23 Co 450/2024-627 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 10. 9. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi dané žalobkyni dne 17. 10. 2017 ze strany žalované (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 83 312 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení státu ve výši 3 739 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Soud prvního stupně takto v pořadí čtvrtým rozsudkem rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi dané jí žalovanou dne 17. 10. 2017 z důvodu podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Žalobkyně u žalované pracovala na pozici obchodní manažerky, přičemž dne 17. 10. 2017 byla zaměstnancům oznámena organizační změna spočívající ve zrušení pracovního místa žalobkyně a současně byla žalobkyni dána výpověď. Podle žalobkyně je však výpověď účelová, skutečným úmyslem žalované bylo zbavit se nepohodlné zaměstnankyně a zastrašení ostatních zaměstnanců, aby nevyjádřili nespokojenost s vedením žalované na setkání se statutárním ředitelem dne 20. 10. 2017, kdy žalobkyně připravila seznam „nepříjemných“ dotazů, které předala předsedovi odborové organizace.3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že byly splněny všechny podmínky výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, tedy že žalovaná přijala rozhodnutí o organizační změně za účelem zvýšení efektivity využití pracovní síly a úspory finančních prostředků. Touto organizační změnou bylo zrušeno pracovní místo žalobkyně, a žalobkyně se v příčinné souvislosti s organizační změnou stala pro žalovanou nadbytečnou.4. Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování listinami, výslechem žalobkyně jako účastnice řízení a výslechem svědků, přičemž vzal za prokázaný následující skutkový děj: Žalobkyně u žalované pracovala od 1. 8. 2008 jako odborná přípravářka a po dohodě o změně pracovní smlouvy od 1. 1. 2015 jako obchodní manažer. Žalobkyně nikdy nebyla členkou odborové organizace. V červenci 2017 došlo na pracovišti žalované k obměně vedení, přičemž nové vedení provádělo interní personální audit. Dne 22. 9. 2017 proběhla porada, na které byla žalobkyni rozšířena pracovní agenda, kdy měla nově na starosti emailovou korespondenci a reklamace. Žalovaný přijal dne 17. 10. 2017 rozhodnutí o organizační změně, a to rozhodnutím ředitele závodu ze dne 17. 10. 2017 s účinností od 18. 10. 2017, o kterém žalovaná informovala zaměstnance e-mailem ještě téhož dne. Rozhodnutí o organizační změně předcházelo projednání organizační změny s odborovou organizací, která s organizační změnou vyjádřila souhlas. Žalobkyni byla poté, téhož dne 17. 10. 2017, ve , adresa, předána výpověď z pracovního poměru, a to na osobním setkání se svědkem , tituly před jménem, , jméno FO, za přítomnosti svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, (za žalovanou). Žalobkyně odmítla na místě výpověď převzít, vyjádřila svůj nesouhlas. Pracovní agendu žalobkyně převzali po jejím odchodu jiní zaměstnanci žalované, a to svědci , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, s kolegyní a , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 28. 2. 2018 namítla žalobkyně neplatnost výpovědi ze dne 17. 10. 2017.5. Soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že v průběhu předchozího řízení již byla vyřešena otázka, že k výpovědi žalobkyně nebylo třeba souhlasu odborové organizace, protože žalobkyně nikdy nebyla členkou odborové organizace. Rovněž bylo postaveno na jisto, že výpověď z pracovního poměru z 17. 10. 2017 splňuje požadavky kladené na ni ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce, neboť je po skutkové stránce vymezena takovým způsobem, že výpovědní důvod nelze zaměnit s jiným důvodem uvedeným v § 52 zákoníku práce, a současně takovým způsobem, že je nepochybné, v čem tento výpovědní důvod spočívá.6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákoníku práce. Poukázal na předpoklady platné výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, jimiž jsou přijetí rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatou organizační změnou. Vzal za prokázané, zejména výslechy svědků, že rozhodnutí ředitele závodu o organizační změně bylo učiněno dříve, než byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru. Před přijetím rozhodnutí o organizační změně a předání výpovědi žalobkyni