28 Co 318/2025-208 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 217 692,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 4. 2022 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 189 824,80 Kč, k rukám její právní zástupkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky s tvrzením, že jde o bezdůvodné obohacení za období od dubna 2019 do března 2022, neboť žalovaná jako menšinová spoluvlastnice nemovitosti užívala v tomto období společnou nemovitost nad svůj spoluvlastnický podíl. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem ideálních dvou třetin pozemku parcelní č. , číslo, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, , pozemku parcelní č. , číslo, , jehož součástí je garáž bez čísla popisného a čísla evidenčního a pozemku parc. č. , číslo, , v k. ú., Anonymizováno, , adresa, , obec , adresa, , vše zapsáno na LV č. , číslo, . Žalovaná je vlastníkem ideální jedné třetiny nemovitosti. Dohoda o spoluužívání nemovitosti s žalovanou není možná a ta užívá nemovitost podle své libosti. Celková obytná plocha domu podle žalobce je 141,42 m2, jedna třetina z toho je 47,14 m2, žalovaná však užívá celé druhé nadzemní podlaží o výměře 64,42 m2, a tedy nad rámec připadající na její ideální podíl na domě užívá 17,28 m2. K nemovitosti náleží samostatně stojící garáž, která byla užívána společně a dále k nemovitosti náleží nezastavěný pozemek o výměře 555 m2 užívaný jako zahrada, žalobce v rozhodném období tento pozemek neužíval a část pozemku je zastavěna skleníkem, který užívá žalovaná a ta měla na pozemku i záhony.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť užívá pouze svůj vlastní majetek v rozsahu svého podílu, což v minulosti předchozími spoluvlastníky nikdy nebylo zpochybněno a po dobu 3 let to nezpochybňoval ani žalobce. Dle jejího názoru žaloba byla podána účelově, aby ji žalobce přinutil prodat mu její část nemovitosti, což ona odmítá. Odhadla, že výlučně obývá obytnou plochu necelých 32 m2, akcentovala, že v nemovitosti žije 55 let, více než 55 let byli spoluvlastníky nemovitosti rodiče žalobce a všichni žili ve shodě. K problémům začalo docházet v souvislosti s úmyslem žalobce nemovitost prodat. Žalovaná zdůraznila, že s rodiči žalobce měla uzavřenou dohodu o způsobu užívání nemovitosti, která byla po celou dobu dodržována a nebyla změněna žádnou novou dohodou.4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, e-mailovou korespondencí a vyslechl svědky, jednotlivé důkazy popsal v odstavci 19. odůvodnění napadeného rozsudku a provedl rovněž účastnické výslechy, přičemž zjistil, že současnými vlastníky pozemku parc. č. , číslo, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, , jsou , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud vycházel rovněž z plánu obytných místností v podkroví sporného rodinného domu, který byl vyhotoven autorizovaným architektem , tituly před jménem, , jméno FO, , kde byly uvedeny výměry jednotlivých místností, a to ložnice o ploše 16,4 m2, kuchyň - obytná místnost o ploše 11,4 m2, koupelna - místnost o ploše 2,7 m2, hala - není obytnou místností o rozloze 12,3 m2; komora není obytnou místností o rozloze 7 m2, půda o rozloze 1,1 m2- není obytnou místností.5. Ohledně skutkového stavu soud prvního stupně v odstavci 23. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že žalobce a žalovaná jsou vlastníky sporných nemovitostí, žalobce je vlastníkem ideálních dvou třetin a žalovaná jedné třetiny. Žalovaná obývala místnosti v podkroví v rodinném domě, a to ložnici - obytná místnost 2.7, o ploše 16,4 m2, světlá výška 2,4 m, plocha místnosti je více než 8 m2; kuchyň - obytná místnost 2.1, o ploše 11,4 m2, světlá výška 2,4 m, plocha místnosti je více než 8 m2; koupelna - místnost 2.2, o ploše 2,7 m2, výška 2,4 m; WC - místnost 2.3, o ploše 1,4 m2, hala - není obytnou místností 2.4; půda není obytnou místností 2.6. Žalobkyně výhradně obývala místnosti v podkroví označené v plánku jako 2.1, 2.7, 2.2, 2.3. Tyto místnosti si začala zamykat na jaře 2022, kdy se zhoršily vztahy v domě. Místnost 2.4 je hala a byla volně přístupná, stejně jako půda 2.8 a 2.6 a schodiště 2.5. Suterén a další prostory domu byly volně přístupné. Žalovaný výhradně užíval přízemí se zádveřím, které si zamykal, a výhradně užíval garáž. Zahrada byla volně přístupná, neudržovaná. Podle historické dohody , jméno FO, bydleli vždy dole, žalobkyně a její rodina nahoře a společné bylo využití