29 Co 42/2025-153 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 21. 11. 2024 soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal jednak uložení povinnosti žalované zaslat mu doporučeným dopisem písemnou omluvu následujícího znění: „Já , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, , se Ti tímto omluvám za své jednání, kdy jsem ti opakovaně a bezdůvodně bránila ve styku s nezletilou , jméno FO, , narozenou , datum, a neplnila svoji povinnost nezletilou na styk se svým otcem řádně připravit a styk umožnit, čímž jsem neoprávněně zasáhla do tvých osobnostních práv, a to práva na soukromí a rodinný život.“ (výrok I.), a dále uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 50 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy (výrok II.). Soud I. stupně potom žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 28 798 Kč (výrok III.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na ochranu osobnosti, kterou žalobce odůvodnil tím, že jsou s žalovanou rodiči nezletilé , jméno FO, , narozené , datum, (dále jen „nezletilá“). Poté, co byla schválena dohoda rodičů rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 13. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , byla nezletilá svěřena do péče žalované a byl upraven její styk s žalobcem. Následně se žalobce s žalovanou rozvedli. Žalobce se odstěhoval z , adresa, a styk s nezletilou byl poté praktikován na základě mimosoudní dohody pouze o víkendech, a to dva nebo tři víkendy v měsíci. Dne 26. 6. 2023 žalobce požádal o změnu péče na střídavou, neboť jej žalovaná dostatečně neinformovala o nezletilé. Po letních prázdninách r. 2023 kontakt neprobíhal, neboť nezletilá k žalobci odmítala chodit. Následně byl kontakt nezletilé s žalobcem zúžen předběžným opatřením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , na soboty sudého týdne od 9 do 18 hodin. Ani tyto kontakty i přes poučení soudu neproběhly, neboť žalovaná nezletilou podle tvrzení žalobce odmítala předat a řádně ji nepřipravila na kontakt s žalobcem. Žalobce se následně snažil situaci řešit prostřednictvím asistovaného kontaktu, první proběhl dne 4. 5. 2024 od 9 do 11 hodin v organizaci , právnická osoba, . Dne 16. 5. 2024 nařídil Obvodní soudu pro , adresa, předběžné opatření, kterým byl upraven asistovaný kontakt žalobce s nezletilou, a to každý sudý týden v sobotu od 9 do 11 hodin v organizaci , právnická osoba, . Žalovaná předběžné opatření nerespektovala a nezletilou na něj opakovaně nepřivedla. Dle žalobce je zjevné, že žalovaná se snaží v nezletilé vyvolat syndrom zavrženého rodiče, současně ji nemotivuje k tomu být s žalobcem v kontaktu a bojkotuje i odbornou pomoc, která by mohla pomoci překonat problémy ve vztahu mezi žalobcem a nezletilou. Za neproběhlé kontakty žalobce označil dny 4. 11. 2023, 18. 11. 2023, 2. 12. 2023, 16. 12. 2023, 30. 12. 2023,, Anonymizováno, 24. 2. 2024, 23. 3. 2024, 28. 3. 2024, 6. 4. 2024, 9. 5. 2024, 18. 5. 2024 a 3. 8. 2024. Zároveň žalovaná žalobci poskytuje informace o zdravotních, školních či mimoškolních aktivitách nezletilé velmi sporadicky. Žalovaná tak podle žalobce vědomě porušovala pravomocná rozhodnutí soudu, a dále § 875 odst. 1, § 876 odst. 1, § 888 odst. 1 a § 889 občanského zákoníku., čímž zasahovala do osobnostních práv žalobce na soukromí a rodinu.3. Žalovaná uplatněné nároky neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaná konkrétně uvedla, že pokud jde o informování žalobce o nezletilé, pak žalobce o podstatných záležitostech vždy informovala, ten měl také přístup k informacím o zdravotním stavu nezletilé (kdykoliv mohl kontaktovat její lékařku) a také samostatný přístup do informačního systému školy. Pokud jde o otázku styku žalobce s nezletilou a otázku, zda ji žalovaná dostatečně motivuje k tomuto styku (nepodporuje jí v odmítavém postoji k němu), žalovaná uvedla, že původní dohoda o úpravě kontaktu žalobce s nezletilou byla uzavřena v době, kdy žili všichni na území , adresa, . Žalobce se následně odstěhoval k , adresa, , což působilo obtíže při realizaci kontaktu ve všední dny; z toho důvodu byla uzavřena mimosoudní dohoda, podle níž byla nezletilá u žalobce o víkendech, v jednom měsíci dva a v druhém tři. Následně došlo ke zhoršení vztahu mezi žalobcem a nezletilou, obratem v jejich vztahu mohla být žádost žalobce o úpravu péče o nezletilou v rozporu s jejím přáním. Žalovaná byla vždy připravena nezletilou ke kontaktu předat, snaží se nezletilou ke kontaktu motivovat, avšak bezúspěšně. Žalobce potom sám svým chováním situaci nepřispívá, když např. asistovaný kontakt dne 4. 