58 Co 189/2025-563 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 27. 11. 2024 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. zamítl žalobu s žalobním požadavkem o zaplacení částky 54 750 Kč s příslušenstvím a částky a 46 450 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení 30 051 Kč (výrok II.). V záhlaví uvedeným usnesením ze dne 24. 4. 2025 rozhodl o přiznání svědečného (svědkovi , jméno FO, ) ve výši 1 964 Kč (výrok I.) a o povinnosti žalobce k náhradě nákladů státu ve výši 1 964 Kč (výrok II.).2. Soud I. stupně tak (v pořadí druhým rozsudkem) rozhodl v řízení zahájeném žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2019, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 54 750 Kč jako pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě (zkráceně jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) za prodlení žalovaného s předložením prvotních dokladů pro vyúčtování služeb. Jednalo se o vyúčtování záloh na služby za období od 1. 1. 2014 do 8. 10. 2014 pro byt (v žalobě specifikovaný) v , adresa, , adresa, (dále jen „byt“), které žalovaný vůči žalobci provedl dne 25. 4. 2015 (dále jen „vyúčtování“ nebo „vyúčtování služeb“). Pokutu žalobce žádal za období posledních tří let před podáním žaloby, tj. od 3. 9. 2016 do 3. 9. 2019 (jak její vyčíslení specifikoval v žalobě) s tvrzením, že dne 25. 5. 2015 podal reklamaci převzatého vyúčtování a požadoval ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., aby mu žalovaný předložil všechny prvotní doklady, které použil pro vyúčtování za období od 1. 1. 2014 do 8. 10. 2014. Žalovaný na požadavek žalobce nijak nereagoval, pročež o jeho povinnosti rozhodl na základě žaloby žalobce soud, kdy Městský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 1. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , uložil žalovanému povinnost žalobci předložit doklady za období od 1. 1. 2014 do 28. 2. 2014. Podáním ze dne 16. 10. 2022 žalobce rozšířil žalobní požadavek o zaplacení částky 46 450 Kč jako pokuty za další (na žalobu navazující) období, tj. od 4. 9. 2019, a to do dne 21. 3. 2022 s tvrzením, že až tohoto dne žalovaný povinnost k předložení prvotních podkladů pro vyúčtování, která mu byla uložena shora odkazovaným pravomocným rozsudkem Městského soudu v , adresa, , splnil. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou požadované pokuty žalobce žádal též přiznání zákonného úroku z prodlení z uvedených částek. Celkem tak žalobce žádal za období od 3. 9. 2019 do 21. 3. 2022 zaplacení částky 101 200 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Na svoji obranu argumentoval k tomu, že žalovaný nárok je (ve smyslu § 2 odst. 3, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – zkráceně jen „o. z.“) v rozporu s dobrými mravy a jedná se o zneužití práv; poukázal rovněž na naplnění důvodů, pro které povinnost k úhradě pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nevzniká. Konkrétně namítl, že v průběhu roku 2014 přestal být vlastníkem předmětného bytu, pročež povinnost předložit doklady k vyúčtování stíhala nového vlastníka. Dále namítl, že ze strany žalobce se jedná o jeho modus operandi, který mu umožňuje velmi dlouhou dobu buď neplatit vůbec žádné nájemné nebo platit jen zanedbatelné náklady spojené s bydlením; žalobce systematicky uplatňuje konkrétní postup spočívající v tom, že nejprve neplatí řádně a včas nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu, následně po předložení vyúčtování se začne domáhat předložení prvotních dokladů a po jejich předložení začne zpochybňovat jejich úplnost a pravdivost. Vyúčtování za rok 2014 bylo vypracováno na jaře roku 2015 a povinnost provést je stíhala nového majitele bytu pana , jméno FO, , proto žalovaný zapůjčil panu , jméno FO, ke splnění povinnosti dle § 8 zákona o službách prvotní doklady, které žalobce požadoval; pan , jméno FO, vyzval žalobce k nahlédnutí do těchto dokladů dopisem, který si žalobce vyzvedl dne 14. 7. 2016, žalobce tento postup odmítl. Žalobcem poukazovaným pravomocným rozsudkem Městského soudu v , adresa, byla žalovanému uložena povinnost předložit žalobci doklady za období od 1. 1. 2014 do 28. 2. 2014; tuto povinnost splnil žalovaný e-mailem dne 28. 3. 2022, kdy žalovaný předložil všechny faktury za leden a únor 2014. Žalovaný tedy splnil povinnost předložit doklady dle § 8 zákona o službách dvakrát, tj. poprvé když doklady poskytl novému vlastníkovi bytu a podruhé dne 28. 3. 2022 na základě rozhodnutí Městského soudu v , adresa, .4. V pořadí první (rovněž zamítavý) rozsudek soudu I. stupně (ze dne 22. 