69 Co 307/2025-306 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 133 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 4. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok I.), a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 76 811 Kč (výrok II.) a náhradu nákladů státu ve výši 3 139 Kč (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná uhradila částku 133 260 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé při dopravní nehodě dne , datum, , přičemž původně uplatnil více nároků, a to 130 000 Kč za škodu na vozidle , podezřelý výraz, , 6 148 Kč za zničený mobilní telefon, 10 660,33 Kč za poškozené zavazadlo, 610 Kč za dopravu taxislužbou a 2 650 Kč za odtah a parkovné. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení pouze nárok na částku 133 260 Kč s příslušenstvím představující škodu na vozidle, náhradu za dopravu taxislužbou a nároku na odtah a parkovné. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s tvrzením, že její pojištěný za vznik škody neodpovídá, neboť příčinou nehody bylo protiprávní jednání nezjištěného řidiče vozidla , podezřelý výraz, , který vjel do protisměru, a že tedy chybí příčinná souvislost mezi jednáním pojištěného a vznikem škody.3. Soud prvního stupně o věci rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že k dopravní nehodě došlo dne , datum, v , adresa, , kdy do levého stejnoběžného jízdního pruhu vjel v protisměru nezjištěný řidič vozidla , podezřelý výraz, , čímž způsobil kolizní situaci, na kterou reagoval pojištěný žalované stržením řízení vpravo a následným nárazem do vozidla žalobce a poté do vozidla další účastnice nehody, kterážto vozidla jela v pravém jízdním pruhu.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil po právní stránce podle § 2910, § 2927 a § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 18 odst. 1 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dospěl k závěru, že hlavní příčinou nehody bylo protiprávní jednání nezjištěného řidiče, který vjel do protisměru, a že pojištěný žalované reagoval adekvátně vzniklé situaci. Přestože překročil nejvyšší povolenou rychlost, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti pojištěného žalované (nedodržení přiměřené rychlosti) a vznikem škody. Z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýkal zejména nesprávné hodnocení důkazů, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Žalobce namítal, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že příčinou dopravní nehody bylo výlučně jednání nezjištěného řidiče vozidla , podezřelý výraz, a nikoliv pojištěného žalované, a že tento reagoval adekvátně. Podle žalobce bylo v řízení prokázáno, že pojištěný porušil povinnost přizpůsobit rychlost jízdy stavu vozovky, vlastnostem vozidla a nákladu, a navíc překročil nejvyšší povolenou rychlost 80 km/h, když jel rychlostí 100 km/h. Žalobce zdůraznil, že znalec potvrdil, že při rychlosti 80 km/h by došlo k nárazu v nižší rychlosti a s menšími následky a pokud by pojištěný jel přiměřeně (cca 70 km/h), mohl střetu zabránit. Dále namítal, že soud prvního stupně nevzal v úvahu pravomocné rozhodnutí správního orgánu, kterým byl pojištěný uznán vinným z přestupku nepřizpůsobení rychlosti a ignoroval důkazy ze správních řízení i znalecký posudek včetně simulace nehodového děje. Žalobce rovněž vytýkal, že soud prvního stupně nezohlednil opakované přestupky pojištěného žalované.7. Z uvedených důvodů žalobce navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaní navrhovala rozsudek jako věcně správný potvrdit.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.10. Podle § 6 odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, a ušlý zisk.11. Podle § 2906 o. z., kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající12. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.13. Podle § 2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.14. Podle § 2932 o. z., střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.15. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.16. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené.17. Lze pouze uvést, že zvláštní úprava povinnosti k náhradě újmy způsobené provozem dopravy či dopravního prostředku není založena na porušení právní povinnosti ani nepočítá se zaviněním. Povinnost provozovatele nahradit újmu nastupuje, vznikla-li újma v příčinné souvislosti se zvlášť kvalifikovanou okolností, jíž je zvláštní povaha provozu dopravy či dopravního prostředku.18. Ustanovení o střetu provozů upravuje vzájemný vztah provozovatelů a způsob vypořádání mezi nimi při střetu jejich provozů. Rozhodná je účast, kterou měli provozovatelé na způsobení celkové škody vzniklé ze střetu provozů. Je třeba posoudit okolnosti konkrétního případu, které byly hlavními příčinami vzniklé škody a podílely se na střetu. Jde-li ale o takové okolnosti anebo takové počínání, s nimiž škodlivý následek nebyl v příčinné souvislosti, není splněn zákonný předpoklad účasti na vzniklé škodě, a nevzniká ani odpovědnost ani důvod k vypořádání. Okolnost, že došlo ke střetu provozů, neznamená automaticky, že každý z jeho provozovatelů nese povinnost nahradit škodu. Není totiž vyloučeno (a neodporuje to nijak pojetí objektivní odpovědnosti za škodu), aby výsledek porovnání účasti jednotlivých provozovatelů na střetu provozů vyústil v závěr, že účast některého z nich je natolik minimální, že povinnost k náhradě škody nezakládá.19. Střet provozů je širším pojmem než střet vozidel samotných, neboť ta na sebe mohou působit i jinak, než přímou srážkou či obdobným bezprostředním kontaktem.20. V projednávané věci došlo ke střetu provozů tří vozidel (vozidla žalobce, vozidla pojištěného u žalované a vozidla , podezřelý výraz, nezjištěného řidiče). Hlavní a jedinou příčinou dopravní nehody bylo jednání nezjištěného řidiče vozidla , podezřelý výraz, , který vjel do protisměru. Reakce pojištěného řidiče , podezřelý výraz, byla podle znaleckého posudku ad