69 Co 185/2025-51 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 1 522 476 Kč (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se , tituly před jménem, , jméno FO, , narozený 22. 12. 1982 jako původní žalobce (dále jen „původní žalobce“) domáhal na žalované zaplacení částky 1 522 476 Kč z titulu náhrady škody pro nesprávný úřední postup státu. Původní žalobce v průběhu řízení svou pohledávku uplatněnou v tomto řízení postoupil na žalobce a následně bylo rozhodnuto o vstupu nabyvatele pohledávky do řízení (žalobce).3. Původní žalobce v žalobě uvedl, že podáním ze dne 25. 9. 2023 uplatnil u , Orgán veřejné moci, , odbor odškodňování, nárok na zaplacení částky 878 646 Kč z důvodu nesprávně zadaného a nesprávně zpracovaného znaleckého posudku ve věci služebního poměru vedené , Orgán veřejné moci, . Přípisem ze dne 23. 3. 2024 upravil svůj požadavek na finanční odškodnění na částku 1 522 476 Kč. Jeho žádost byla postoupena na , Orgán veřejné moci, . Dle původního žalobce pochybil zadavatel znaleckého posudku v řízení o služebním poměru u , Orgán veřejné moci, ve věci (původním žalobcem) uplatněné náhrady škody za zranění utrpěné při dopravní nehodě dne 9. 12. 2014 při výkonu služby jako příslušníka dopravní policie a v důsledku takového pochybení vznikla původnímu žalobci škoda. Tato škoda spočívá v rozdílu mezi částkou přiznanou rozhodnutím náměstka ředitele , Orgán veřejné moci, ze dne 5. 6. 2018, č. j. , spisová značka, v řízení o odškodnění ve věci služebního poměru a vycházející ze znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 15. 10. 2017 a revizního posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „předmětné rozhodnutí“ a „předmětné policejní řízení“) a částkou vyplývající ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 7. 2017 (vypracovaného v trestním řízení vedeném proti , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2016, č. j. 5 T 272/2015-577 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 9. 2017, č. j. 6 To 201/2017-655 uznán vinným z , podezřelý výraz, ). Dle žalobce výpočet výše odškodnění v oblasti nemajetkové újmy v předmětném policejním řízení mohl provést pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví nemajetkové újmy na zdraví, nikoli , tituly před jménem, , jméno FO, , který příslušné oprávnění pro takové odvětví nemá. Příslušný rozhodující pracovník měl také v rámci předmětného policejního řízení zkoumat, zda vypracovaný znalecký posudek zohledňuje, resp. obsahuje ohodnocení všech zranění. Toto však nezkoumal. V postupu Krajského ředitelství Ústeckého kraje pro ekonomiku v předmětném policejním řízení žalobce spatřuje nesprávný úřední postup, přičemž tento byl následně převzat do předmětného rozhodnutí o výši odškodnění.4. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně navrhovala zamítnutí žaloby. Vznesla námitku, že ve věci není pasivně legitimována. Zdůraznila, že původní žalobce měl možnost zvrátit předmětné rozhodnutí, avšak této možnosti nevyužil, když se podáním ze dne 11. června 2018 vzdal svého práva na odvolání. Původní žalobce rovněž bezúspěšně usiloval o obnovu řízení. Pokud se žádostí o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), snaží domoci svého nároku v tomto řízení, jedná se o obcházení zákonného postupu. V dané věci nejsou splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná dále namítla promlčení žalobcova nároku.5. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že původní žalobce utrpěl následkem dopravní nehody ze dne 9. prosince 2014 služební úraz. Ve věci nároku na odškodnění za škodu vzniklou v důsledku uvedeného služebního úrazu byla před služebním funkcionářem (náměstkem ředitele , Orgán veřejné moci, ) vedena řízení ve věcech služebního poměru z titulu odpovědnosti za škodu při služebním úrazu, a to mimo jiné náhrady za ztížení společenského uplatnění. Při posuzování žádosti původního žalobce o náhradu za ztížení společenského uplatnění služební funkcionář písemností ze dne 10. února 2017 požádal , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního znalce v oboru soudní lékařství, o vypracování znaleckého posudku k prokázání či vyloučení příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následkem v podobě ztížení společenského uplatnění a také k určení rozsahu bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění dle vyhlášky 277/2015 