9. 2023, č. j. , spisová značka, ) byl usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 7. 3. 2024, č. j. , spisová značka, (dále jen „kasační rozhodnutí“), zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud (jak uvedl pod bodem 9. odůvodní kasačního rozhodnutí) se v prvé řadě neztotožnil se zásadním závěrem soudu I. stupně (vedoucím k zamítnutí žaloby) o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného odůvodněný tím, že se změnou vlastnictví předmětného bytu přešla na nového vlastníka povinnost k úhradě předmětné pokuty za nepředložení prvotních dokladů pro vyúčtování, neboť pokud tato povinnost stíhala původního vlastníka bytu, nemohla přejít se změnou vlastnictví bytu na vlastníka nového. V tomto směru přisvědčil rovněž odvolací argumentaci žalobce o vázanosti soudu v projednávané věci pravomocným rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 1. 3. 2022, č. j. , spisová značka, (kterým byla žalovanému uložena povinnost předložit žalobci prvotní doklady pro vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2014 do 28. 2. 2014), neboť dospěl-li Městský soud v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, (u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ) k závěru o porušení povinnosti žalovaného k předložení žalobcem požadovaných dokladů pro vyúčtování služeb, byť jen za období od 1. 1. 2014 do 28. 2. 2014, přičemž tuto povinnost žalovanému uložil ve výroku nyní již pravomocného rozsudku (shora), byl (ve smyslu § 159a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - zkráceně jen „o. s. ř.“) soud I. stupně takovým rozhodnutím v projednávané věci vázán a měl z něj ve svém závěru o pasivní věcné legitimaci a o povinnosti žalovaného vydat doklady vycházet. Argumentaci žalovaného, že jeho povinnost zanikla již v roce 2016 plněním nového vlastníka ve smyslu § 1936 o. z. (tj. plněním třetí osoby), žalovaný měl a mohl uplatnit právě ve shora uvedeném řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ; neučinil-li tak, v projednávané věci se jí již nelze zabývat, když předběžná otázka o porušení povinnosti žalovaného, respektive o prodlení žalovaného s předložením podkladů již byla závazně vyřešena v jiném řízení (viz např rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 431/2017). Odvolací soud (pod bodem 10. odůvodní kasačního rozhodnutí) rovněž přisvědčil odvolací námitce žalobce o svévolném odepření práva žalobce měnit žalobní návrh rozšířením žalobního požadavku v podání ze dne 16. 10. 2022 (na č. l. 289 spisu). Odvolací soud prvostupňovému soudu uložil, aby opětovně rozhodl o navrhované změně žaloby; následně aby se zabýval uplatněným požadavkem na zaplacení pokuty za prodlení, kdy posoudí jeho důvodnost, a neopomene se vypořádat i s argumentací žalovaného o šikanózním a obstrukčním výkonu práva ze strany žalobce, a shledá-li nárok opodstatněným, aby se zabývat i jeho výší (mimo jiné i s ohledem na skutečnost, za jaké období byla žalovanému povinnost vydat podklady pravomocným rozhodnutím uložena).5. Soud I. stupně usnesením ze dne 21. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , rozhodl o připuštění změny žaloby v podání ze dne 16. 10. 2022, spočívající v rozšíření žalobního návrhu konkrétně „o zaplacení dlužné částky za období od podání žalobního návrhu dne 3. 9. 2019 do dne poskytnutí prvotních dokladů žalovaným dne 21. 3. 2022, ve výši 5 950 Kč za období od 4. 9. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 18 300 Kč za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 18 250 Kč za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 a ve výši 3 950 Kč za období od 1. 1. 2022 do 21. 3. 2022“.6. Na základě skutkových zjištění po provedeném dokazování (jak se podává z odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v tomto směru pro stručnost odkazuje) vyšel z toho, že žalobce byl do dne 28. 2. 2014 nájemcem předmětného bytu, jehož vlastníkem se v říjnu 2014 stal pan , jméno FO, . , jméno FO, se po koupi bytu žalobci představil jako nový majitel a předal mu číslo účtu, na které měl žalobce zasílat nájemné a zálohy na služby, což žalobce činil, následně platit přestal. Žalovaný vyhotovil za období od 1. 1. 2014 do 8. 10. 2014 vyúčtování záloh na služby, které žalobce u žalovaného dne 25. 5. 2015 reklamoval; součástí reklamace byl i požadavek na poskytnutí prvotních dokladů, které sloužily jako podklad pro vyúčtování, „sice“ byl nájemcem bytu do 28. 2. 2014. Městský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 1. 3. 2022 č. j. , spisová značka, , rozhodl, že žalobc