeny dvě smlouvy o zpětném leasingu, jejichž předmětem bylo čerpadlo , název, a čerpadlo , název, ). Účinkem soupisu věci, jež je předmětem leasingu je dle ustálené judikatury skutečnost, že insolvenční správce vstupuje po dobu účinků soupisu do postavení leasingového pronajímatele. V obou leasingových smlouvách bylo ujednáno, že po řádném skončení leasingové smlouvy je nájemce oprávněn koupit předmět leasingu, pro případ využití opčního práva bylo ujednáno, že k uzavření kupní smlouvy a převodu vlastnického práva z pronajímatele na nájemce dojde v den, kdy nájemce uhradí pronajímateli kupní cenu předmětu leasingu na základě zálohové, popř. konečné faktury vystavené pronajímatelem. Žalobkyně tvrdila, že splnila své závazky z leasingové smlouvy, proto vůči žalované (insolvenční správkyni, která vstoupila do postavení leasingového pronajímatele) uplatnila právo opce na převod předmětů leasingu do svého vlastnictví. Žalovaná byla dle leasingových smluv povinna vystavit fakturu na kupní cenu obou předmětů leasingu a umožnit tak žalobkyni nabýt vlastnické právo k předmětům leasingu, což neučinila.5. Žalovaná se bránila tím, že není oprávněna vystavit daňové doklady podle požadavku žalobkyně. Od žalované nikdy neobdržela žádné finanční plnění, nemá informace o smluvních vztazích žalobkyně, nebyla jich účastna.6. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, které vyjmenoval v odst. 17 svého rozsudku. Vyšel z nesporných skutečností, že na základě objednávky žalobkyně ze dne 21. 9. 2009 uzavřel dlužník , Jméno žalované B, . (dále též „dlužník“) jako prodávající se žalobkyní jako kupující dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem byl prodej čerpadla , název, a čerpadla , název, . Společnost , právnická osoba, uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupila na žalobkyni své pohledávky za dlužníkem a žalobkyně provedla dne 12. 10. 2009 zápočet postoupené pohledávky na kupní cenu z výše uvedených kupních smluv do výše kupní ceny přesahující částku 3 175 759,21 Kč. Dvěma smlouvami na zpětný leasing s opcí převedla žalobkyně čerpadla na společnost , právnická osoba, Dlužník dne 21. 12. 2009 od obou kupních smluv odstoupil. Krajský soud v , adresa, ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, dospěl k závěru o neplatnosti jednostranného započtení pohledávky žalobkyně za dlužníkem ze dne 12. 10. 2009 a tomuto závěru přisvědčil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, .7. Vzal dále za prokázané, že v obou kupních smlouvách uzavřených mezi dlužníkem a žalobkyní bylo sjednáno, že celá kupní cena bude zaplacena po předání předmětu koupě kupujícímu na základě faktury prodávajícího se splatností 14 dnů ode dne jejího vystavení. Prodávající předal kupujícímu čerpadla a vystavil dvě faktury (dne 9. 10. 2009 a dne 21. 9. 2009). Obě čerpadla náleží do majetkové podstaty dlužníka.8. Po právní stránce věc posoudil podle právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, a to na základě ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), a to podle zákona č. 513/1999 Sb., obchodního zákoníku (dále „obch. zák.“). Aplikoval § 269 odst. 2, § 345, § 349 odst. 1, § 351 odst. 1 a § 446 obch. zák. Dále použil též zákon č. 186/2006 Sb., insolvenční zákon (dále „InsZ“), a to § 217, § 225 a § 246.9. Dospěl k závěru, že jelikož žalobkyně nikdy nezaplatila kupní cenu za čerpadla dlužníkovi (ani zápočtem), nestala se jejich vlastníkem. Nemohla tak převést vlastnické právo k čerpadlům na , právnická osoba, ani platně sjednat leasingové smlouvy. Zápočet na kupní cenu byl neplatný pro neurčitost, v kupních smlouvách byla sjednána výhrada vlastnického práva. Žalovaná tedy není povinna vystavit žalobkyni daňové doklady a umožnit jí nabýt vlastnické právo k čerpadlům.10. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř.11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Konkrétně namítla, že pro ni bylo rozhodnutí soudu prvního stupně překvapivé, neboť soud prvního stupně účastníky nevyrozuměl o svém právním názoru, pouze formálně provedl důkazy s tím, že rozhodne. Žalobkyně měla za to, že bude ve sporu úspěšná, neboť postupovala v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně si však z důkazů a tvrzení vybral pouze ty, které se mu hodily, aby ve sporu byla úspěšnou žalovaná, aniž respektoval průběh řízení a argumentaci žalobkyně, kterou se vůbec nezabýval. Žalobkyně se až z odůvodnění rozhodnutí dozvěděla právní názory soudu prvního stupně, které však zůstaly polovičaté, bez odpovídacích závěrů. Žalobkyně zopakovala své výhrady k rozhodnutím soudů ve věci vedené u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , incidenční spisová značka, . Tato rozhodnutí považovala za excesivní a vznesla otázku, zda se v takovém případě musí závěry soudních rozhodnutí promítnout do projednávané věci, pokud je zároveň povinností soudů rozhodovat nezávisle a spravedlivě.12. V řízení bylo dle žalobkyně prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvy o zpětném leasingu se společností , právnická osoba, , na jejichž základě hradila leasingové splátky. Žalované byla od samého počátku tato skutečnost známa. Ve vztahu k žalobkyni žalovaná proti těmto smlouvám nebrojila, naopak požadovala, aby byly plněny. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3793/2010, v němž byl formulován závěr, že pokud je do konkursní podstaty sepsán majetek (ve vlastnictví leasingového pronajímatele), který je předmětem leasingové smlouvy, vstupuje správce konkursní podstaty po dobu trvání účinků soupisu do právního postavení leasingového pronajímatele, a dále že leasingový nájemce i po sepisu předmětu leasingu do konkursní podstaty je povinen hradit sjednané leasingové splátky; pouze je nehradí osobě, s níž uzavřel leasingovou smlouvu, ale správci konkursní podstaty úpadce, do jehož konkursní podstaty byl předmět leasingu zahrnut. Na základě těchto právních závěrů měla žalobkyně za to, že žalovaná vstoupila do právního postavení leasingového pronajímatele namísto společnosti , právnická osoba, Argumentaci žalované, že leasingové splátky neinkasovala považovala za právně nevýznamnou, neboť bylo pouze na žalované, aby upravila leasingové smlouvy ohledně toho, kam mají být leasingové splátky hrazeny. Žalobkyně byla leasingovou smlouvou vázána a byla povinna platit leasingové splátky na sjednaný bankovní účet.13. Žalobk