23 Co 282/2025-180 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 22. května 2025, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 6. 2023 do zaplacení (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit náklady státu České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, v rozsahu 100 % ve výši a lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované ve výši 1 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, jíž se žalobce původně domáhal zaplacení částky 720 172 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu a z titulu náhrady škody za majetkovou újmu v důsledku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Trestní řízení“), když proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku (dále jen „TrZ“) spáchaného ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) TrZ, přičemž rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, č. j. , spisová značka, , byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce požadoval náhradu majetkové škody za vynaložené náklady za právní zastupování ve výši 40 172 Kč. Dále požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, když během trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody s trestní sazbou 2-8 let, ode dne 1. 10. 2020 se sazbou 1-5 let. Trestní stíhání probíhalo v době, kdy žalobce čelil insolvenčnímu řízení, skončil s podnikáním a byl v těžké finanční situaci, což také zhoršovalo rodinné vztahy. Žalobce za výše uvedené požaduje částku ve výši 600 000 Kč. Dále žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce Trestního řízení ve výši 80 000 Kč, neboť řízení trvalo od roku 2017 do roku 2022, přičemž všechny průtahy vznikly v důsledku postupu soudu, žalobce s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Nárok byl uplatněn u , orgán, dne 5. 12. 2022.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce u ní dne 5. 12. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“) v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v Trestním řízení ve výši 40 172 Kč, z nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené Trestním řízením v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou Trestního řízení ve výši 80 000 Kč. Žalovaná nevyhověla tvrzenému nároku na náhradu nákladů obhajoby, neboť žalobce nedoložil vznik škody. Za nezákonné Trestní řízení vyslovila žalovaná omluvu, a za nepřiměřenou délku Trestního řízení žalovaná neuhradila žalobci ničeho z důvodu absence odpovědnostního titulu. Žalovaná dále k nárokům z titulu náhrady nemajetkové újmy (v rozsahu 680 000 Kč s přísl.) vznesla námitku promlčení, neboť promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci, tj. dne 7. 6. 2022, přičemž žaloba byla podána až dne 11. 7. 2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, a to i s přihlédnutím k době, kdy promlčecí lhůta byla přerušena předběžným uplatněním u žalované.4. Soud I. stupně v pořadí prvním rozsudkem zamítl nároky na nemajetkovou újmu z důvodu promlčení, nárok na náhradu škody (obhajné) byl zamítnut, neboť žalobce ani přes poučení soudu neprokázal vznik škody. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , rozsudek soudu I. stupně ohledně částky 40 172 Kč s příslušenstvím zahrnující nárok na náhradu škody v rozsahu obhajného a nárok na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 380 000 Kč s přísl. potvrdil a zároveň zrušil rozsudek ohledně částky 300 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nárok z titulu újmy na zdraví, tj. náhradu škody, který není dle OdpŠk promlčen.5. Soud I. stupně u ústního jednání dne 9. 1. 2025 vyzval žalobce, aby odstranil vady žaloby dle § 43 o. s. ř. konkretizací zbývajících dílčích nároků včetně jejich výše. Po tomto poučení žalobce uvedl, že částku 50 000 Kč požaduje z titulu ztížení společenského uplatnění a částku 250 000 Kč z titulu duševních útrap. Zároveň soud I. stupně na tomto jednání poučil žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání vzniklé újmy na zdraví a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou újmou. Žalobce po tomto poučení k důkazu navrhl lékařskou zprávu ze dne 8. 1. 2025 a svědky , jméno FO, (syn žalobce), , jméno FO, (bratr žalobce), paní , jméno FO, (přítelkyni žalobce) k popsání psychického stavu žalobce. V soudem I. stupně stanovené lhůtě pak doplnil návrh na výslech svědka , jméno FO, (spolupracující podnikatel) a dále vypracování znaleckého posudku z odvětví psychiatrie s ohledem na duševní útrapy žalobce. Soud I. stupně ustanovil k vypracování znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, z oboru psychiatrie a vyzval žalobce k zaplacení zálohy na znalecký posudek ve lhůtě 15 dnů od usnesení ze dne 21. 2. 2025, č.j. , spisová značka, , jež bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2025, přičemž žalobce byl poučen, že jinak nelze znalecký posudek provést. Opakovaně byl o tomto poučen výzvou ze dne 25. 3. 2025. Vzhledem k tomu, že záloha uhrazena nebyla, soud I. stupně nařídil ústní jednání na den 22. 5. 2025, přičemž žalobce mohl až do jednání danou zálohu zaplatit, avšak neučinil tak. Žalobce zároveň ani nepožádal o osvobození od soudních poplatků.6. Po právní stránce soud I. stupně citoval § 141 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že znaleckým posudkem měl být prokázán tvrzený základ nároku žalobce včetně příčinné souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím, přičemž s ohledem na skutečnost, že jde o odborné posouzení věci, není toto soud I. stupně schopen si z tvrzení žalobce a jím předložených listin ani svědeckých výpovědí učinit sám, navíc za situace, kdy se mělo jednat o zhoršení chronických potíží. Pokud žalobce ve věci přes opakované poučení soudem I. stupně nepředložil ke svým tvrzením důkazy (např znalecký posudek vlastní s doložkou dle § 127a o. s. ř.) a nezaplatil zálohu na znalecký posudek, neunesl důkazní břemeno ve věci. Ostatní navržené důkazy (svědecké výpovědi, lékařská zpráva) soud I. stupně neprovedl nebo z nich neučinil závěry, neboť nebyly způsobilé k prokázání existence vzniku újmy a případné výše nároků a příčinné souvislosti. Soud I. stupně proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., o nákladech státu, resp. o základu tohoto nároku rozhodl soud I. stupně dle § 148 odst. 1 o. s. ř.7. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce, neboť se neztotožňuje se zamítnutím žaloby. Žalobce nejprve v odvolání zrekapituloval průběh řízení týkající se nejen zbývajícího žalobního nároku. Zdůraznil zhoršení zdravotního stavu žalobce, kdy v důsledku změny právního zástupce se domáhá náhrady újmy na zdraví. Žalobce byl od roku 2002 léčen pro periodickou depresivní poruchu ve formě obnovených chronických psychických potíží, se kterými byl poprvé hospitalizován v průběhu měsíce května 2019 na psychiatrické klinice ve Fakultní nemocnici v , adresa, . Trpěl diagnostikovanými obtížemi se složkami neorganické nespavosti, bolestmi dolní části zad, hrudně bederní krajiny, nízkým příjmem, rozpadem rodiny a obtížemi přetrvávajícími do současné doby. Proto žalobce konkretizoval svůj nárok ve výši 50 000 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění a ve výši 250 000 Kč z titulu duševních útrap, založil lékařskou zprávu ze dne 8. 1. 2025 a navrhl svědky. Žalobce v důsledku své tíživé finanční situace nebyl schopen zaplatit zálohu na znalecký posudek, a na ústním jednání se proto omluvil a požádal o delší lhůtu na zaplacení zálohy za znalecký posudek. Soud I. stupně však nevyslechl svědky, kteří se k ústnímu jednání dostavili, neboť konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno, a proto nemá smysl dále pokračovat, jelikož žalobce nepožádal o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se žalobce nemůže ztotožnit s napadeným zamítavým rozsudkem. Navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu I. stupně s tím, aby znovu jednal po zaplacení zálohy.8. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, u ústního jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku.9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.