21 Co 241/2025-138 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 338 401 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 210 249,60 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 128 151,40 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 105 739 Kč (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 338 401 Kč s příslušenstvím jako dlužné odměny, kterou měla žalovaná žalobci zaplatit za činnost, kterou pro ni prováděl v měsících , datum, a , datum, (od , datum, ), na základě dílčí příkazní smlouvy uzavřené mezi stranami dne , datum, na podkladě rámcové smlouvy uzavřené mezi stranami dne , datum, . Předmětem dílčí příkazní smlouvy byl závazek žalobce poskytovat pro žalovanou služby spočívající v odborném poradenství v oblasti rozvíjení obchodních aktivit pro klienty žalované , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., jež byly ve smlouvě podrobněji konkretizovány. Žalovaná se zavázala platit žalobci za jeho služby odměnu a cestovné. Žalovaná žalobci nezaplatila fakturu č. , hodnota, na částku 210 249,60 Kč splatnou dne , datum, , kterou vystavil za služby poskytnuté v , datum, a ani služby, které pro ni vykonal v měsíci , datum, , v částce 128 151,40 Kč, na něž však nemohl vystavit fakturu, neboť žalovaná bezdůvodně neschválila předložený výkaz práce a knihu jízd.3. Žalovaná se bránila tím, že od příkazní smlouvy dne , datum, odstoupila, neboť žalobce nesplnil řádně závazky, k nimž se v příkazní smlouvě zavázal. Požadované výstupy (úvodní analýza a návrh akčního plánu) nesplňovaly požadavky smlouvy, neboť neměly náležitou odbornou úroveň. Žalobce ve výkazech práce značně nadsadil vykázané hodiny.4. Žalovaná oproti požadavku žalobce provedla jednak jednostranný zápočet své pohledávky ve výši 178 408 Kč, jež měla představovat škodu, která žalované vznikla v důsledku nesplnění povinností žalobce z příkazní smlouvy, a dále vznesla námitku započtení částek 75 000 Kč jako nároku na smluvní pokutu podle článku VIII odst. 4 rámcové smlouvy a částky 41 250 Kč, která byla žalovanou vynaložena za opravu žalobcem vadně dodaného plnění.5. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, z provedených důkazů učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 8 až 36 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.6. Na tomto podkladě učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi stranami byla dne , datum, uzavřena rámcová smlouva o spolupráci a na jejím základě dne , datum, příkazní smlouva. Tou se žalobce zavázal ve vztahu k žalované poskytovat poradenství pro její klienty , právnická osoba, . a , právnická osoba, . (dále též „klient žalované“). Konkrétně se zavázal vykonávat služby ve dvou etapách: 1. etapa zahrnovala provedení interní analýzy a sestavení akčního plánu, 2. etapa zahrnovala naplňování akčního plánu. Úvodní analýza měla být zpracována do , datum, a návrh akčního plánu měl být předložen ke schválení do , datum, . Žalobce odevzdal žalované úvodní analýzu emailem ze dne , datum, . Žalovaná téhož dne k analýze sdělila dílčí výhrady. Podle požadavků žalované žalobce analýzu upravil, finální verze byla žalované zaslána dne , datum, . Žalovaná analýzu bez dalších výhrad vůči žalobci odeslala klientovi. Návrh akčního plánu zaslal žalobce žalované dne , datum, . Žalovaná bez jakýchkoli námitek ve vztahu k žalobci odeslala dne , datum, návrh klientovi. Dne , datum, , po schůzce se zástupcem klienta panem , jméno FO, , navrhla žalovaná žalobci schůzku s cílem „doladit“ akční plány. Schůzka proběhla dne , datum, a žalobci byly sděleny výtky k návrhu akčního plánu. Dne , datum, odeslal žalobce upravený akční plán. Dne , datum, odstoupila žalovaná od příkazní smlouvy. Práci a jízdy provedené v měsíci , datum, žalobce vykázal výkazem práce, který byl schválen a podepsán panem , jméno FO, . Na tomto základě žalobce vystavil fakturu. Výkaz práce a knihu jízd za práci vykonanou v , datum, odmítl pan , jméno FO, podepsat. Žalobce proto nemohl vystavit fakturu za měsíc , datum, .7. Po právní stránce věc posoudil podle § 2430, § 2432 odst. 1 a § 2438 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“).8. Uvedl, že dílčí příkazní smlouva ze dne , datum, byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2430 a násl. o. z. Žalobce jako příkazník se zavázal pro žalovanou jako příkazce poskytovat poradenství pro klienty žalované a žalovaná se zavázala mu platit za sjednané služby odměnu.9. Podle § 2438 odst. 2 o. z. příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. Soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1656/2010, v němž Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, že důkazní břemeno prokázání porušení konkrétní povinnosti příkazníkem nese příkazce.10. Soud prvního stupně shledal, že žalovaná dostatečně konkrétně nevymezila, v čem mělo spočívat porušení povinnosti žalobcem ve smyslu § 2438 odst. 2 o. z., tedy v čem konkrétně žalobce nedodržel standard péče. Porušení jeho povinností popsala jen obecně. Ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. svá skutková tvrzení dostatečně neupřesnila a z jejích tvrzení tak nebylo možno dovodit, že by žalobce porušil povinnosti z příkazní smlouvy způsobem, který by odůvodňoval neposkytnutí odměny. Soud prvního stupně poznamenal, že skutková tvrzení nelze nahrazovat obsahem důkazů. Ke skutkovým tvrzením, jež žalovaná doplnila v písemném podání ze dne , datum, soud prvního stupně nepřihlížel, neboť byla doplněna až po koncentraci řízení.11. Soud prvního stupně dále uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že úvodní analýza byla žalobcem předložena žalované již dne , datum, a drobné výtky žalované žalobce odstranil dne , datum, . Žalovaná poté k analýze neměla další výhrady a odeslala ji klientovi. Návrh akčního plánu zaslal žalobce žalované již dne , datum, , přičemž žalovaná ve vztahu k žalobci k obsahu předloženého návrhu žádné námitky či výhrady nevznesla a dne , datum, jej odeslala svému klientovi. Mezi , datum, a , datum, měla žalovaná dostatek času ke sdělení svých případných výhrad. Pokud by skutečně shledala práci žalobce tak nevyhovující, lze si jen těžko představit, že by ji odeslala svému klientovi, natož aby řešila otázku dodatku ke smlouvě týkající se ročního bonusu pro žalobce. Žalovaná neměla námitky proti výsledku práce žalobce až do doby, než k němu vznesl výhrady její klient, což bylo až po schůzce žalované se zástupcem klienta dne , datum, . Až po zmíněné schůzce žalovaná žalobci navrhla schůzku, na níž měl být „doladěn“ akční plán. Schůzka se uskutečnila dne , datum, , žalobci byly vytknuty vady výsledku jeho práce, dne , datum, žalobce zaslal upravenou verzi dokumentu a následujícího dne žalovaná odstoupila od smlouvy.12. V příkazní smlouvě nebylo ujednáno, že by byl nárok žalobce na odměnu podmíněn schválením výstupu jeho práce klientem žalované. Vztah z příkazní smlouvy existoval toliko mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná sama je podnikatelem v oboru nabízejícím manažerské služby svým klientům. Měla tedy být schopna sama vyhodnotit, zda žalobcem poskytnuté služby splňují příslušné standardy. Soud prvního stupně shledal, že pokud žalovaná proti výsledku práce žalobce sama ničeho nenamítala, konkludentně jej schválila.13. Žalobce vystavil za svou činnost v měsíci , datum, fakturu na podkladě schváleného výkazu práce a knihy jízd. Výkaz práce a kniha jízd byly schváleny , jméno FO, , tedy oprávněnou osobou. Počet vykázaných hodin nijak nevybočoval z toho, co žalobce vykázal v předchozích měsících. Z toho lze dovodit, že žalobce vykázanou práci vykonal. V období od , datum, do , datum, žalobce dále vykonával činnost podle pokynů žalované, činnost vykázal ve výkazu práce, vykázané jízdy jsou v souladu s tím, co žalobce hlásil podle pokynů žalované prostřednictvím emailů asistentce klienta žalované , jméno FO, . Způsob výpočtu odměny a cestovného za , datum, odpovídá vzorci, který si strany sjednaly v článku V. bod 2. příkazní smlouvy.14. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že uplatněný žalobní nárok je důvodný.15. Dále se zabýval vznesenými kompenzačními námitkami. Shledal, že všechny tři pohledávky nejsou k započtení způsobilé ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Úkon započtení byl jednak neurčitý, neboť žalovaná započítávala své tři pohledávky (178 408 Kč, 75 000 Kč a 41 250 Kč) proti dvěma v řízení uplatněným pohledávkám žalobce (210 249,60 Kč a 128 151,40 Kč), přičemž neuvedla, v jakém rozsahu tu kterou pohledávku započítává oproti té které pohledávce žalobce. Odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudky sp. zn. 32 Cdo 947/2015, 23 Cdo 2901/2021). Pokud by se vzalo v úvahu, že pohledávku ve výši 178 408 Kč žalovaná jednostranně započetla vůči pohledávce žalobce z faktury na částku 210 249,60 Kč, pak u zbývajících dvou pohledávek, jež uplatnila k započtení (75 000 Kč a 41