62 Co 127/2025-252 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 50 001 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky z titulu části bolestného vzniklého jeho právnímu předchůdci v řízení, zaměstnanci , tituly před jménem, , jméno FO, , v důsledku pracovního úrazu, který utrpěl při autonehodě. Bolestné bylo určeno celkovou částkou 184 000 Kč a žalobce požaduje toliko jeho část, tedy částku 50 001 Kč, kterou zaměstnanci vyplatil.2. V průběhu řízení navrhl žalobce změnu žaloby tak, že ji rozšířil o částku 133 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 4. 2022 do zaplacení. Soud prvního stupně tuto změnu při jednání dne 10. 9. 2024 nepřipustil. Předmět řízení tak zůstal nezměněn.3. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval druhým rozsudkem. Jeho předchozí rozsudek ze dne 9. 5. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým žalobu na zaplacení částky 50 001 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v , adresa, jako soudu odvolacího ze dne 26. 9. 2023, č. j. , spisová značka, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl pochybení podle § 36a odst. 1 písm. a) o. s. ř., kdy napadený rozsudek byl vydán toliko samosoudkyní, ačkoliv jde o pracovní spor a řízení mělo proběhnout v senátním složení. Nadto odvolací soud (prozatím) nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně o neplatnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2016 uzavřené mezi žalobcem a , tituly před jménem, , jméno FO, , když názor soudu o střetu zájmů považoval za předčasný. K tomu doplnil, že i kdyby byl výsledně tento názor soudu prvního stupně správný, tak by mezi účastníky vznikl tzv. faktický pracovní poměr, přičemž osoba vykonávající u zaměstnavatele práci ve faktickém pracovním poměru má v podstatě stejné nároky jako zaměstnanec v platném pracovním poměru, a to včetně odškodnění pracovního úrazu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1851/2016), vyjma práv z neplatného rozvázání pracovního poměru. Na takovouto škodu se však nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2124/2018). Odvolací soud současně poukázal na stěžejní závěry vyjádřené Ústavním soudem ČR v jeho nálezu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15.4. Soud prvního stupně poté řízení doplnil a žalobu neshledal důvodnou. Po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů a účastnického výslechu jednatele žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , zjistil skutkový stav, který uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 5. a až 16., v nichž popsal skutková zjištění, která učinil z jednotlivých provedení důkazu. Pod bodem 19. pak uvedl souhrnný skutkový stav, který výsledně zjistil.5. Dne 1. 1. 2016 podepsal žalobce jednající prostřednictvím ředitele , tituly před jménem, , jméno FO, , syna , tituly před jménem, , jméno FO, , se zaměstnancem , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl současně jediným společníkem a jednatelem žalobce, listinu nazvanou pracovní smlouva, a to na dobu neurčitou na pracovní pozici vedoucí provozu. Den nástupu do práce byl sjednán ke dni uzavření smlouvy. Pracovní náplň ředitele , tituly před jménem, , jméno FO, spočívala výlučně v zástupčím oprávnění pro potřeby podpisu této pracovní smlouvy. , tituly před jménem, , jméno FO, u žalobce příležitostně pracoval, zpracovával právní agendu, nevěnoval se účetnictví. Statutární orgán žalobce tvoří jediný jednatel , tituly před jménem, , jméno FO, , který je současně jediným společníkem žalobce. Dne , datum, utrpěl , tituly před jménem, , jméno FO, při dopravní nehodě úraz, když narazil přední částí vozidla, které řídil, do zadní části nákladní soupravy. Bolestné bylo ohodnoceno , tituly před jménem, , jméno FO, v počtu 736 bodů.6. Zjištěný skutkový stav posoudil (zejména) podle zákona č. 262/2006 Sb. – zákoník práce, k tomu uvedl jeho § 33 odst. 1 a § 19 odst. 1, tato zákonná ustanovení odcitoval. Dále aplikoval vyhlášku ministerstva financí č. 125/1993 Sb. – § 2 odst. 1 a § 5 odst. 2 a konečně též § 13 zák. č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. Uzavřel, že zákonné pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se vztahuje pouze na případy vybraných pojistných událostí u osob v pracovněprávním vztahu. Proto se soud prvního stupně zabýval nejprve tím, zda