30 Co 237/2025-148 — Městský soud v Praze

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 27.959,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.959,46 Kč za dobu od 26. 3. 2024 do zaplacení a výrokem II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí a tomu odpovídajícím částečném zastavení řízení co do části příslušenství domáhala zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku nerovného odměňování. Žalobkyně tvrdila, že pracuje u žalované na , místo, v , adresa, na pracovní pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, a tarifní stupeň 7. Mzdovým výměrem ze dne 18. 3. 2020 jí byla určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 24.460 Kč, mzdovým výměrem ze dne 17. 3. 2021 jí byla určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 25.380 Kč a mzdovým výměrem ze dne 14. 3. 2023 byla žalobkyni určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 26.270 Kč. Srovnatelný zaměstnanec žalované , jméno FO, , na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak s místem výkonu v , místo, , měl dle výplatních pásek za období od září 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 25.910 K a od dubna 2021 ve výši 26.940 Kč. Žalobkyni vznikla škoda, kterou vyčíslila jako rozdíl mezi základní tarifní hrubou měsíční mzdou, kterou dosáhla žalobkyně, a tou, kterou dosáhl , jméno FO, , za každý konkrétní měsíc po zohlednění odpracované doby, přičemž tento rozdíl snížila o 26 % odpovídajících dani z příjmů fyzických osob a odvodům na zdravotní a sociální pojištění. Tak dospěla k dílčím nárokům za období od února 2021 do prosince 2023, které po jednotlivých měsících konkrétně specifikovala; celkem se jednalo o 27.959,46 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců podle medializovaných informací z října a listopadu 2021, a to v návaznosti na pravomocná soudní rozhodnutí týkající se mzdové diskriminace u řidičů žalované. Žalovaná navíc v minulosti nezastírala, že při stanovení mzdy svých zaměstnanců zohledňovala socioekonomické podmínky jednotlivých regionů.3. Žalovaná se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila. Podle ní mzda žalobkyně byla a je v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalované. V rozhodném období platila pro systém odměňování směrnice SM-1/2019, verze 5.0 až 11.0. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, není však vyloučeno přiznání vyšší základní tarifní mzdy. Do výše mzdy se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, podmínky jednotlivých pracovišť, na kterých je práce vykonávána, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a to i když se jedná o zaměstnance na stejných typových pozicích. V žalovaném období pracovala žalobkyně na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7, a to na , místo, , adresa, ; výše základní tarifní mzdy žalobkyně byla nesporná. K žalobkyní označenému srovnatelnému zaměstnanci žalovaná uvedla, že , jméno FO, pracoval na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7, na , místo, , adresa, . Práce pana , jméno FO, byla složitější, není srovnatelnou s prací žalobkyně. Žalobkyně je povinna v řízení prokázat, že žalovaná nerovně odměňovala žalobkyni oproti označenému srovnatelnému zaměstnanci, což však žalobkyně neprokázala, neboť při porovnávání dvou zaměstnanců je nezbytné hodnotit skutečně vykonávané činnosti a odpovědnost v praxi, nikoliv název pozice nebo mzdové či platové zařazení podle interních pravidel zaměstnavatele. Žalobkyní označený zaměstnanec , jméno FO, vykazuje výrazně vyšší celkový počet , předmět, , předmět, , včetně hromadně podávaných , předmět, , což je časově náročnější úkol, a vyšší počet přijatých , název, , což znamená zvýšenou fyzickou námahu spojenou s manipulací se , předmět, oproti žalobkyni. Práce označeného zaměstnance , jméno FO, proto byla násobně intenzivnější než práce žalobkyně, byla složitější, odpovědnější a namáhavější, a nemůže se jednat o srovnatelného zaměstnance, neboť rozdílnost práce, byť jen v jediném z uvedených kritérií, vylučuje srovnatelnost zaměstnanců a tím i existenci nároku na náhradu škody podle § 265 odst. 2 zákoníku práce. Tytéž závěry platí i pro další označenou srovnatelnou zaměstnankyni , jméno FO, . Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.4. Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil na základě shodných tvrzení stran a na základě provedeného dokazování, že žalobkyně pracovala v rozhodném období na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7, s místem výkonu práce na , místo, , adresa, . Mzdovým výměrem ze dne 18. 3. 2020 jí byla určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 24.460 Kč, mzdovým výměrem ze dne 17. 3. 2021 jí byla určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 25.380 Kč a mzdovým výměrem ze dne 14. 3. 2023 byla žalobkyni určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 26.270 Kč. Označený srovnatelný zaměstnanec , jméno FO, pracoval u žalované v rozhodném období jen do června 2022 rovněž na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7, a to na , místo, v , adresa, . Jeho mzda od dubna 2020 činila 25.910 Kč, od dubna 2021 pak činila 26.940 Kč. Další označená srovnatelná zaměstnankyně , jméno FO, pracovala u žalované v rozhodném období rovněž na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7, a to na , místo, v , adresa, . Její tarifní hrubá měsíční mzda činila od dubna 2021 částku 26.790 Kč.5. Žalobkyně oproti označenému srovnatelnému zaměstnanci , jméno FO, provedla v období od února 2021 do června 2022 méně transakcí. Konkrétně žalobkyně v tomto období provedla 10.569 transakcí , předmět, vnitrostátních, zatímco zaměstnanec , jméno FO, 62.495; žalobkyně provedla 517 transakcí mezinárodních , předmět, , zatímco zaměstnanec , jméno FO, 2.987; žalobkyně provedla 1.801 transakcí , název, vnitrostátních, zatímco zaměstnanec , jméno FO, 5.656; žalobkyně provedla 112 transakcí mezinárodních , název, , zatímco zaměstnanec , jméno FO, 601. Dále žalobkyně provedla 2.324 transakcí , název, , zatímco zaměstnanec , jméno FO, 3.716. Žalobkyně pak provedla 32 transakcí , název, union, zaměstnanec , jméno FO, jich provedl 10.6. Rovněž oproti označené srovnatelné zaměstnankyni , jméno FO, provedla žalobkyně v období od července 2022 do prosince 2023 méně transakcí. Konkrétně žalobkyně v tomto období provedla 7.565 transakcí , předmět, vnitrostátních, zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 15.125; žalobkyně provedla 447 transakcí mezinárodních , předmět, , zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 1.972; žalobkyně provedla 1.882 transakcí , název, , předmět, vnitrostátních, zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 1.789; žalobkyně provedla 85 transakcí mezinárodních , název, , zatímco zaměstnankyně , adresa, . Dále žalobkyně provedla 1.895 transakcí , název, , zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 5.798. Žalobkyně pak provedla 30 transakcí , název, , zaměstnankyně , jméno FO, jich provedla 69.7. Soud prvního stupně dále vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že pracoviště srovnávaných zaměstnanců , jméno FO, a , jméno FO, jsou pracovišti se specializovanými , název, , tj. zaměstnanci pracující na konkrétní , název, během své pracovní doby vykonávají pouze tuto specializovanou agendu. Na pracovišti žalobkyně v , adresa, absentují specializované , název, i další specializované pracovní pozice v rámci zázemí konkrétní provozovny. V důsledku toho žalobkyně zajišťovala rovněž interní agendu (práci v zázemí , místo, ).8. Dále soud prvního stupně zjistil, že systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky , název, .9. Po právní stránce byla věc prvostupňovým soudem posouzena podle § 110 odst. 1 až 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Obvodní soud se zabýval především tím, zda práce vykonávaná žalobkyní je stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenými zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Zdůraznil, že každý případ je nutno posuzovat individuálně, a to i ve vztahu ke skutkově obdobným jiným sporům. Žalobkyní označení zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, pracovali u žalované na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni, lze tedy předpokládat, že jejich práce byla stejná či obdobná, a to s ohledem na vnitřní předpisy žalované, dle kterých jsou zaměstnanci žalované zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifn