68 Co 142/2025-240 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhá určení, že je dědicem zemřelé , jméno FO, z titulu zákonné dědické posloupnosti, neboť se zůstavitelkou žila po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Žalobkyně tvrdí, že zůstavitelka , jméno FO, , narozená dne , datum, , zemřelá dne , datum, , (dále zůstavitelka) neměla manžela ani děti. Žalobkyně začala v roce 2019 docházet k zůstavitelce na výpomoc v domácnosti a úklid, později se z nich staly přítelkyně a žalobkyně k zůstavitelce několikrát týdně i denně chodila na přátelské návštěvy. V průběhu času se jejich vztah stal natolik blízkým, že žalobkyně u zemřelé bydlela a vedla s ní společnou domácnost, a to minimálně rok, od přelomu let 2019/2020. Společně hospodařily, ona zajišťovala věci pro obě, starala se u toho také o svoji matku, která bydlí hned vedle domu zůstavitelky. Žalobkyně byla jedinou osobou, která se o zůstavitelku starala a poskytovala jí celkové psychické zázemí i celkovou péči ve společné domácnosti. Vůlí zůstavitelky, vyjádřenou v závěti, jakkoli ta byla sepsána neplatně, bylo přenechat svůj majetek žalobkyni. V podrobnostech jsou tvrzení a argumentace žalobkyně uvedeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.2. Žalovaní, sestřenice a bratranec zůstavitelky, navrhli zamítnutí žaloby, shodně namítli, že žalobkyně nenaplnila požadavek vedení společné domácnosti se zůstavitelkou. V tomto směru poukázali na její kontradiktorní vyjádření v tomto řízení a v řízení o neplatnost závěti, v dědickém řízení i při podání vysvětlení , orgán, . V podrobnostech jsou tvrzení a argumentace žalovaných uvedeny v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je dědicem zůstavitele , jméno FO, z titulu zákonné dědické posloupnosti, neboť s ní žila po dobu jednoho roku před jejím úmrtím ve společné domácnosti (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 112 167 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II) a povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení, které nesl, částku 3 606,02 Kč do tří dnů právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, (výrok III). Takto soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním žalobkyně. Namítla, že nebylo přihlédnuto k jí tvrzeným skutečnostem nebo označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dodala, že soud prvního stupně v řízení suploval roli žaloby, a aplikoval tak nezákonně zásadu vyšetřovací, která je doménou nesporného řízení. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť žaloba nespecifikovala žalobní petit, nelze tedy posoudit, zda rozsudek koresponduje s žalobním návrhem. Předsedkyně senátu , tituly před jménem, , jméno FO, byla ve věci zaujatá, zvukové záznamy z jednání svědčí o tom, že jejím cílem bylo oslabit žalobkyni a pomáhat v řízení žalovaným. Žalobkyně podala na předsedkyni senátu stížnost, ta přesto ve věci jednala a rozhodla, aniž by vyčkala rozhodnutí o stížnosti a o v ní obsažené námitce podjatosti. Stížnost a námitka podjatosti byla vyřešena až dne 3. 7. 2024, následujícího dne bylo rozhodnutí o ní doručeno žalobkyni, ale o věci bylo rozhodnuto již dne 11. 6. 2025. Tím bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces v ústavním pořádku ČR i v rámci Evropského soudu pro lidská práva a v rámci Charty OSN. K věci žalobkyně namítla, že v řízení , orgán, sp. zn. , spisová značka, bylo postaveno právně na jisto, že žalobkyně byla kromě pečovatelek jedinou osobou, která se o zůstavitelku starala, na niž byla zůstavitelka citově i fyzicky odkázána a se kterou sdílela společnou domácnost. V průběhu trestního řízení se ze všech svědeckých výpovědí zjistilo, že jedinou dědičkou podle přání a vůle zůstavitelky měla být žalobkyně. Není správné postupovat čistě obchodně a trestně formalisticky, zůstavitelka si nepřála, aby dědictví připadlo žalovaným, kteří jí nikdy v nouzi neposkytli pomoc, ale chovali se k ní asociálně, ač věděli o jejím zdravotním stavu. Z lidského pohledu je takový výsledek zcela amorální. Jako pochybení soudu prvního stupně žalobkyně označila, že (citace z odvolání) nebylo umožněno skončení trestního řízení zejména proti strany žalovaných, kteří u civilního řízení vyslechnuti nebyli a bylo možné je vyslechnout. Uvedla, že k důkazu dokládá výpověď žalobkyně, která z důvodu pochybení soudkyně, která rozhodovala v době, kdy nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti tak vyloučila možnost, aby se výpověď paní , jméno FO, v , spisová značka, a to z důvodu, že výslech paní , jméno FO, byl až 5. 