58 Co 211/2024-346 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 241 032 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení v částce 206 426 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok III.).2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby, kdy řízení bylo v rozsahu částky 3 446 645 Kč zastaveno usnesením prvostupňového soudu ze dne 6. 5. 2022, č. j. , spisová značka, a připuštěna změna žaloby, pokud jde o požadované příslušenství, původně žalobce požadoval zaplacení 8 446 645 Kč) zaplacení částky 5 000 000 Kč s přísl. s tvrzením, že žalovaný žalobce zastupoval na základě plné moci v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, o určení výše nájemného za užívání bytu. V uvedené věci byl žalovanému do datové schránky dne 22. 11. 2016 doručen rozsudek soudu prvostupňového soudu. Tento rozsudek byl téhož dne žalovaným žalobci přeposlán a žalobce na základě dohody s žalovaným podal blanketové odvolání s tím, že jeho odůvodnění bude následně podáno prostřednictvím právního zástupce. Dne 11. 1. 2017 byla do datové schránky žalovaného doručena výzva soudu k odstranění nedostatku odvolání ve lhůtě 7 dnů od doručení pod sankcí odmítnutí odvolání. Na uvedenou výzvu žalovaný nijak nereagoval, vady odvolání neodstranil, lhůta k odstranění vady odvolání marně uplynula dne 18. 1. 2017, o čemž se žalobce dozvěděl až z usnesení o odmítnutí odvolání ze dne 6. 2. 2017. V důsledku uvedeného pochybení žalovaného se stal pravomocným rozsudek určující dle tvrzení žalobce nesprávnou výši měsíčního nájemného bytu užívaného žalobcem ke dni 4. 1. 2013 částkou 15 477 Kč. Byla přitom dána maximální pravděpodobnost změny této výše nájemného v rozhodnutí vydaném v odvolacím řízení na částku 8 200 Kč měsíčně. V tamním řízení byl vypracován znalecký posudek, který stanovil výši nájemného právě částkou 8 200 Kč měsíčně, jednalo se místně obvyklé nájemné odpovídající reálnému stavu daného bytu. Naopak částka použitá soudem (15 477 Kč) byla v tomto znaleckém posudku uvedena pouze jako hypotetická pro případ, že by předmětný byt byl v lepším stavu. Žalobce proto musel začít platit nájemné ve výši 15 477 Kč měsíčně a doplatit tak nájemné za dobu od ledna 2013. Navíc žalobci vznikla ztráta na soudním poplatku za uvedené odvolání ve výši 2 000 Kč.3. Následně žalobce rovněž podal žalobu o snížení nájemného s účinností od jejího podání. Nárůst nájmů od počátku roku 2013 do poloviny roku 2017 byl ovšem natolik dramatický, že nový znalecký posudek určil aktuální místně obvyklé nájemné odpovídající reálnému stavu bytu užívaného žalobcem částkou 17 900 Kč měsíčně; řízení o snížení nájemného bylo vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , žaloba byla zamítnuta, zamítavé rozhodnutí ve věci samé potvrdil odvolací soud. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení státu ve výši 12 826 Kč i náklady řízení žalovanému (pronajímateli) ve výši 11 800 Kč za řízení před prvostupňovým soudem a ve výši 4 356 Kč za řízení před odvolacím soudem. Žalobce uhradil i soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, celkově na nákladech řízení v tomto řízení zaplatil 34 982 Kč.4. V důsledku porušení povinností žalovaného jako advokáta, který nedoplnil blanketové odvolání, vznikla žalobci i další škoda spočívající ,,ve znehodnocení jeho nároku na bydlení pro dobu budoucí z existující nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou“.5. Žalobce shrnul, že v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného mu vznikla škoda spočívající v rozdílu ve výši nájemného za dobu řízení o určení nájemného vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , tj. za období leden 2013 až únor 2017 (celkem 50 měsíců). Tato škoda vznikla rozdílem 7 277 Kč mezi měsíčním nájemným určeným soudem v dané věci (15 477 Kč) a částkou 8 200 Kč měsíčně odpovídající výši obvyklého nájemného dle reálnému stavu daného bytu. Celkem se za rozhodné období jedná o částku 362 350 Kč, která se stala splatnou dne 1. 3. 