91 Co 249/2025-224 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku 680 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobci zaplatil náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále soud I. stupně tímto rozhodnutím zastavil řízení co do zákonného úroku z částky 680 000 Kč jdoucím od 20. 9. 2023 do 5. 10. 2023 (výrok III.). Současně uložil soud I. stupně žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 192 292,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Soud I. stupně uložil žalovanému zároveň povinnost, aby České republice na náhradě nákladů státu zaplatil částku 6 819,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, prostřednictvím Obvodního soudu pro , adresa, (výrok V.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení smluvní pokuty v souhrnné výši 680 000 Kč s tím podstatným tvrzením, že žalovaný jakožto prodávající porušil svůj závazek ze smlouvy o prodeji obchodního podílu, která byla mezi účastníky uzavřena dne 9. 5. 2022. V rámci uvedené smlouvy si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč měsíčně, pokud prodávající nesplní svůj smluvní závazek zajistit řádné ukončení dvou nájemních smluv, specifikovaných v příloze smlouvy, a to v termínu do 30. 6. 2022, maximálně však do 31. 12. 2022 a dále pak jednorázovou smluvní pokutu 500 000 Kč, pokud žalovaný nezajistí ukončení těchto dvou nájemních smluv v náhradní době do dne 31. 12. 2022.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 9. 5. 2022 sjednána platná smlouva o prodeji obchodního podílů ve výši 100 % ve společnosti , právnická osoba, Účelem této smlouvy bylo nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které se nacházely ve výlučném vlastnictví prodávané společnosti – jednalo se o činžovní dům na adrese , adresa, . Součástí smlouvy o prodeji obchodního podílu bylo ujednání o smluvní pokutě (čl. 7.4 smlouvy). V rámci tohoto ujednání se žalovaný coby prodávající zavázal, že ve lhůtě do 30. 6. 2022, resp. do 31. 12. 2022, zajistí ukončení dvou zbylých nájemních smluv v domě, které byly původně sjednány na dobu neurčitou. Podle zjištění soudu I. stupně se jednalo o nájemní smlouvy, uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaného a nájemci bytů: , jméno FO, a , jméno FO, .4. Soud I. stupně v této souvislosti zjistil, že žalovaný svůj smluvní závazek ve lhůtě do 30. 6. 2022, respektive do 31. 12. 2022, nesplnil. Uvedení nájemci bytů totiž bytové jednotky uvolnili až na základě jednání se žalobcem během následujícího roku. Konkrétně bylo zjištěno, že , jméno FO, byt uvolnil na základě dohody o skončení nájmu ze dne 30. 6. 2023, a to za finanční kompenzaci ve výši 1 280 000 Kč (vyplaceno žalobcem). , jméno FO, pak svou bytovou jednotku uvolnila ke dni 31. 10. 2023 na základě dohody o skončení nájmu se žalobcem z téhož dne. Součástí dohody byla finanční kompenzace ve výši 75 000 Kč, úhrada stěhovacích nákladů (vyplaceno žalobcem) a náhradní ubytování , jméno FO, po dobu do 30. 11. 2023.5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z., ve spojení s § 2051 téhož zákona, a poté shledal, že žaloba je po právu. Soud I. stupně vysvětlil, že smluvní pokuta v tomto případě plnila převážně preventivní funkci a byla přiměřená. V této souvislosti poukázal zejména na zjištění, že žalobce musel v důsledku nesplnění závazku ze strany žalovaného vynaložit za uvolnění bytových jednotek částku výrazně převyšující smluvní pokutu (1 355 000 Kč). Soud I. stupně konstatoval, že vzhledem k účelu převodu obchodního podílu a záměru žalobce provést následně rekonstrukci domu, byla zřejmá též motivaci žalobce na vyklizení všech bytových jednotek v domě. Proto byla do smlouvy o převodu obchodního podílu inkorporována povinnost prodávajícího zajistit řádné ukončení všech nájemních smluv uvedených v příloze smlouvy a tato povinnost byla navázána na vznik smluvní pokuty. Smluvní pokuta tak plnila převážně preventivní funkci a byla přiměřená. Individuální znaky projednávané věci jednoznačně prokázaly vědomí účastníků o povaze smluvní pokuty, účelu jejího sjednání a i její výši, která již v okamžiku uzavření smlouvy měla vyměřenou maximální částku. Soud I. stupně proto shledal, že význam zajišťované povinnosti a potenciál škodlivého zásahu při nesplnění minimálně