39 Co 106/2025-330 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 70 725,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 92 040,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok II.). Výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 330 546,50 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 1. 2023 do 15 dnů od právní moci rozsudku. Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne 27. 10. 2012 domáhal po žalované náhrady škody způsobené mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a to zaplacení částky 738 493,25 Kč coby náhrady nákladů a zaplacení částky 39 528 Kč coby náhrady cestovného.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že co do částky 324 098,50 Kč (nárok na obhajné) a co do částky 6 448 Kč (nárok na cestovné) žalobci již hradila. Dále uvedla, že ve zbytku uplatněným nárokům nevyhověla, neboť dle jejího názoru nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).4. Na základě částečných zpětvzetí žalobce pak soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 3. 2023 řízení částečně zastavil co do částky 593 727,25 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 23. 1. 2023 do zaplacení a usnesením ze dne 22. 5. 2023 co do částky 507 Kč včetně úroků z prodlení od 28. 10. 2022 do zaplacení.5. Předmětem řízení tak zůstal nárok na náhradu škody týkající se náhrady nákladů obhajoby a cestovného, které žalovaná neuznala. Tyto žalobce podrobně specifikoval ve svém podání ze dne 15. 3. 2023.6. Rozsudkem ze dne 8. 6. 2023 soud prvního stupně žalobci vyhověl co do částky 162 766 Kč (výrok I.) a co do úroků z prodlení z dobrovolně plněné částky 330 546,50 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení (výrok III.) a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení (výrok IV.). V rozsahu částky 20 675 Kč žalobu zamítl (výrok II.).7. Odvolací soud usnesením ze dne 24. 1. 2024 k odvolání žalované zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 8. 6. 2023 ve výrocích I., III. a IV. a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nákladů obhajoby a cestovné žalobce v celkové výši 162 766 Kč s příslušenstvím.8. Na základě výzvy dané žalobci soudem prvního stupně na ústním jednání dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby konkretizoval svá žalobní tvrzení týkající se jednotlivých úkonů právní služby, jejichž náhrada nákladů je předmětem řízení, a to tak, aby bylo možné posoudit jejich povahu a účelnost jejich vynaložení, pak žalobce svým podáním ze dne 21. 6. 2024 tvrzení doplnil.9. Soud prvního stupně dále konstatoval, že účastníci učinili nesporným, že žalobce uplatnil u žalované dne 29. 4. 2022 nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 738 493,25 Kč a nárok na náhradu cestovného ve výši 39 528 Kč. Škoda měla být žalobci způsobena v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby vedeným u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná dne 13. 1. 2023 zaslala žalobci své stanovisko, ve kterém konstatovala, že jeho nárok je co do základu důvodný, neboť jím vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení předmětného trestního stíhání. Nároku na náhradu škody v částce nákladů obhajoby bylo vyhověno co do částky 324 098,50 Kč, a nároku na náhradu cestovného bylo vyhověno co do částky 6 448 Kč. Ve zbytku byl nárok zamítnut s odůvodněním, že v této části nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk. Nesporným účastníci učinili i existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk, jímž bylo usnesení , orgán, , nazev, , adresa, ze dne 17. 8. 2015, č. j. , číslo, , na které je třeba hledět, jako na nezákonné rozhodnutí z důvodu rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019, a kterým byl žalobce zproštěn obžaloby.10. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce v rámci řízení prokázal, že mu byly v souvislosti s předmětným nezákonným řízením poskytnuty právní služby, které specifikoval ve svém podání ze dne 15. 3. 2023, a že odměnu za tyto služby uhradil svým obhájcům, resp. se zavázal je uhradit společnosti , právnická osoba, , čímž mu vznikla škoda v podobě dluhu. Skutečnosti rozhodné pro výpočet výše cestovného pak byly žalobcem prokázány osvědčením o registraci vozidla reg. zn. , SPZ, , jehož je majitelem. Na základě obranných tvrzení žalované zpochybňujících účast obhájce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, u výslechů svědků dne 30. 3. 2016 a 31. 3. 2016 ve , adresa, soud prvního stupně provedl důkazy navržené žalobcem, ze kterých bylo zjištěno, že se , tituly před jménem, , jméno FO, daných výslechů zúčastnil, a to i přes dílčí chyby v textech daných protokolů, na které žalovaná upozorňovala (stejný čas dvou výslechů, chybějící podpis obhájce žalobce na některých z protokolů), ale které soud prvního stupně zhodnotil jako chyby v psaní daných protokolů, neboť všechny důkazy jako celek přítomnost obhájce žalobce u daných výslechů prokázaly.11. S odkazem na příslušná zákonná ustanovení §§ 1 odst. 1, 2, 3, 5 písm. a), b, 7 odst. 1, 8 odst. 1, 9 odst. 1 a 26 OdpŠk soud prvního stupně shrnul, že v řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok ve smyslu ust. § 14 OdpŠk. Uspokojen byl pouze částečně, a to po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc tudíž proto mohla být projednána před soudem (ust. § 15 odst. 2 OdpŠk).12. Za prokázané soud prvního stupně vzal, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením , orgán, , , nazev, , , adresa, ze dne 17. 8. 2015, č. j. , číslo, , pro zvlášť závažný zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. z. s tím, že byl rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 4. 2019, č. j. , spisová značka, , zproštěn obžaloby. V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud prvního stupně dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.13. Soud prvního stupně dovodil, že na straně žalobce vznikla škoda v podobě uhrazených nákladů obhajoby, když se jedná o takové náklady, které byly poškozeným účelně vynaloženy na dosažení pro žalobce příznivého rozhodnutí, v daném případě zprošťujícího rozsudku. Je tedy dána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce, které skončilo zprošťujícím rozsudkem a škodou v podobě nákladů obhajoby, které v řízení vynaložil. Vzhledem k tomu, že soudu nepřísluší, aby posuzoval, zda z hlediska taktiky obhajoby bylo potřebné, aby se obhájce účastnil některých úkonů právní služby, soud prvního stupně pouze posuzoval, zda obhájce vykonal úkony právní služby tak, jak byly žalobcem tvrzeny a obhájcem účtovány (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. , spisová značka, ). Výše odměny byla stanovena ve smyslu ust. § 31 odst. 3 OdpŠk podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“). Soud prvního stupně vycházel z ustanovení advokátního tarifu platného v době, kdy byly jednotlivé úkony právní služby konány. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila 2 300 Kč. Advokát měl rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč za jeden úkon právní služby (ust. § 13 AT).14. Co se týká nároku na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby žalobce, které zůstaly předmětem řízení, soud prvního stupně vycházel z žalobních tvrzení uvedených v podání ze dne 15. 3. 2023 a následného doplnění ze dne 21. 6. 2024.15. Soud prvního stupně při svém rozhodování o náhradě škody vzniklé vynaloženými náklady na obhajobu, kterou převzal , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát, vycházel z toho, že žalobce prokázal vznik škody ve vztahu vynaložení nákl