29 Co 206/2025-310 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 26. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce z titulu ochrany osobnosti na žalovaném domáhal zaplacení částky 50 000 Kč (výrok I.) Současně soud I. stupně rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na ochranu osobnosti, kterou žalobce odůvodnil tím, že jsou s žalovaným bratři. Jejich matka zemřela dne , datum, , žalovaný nicméně žalobce o její smrti, která jej velmi silně citově zasáhla, neinformoval, a znemožnil mu tak pietu a možnost podílet se na organizaci pohřbu a účasti na něm. O smrti matky se žalobce dozvěděl až z dopisu notářky , tituly před jménem, , jméno FO, . Matka se přitom od srpna 2011 až do své smrti nacházela pod silným vlivem žalovaného, který jí znemožňoval kontakt se žalobcem. Uvedeným jednáním měl žalovaný zasáhnout do osobnostních práv žalobce podle § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“) a také porušit jeho právo (spolu)rozhodnout o pohřbu matky dle § 114 odst. 1 o. z. Žalobce v této souvislosti odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3361/2007. V důsledku tohoto zásahu do osobnostních práv vznikla žalobci nemajetková újma, jejíhož odčinění peněžitou formou se v žalobě domáhal.3. Žalovaný uplatněný nárok neuznal a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu. Konkrétně žalovaný uvedl, že dne , datum, vhodil parte do schránky žalobci a dne , datum, společně s paní , jméno FO, na žalobce zvonil v místě jeho bydliště v úmyslu mu pohřeb matky připomenout.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 5 až 14, přičemž odvolací soud zde pro stručnost na tuto rekapitulaci odkazuje, po citaci aplikovaných ustanovení občanského zákoníku a relevantních východisek vyplývajících z judikatury Nejvyššího soudu věc právně uzavřel tak, že žaloba není důvodná. Konkrétně soud I. stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný společně s , jméno FO, skutečně dne , datum, zvonil na žalobce v úmyslu mu připomenout matčin pohřeb. Tento závěr učinil zejména na základě výpovědi svědkyně , jméno FO, , která měla být blízkou přítelkyní matky účastníků. Její výpověď soud I. stupně označil za věrohodnou. Naopak neměl za prokázané, že žalovaný dne , datum, vhodil parte do schránky žalobce, neboť se jednalo pouze o jeho tvrzení podpořené neprůkaznými fotografiemi; žalovaný (stejně jako žalobce) přitom v řízení vystupoval nedůvěryhodně. Dále podle soudu I. stupně žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že měl s matkou v posledních letech předcházejících její smrti dobré vztahy (k tomu zejména body 32 až 39 napadeného rozsudku); soud I. stupně v této souvislosti nepovažoval za hodnověrné kopie SMS zpráv, ze kterých mělo vyplývat, že matka o kontakt s žalobcem stála, ale bránil jí v tom žalovaný. Žalobce totiž nehodnověrným způsobem vysvětloval, proč nemůže soudu předložit originály této komunikace, které se tak podle soudu jeví spíše jako podvrh. V této souvislosti soud I. stupně dále žalobci poskytl při jednání dne 2. 4. 2024 poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), aby dotvrdil a doložil, jaký měl s matkou poslední 2 roky před její smrtí vztah, jak často se stýkali a jak o ni pečoval. Žalobce v návaznosti na toto poučení tvrdil, že žalovaný znemožňoval jeho kontakt s matkou od roku 2012, kteréžto tvrzení soud I. stupně rovněž nepovažoval za hodnověrné, neboť sám žalobce dříve uvedl, že se za života otce s oběma rodiči stýkal a že v roce 2017 matku vezl v lékaři. Za nedůvěryhodnou potom soud I. stupně označil i žalobcem navrženou výpověď svědkyně , jméno FO, . Naopak o špatném vztahu žalobce k jeho matce podle prvoinstančního soudu vypovídá to, že se o její smrti dozvěděl až od notářky s několikatýdenním zpožděním. Oba přitom bydleli ve stejném městě, jednalo se o svéprávné osoby, které si zajisté mohly najít příležitost ke vzájemnému kontaktu. O špatných vztazích dále vypovídá i to, že žalobce nepečuje o hrob po matce (např. na náhrobek nenechal vytesat její a otcovo jméno) a v minulosti ani o matku, ani o otce nijak nepečoval. Soud I. stupně dále poukázal na velmi podivné vztahy v rodině účastníků a na vzájemné dlouhodobé konflikty a nevraživost. V této souvislosti odkázal na zjištění a hodnocení provedené trestním soudem, Krajským soudem v , adresa, , ve věci sp. zn. , spisová značka, ; jednalo se o trestní řízení proti žalovanému, který měl žalobce napadnout.5. Po právní stránce soud I. stupně věc uzavřel tak, že žalobce neměl ke své matce v podstatě žádný vztah. I pokud by jej tedy žalovaný o jejím úmrtí a pohřbu neinformoval (o což se alespoň pokusil), nemohl by zasáhnout do jeho práva na ochranu osobnosti v takové intenzitě, že by to odůvodňovalo přiznání nároku na peněžité zadostiučinění.6. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 150 „o. s. ř.“. Uvedl, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by jejich náhrada náležela žalovanému, nicméně jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, pro které není na místě mu ji přiznat. Soud I. stupně zdůraznil, že žalovaný se sám vůči památce své matky choval nekorektně, když mezi pozůstalými na parte uvedl pouze své jméno, a nikoliv i svého bratra, což by bylo projevem elementární slušnosti.7. Při posledním jednání ve věci se soud I. stupně rovněž zabýval námitkou podjatosti vznesenou žalobcem, vyhodnotil ji jako nedůvodnou a postupoval tak podle § 15b odst. 2 o. s. ř.8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kterým se domáhal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil v tom smyslu, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobci proti žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Konkrétně žalobce namítal řadu skutečností. Předně zpochybnil hodnověrnost výpovědi svědkyně , jméno FO, ; upozornil přitom na dokument předložený před posledním jednáním ve věci, který ale soud I. stupně odmítl k důkazu provést. Jednalo se o písemné doplnění svědecké výpovědi , jméno FO, (s jejím ověřeným podpisem). V něm svědkyně , jméno FO, uvádí jiné skutečnosti, než které uváděla při své svědecké výpovědi, např. nově uvádí, že byla svědkem toho, jak žalovaný dne , datum, vhodil parte do schránky žalobce. Její předchozí výpověď, které soud I. stupně uvěřil, je tímto podáním zásadně znevěrohodněna. Žalobce přitom upozornil i na to, že soud I. stupně dovozoval důvěryhodnost výpovědi svědkyně , jméno FO, ze skutečností, které byly zcela obecné (např. z jejího tvrzení, že s žalovaným cestovala k bytu žalobce z největší přestupní stanice hromadné dopravy v , adresa, ). Svědkyně , jméno FO, přitom uvedla řadu nepravd, např. se při jednání chovala k žalobci familiárně a předstírala, že jej dobře zná, ačkoliv to tak není, nebo uvedla, že matka účastníků se nemohla smířit s chováním žalobce stran péče o jeho nemocného otce (a stran řízení o omezení jeho svéprávnosti). Žalobce také zpochybnil tvrzené okolnosti konání pohřbu matky účastníků (zejména tvrzené covidové restrikce), vyhotovení parte apod., jimž neodpovídají objektivní důkazy (soudem získané vyjádření pohřební služby). Ke zpochybnění výpovědi svědkyně , jméno FO, navrhl žalobce provést žalovaným předložené doplnění její svědecké výpovědi (č. l. 255), dále rozsudek Městského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, (z něho má vyplývat, že žalobce a jeho matka shodně navrhli, aby byl otec účastníků omezen ve svéprávnosti), a dále čestné prohlášení svědkyně , jméno FO, učiněné v pozůstalostním řízení po matce účastníků vedeném u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (to má dokazovat pochybné jednání svědkyně , jméno FO, ).9. Žalobce dále zpochybnil i to, jak soud I. stupně hodnotil jím předložené SMS zprávy mezi ním a jeho matkou; uvedl, že se jednalo o starší tzv. screenshoty (snímky obrazovky), které si pořídil ještě před poškozením telefonu. Soud I. stupně přitom bez většího vysvětlení tyto zprávy označil za podvrh a nedůvodně po žalobci požadoval, aby tvrdil a prokazoval, jak se o svou matku v posledních letech před její smrtí staral. Takový požadavek byl ale podle žalobce nesmyslný, neboť jeho matka v té době žádnou péči nevyžadovala, v , datum, zemřela nečekaně na covid. Žalobce zpochybnil i závěr soudu I. stupně, že o matku nejevil dlouhodobě zájem a že pokud by o kontakt s ní zájem měl, pak by si zajisté našel příležitost. Podle žalobce soud I. stupně bagatelizuje obavy žalobce (a popř. i jeho matky) z agresivního jednání žalovaného. Žalovaný prokazatelně žalobce opakovaně napadl, byl za to dvakrát uznán vinným v trestním řízení; jejich matka potom žila ve strachu z jednání žalovaného. Žalobce zpochybnil rovněž hodnocení svědecké výpovědi , jméno FO, , kterou soud I. stupně označil za nevěrohodnou. Svědkyně , jméno FO, vypovídala o tom, že žalobce byl z absence kontaktu s rodiči, který mu znemožňoval zejména žalovaný, nešťastný; soud. I. stupně její výpověď označil za nevěrohodnou s tím, že