5. 2024, ke kterému se žalované podařilo nezletilou přesvědčit, žalobce pojal jako jakési zúčtování. Nezletilá během kontaktu plakala. Žalobce nerespektoval pokyny pracovnic , právnická osoba, , že se nemá vracet k minulosti a má si s dcerou hrát. Žalobce rovněž psal nezletilé zprávy, v kterých jí označil za „sprostou lhářku“ a opakovaně za „krávu“, volal na ni opakovaně , orgán, a chtěl zabránit jejímu výletu s žalovanou do , adresa, . Žalovaná nemá prostředky, jak nezletilou ke kontaktu přinutit, aniž by tím zároveň nenarušila důvěru nezletilé alespoň v jednoho z rodičů. Žalobce projevuje o nezletilou zájem jen v rámci soudního řízení. Jeho postoj reflektuje i rozhodnutí Městského soudu v , adresa, o předběžném opatření ze dne 13. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , jímž byl zkrácen asistovaný kontakt na 1 hodinu každý sudý týden v sobotu od 10:00 do 11:00 s tím, že takto omezený kontakt je poslední šancí na obnovu vztahu nezletilé s žalobcem. Žalobce neposkytuje žádnou součinnost při motivaci nezletilé, když setrvává v naprosté pasivitě a nechává problémy, které vznikly mezi ním a nezletilou, řešit žalovanou.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 5 až 22 napadeného rozsudku (odvolací soud zde pro stručnost na jeho skutková zjištění plně odkazuje), a citaci aplikovaných ustanovení občanského zákoníku věc právně uzavřel tak, že žaloba není důvodná. Konkrétně soud I. stupně dospěl k závěru, že pokud jde o otázku, zda žalovaná v dostatečné míře žalobce informovala o nezletilé, pak je podstatné to, že mezi rodiči nebyla uzavřena žádná dohoda, která by rozsah a způsob informování upravovala. Žalovaná přitom i přes intenzivní konflikt žalobce nadále o podstatných záležitostech týkajících se nezletilé informovala, což bylo v řízení prokázáno. Práva žalobce dle § 890 občanského zákoníku tedy neporušila. Pokud jde o otázku motivace nezletilé ke styku s žalobcem, zde soud I. stupně položil důraz na ta zjištění, že na jedné straně v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná jakýmkoliv způsobem u nezletilé aktivně budovala odpor k žalobci, žalovaná se toliko snažila respektovat přání nezletilé, která má zhruba od léta 2023 silnou nechuť ke kontaktu s žalobcem. Soud I. stupně sice konstatoval, že obecně vzato by žalovaná měla hrát aktivnější úlohu ve snaze vést nezletilou k tomu, aby měla dobré vztahy i s žalobcem, nicméně v kontextu chování žalobce nelze její přístup hodnotit jako zásah do jeho osobnostních práv. Žalobce sám volí vůči nezletilé direktivní a konfrontační přístup, opakovaně ji osočoval či jí vyhrožoval přivoláním , orgán, ČR nebo , orgán, , pokud bude kontakt s ním odmítat. Žalobce sám tedy nezvolil takový přístup, který by mohl vést k odbourání bariéry, jež se mezi ním a nezletilou vytvořila, z toho důvodu si nemůže podobný přístup prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti vynucovat na žalované. Pokud jde o nepřipravení nezletilé ke styku s žalobcem (zamezení tomuto styku), resp. později její nepřivedení k asistovanému styku u organizace , právnická osoba, , tak jak o něm bylo rozhodnuto předběžnými opatřeními Obvodního soudu pro , adresa, , zde soud I. stupně v prvním případě neshledal porušení žalobcových osobnostních práv ze strany žalované, ve druhém případě (nepřivedení k asistovanému styku) tento zásah shledal. V prvním případě zdůraznil, že nezletilá se již nachází v takovém věku, kdy ji nelze ke kontaktu s jedním rodičem nutit, natož aby to bylo povinností druhého rodiče (odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 3489/15). Ve druhém případě potom neshledal požadovanou omluvu jako adekvátní, a to z důvodu její nekonkrétnosti (odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1638/2020); rovněž nárok na peněžité zadostiučinění podle něj není opodstatněný, neboť intenzita zásahu do osobnostních práv nebyla nijak zásadní, a to i v kontextu toho, že Městský soud v , adresa, k odvolání žalované změnil předběžné opatření Obvodního soudu pro , adresa, a rozsah asistovaného kontaktu stanovil pouze na 1 hodinu. Následně podle zjištění soudu již asistované kontakty probíhaly.5. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení; současně navrhl, aby mu odvolací soud přiznal proti žalované náhradu nákladů odvola