žalobce s , tituly před jménem, , jméno FO, uzavřel řádnou pracovní smlouvu. K tomu poukázal na § 13 zákona o obchodních korporací, z něhož vyplývá požadavek písemné formy s úředně ověřenými podpisy. To dopadá i na případy, kdy se společník jako druhá strana nechá zastoupit, tedy jednání se přičítá jemu, jako tomu bylo v daném případě, kdy žalobce se pro účely uzavření pracovní smlouvy nechal zastoupit ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, . I v tomto případě měla být smlouva uzavřena v náležité formě, tedy s úředně ověřenými podpisy. Protože tato podmínka splněna není, je pracovní smlouva neplatná pro nedostatek formy.7. Za tohoto stavu se prvostupňový soud již nezabýval tím, zda mezi účastníky vznikl faktický pracovní poměr, neboť při výkonu práce v tzv. faktickém pracovním poměru se zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele na škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání nevztahuje – k tomu shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2124/2018.8. Soud prvního stupně shledal i další důvod pro zamítnutí žaloby, když žalobce ani po opakovaném poučení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. učiněném na jednání dne 10. 9. 2024 po změně v obsazení senátu a na jednání dne 12. 11. 2024 neprokázal, že by uhradil částku, kterou po žalovaném žalobou požaduje, svému zaměstnanci; tedy že by na ně přešlo právo, aby za něj pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu a kterou měl žalovaný uhradit.9. K tomu soud prvního stupně odkázal na výsledky dokazování, když žalobce předložil pouze čestné prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , které obsahuje pouze tvrzení žalobce. Předložené výdajové pokladní doklady nebyly řádně zaevidovány v podvojném účetnictví žalobce, neboť jim chybí podstatné náležitosti podle § 11 zák. č. 563/1991 Sb. – zákon o účetnictví, a to zaúčtování nejen na straně,, má dáti“, ale také na straně ,,dal“. Chybí také údaj o tom, kdo a kdy tyto účetní operace v počítačovém systému provedl. Účetní doklady soud prvního stupně nepovažoval za řádné, k čemuž doplnil, že jednatel žalobce v rámci účastnického výslechu nedokázal vysvětlit, proč uvedené doklady nesplňují náležitosti, pouze připustil, že si myslí, že tyto doklady byly zaúčtovány, nikoliv že skutečně byly. Jednatel také nedokázal vysvětlit, proč z firemního účtu vybral hotovost a tu následně měl vložit do pokladny a sám sobě vyplatit a proč nezvolil jednodušší způsob bankovním převodem. Výpověď jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, soud prvního stupně hodnotil jako nevěrohodnou a tendenční, kdy jednatel vypovídal vnitřně rozporně, což soud prvního stupně pod bodem 30 odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vysvětlil. Nadto zmínil i nelogičnost vyjádření jednatele žalobce učiněného při výslechu, že motivací pro uzavření pracovní smlouvy mezi ním jako zaměstnancem a zároveň jednatelem a společníkem žalobce a ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy osoby s právním vzděláním a rovněž synem uvedeného společníka měla být obava, že by pracovní smlouva mohla být neplatná. Pokud si žalobce již v roce 2015 byl vědom možné neplatnosti pracovní smlouvy, tak mohl postupovat podle § 13 zákona o obchodních korporacích a podle soudu je nelogické, že tak neučinil. K tomu prvostupňový soud zdůraznil, že pracovní smlouva, která byla uzavřena za žalobce prostřednictvím ředitelem , tituly před jménem, , jméno FO, , mohla být uzavřena jednodušší formou podle § 13 zákona o obchodních korporacích, nadto , tituly před jménem, , jméno FO, u žalobce sice pracoval na pozici ředitele, avšak byl takto zaměstnán toliko v rámci dohody o provedení práce. Tyto skutečnosti vedly soud prvního stupně k závěru, že i tato právní jednání byla vyhotovena až dodatečně, stejně jako předložené účetní doklady. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně proto žalobu jako neopodstatněnou zamítl.10. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému, který ve sporu uspěl. Náklady řízení vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.11. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Blanketní odvolání, doplnil podáním ze dne 1. 4. 2025. V něm v prvé řadě poukázal na to, že soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby, kterou učinil podán