21 Co 202/2025-85 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zveřejnění písemné omluvy v jednom z periodických tisků s celostátní působností na jeho titulní straně ve znění „, orgán, se omlouvá , Jméno žalobce, , bývalému , funkce, , právnická osoba, ., za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo nejprve vedeno nejdříve , orgán, ze dne 27.02.2013, č. j. , číslo, a následně Městským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, v tzv. trestní věci , tr. věc, , nezákonné trestní stíhání a za nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla, a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě.“ (výrok I), dále zamítl žalobu na zaplacení částky 31 395 676,71 Kč s příslušenstvím (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna jednak mu poskytnout veřejnou omluvu v jednom z periodických tisků s celostátní působností na jeho titulní straně, ve znění uvedeném ve výroku I, za jeho nezákonné trestní stíhání, a dále mu zaplatit částku 31 395 676,71 Kč jako náhradu ušlého zisku, jenž mu měl vzniknout v důsledku ztráty pozice , funkce, , právnická osoba, (dále jen „pozice , funkce, , právnická osoba, “) v příčinné souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním.3. Žalovaná namítla promlčení žalobního nároku na poskytnutí požadované omluvy za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a tvrzeným ušlým ziskem a dále nedostatečnou konkretizaci a doložení výše tvrzeného ušlého zisku.4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která byla mezi účastníky nesporná. Žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, vedeným u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , dne 28. 2. 2022. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 19. 9. 2023 žalobci sdělila, že částečně důvodným shledala jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, za nějž žalobci poskytla jako finanční zadostiučinění částku 240 000 Kč za současného konstatování porušení práva a poskytnutí omluvy. Dále mu poskytla částku 78 750 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou daného trestního řízení. Na nárok žalobce na náhradu škody v podobě ušlého zisku neplnila nic z důvodu, že žalobce neprokázal reálnost jím tvrzené škody. Trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 27. 2. 2013 a ze dne 16. 10. 2013. Trestní stíhání žalobce skončilo pravomocně k 1. 9. 2021, a to zproštěním obžaloby v trestním řízení vedeném u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .5. Soud prvního stupně v průběhu řízení poskytl žalobci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti konkretizovat tvrzení ohledně vzniku škody v podobě ušlého zisku, včetně uvedení konkrétních skutečností svědčících o příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a tvrzenou škodou a označení důkazů tato tvrzení prokazující. K tomu došlo na jednání dne 16. 1. 2025 a následně na jednání dne 22. 5. 2025, kdy byl žalobce upozorněn na to, že jeho žalobní tvrzení (i po jejich doplnění podáním ze dne 27. 1. 2025) nejsou dostatečná, jsou pouze obecná a nelze z nich dovodit oprávněnost tohoto žalobního požadavku.6. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že oba žalobní nároky nejsou opodstatněné.7. Nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním formou omluvy za tvrzenou nemajetkovou újmu shledal promlčeným, neboť tento žalobní nárok na požadovanou omluvu byl uplatněn u soudu až po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, když k pravomocnému zproštění žalobce došlo rozhodnutím Vrchního soudu v , adresa, dne 1. 9. 2021 a žaloba v této věci byla podána až dne 11. 9. 2024. Soud prvního stupně proto nárok žalobce na poskytnutí omluvy jako formy odškodnění nemajetkové újmy žalobce za nezákonné trestní stíhání shledal jako opožděný.8. Požadavek žalobce na zaplacení ušlého zisku soud prvního stupně zamítl z důvodu, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a ukončením své pracovní pozice , funkce, , právnická osoba, , když žalobce ukončil své působení na této pozici již v prosinci 2011, zatímco jeho trestní stíhání bylo zahájeno až v únoru 2013, a že jeho žalobní tvrzení o vzniku škody a příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním zůstala jen v obecné rovině a nebyla podpořena konkrétními důkazy s tím, že navržené důkazní prostředky nebyly způsobilé k prokázání rozhodných skutečností. Konstatoval zároveň, že žalobce přes opakované výzvy podle § 118a o. s. ř. nedoplnil žalobní tvrzení tak, aby z nich bylo možné dovodit splnění všech zákonných předpokladů odpovědnosti státu podle OdpŠk, když neuvedl konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit vznik škody v právním smyslu, její výši a příčinnou souvislost s jeho nezákonným trestním stíháním.9. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že jeho rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, bylo zatíženo řadou faktických a právních vad. Za zásadní procesní pochybení považoval nedostatečné poučení podle § 118a o. s. ř. Soud prvního stupně jej sice vyzval k doplnění skutkových tvrzení k určení přesné doby, za které náhradu požadoval, výši jeho příjmů za období předcházející sdělení jeho obvinění nezákonným rozhodnutím, jeho příjmů po sdělení obvinění nezákonným rozhodnutím, výši očekávaných příjmů, který by dosáhl, nedošlo-li by k nezákonnému rozhodnutí, avšak již jej v průběhu řízení nepoučil podle § 118a o. s. ř. o tom, že neunáší důkazní břemeno, pokud jde o samotný vznik tvrzené škody. Dále argumentoval tím, že žalovaná jeho nároky nejprve uznala a sporná byla jen jejich výše, a proto byla podána žaloba. Až následně žalovaná začala sporovat, zda k jeho rezignaci došlo v souvislosti s jeho trestním stíháním. V této souvislosti poznamenal, že i laikovi je přitom zcela jasné, že byl nucen rezignovat ještě před zahájením trestního stíhání, neboť před sdělením obvinění probíhalo rozsáhlé a veřejnosti medializované prověřování celé věci. Jeho desetileté trestní stíhání jednoznačně zapříčinilo jeho profesní degradaci a s tím související vznik škody. Závěr soudu prvního stupně (potažmo argumentaci žalované) považoval nejen za nezákonný, ale i v rozporu s dobrými mravy.11. Dále považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za překvapivé a mimořádně nespravedlivé, když ostatní osoby stíhané v rámci daného nezákonného trestního řízení odškodněny byly, ale žalobce ne, přičemž je zřejmé, že právě na něj, který zastával funkci , funkce, , právnická osoba, byl vyvíjen největší politický tlak na jeho rezignaci ještě v době před vydáním nezákonného rozhodnutí.12. Soudu prvního stupně dále vytknul, že ve věci neprovedl všechny navržené důkazy, jimiž bylo možné vznik škody prokázat.13. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.14. Žalovaná považovala odvolání žalobce za nedůvodné, neboť podle jejího názoru žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o příčinné souvislosti mezi jeho nezákonným trestním stíháním a tvrzením ušlým ziskem. Žalobce byl přitom opakovaně upozorňován na nedostatky v tvrzení a důkazech, a to zejména ve vztahu k otázce příčinné souvislosti. Jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy byl uplatněn po marném uplynutí promlčecí lhůty. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.15. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek soud prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání přecházelo, podle § 212 a§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.16. Odvolací soud ve vztahu k nároku žalobce na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce formou požadované omluvy v jednom z periodických tisků s celostátní působností na jeho titulní straně vyšel ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně, jenž byl ostatně mezi účastníky nesporný.17. Z něj se podává, že nezákonné trestní, Anonymizováno, stíhání žalobce skončilo dne 1. 9. 2021, kdy Vrchní soud v , adresa, usnesením ze dne 1. 9. 2021, sp.