2017. Žalobci rovněž vznikla škoda spočívající ve znehodnocení nároku žalobce na užívání bytu do budoucna po ukončení řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Tato sestává jednak z rozdílu v nájemném kalkulovaném stejným způsobem, a to za období od března 2017 do listopadu 2023 (předpokládaná doba ukončení řízení o určení nájemného vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, v případě, že by nedošlo k pochybení žalovaného). Dále sestává ze stejného druhu škody za období od prosince 2023 do listopadu 2039 (žalobcem uvažovaná naděje jeho dožití). Rozdíl ve výši měsíčního nájemného je nicméně počítán z výchozích částek postupně v čase navyšovaných v pravidelných 3letých intervalech vždy o 20 % (§ 2249 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen ,,o. z.“), tj. celkem 4 011 731 Kč.6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval, že žalobci nepřeposlal zmiňovanou výzvu k doplnění odvolání. V řízení vedeném Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, se pronajímatel domáhal rozhodnutí, jímž by byla určena výše nájemného bytu č. , číslo, , o velikosti 3+1, ve , číslo, . nadzemním podlaží domu č. p., Anonymizováno, , číslo, v , adresa, , užívaného žalobcem. Soud I. stupně v tamním řízení rozhodl rozsudkem ze dne 23. 9. 2016, č. j. , spisová značka, , kterým určil s účinností ke dni 4. 1. 2013 nájemné ve výši 15 477 Kč. Vyšel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který ve výroku o možné výši měsíčního nájemného stanovil dvě částky, a to částku 15 477 Kč s dovětkem, že jde o nájemné při provádění běžné údržby bytu, a částku 8 200 Kč za situace neprovádění běžné údržby nájemcem. Žalobce vychází z úvahy, že odvolací soud by bez dalšího změnil rozhodnutí soudu prvostupňového soudu tak, že nájemné má činit 8 200 Kč měsíčně, a že případnou újmu za neudržování bytu si měl pronajímatel žalovat zvlášť jako náhradu škody. Soud I. stupně však v tamním řízení nepochybil, pokud stanovil výši nájemného v částce 15 477 Kč. Vyložil v této souvislosti povinnost nájemce provádět běžnou údržbu bytu, umožnit pronajímateli provést v bytě nezbytné úpravy, užívat věc jako řádný hospodář ve smyslu § 2213 o. z. (viz strana 6 a 7 rozsudku vydaného v tamním řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ). Žalobce se snaží těžit z vlastního nepoctivého jednání a porušení povinností nájemce a domoci se nájemného ve výši 8 200 Kč měsíčně, i když stav bytu, který by odůvodňoval takto nízké nájemné, sám způsobil. Takové jednání je v rozporu se zásadou nemo turpitudinem suam allegare potest, jak je zakotvena v § 6 odst. 2 o. z. (dříve součástí právního řádu jako obecná zásada soukromého práva, viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 14/17). V roce 2017 se žalobce pokusil dosáhnout žalobou na základě obdobné argumentace snížení nájemného. O snížení rozhodoval Obvodní soud pro, Anonymizováno, , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , žalobu zamítl, když na základě nově zpracovaného posudku dospěl k závěru, že nájemné činí 17 900 Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 16. 1. 2019, č. j. , spisová značka, . Dále se žalobce domáhá náhrady škody, která mu ještě ani nemohla vzniknout, když ji vyčísluje až do roku 2039 na základě zcela hypotetických úvah zahrnujících jak samotnou existenci nájemního vztahu, tak i předpoklad shodného způsobu určování nájemného v tomto období. Nájemní vztah navíc žalobci skončil výpovědí doručenou žalobci dne 24. 4. 2018. Žalobce dovozuje, že mu škoda bude vznikat až do roku 2039 a v žalobě zmiňuje i možnost průběžné renty. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že opětující plnění se promlčuje jako celek (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 273/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2601/2018). Lze tak uzavřít, že jakékoli případné nároky žalobce jsou promlčeny, protože je promlčen základ nároku.7. Vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby. Dohoda o právním zastoupení mezi žalobcem a žalovaným advokátem ve věci vedené Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, byla sjednána v roce 2013, právní vztah mezi účastníky se řídí zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, dále jen ,,obč. zák.“ (§ 3028 odst. 3 o. z). Žalobce sám ve své žalobě časově ukotvuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby ke dni 6. 2. 2017, kdy bylo vydáno usnesení o odmítnutí odvolání z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění. Soudní řízení o náhradu škody zahájil žalobce vůči žalovanému advokátovi dne 18. 12. 2019. Učinil tak až po uplyn