Sb. v případě služebního úrazu příslušníka bezpečnostních sborů. Poté přistoupil služební funkcionář k reviznímu přezkoumání posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a následně vydal předmětné rozhodnutí ve věci náhrady za ztížení společenského uplatnění, jež nabylo právní moci dne 12. června 2018. Původní žalobce (zastoupený advokátkou) se vzdal práva odvolání proti tomuto rozhodnutí. Tímto rozhodnutím byla původnímu žalobci přiznána náhrada škody za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 267 500 Kč (zjištěno z rozhodnutí náměstka ředitele , Orgán veřejné moci, ze dne 5. června 2018, , spisová značka, a ze vzdání se odvolání ze dne 11. 6. 2018).6. Dne 19. dubna 2021 podal původní žalobce návrh na obnovu řízení ve věci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Rozhodnutím náměstka ředitele krajského ředitelství pro ekonomiku ze dne 9. června 2021, č. j. , spisová značka, nebyla obnova řízení povolena. Proti tomuto rozhodnutí podal původní žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím policejního prezidenta č. j. , spisová značka, ze dne 2. prosince 2021 zamítnuto. Rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení nabylo právní moci dne 8. prosince 2021. Následně původní žalobce napadl rozhodnutí policejního prezidenta žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který tuto žalobu rozsudkem č. j. 16 Ad 2/2022-36 ze dne 26. června 2023 jako nedůvodnou zamítnul. Uvedený rozsudek následně původní žalobce napadl kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, který rozsudkem č.j. 3 As 177/2023-41 ze dne 25. července 2024 kasační stížnost zamítl. Rozsudek NSS č.j. 3 As 177/2023-41 ze dne 25. července 2024 nabyl právní moci dne 29. července 2024. V rozsudku je mimo jiné uvedeno, že (čl. 24) Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že stěžovatel skutečně již v podání ze dne 25. 10. 2017 v řízení o odškodnění tvrdil, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém posudku nezohlednil všechna stěžovatelem utrpěná zranění a že nedisponuje specializací ve stanovení nemateriální újmy. Obě skutečnosti, ze kterých stěžovatel vyvozuje nepravdivost posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy zjevně znal nejpozději dne 25. 10. 2017. Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel byl v řízení o odškodnění zastoupen advokátkou, a při rozhodování o dalším postupu v tomto řízení (např. o podání odvolání) tak mohl využít její právní pomoci (zjištěno z rozhodnutí náměstka ředitele , Orgán veřejné moci, ze dne 9. června 2021, č. j. , spisová značka, , rozhodnutí policejního prezidenta, č. j. , spisová značka, ze dne 2. prosince 2021, rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 177/2023-41 ze dne 25. července 2024).7. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 7 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 32 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. K námitce nedostatku pasivní legitimace žalované soud prvního stupně uvedl, že žalobce v žalobě jasně deklaroval (a u jednání dne 24. 2. 2025 doplnil), že předmětem sporu je majetková škoda vzniklá nesprávným úředním postupem při posuzování nároku žalobce na náhradu škody způsobené při výkonu služby. Takto uplatněný nárok nespadá do kompetencí služebních funkcionářů, ale soudu, a řídí se zákonem č. 82/1998 Sb.8. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobce svou žalobou fakticky žádá soud, aby v rámci odškodňovacího řízení provedl přezkum postupu policejního orgánu při zadávání znaleckých posudků. Výsledkem by mělo být rozhodnutí o přiznání náhrady škody ve výši, která by modifikovala výši škody stanovenou v předmětném pravomocném rozhodnutí. Pokud tedy žalobce napadá „nesprávný“ úřední postup policejního orgánu vedoucí ke stanovení výše újmy znaleckými posudky, pak napadá takový postup v řízení, který vedl k vydání rozhodnutí a v daném případě měl jednoznačně důsledek ve výši přiznané újmy pravomocným rozhodnutím. Tento postup však nezakládá odpovědnost státu za škodu dle citovaných ustanovení v souladu s konstantní judikaturou, dle které odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem orgánu státu ve smyslu § 13 nezakládají vadné postupy v řízení, které vedou k vydání rozhodnutí a v případě jeho vydání se bezprostředně odrazí v jeho obsahu. Nejedná se ani o právo na náhradu škody způs