sklepních prostor, kotelny, komory nahoře a zahrady.6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1117, § 1120 odst. 1, § 1121, § 1123, § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský zákoník - dále jen „o. z“.7. Soud prvního stupně uzavřel, že požadavek žalobce není oprávněný, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná bez právního důvodu užívala od dubna 2019 do března 2022 plochu v domě č. p. , číslo, , na pozemku parc. č. , číslo, a pozemku č. , číslo, , jehož součástí je garáž, nad rámec svého spoluvlastnického podílu v rozsahu jedné třetiny. Bylo zjištěno, že krom obytné místnosti označené 2.1, kuchyně označené 2.7 a sociálního zařízení označeného 2.2. a 2.3, výhradně nic neužívala. Žalovaná výlučně užívala plochu, která ani nedosahovala výše jejího spoluvlastnického podílu jedné třetiny a soud prvního stupně ohledně rozměrů vycházel z odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, . Celková plocha místností 2.1, 2.7, 2.2, 2.3 činí pouze 31,9 m2, a nikoliv žalobcem uváděných 64,42 m2. Jako obytné místnosti je možné brát pouze místnosti 2.1 a 2.7, místnosti 2.2 a 2.3 nejsou ani obytnými místnostmi, ani příslušenstvím. Ostatní podkroví netvoří obytnou plochu, prostory půdy, komory a haly navíc byly užívány společně a žalobce neprokázal, že by je výhradně užívala žalovaná a jemu bylo v jejich užívání bráněno. Na straně žalované nemohlo dojít k nadužívání jejího spoluvlastnického podílu na úkor žalobce. O tom, že žalovaná žalobci v užívání nebránila, svědčí i jím pořízené fotografie a videonahrávka, které sám žalobce soudu předložil, neboť měl přístup do podkroví. Zároveň bylo zjištěno, že žalobce z pozice majoritního spoluvlastníka nezměnil způsob užívání předmětných nemovitostí a neučinil žádný konkrétní právní úkon z této pozice, kterým by zažitý způsob užívání nemovitostí změnil. V rozhodném období žalobce v domě nebydlel, pouze tam docházel, měl pro svou potřebu uzamčené přízemí, dům používal jako skladiště a o nemovitost jevil zájem pouze s ohledem na snahu o její prodej. Žalobce neužíval nemovitosti v rozsahu svého spoluvlastnického podílu plnou měrou, což však bylo pouze jeho rozhodnutí, protože v domě nebydlel. Nebylo prokázáno, že by žalobci kdokoliv bránil v užívání jeho podílu ve výši dvou třetin. Z těchto důvodů byla žaloba zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.9. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Soud prvního stupně nesprávně vycházel z charakteru místností užívaných v dříve společném domě žalovanou. Fakt, že jednotlivé místnosti v domě jsou formálně považované za obytné či nikoliv z důvodu jejich malé světlé výšky nemá pro danou věc žádný význam. To by mělo význam pro účely kolaudace, znaleckého zkoumání či účely daňové, to však není předmětem řízení. V tomto řízení je podstatné, kdo z bývalých spoluvlastníků fakticky užíval jakou část domu, bez ohledu na to, zda jde o část obytnou či nikoliv. V řízení před soudem prvního stupně se prokázalo, že žalovaná užívala celé podkroví výlučně, což bylo prokázáno minimálně fotografiemi a videozáznamem a účastnickou výpovědí žalobce. Žalovaná žalobci v pořízení fotografií a videozáznamu nebránila, ale to neznamená, že žalobce tyto prostory měl možnost užívat. Žalobce prokázal, že v těchto prostorech bylo plno věcí žalované a jejího syna. Žalobce žalovanou seznámil se svým požadavkem, resp. rozhodnutím o tom, že nemovitosti budou užívány podle velikosti spoluvlastnických podílů, což ona odmítla respektovat. Ze spisu nevyplývá závěr soudu, že žalobce užíval společné nemovitosti pouze jako skladiště a že tam pouze občas docházel. Žalobce má za to, že svůj nárok prokázal a proto navrhl, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem změněn a žalobě bylo vyhověno.10. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že soud prvního stupně zcela správně zjistil, že žalovaná užívala výlučně užitnou plochu o výměře 31,9 m2, což vyplývá z doloženého plánu. Ostatní plocha podkroví není plochou obytnou, ale to je bez významu za situace, kdy bylo prokázáno, že tato plocha podkroví byla užívána spoluvlastníky společně jako skladiště a k občasnému přespávání návštěv, což bylo doloženo svědecky i fotografiemi a videem, které předložil žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce vůči žalované neučinil žádné relevantní právní jednání, kterým by rozhodl o novém způsobu užívání nemovitosti spoluvlastníky.