došlo k projednávání organizační změny a nadbytečnosti žalobkyně s odborovou organizací. V důsledku organizační změny došlo ke zrušení pracovní pozice obchodní manažer, na které pracovala žalobkyně, k převedení pracovní agendy odpovídající druhu práce přípravář z rušené pracovní pozice obchodní manažer na již existující pracovní pozici přípravář a vedoucí technické skupiny, kterou vykonávali svědci , jméno FO, a , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že po skončení pracovního poměru se práce, kterou vykonávala žalobkyně, rozdělila u nich na přípravě, a to mezi ni a její kolegyni. Dále vypověděla, že další pracovní úkoly dříve zastávané žalobkyní vykonával svědek , jméno FO, . Uvedené bylo potvrzeno i svědky , jméno FO, a , jméno FO, . Částečně přebral úkoly žalobkyně, a to práci obchodního manažera, svědek , jméno FO, , který to měl v popisu práce. Soud prvního stupně měl tedy za prokázané, že náplň práce, kterou žalobkyně pro žalovanou vykonávala, byla rozdělena mezi stávající zaměstnance žalované. Všichni svědci se shodli na tom, že rozhodnutí o organizační změně bylo přijato před udělením výpovědi. Podle soudu prvního stupně pak není rozhodné, kdy přesně k rozhodnutí došlo, neboť důležité je pouze to, zdali k tomu došlo před podáním výpovědi. V této souvislosti poukázal na to, že rozhodnutí o organizační změně je faktickým úkonem, který nevyžaduje písemnou formu. V řízení nebylo prokázáno, že by písemné rozhodnutí ředitele závodu o organizační změně bylo antedatováno či vyhotoveno dodatečně. Již samotný podpis svědka , jméno FO, na rozhodnutí ředitele závodu a jeho osobní účast při předání výpovědi žalobkyni svědčí o tom, že bylo možné stihnout podepsat rozhodnutí v , adresa, a v 11:30 hod předat výpověď žalobkyni. Soud prvního stupně dále uvedl, že ředitel závodu mohl s ohledem na to, že rozhodnutí o organizační změně je faktickým úkonem, vydat rozhodnutí, aniž by muselo být zaznamenáno v písemné podobě. Pokud jde o nadbytečnost zaměstnance, bylo prokázáno, že cílem organizační změny bylo snížení nákladů a zvýšení efektivity využití pracovní síly. Žalovaná před přijetím organizační změny provedla ve společnosti audit prostřednictvím svědka , jméno FO, . Ten situaci vyhodnotil tak, že potřebuje z přípravy pouze dvě přípravářky z celkových tří, a s odstupem času se toto ukázalo jako správné rozhodnutí. Pozice žalobkyně byla zrušena bez náhrady. Náplň práce, kterou vykonávala, převzali jiní zaměstnanci žalované. Soud prvního stupně shledal, že mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně je příčinná souvislost a žalobkyně se stala nadbytečnou právě a jen v důsledku rozhodnutí o organizační změně a jeho provedení žalovanou.7. Pokud žalobkyně namítala, že daná výpověď z pracovního poměru zastírá skutečný důvod ke skončení pracovního poměru, kterým byla kritika vedení závodu , právnická osoba, ze strany žalobkyně či úmysl žalované zbavit se žalobkyně, pak žalobkyně neprokázala, a to ani po opakovaném poučení ze strany soudu podle § 118 a odst. 3 o. s. ř., svá tvrzení. Žalobkyně připustila, že nemá žádný přímý důkaz, který by její tvrzení přímo prokazoval, má pouze indicie, k čemuž soud prvního stupně uvedl, že indicie nikterak neprokazují tvrzení žalobkyně a rovněž ani nevylučují splnění zákonných podmínek pro výpověď podle § 52 písm. c) zákoníku práce ze strany žalované. K dokazování pomocí indicií soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, v němž dovolací soud vyjádřil, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnosti opravdu stala. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že judikaturou požadovaná míra jistoty bez rozumných pochybností nebyla naplněna.8. Co se týče prokázání tvrzeného jiného důvodu výpovědi než podle § 52 písm. c) zákoníku práce, žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vedly k organizační změně a výpovědi jiné než deklarované důvody podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Žádný jiný důvod výpovědi nebyl v řízení prokázán, nebylo ani prokázáno, že by vedení závodu žalované vědělo o seznamu otázek, který chtěli zaměstnanci prezentovat na setkání 20. 10. 2017. Nadto svědci shodně uvedli, že na vyhotovení seznamu se podíleli společně a anonymně, nelze tedy ani dovodit žádnou spojitost s udělením výpovědi konkrétně žalobkyni. Soud prvního stupně tedy žalobu jako