55 Co 38/2025-652 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. přikázal ze zaniklého společného jmění bývalých manželů , Jméno žalobkyně, a , Jméno žalovaného, do výlučného vlastnictví žalovaného a) bytovou jednotku č. , číslo, , vymezenou na pozemku parc. č. , číslo, a , číslo, , včetně spoluvlastnických podílů ve výši 731/22437 ke společným částem domu a pozemku a jednotku č. , číslo, , vymezenou na pozemku parc. č. , číslo, a , číslo, , včetně spoluvlastnických podílů ve výši 242/4540 ke společným částem domu a pozemku a pozemku parc. č. , číslo, a , číslo, , vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro , veřejnoprávní korporace, , Katastrální pracoviště , adresa, , k. ú. , adresa, na LV č. , číslo, a LV č. , číslo, (dále také jen „nemovitosti“) v celkové hodnotě 8 584 310 Kč a b) movité věci tvořící vybavení bytu nacházející se v bytové jednotce č. , číslo, , vymezené na pozemku parc. č. , číslo, a , číslo, , včetně spoluvlastnických podílů ve výši 731/22437 ke společným částem domu a pozemku, zapsáno u Katastrálního úřadu pro , veřejnoprávní korporace, , Katastrální pracoviště , adresa, , k. ú. , adresa, na LV č. , číslo, a LV č. , číslo, v celkové hodnotě 317 000 Kč. Výrokem II. přikázal oběma účastníkům, každému v rozsahu ½ závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , číslo, ze dne 14. 10. 2010, uzavřený mezi žalobkyní a žalovaným na straně jedné a společností , název, , IČ , IČO, na straně druhé, který byl ke dni 29. 7. 2016 v nesplacené výši jistiny 1 265 893,70 Kč. Výrokem III. žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vypořádání výše podílu z vypořádání zaniklého společného jmění účastníků podle výroku I. a II. částku 4 250 587 Kč. Žalobkyni a žalovanému uložil výrokem IV. u každého v rozsahu jedné poloviny zaplatit státu na účet soudu prvního stupně znalečné, o jehož výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením. Výrokem VI. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Rozhodl tak v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů s tím, že manželství bylo rozvedeno rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 7. 2016 sp. zn. , spisová značka, , který nabyl právní moci téhož dne. Uvedla rozsah společného jmění, které účastníci za trvání manželství nabyli, a to výše uvedené nemovitosti, movité věci tvořící vybavení bytu v hodnotě 300 000 Kč a osobní automobil , název, , RZ , SPZ, . V průběhu manželství zatížili manželé společné jmění Hypotečním úvěrem u , právnická osoba, na koupi stavební parcely a úvěrem u společnosti , název, na koupi zmíněného automobilu. Dále žalobkyně z vlastních zdrojů poskytla do manželství částku 176 650 Kč ze svého dědictví po paní , jméno FO, , která byla použita na pořízení automobilu , název, . Žalovaný pak použil ze svých zdrojů (dědictví) do manželství částku, která žalobkyni není známa. Žalobkyně také žádala, aby při vypořádání byla zohledněna částka, která ze společného jmění manželů byla vyplacena na výživném pro dceru žalovaného z předchozího manželství (hrazeno 4 000 Kč měsíčně). Žalobkyně navrhla, aby žalovanému byly do výlučného vlastnictví přikázány nemovitosti a movité věci tvořící vybavení bytu a aby mu byla uložena povinnost uhradit jí vypořádací podíl.3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že cena bytové jednotky ke dni právní moci rozvodu činí 4 200 000 Kč. Souhlasil s tím, aby předmětná bytová jednotka připadla jemu, včetně povinnosti doplatit závazek z hypotečního úvěru, stejně tak jako doplatit úvěr u společnosti , název, . Vyslovil souhlas s tím, aby si žalobkyně ponechala osobní automobil zn. , název, , a sama doplatila zůstatek úvěru od společnosti , název, . Poukázal na to, že z dědictví po své matce prodejem bytu celkem použil 3 150 000 Kč jako vnos do SJM, když částku 2 600 000 Kč převodem ze svého bankovního účtu uhradil na pořízení předmětných nemovitostí a částku 550 000 Kč vynaložil na koupi společného osobního automobilu zn. , název, . Navrhl, aby při vypořádání společného jmění manželů byla zohledněna částka ve výši jedné poloviny plateb za spotřebované služby v souvislosti s bydlením žalobkyně v předmětné bytové jednotce, neboť žalobkyně zde bydlí, ale nehradí na služby spojené s bydlením nic nejméně od října 2016 v celkové výši 54 600 Kč. Dále žalovaný navrhl, aby při vypořádání SJM soud zohlednil částku 150 000 Kč, která byla vyplacena jako školné na vysokou školu, kterou studovala žalobkyně (3× 50 000 Kč).4. Soud prvního stupně provedl dokazování, které