odpovídal výši stanovené smluvní pokuty.6. K námitce žalovaného se soud I. stupně zabýval tím, zda v tomto případě nastala objektivní překážka, která by žalovanému bránila ve splnění smluvního závazku (zajistit vyklizení dvou bytových jednotek v domě). Podle závěru soudu I. stupně žádná objektivně existující překážka, v tomto případě neexistovala. Bylo na žalovaném, aby činil takové kroky, na jejichž základě dojde ke splnění sjednané povinnosti. V situaci, kdy vznikly možné pochybnosti o oprávnění žalovaného jednat za majitele nemovitostí, bylo na žalovaném, aby si vyžádal odpovídající součinnost. Ze svědeckých výpovědí však vyplynulo, že žalovaný o žádnou takovouto součinnost ani nežádal.7. Soud I. stupně se v této souvislosti podrobně zabýval e-mailem ze dne 27. 6. 2022, o kterém žalovaný tvrdil, že mu žalobce, resp. správce nemovitosti, jeho odesláním zabránil ve splnění smluvní povinnosti. Podle zjištění soudu se jednalo o e-mail odeslaný , jméno FO, všem nájemcům bytových jednotek v domě. Určen však byl jen těm nájemcům, jejichž nájem končil ke dni 30. 6. 2022. Omylem byl zaslán i , jméno FO, a , jméno FO, (kteří měli nájem na dobu neurčitou). Soud prvého stupně se v této otázce neztotožnil s názorem žalovaného, podle něhož by e-mail ze dne 27. 6. 2022 byl překážkou, která by prodávajícímu bránila ve splnění sjednané povinnosti. Z textu e-mailu je zřejmé, že se vztahuje na končící smlouvy, tedy nikoliv na smlouvy na dobu neurčitou, kterými disponovala , jméno FO, a , jméno FO, . I v případě, kdy by tento e-mail způsobil nejistotu nájemců dvou bytových jednotek, na které se vztahovala smluvní pokuta, o tom, s kým mohou jednat o ukončení nájmu, bylo na žalovaném, aby tento nedostatek v rámci své snahy o splnění sjednané povinnosti odstranil či jeho odstranění minimálně inicioval.8. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně s hledal, že žaloba je podána po právu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil smluvní pokutu podle čl. 7.4 bod 7.4.3 smlouvy ve výši 30 000 Kč za každý započatý měsíc, tedy celkem 180 000 Kč. Vedle toho shledal opodstatněnými návrh i v té části, ve které žalobce požadoval jednorázovou smluvní pokutu podle čl. 7.4. bod 7.4.4 smlouvy ve výši 500 000 Kč, neboť žalovaný nezajistil řádné ukončení nájemních smluv nejpozději do 31. 12. 2022. V souhrnu tak soud ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému povinnost k náhradě smluvní pokuty ve výši 680 000 Kč (180 000+500 000). Výrok II rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky odůvodnil soud prvého I. odkazem na ustanovení § 513 o.z., za použití nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Výrok III. o částečném zastavení řízení v rozsahu příslušenství dluhu od 20. 9. 2023 do 5. 10. 2023 odůvodnil soud I. stupně tím, že žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.10. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náhradu nákladů řízení na straně procesně úspěšného žalobce, který byl zastoupen advokátem, vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.11. Výroku V. o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady státu jsou tvořeny svědečným vyplaceným , tituly před jménem, , jméno FO, .12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 6. 5. 2025 včasné a přípustné odvolání, které k výzvě soudu prvého stupně ještě doplnil podáním ze dne 23. 5. 2025. Odvolání žalovaného směřovalo proti vyhovujícím výrokům I. a I.I rozsudku a dále pak proti nákladovým výrokům IV. a V. rozhodnutí soudu prvého stupně. Žalovaný v odvolání uplatnil odvolací důvody upravené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř.13. Odvolatel zejména namítl, že skutkový závěr soudu I. stupně je v přímém rozporu s provedenými důkazy. Z odůvodnění soudního rozhodnutí není zřejmé, proč soud více věřil výslechům osob navržených ze strany žalobce a naopak potlačoval pravdivost výpovědí stran osob navržených žalovaným, když celý nárok žalobce je podložen toliko e-mailovou komunikací a následnými výslechy osob zainteresovaných na transakci, které jsou subjektivně zabarvené a které vzájemně rozporně interpretují mezi stranami vyměněnou e-mailovou komunikaci. Podle názoru odvolatele svědci navržení žalobcem a žalobce samotný zlehčují sílu a dopad e-mailu