70 Co 282/2025-76 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně (pro zpětvzetí žaloby motivované dobrovolným plněním žalované) řízení co do částky 85 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 13.11.2024 do zaplacení zastavil [výrok I], žalované uložil povinnost, aby žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatila úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 000 Kč od 8. 11. 2024 do 12. 11. 2024 [výrok II], žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 277 731,58 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení, zamítl [výrok III], a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku 19 968,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce [výrok IV].2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 362 731,58 Kč s příslušenstvím, která jí dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , jež trvalo celkem 2 961 dnů (déle než 8 let).3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, bylo zahájeno dne 21. 4. 2016 žalobou, kterou se nynější žalobkyně domáhala po žalované České republice – , orgán, zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím, která jí dle žalobních tvrzení měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , v exekučním řízení vedeném z podnětu otce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, jako oprávněného proti povinnému , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, , když žalobkyni dne 22. 4. 2015 vyklidila z domu na adrese , adresa, , konkrétně se domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 480 000 Kč způsobené jí stresem z náhlého a ve výsledku neoprávněného vyklizení z jejího dosavadního domova a náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za újmu, kterou měla utrpět v důsledku nuceného odloučení od některých svých movitých věcí. Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy podání předmětné žaloby předcházelo předběžné uplatnění předmětného nároku u žalované na základě žádosti doručené žalované dne 9. 5. 2024 a následně vedené soudní řízení skončilo dne 14. 11. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 4. 10. 2023, č. j. , číslo, , celková doba nejistoty žalobkyně stran výsledku posuzovaného řízení činila 8 let a jeden měsíc. Dále soud prvního stupně zjistil, že posuzované řízení bylo složitější po stránce skutkové, procesní i právní. Za účelem projednání věci bylo soudem prvního stupně konáno celkem 8 ústních jednání, neboť bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, zejména výslechem značného množství svědků, přičemž rozhodnutí ve věci si vyžádalo též vypracování dvou znaleckých posudků. Posuzované řízení bylo celkem projednáváno ve třech stupních soudní soustavy a dále též i Ústavním soudem, přičemž Nejvyšším soudem v pořadí druhé meritorní rozhodnutí odvolacího soudu bylo spolu s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně zrušeno na podkladě podaného dovolání s poukazem na částečnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou funkčně podřízené soudů, jež měla souviset s opominutím části důkazních návrhů navržených žalobkyní za účelem prokázání pro posouzení věci samé relevantních skutečností. Účastníci posuzovaného řízení k prodloužení délky zmíněného řízení v zásadě nijak nepřispěli, a to na rozdíl od věc projednávajících soudů, které sice při projednávání posuzovaného řízení postupovaly plynule a v zásadě v přiměřených lhůtách, byť soud prvního stupně po kasaci svého v pořadí prvého rozsudku soudem odvolacím další jednání ve věci nařídil až po uplynutí jednoho roku, podstatným způsobem zapříčinily prodloužení posuzovaného řízení tím, že již výše zmíněné meritorní rozhodnutí odvolacího soudu spolu s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně muselo být pro vady zrušeno a věc sama vrácena k dalšímu řízení. Stanoviskem datovaným dne 7. 11. 2024 žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, že žalobkyni byla způsobena tvrzená nemajetková újma, a proto za účelem jejího uspokojení žalobkyni dobrovolně vyplatila částku 85 000 Kč.4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), uzavřel, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobkyně řádně splnila zákonem stanovenou podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou jeho předběžným uplatněním u příslušného úřadu a že s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění. S odkazem na závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen „Stanovisko“, určil nejprve základní částku odškodnění ve výši 106 250 Kč za zřízení v délce trvání 8 let a jednoho měsíce (které, jedná-li se o kompenzační řízení, zahrnuje i dobu neformálního projednání nároku u , orgán, ), přičemž za základ pro výpočet uvedené výše odškodnění vzal částku 15 000 za každý rok řízení s tím, že prvé dva roky trvání posuzovaného řízení zohlednil pouze polovinou této částky. Vycházel přitom z přesvědčení, že zmíněná částka je ustálenou judikaturou považována za základní obecnou výši přiměřeného zadostiučinění, z níž by se při odškodňování nemajetkové újmy mělo primárně vycházet s tím, že prozatím není důvodu přistupovat k její valorizaci ani z důvodu žalobkyní namítaného znehodnocení měny v důsledku inflace, k níž došlo v posledních letech, ani z důvodu změny životní úrovně. Následně soud prvního stupně předmětnou základní částku odškodnění modifikoval za použití kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Uvedenou částku pro zmíněnou skutkovou, právní a procesní složitost snížil o 15 % a dále ji snížil o dalších 10 % s poukazem na to, že věc byla projednávána celkově na více stupních soudní soustavy. Důvod pro navýšení zadostiučinění nemajetkové újmy pro zjištěný podíl věc projednávajících soudů na nepřiměřené délce řízení, soud prvního stupně neshledal s tím, že nesprávný úřední postup, za který je poškozenému poskytováno zadostiučinění, nemůže zároveň představovat okolnost, pro kterou by mělo být zadostiučinění zvyšováno. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni zhodnotil jako standardní, tedy nijak nemodifikující zmíněnou obecnou základní výši náhrady nemajetkové újmy. Takto tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení byla žalobkyni způsobena nemajetková újma ocenitelná částkou 81 094 Kč. Protože se však žalobkyni na podkladě předběžného projednání uvedeného nároku již dostalo náhrady nemajetkové újmy téměř o 4 000 Kč vyšší, na což bylo žalobkyní reagováno částečným zpětvzetím žaloby a soudem prvního stupně pak v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. částečným zastavením řízení (viz výrok I rozsudku soudu prvního stupně), soud prvního stupně s implicitním odkazem na ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobě vyhověl již jen ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného občanskoprávního úroku z prodlení ode dne následujícího po žalovanou vydaném stanovisku k žalobkyní u ní předběžně uplatněného nároku na náhradu příslušné nemajetkové újmy, tj. ode dne 8. 11. 2024 do dne 12. 11. 2023, kdy se žalobkyni dostalo žalovanou dobrovolně poskytnutého peněžitého plnění ve výši 85 000 Kč. Ve zbytku, přestavovaném požadavkem na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 277 731,58 Kč s příslušenstvím, soud prvního stupně žalobu zamítl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s implicitním odkazem na ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) a soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši 19 968,50 Kč.5. Proti tomuto rozsudku podaly včasné a přípustné odvolání obě procesní strany.6. Žalobkyně svým odvoláním napadla zamítavý výrok o věci samé (výrok III), a tím samým i akcesorický nákladový výrok (výrok IV), neboť podle jeho názoru vlivem nesprávného právního posouzení jí byla přiznána výrazně nižší náhrada nemajetkové újmy, než po právu oč