podrobně popsal v odstavci 4 až 5 svého rozhodnutí. Posléze žalobkyně nezpochybnila a učinila nesporným, že žalovaný použil finanční prostředky, které byly v jeho výlučném vlastnictví po prodeji bytu, který zdědil po své matce, jako vklad na zakoupení předmětných nemovitostí ve výši 1 500 000 Kč. Účastníci pak shodně uvedli, že netrvají na vypořádání osobního automobilu zn. , název, RZ , SPZ, , stejně tak netrvají na vypořádání vnosu žalobkyně na zakoupení osobního automobilu zn. , název, , který byl zakoupen v roce 2002 za 420 000 Kč, a netrvají na vypořádání finančních prostředků, které ze SJM byly vynaloženy ve prospěch žalobkyně na její studium na vysoké škole. Rozsah vypořádání SJM tak omezili, předmětem řízení zůstaly předmětné nemovitosti a movité věci, které se v těchto nemovitostech nacházejí, dále nedoplatek hypotečního úvěru, který byl účastníkům na jejich zakoupení poskytnut, dále úvěr u , právnická osoba, ve výši 320 000 Kč, a zejména vnos žalovaného z jeho výlučných prostředků do společného jmění manželů vztahující se k financování předmětných nemovitostí.5. Soud prvního stupně také vyšel z toho, že oba účastníci souhlasili s tím, že nemovitosti mají být přikázány do vlastnictví žalovaného a souhlasili s tím, aby movité věci tvořící vybavení předmětných nemovitostí byly přikázány do jeho vlastnictví a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku, která bude určena soudem. Soud prvního stupně při ocenění movitých i nemovitých věcí vyšel ze znaleckých posudků, které v řízení byly vyhotoveny, znalec hodnotu movitých věcí ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků ocenil částkou 317 000 Kč, hodnotu nemovitých věcí částkou 8 584 310 Kč.6. Soud prvního stupně pak přikázal oběma účastníkům závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , číslo, ze dne 14. 10. 2010, který ke dni 29. 7. 2016 byl v nesplacené výši 1 265 893,70 Kč, a to každému z účastníků v rozsahu jedné poloviny, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 753/2020. Soud prvního stupně sdělil, že předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a v případě, pokud by tento byl zavázán k úhradě doplatku hypotečního úvěru, sama tato skutečnost neznamená pro druhého z manželů (žalobkyni) úplné zbavení se dosud existujícího dluhu. Ani při takovém způsobu vypořádání nezaniká bez dalšího manželovi, kterému dluh nebyl přikázán, povinnost hradit dluh věřiteli, neboť povinnost uhradit celý dluh jedním z manželů je založena pouze ve vztahu mezi manžely navzájem, věřitel však v tomto směru není povinen respektovat obsah soudního rozhodnutí (§ 737 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále také jen „o.z“) a je i nadále oprávněn požadovat jeho splnění po kterémkoliv z manželů.7. Dále se soud prvního stupně zabýval vnosem žalovaného do společného jmění manželů vložením jeho výlučných prostředků, které získal po prodeji bytu zděděného po své matce a investovaných do předmětných nemovitostí. Skutečnost, že po smrti své matky získal do vlastnictví bytovou jednotku v, Anonymizováno, , adresa, a tu v roce 2007 prodal na základě kupní smlouvy třetímu subjektu, byla mezi účastníky nesporná a tato vyplývá i z listinných důkazů – dědické rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, a kupní smlouvy z roku 2007. Po provedeném dokazování soud prvního stupně zohlednil vnos žalovaného ve výši 1 500 000 Kč, když vyšel z toho, že žalobkyně původně vnos žalovaného do společného jmění manželů nepopírala, následně jakýkoliv vnos žalovaného do společného jmění zpochybňovala s tím, že uváděla, že došlo ke smísení společných finančních prostředků a výlučných finančních prostředků žalovaného a následně učinila nespornou výši vnosu žalovaného právě v částce 1 500 000 Kč.8. Soud prvního stupně v tomto směru po uskutečněném dokazování dospěl k závěru, že příjmy účastníků nepostačovaly na zakoupení bytové jednotky, avšak neshledal, že by žalovaný z jeho výlučných prostředků poskytl do společného jmění manželů částku vyšší než 1 500 000 Kč. Použití dalších finančních prostředků ve výši 1 504 000 Kč z advokátní úschovy za prodej bytu po matce žalovaného na úhradu předmětných nemovitostí, bylo vyvráceno samotným tvrzením a důkazy předložené žalovaným, když částku ve výši 1 000 000 Kč a 500 000 Kč převedl na termínovaný vklad s tím, že se jednalo o převod finančních prostředků z dědictví. Žalovaný tak neprokázal, že by z dědictví po své matce do společného jmění manželů, resp. na nákup předmětných nemovitostí vyna