30 Co 215/2025-73 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 10.800 Kč a částky 24.200 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 650,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). A dále rozhodl, že se žalobkyni vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 750 Kč (výrok III.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Rozhodl tak v řízení, ve kterém se žalobkyně – jež je od , datum, přidělena k výkonu funkce soudkyně u Obvodního soudu pro , adresa, – domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na doplatku platu a souvisejících náhrad výdajů za leden 2024 částku ve výši 10.800 Kč a dále za období únor až prosinec 2021 částku ve výši 24.200 Kč, celkem tedy částku 35.000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že v důsledku změn zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen „zákon o platu“), provedených zákonem č. 349/2023 Sb. (pro rok 2024), resp. 587/2020 Sb. (pro rok 2021), došlo k protiústavním platovým restrikcím vůči soudcům. V důsledku těchto změn žalovaná coby zaměstnavatel vyplatila žalobkyni na platu a souvisejících náhradách výdajů nižší částky, než na které má nárok. Za leden 2024 činí rozdíl na platu žalobkyně 10.400 Kč a na náhradách výdajů 400 Kč; za období únor až prosinec 2021 činí rozdíl na platu žalobkyně 11 x 2.100 Kč, tj. 23.100 Kč a na náhradách výdajů 11 x 100 Kč, tj. 1.100 Kč. Vedle zaplacení uvedených dlužných částek žalobkyně dále požadovala i zákonné úroky z prodlení s tím, že plat i náhrady výdajů jsou dle § 37 odst. 1 zákona o platu a § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 143/1992 Sb. splatné 10. dnem následujícího kalendářního měsíce.3. Podáním ze dne 21. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu co do částky 10.800 Kč zpět s tím, že jí tato částka byla žalovanou dne 8. 7. 2024 doplacena v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/24. S ohledem na závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/23 pak žalobkyně vzala žalobu zpět i ohledně částky 24.200 Kč s příslušenstvím. Nadále tedy žalobkyně setrvala pouze na nároku na zaplacení úroků z prodlení z částky 10.800 Kč ve výši 14,75 % ročně od 11. 2. 2024 do zaplacení, tj. do 8. 7. 2024, které kapitalizovala na částku 650,29 Kč.4. Žalovaná nárok žalobkyně na zaplacení příslušenství v celkové výši 650,29 Kč neuznala a navrhla, aby žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta. Argumentovala tím, že v období od 11. 2. 2024 do 8. 7. 2024 v prodlení s úhradou částky 10.800 Kč nebyla, když v rozhodné době postupovala v souladu s tehdy platným a účinným zákonem o platu, na jehož základě žalobkyni plat a paušální náhradu výdajů řádně a včas vyplácela. Uvedenou částku žalovaná nemohla žalobkyni zaplatit dříve, než v nejbližším možném výplatním termínu (8. 7. 2024) následujícím po dni 2. 7. 2024, kdy se stal nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 ze dne 15. 5. 2024 účinným.5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby nejprve ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení co do částky 10.800 Kč a částky 24.200 Kč s příslušenstvím zastavil.6. V rámci rozhodnutí o věci samé se proto dále zabýval již toliko nárokem žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z částky 10.800 Kč ve výši 14,75 % ročně od 11. 2. 2024 do 8. 7. 2024, které žalobkyně kapitalizovala na částku 650,29 Kč. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně je zaměstnána jako soudkyně u žalované a že pravidelně, tj. řádně a včas, dostává plat. Soud prvního stupně následně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení požadovaného příslušenství je dán, neboť žalovaná se s úhradou částky 10.800 Kč odpovídající doplatku platu a náhrady výdajů za leden 2024 dostala do prodlení. Konstatoval, že v době výplaty, tj. k 11. 2. 2024 byl sice platný jiný právní předpis než k 8. 7. 2024, neboť Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 5/24 zrušil část zákonného předpisu, avšak toto nemůže jít k tíži žalobkyně, které náleží dle § 1a odst. 1 písm. a/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), zvláštní ochrana. Soud prvního stupně proto nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 650,29 Kč vyhověl. Současně poukázal na dřívější soudní rozhodnutí v obdobných věcech (nároky žalobkyně na doplatky platů v letech 2011 až 2014), kdy v těchto případech bylo příslušenství žalobkyni přiznáno, pročež akcentoval, že ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), má být v obdobných případech rozhodováno obdobně. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy uvedl, že žalované náklady řízení nevznikly.7. Proti výroku II. a IV. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když dospěl závěru, že žalovaná byla v období od 11. 2. 2024 do 8. 7. 2024 s úhradou částky 10.800 Kč v prodlení. V tomto směru zopakovala svou dosavadní argumentaci, že v rozhodném období s úhradou uvedené částky v prodlení být nemohla, když postupovala v souladu se zákonem o platu, ve znění zákona č. 349/2023 Sb., ve znění účinném do 1. 7. 2024, a takto žalobkyni řádně a včas vyplácela plat i paušální náhradu výdajů. Uvedenou částku pak žalobkyni nemohla zaplatit dříve než v nejbližším možném výplatním termínu následujícím po dni, kdy se stal účinným nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/24, tj. ve výplatním termínu 8. 7. 2024. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku II. změnil tak, že se žaloba v této části zamítá a že se žalované přiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. aby rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný, a dále aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání – přičemž ve věci rozhodoval v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s tímto postupem souhlasili – a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné jen částečně.10. Funkce soudce je veřejnou funkcí [§ 74 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích dále jen „zákon o soudech a soudcích“)], není však vykonávána v pracovním poměru; na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se proto zákoník práce nevztahuje [srov. též § 5 odst. 1 zákoníku práce]. Součástí funkce soudce je v první řadě pracovní vztah, který vzniká dnem, jenž byl stanoven jako den nástupu do funkce soudce, a zaniká dnem zániku funkce soudce [§ 84 odst. 1 zákona o soudech a soudcích]. Pracovní vztah soudce se řídí zákonem o soudech a soudcích a zvláštními právními předpisy; nestanoví-li zákon o soudech a soudcích nebo zvláštní právní předpisy jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů [§ 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích] a subsidiárně též [srov. § 4 zákoníku práce] občanského zákoníku.11. Soudci okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu náleží za výkon funkce (mimo jiné) plat a náhrady výdajů [srov. § 1 písm. h/ a § 2 písm. a/ a b/ zákona o platu]. Plat je peněžité plnění poskytované měsíčně ve výši a za podmínek dále stanovených [§ 3 odst. 1 zákona o platu]. Plat se určí jako součin platové základny a platového koeficientu stanoveného v závislosti na odpovědnosti a náročnosti vykonávané funkce a zaokrouhluje se na 100 Kč nahoru [§ 3 odst. 2 zákona o platu]. Platový koeficient soudců a způsob jeho určení je upraven v ustanoveních § 28 až § 31 zákona o platu. Víceúčelová paušální náhrada výdajů podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a/ a l/ zákona o platu soudci náleží ve výši 5,5 % platové základny [srov. § 32 odst. 1 písm. a/ zákona o platu]. Pro určení platu a náhrad výdajů soudců je tedy rovněž významné [srov. § 28 a § 32 zákona o platu], jaká byla stanovena tzv. platová základna. Ta odpovídala do 31. 12. 2023 3násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů , správní orgán, za předminulý kalendářní rok. Zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, došlo ke snížení původního koeficientu 3násobku na 2,822násobek [srov. § 3 odst. 3 větu první zákona o platu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 a ve znění účinném do 31. 1. 2024].12. Nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 5/2024, který byl dne 2. 7. 2024 vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 211/2024 Sb. (dále jen „derogační nález“), bylo u