29 Co 357/2024-408 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu - , orgán, (dále také jen , orgán, ) ze dne 7.6 2022 č. j. , číslo, a rozhodnutí , orgán, odboru , číslo, náhradové agendy, ze dne 3. 2. 2022 č. j. , číslo, rozsudkem tak, že: „podle ustanovení § 7 dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků , druh, , ve spojení s ustanovením § 8 a § 9 dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, které jsou dosud jakožto platné právní předpisy součástí českého právního řádu, se s odkazem na výměr , orgán, Československé republiky ze dne 29. 12. 1948 číslo jednací , číslo, - „, právnická osoba, - stanovení rozsahu znárodnění“, stanovuje náhrada za tento majetek podniku , právnická osoba, v , adresa, znárodněný na základě dekretu presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského:A) nemovitosti původně vedené ve prospěch , právnická osoba, (označené na straně 2-5 rozsudku)B) nehmotný majetek původně vedený ve prospěch firmy , právnická osoba, v , adresa, v rejstříku ochranných známekčíslo spisu/ zápisuznění ochranné známkydruhpriorita, číslo, nazevkombinovaná, datum, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevkombinovaná, datum, ,C) nemovitosti původně vedené ve prospěch , právnická osoba, (označené na straně 5-8 rozsudku)D) nehmotný majetek původně vedený ve prospěch firmy , právnická osoba, v , adresačíslo spisu/ zápisu znění ochranné známky druh datum zápisu, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevslovní, datum, číslo, nazevkombinovaná, datumv celkové výši , částka, , splatná z rozpočtu České republiky - , orgán, nejpozději do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce , právnická osoba, “ (výrok I). Žalobci uložil zaplatit účastníku na nákladech řízení částku 5 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. V řízení podle části V. o. s. ř. jsou účastníky řízení žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem (§ 205a odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto označuje Českou republiku v tomto řízení jako účastníka.3. Soud I. stupně převzal skutková zjištění správního orgánu, jak byla v dotčených rozhodnutích formulována. Za prokázanou vzal zejména skutečnost, že žalobce uplatnil nárok na náhradu za znárodněné nemovitosti, resp. na dokončení náhradového řízení u , orgán, dne 16. 4. 2021. , orgán, žádost zamítlo rozhodnutím ze dne 3. 2. 2022, rozklad poté zamítlo dne 7. 6. 2022. Za neprokázané měl tvrzení žalobce, že mu svědčí legitimní čekávání v přiznání náhrady. Rozebral v té souvislosti slyšení před , orgán, pro lidská práva č. , číslo, . V období od 27. 10. 1945 do 12. 1. 1946 měl žalobce možnost uplatnit nárok na náhradu za znárodněný majetek. Případný nárok měl za promlčený, jak to účastník pro případ, že by soud shledal nárok žalobce existujícím, namítl. Opřel své rozhodnutí o judikatorně potvrzený právní názor, že restituční předpisy jsou leges speciales i ve vztahu k tzv. Benešovým dekretům, včetně dotčeného dekretu č. 101/1945 Sb., a proto uplatnění nároku žalobcem představuje jejich obcházení.4. Žalobce podal proti zamítavému rozsudku včasné odvolání, odvolací důvody kvalifikoval podle ust. § 205 odst. 2, písm. b), c), d), e), g. Namítl, že rozsudek sestává z přepisů skutkových tvrzení účastníků a citací z restituční judikatury, ačkoli žalobce tvrdí, že o restituci se nejedná. Vznesl námitku proti tomu, že v řízení vystupuje odbor náhradových agend , číslo, , orgán, , který ve věci vydal žalobou napadené rozhodnutí. Podle žalobce měl soud jednat s odborem , číslo, pro legislativu a sporné agendy.5. V odvolání žalobce zdůraznil, že o náhradu za majetek znárodněný podle dekretu č. 100/1945 Sb. žádal již před 1. 4. 1946. Odmítl právní posouzení, že jeho nárok (mimo jiné založený dopisem ze dne 4. 2. 1947 o podmínkách poskytnutí , číslo, záloh na náhradu za znárodněný majetek a stvrzený výplatou záloh podle výměru , orgán, ze dne 4. 2. 1947 až do 9. 9. 1948) nelze uspokojit, protože na něj nepamatují restituční předpisy. Za chybný označil závěr soudu I. stupně, že náhradové řízení bylo zahájeno dne 20. 4. 2021. Žalobce své nároky hájil v době od 15. 5. 1945 do 25. 2. 1948 prostřednictvím svých členů, soud I. stupně však tato jednání žalobci nepřičítá. Žalobce označil , právnická osoba, za subjekt sui generis, v němž se spojují prvky korporátní a fundační s věcným právem, váznoucím na určitých nemovitostech. Podle příslušného znárodňovacího dekretu měl žalobce právo na náhradu a svědčí mu legitimní očekávání, že mu bude poskytnuta. Neočekává přitom vzhledem k délce uplynulé doby, že bude obnoveno jeho vlastnické právo. Odkázal na rozsudek ESLP ve věci Almeida Garret a další proti Portugalsku. Proti vznesené námitce promlčení žalobce uvedl, že se jedná o vlastnické právo chráněné článkem 11 Listiny základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, které se nepromlčuje.6. Žalobce dále namítl, že nebyl soudem I. stupně předvolán k vyhlášení rozsudku. Byl mu doručen pouze protokol z předchozího jednání, v němž datum vyhlášení rozsudku nebylo uvedeno, rozsudek je proto nezákonný. Závěrem navrhl, aby odvolací soud žalobě vyhověl.7. Účastník podal písemné stanovisko k odvolání a označil je za nedůvodné. Má za to, že soud se držel konstantní judikatury v obdobných sporech, odkázal zejména na plenární nález Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005. V řízení jednal zaměstnancem pověřeným dne 6. 1. 2015 , orgán, k zastupování mimo jiné v řízeních souvisejících s dekrety prezidenta republiky z roku 1945 a navazujícími předpisy. Odkázal na ust. § 7 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. Restituční nárok žalobce byl již soudně řešen (srov. usnesení NS 28 Cdo 3897/2016 a II. ÚS 2624/17). V případě žalobce došlo k zásahu státu do jeho majetkové sféry v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Restituční zákony upravují zmírnění některých křivd, ne však tohoto druhu majetkové újmy (srov. III. ÚS 107/04 a NS 28 Cdo 2960/2022). Žádost ze dne 21. 1. 1947 nebyla podnětem k zahájení o poskytnutí náhrady za znárodněný majetek žalobci, neboť žádosti jednotlivých fyzických osob, bývalých členů žalobce, nejsou právním jednáním žalobce (srov. IV ÚS 188/94). Co se týče judikatury ESLP, odkázal na rozsudek č. 43775/05 ze dne 24. 6. 2008 ve věci Baťa proti České republice. Příměr ke sporu Almeida Garrett proti Portugalsku projednávanému ESLP není podle účastníka přiléhavý pro odlišnost skutkových okolností.8. Námitku žalobce, že nebyl předvolán k vyhlášení rozsudku, účastník odmítl. Účastníci vzali termín vyhlášení rozsudku při předchozím jednání na vědomí, obě strany si z průběhu tohoto jednání pořizovaly zvukový záznam. Skutečnost, že datum vyhlášení rozsudku nebylo v protokolu z jednání, není podle účastníka podstatná. Závěrem účastník navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.10. Odvolací soud předně zkoumal okolnosti vyhlášení rozsudku soudem I. stupně. Ze spisu plyne, že právní zástupce žalobce se vyhlášení rozsudku dne 10. 7. 2024 v 9 hodin nezúčastnil. Byl však přítomen při jednání soudu I. stupně dne 22. 4. 2024, v jehož závěru bylo ukončeno dokazování, účastníkům bylo dáno poučení dle ust. § 119a o. s. ř. a poskytnuta lhůta do 30. 6. 2024 k předložení písemných závěrečných návrhů. Po tomto jednání obě strany do spisu nahlížely. Účastník svůj závěrečný návrh soudu doručil dne 28. 6. 2024, žalobce dne 6. 7. 2024. Pověřený zástupce účastníka se na vyhlášení rozsudku bez předvolání dostavil. V postupu soudu I. stupně odvolací soud neshledal jiné pochybení, než že protokol z jednání ze dne 22. 4. 2024 datum odročeného jednání neobsahoval. Do práv účastníků však nebylo významně zasaženo, neboť oba účastníci vzali termín vyhlášení rozsudku na vědomí při bezprostředně předchozím ústním jednání. Poté, co odvolací soud takto rekapituloval průběh odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku na konkrétní den a hodinu včetně obsahu zvukového záznamu z jednání, při němž měli zástupci účastníků možnost vyjádřit se k navrženému termínu, žalobce vzal tuto výhradu proti rozsudku soudu I. stupně zpět.11. Žalobce dodržel podáním žaloby dne 1. 8. 2022 dvouměsíční prekluzivní lhůtu dle ust. § 247 o. s. ř. po doručení dotčeného správního rozhodnutí ze dne 30. 7. 2022. K podání žaloby je legitimován jako účastník dotčeného správního řízení. Předmět řízení před správním orgánem byl v tomto soudním řízení toto