25 Co 206/2025-119 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 1 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 200 Kč od 19. 10. 2023 do 5. 2. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 050 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení (I), žalobu ohledně částky 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 10. 2023 do zaplacení zamítl (II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 003 Kč (III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu náhrady škody vzniklé náklady na právní zastoupení ve výši 26 200 Kč a též zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním vedeným Okresním soudem , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska potvrdila, že žalobce u ní uvedené nároky uplatnil dne 18. 4. 2023, přičemž z titulu nákladů na obhajné žalobci poskytla částku 25 150 Kč, z titulu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním se mu jednak omluvila a poskytla mu též zadostiučinění ve výši 5 000 Kč, ve zbytku jeho požadavek považovala za nedůvodný a z tohoto důvodu navrhla žalobu zamítnout.4. Protože žalovaná nároku žalobce vyhověla co do částky 30 150 Kč, představující náhradu škody způsobené mu náhradou nákladů obhajoby ve výši 25 150 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním ve výši 5 000 Kč a poskytla mu též omluvu, žalobce vzal žalobu ohledně těchto částek zpět. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 27. 3. 2024, č. j. , spisová značka, , v tomto rozsahu, včetně požadovaného příslušenství, řízení zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstal požadavek žalobce na zaplacení náhrady škody – obhajného ve výši 1 050 Kč a částky 45 000 Kč z titulu nemajetkové újmy s příslušenstvím.5. Následně po provedeném řízení a dokazování, zejména spisem Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, , fakturou právního zástupce žalobce ohledně poskytnutých právních služeb, spočívajících v obhajobě v daném řízení, jakož i účastnické výpovědi žalobce, soud prvního stupně uzavřel, že usnesením , orgán, ze dne 16. 9. 2021 bylo zahájeno proti žalobci trestní stíhání, a to za spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákona, přičemž pak rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 6. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 19. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , byl žalobce obhajoby v plném rozsahu dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn. V průběhu trestního řízení žalobce využil poskytnutí právních služeb právního zástupce, spočívající v obhajobě v řízení před Okresním soudem , adresa, , přičemž takto celkem uhradil částku 26 200 Kč. Dále vyplynulo, že žalobce byl po celou dobu trestního stíhání unaven, neboť se cítil nevinen, byla poškozena jeho pověst v místě jeho bydliště, neboť žije na vesnici a ostatní sousedé mu dali najevo, že vůči němu ztratili důvěru, říkali o něm, že je „, Oslovení, “. Do uvedené doby žalobce provozoval , činnost, a , činnost, práce jako veřejné zakázky pro různé instituce, od roku 2020 však již přišel o zakázky ze strany , právnická osoba, . V době trestního stíhání se též zhoršily jeho rodinné vztahy, hádal se synem, který se od něj posléze odstěhoval. Zhoršil se také jeho zdravotní stav, neboť se léčí s diabetem, v důsledku toho nedostal vstupní bránu k řidičskému oprávnění, což mu způsobilo velký problém, neboť se stará o nemocnou dospělou dceru, jež se léčí se schizofrenií a potřebuje ji převážet k lékaři.6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – ( dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“) a zabýval se důvodností uplatněného nároku, především z pohledu, zda jsou naplněny předpoklady pro vznik škody a nemajetkové újmy, neboť proto, aby byla založena odpovědnost státu je třeba, aby byly kumulativně splněny tři podmínky, a to existence odpovědnostního titulu (nezákonné rozhodnutí), vznik škody/nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou/nemajetkovou újmou. Dovodil, že ustálenou praxí je, že stát odpovídá za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Vychází se totiž z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, neboť nejde o nesprávný úřední postup, rozhodující je pouze výsledek trestního stíhání, respektive vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle něhož osoba zproštěná obžaloby, má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, popřípadě i rozhodnutí o vazbě. Toto právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Uzavřel dále, že v posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení , orgán, ze dne 16. 9. 2021, kdy žalobce byl následně obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, a to rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 6. 10. 2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 12. 11. 2022.7. Následně se soud prvního stupně zabýval tím, zda žalobci vznikla škoda představující náklady na obhajné, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, respektive nezákonným rozhodnutím. S ohledem na to, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstal nárok žalobce na zaplacení škody způsobené hrazením právních služeb pouze představující úkon právního zástupce žalobce ze dne 4. 11. 2021 (sepis stížnosti proti zajištění věci b/ ve výši 1 050 Kč, sestávající z jednoho půl úkonu ve výši 750 Kč a paušální náhrady ve výši 300 Kč) zabýval se nejprve tím, zda právní zástupce žalobce tento úkon vykonal. Z provedeného dokazování uzavřel, že právní zástupce uvedený úkon skutečně vykonal a zkonstatoval, že i tento úkon v rámci obhajného byl zcela účelný, neboť nebýt skutečnosti, že by proti žalobci nebylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání, nebyl by mu v rámci trestního stíhání zajišťován majetek a nebyl by nucen chránit svá práva všemi jemu dostupnými prostředky. Odpovědnostní titul tak shledal právě v nezákonném trestním stíhání, kdy stát se nemůže zbavit své odpovědnosti za škodu tím, že by v rámci nezákonného trestního stíhání úkony právní služby odvozoval od jiných odpovědnostních titulů, a sice, že v rámci trestního řízení vydané rozhodnutí, proti němuž právní zástupce žalobce podával stížnost, nebylo zrušeno. Ohledně uvedeného pak odkázal na judikaturu Ústavního soudu, a to nález ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08. Současně co do výše právního úkonu právního zástupce žalobce, jakožto obhájce, shledal, že tento úkon byl vyúčtován zcela v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném ke dni vykonání tohoto úkonu právní služby. Dospěl proto k závěru, že nárok žalobce na uvedenou částku, představující dílčí nárok obhajného v rámci nezákonného trestního stíhání, a to ve výši 1 050 Kč, včetně požadovaného příslušenství, je plně důvodný.8. Následně se zabýval nárokem žalobce na nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním řízením. Vyšel z toho, že je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu nemajetková újma v tomto smyslu vznikla. Při stanovení formy či výše zadostiučinění pak zkonstatoval, že soudy vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. V tomto smyslu odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu, a poté zhodnotil, že jde-li o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákona, hrozilo mu uložení trestu odnětí svobody v rozmezí 1-5 let. Nebyl stíhán vazebně a jeho trestní stíhání nebylo medializováno. Povaha trestného činu, která byla žalobci kladena za vinu, je v rámci společnosti spojena s běžnou mírou společenské nebezpečnosti. Nejednalo se tak o trestný čin zvlášť zavrženíhodný, v průběhu trestního stíhání nebyl žalobci navrhován nepodmíněný trest odnětí svobody, naopak byl navrhován trest odnětí svobody nespojený s přímou trestní represí při spodní hranici trestní sazby. Pokud jde o délku trestního stíhání, tato činila 1 rok a 2 měsíce, jednalo se o délku přiměřenou. Stran následků způsobených v osobní sféře