7. 2025 v , adresa, . Namítla, že soud prvního stupně hodnotil účelově ve prospěch žalovaných výpovědi svědků, kteří byli v řízení slyšeni. Žalobkyně i vyslechnuté pečovatelky jasně vypověděly, že žalobkyně byla jediná osoba, která se o zůstavitelku starala. Plyne to i z omezení večerní péče pečovatelek po dobu asi dvou let před smrtí zůstavitelky. Je zcela vyloučeno, aby osoba, jež byla při všech činnostech odkázána na péči další osoby, mohla žít sama. Zdravotní stav zůstavitelky se zhoršoval, nikoliv zlepšoval. Z výpovědi žalobkyně i jejího syna v trestním řízení sp. zn. , spisová značka, je prokázáno, že paní žalobkyně splnila podmínky spolužijící osoby ve stejné domácnosti. Se zůstavitelkou se v domácnosti společně zdržovaly trvale, dlouhodobě, nejednalo se o náhodné přespání, ani o náhodnou péči, ale o dlouhodobou bezúplatnou péči, která byla pro zůstavitelku vykonávána rodinou, protože ona žalobkyni za rodinu brala. V souladu s Chartou OSN i s rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva (myšleno zřejmě v rozporu s nimi – poznámka odvolacího soudu) jsou porušena základní práva zůstavitelky a přání její svobodné vůle při odkázání majetku – nakládání s ním. Vůle zůstavitelky byla jasně prokázána, stejně jako společná domácnost zůstavitelky s žalobkyní a její výlučná péče jako třetí osoby, úzký vztah dvou žen, které společně bydlely v pokročilém věku, každá již měla zaběhlé svoje zvyky, které současně společné bydlení ovlivňovaly. Žalobkyně dodala, že podala návrh na obnovu řízení ve věci neplatnosti závěti, protože po jeho skončení vyšly v trestním řízení najevo skutečnosti, které nebyly v době jednání o platnosti závěti známé. Vyjádřila svá stanoviska v uvedeném řízení. Žalobkyně uzavřela, že bylo prokázáno, že zůstavitelka na ni a její péči byla zcela odkázána jak v rovině citové a psychické, tak v rovině fyzické. Bylo prokázáno, že obě společně hospodařily, nakupovaly jídlo z jedné pokladny a žalobkyně v domě uklízela, zůstavitelce prala a starala se o všechny věci týkající se chodu domu. Jediná osoba, která o společném soužití a společné domácnosti bezpečně věděla, byl syn žalobkyně , jméno FO, . Vypověděl o tom v trestním řízení. Podle korespondence i vzdálené kamarádky zůstavitelky věděly o žalobkyni jako o jediné osobě blízké zůstavitelce. K tomu žalobkyně navrhla důkaz korespondencí z 8. 9. 2023 od , jméno FO, , bytem , adresa, . Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil (myšleno zřejmě změnil – poznámka odvolacího soudu) a rozhodl, že žaloba, aby soud určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele paní , jméno FO, z titulu zákonné dědické posloupnosti, neboť s ní žila po dobu jednoho roku před úmrtím ve společné domácnosti se potvrzuje, současně aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.5. Žalovaní ve společném vyjádření k odvolání rozporovali odvolací námitky. K námitce podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně namítli, že žalobkyně jí účelově toliko reagovala na pro ni nepříznivý vývoj důkazní situace. S odkazem na označenou judikaturu uvedli, že námitka podjatosti je žalobkyní zneužívána jako obstrukční postup. Námitku, že v řízení nedošlo k výslechu žalovaných a nebyl respektován průběh vyšetřování v trestní věci, žalovaní odmítli s tím, že soud prvního stupně zevrubně hodnotil příslušné úřední záznamy o podaných vysvětleních. V trestní věci dosud nebylo ani zahájeno trestní stíhání, tudíž ani pravomocně rozhodnuto o vině a trestu. Soud prvního stupně tak není vázán žádným rozhodnutím. Výslech žalovaných by bylo na místě nařídit podle § 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) tehdy, pokud by dokazovanou skutečnost nebylo lze prokázat jinak a jestliže by s tím účastníci, kteří by měli být vyslechnuti, souhlasili. Ani jedna z těchto podmínek není splněna. Tvrdit a prokazovat, že se zůstavitelkou vedla společnou domácnost, je na žalobkyni. Otázka týkající se skutečné vůle zůstavitelky byla ob