15 Co 109/2026-73 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, částku ve výši 154 078,42 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do zbývajícího nároku, zaplacení částky 23 620,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 293,37 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 177 699,40 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku 12,75 % ročně z částky 154 078,42 Kč od , datum, do zaplacení, úroku 12,75 % ročně z částky 1 544 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 43 718,1 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), kterou žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto došlo ke zesplatnění úvěru (ke dni , datum, ) a zároveň byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 177 699,40 Kč s příslušenstvím. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě výsledků provedeného dokazování, vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o půjčce na kliknutí č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr v částce 232 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně splácet, a to formou 120měsíčních splátek ve výši 4 017,42 Kč a sjednaným úrokem 16,9 % p. a. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána prostřednictvím výpisu z běžného účtu žalovaného, přehledem plateb na úvěrovou smlouvu a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta. Žalovaný opakovaně porušil svou povinnost splácet předmětné splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila jistinu, včetně úroků a ostatních finančních závazků ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla úplatně postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný informován písemností z téhož dne. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho neuhradil.5. Na takto zjištěný skutkový stav zachycený v bodech 4 až 8 odůvodnění soud prvního stupně aplikoval ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, do , datum, (dále též jen „ZoSÚ“), ust. § 1879, § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“); dále odkázal na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , sp. zn. , spisová značka, , na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve , spisová značka, , a důvodovou zprávu k § 87 ZoSÚ, a konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z. prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která podlého režimu ZoSÚ.6. Následně uzavřel, že úvěrová smlouva je dle ZoSÚ neplatná, neboť nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neprokázala (nezkoumala řádně příjmovou/výdajovou stránku žalovaného, tj. zdroj jeho příjmu (zda závislá činnost či podniká), náklady na bydlení, vyživovací povinnosti apod.). Soud prvního stupně zejména zdůraznil, že žalovaný v době poskytování úvěru splácel další 3 úvěry, které ve svém součtu přesahovaly několik set tisíc korun. Ze zůstatku na výpisu z účtu zjistil, že výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy. Vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil podle § 2991 o. z. o celkovou částku 154 078,42 Kč. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 154 078,42 Kč vyhověl. Ohledně zbytku žalované částky, sestávající ze smluvního úroku a příslušenství žalované částky, byla žaloba zamítnuta, neboť poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), čímž je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení.7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř., Žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (86,7 %) částečně, přiznal 73,4 % náhrady nákladů řízení v částce 43 718,1 Kč. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 108 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 8 220 Kč za každý z pěti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, písemné podání ve věci samé, účast na jednání před soudem), včetně paušální náhrady výdajů stanovené dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč za každý z pěti úkonů právní služby a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %.8. Proti zamítavému výroku tohoto rozsudku II, a to pouze v rozsahu úroku z prodlení z částky 154 078,42 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud v tomto rozsahu napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví. Žalobkyně odvoláním nebrojí proti závěru o neplatnosti smlouvy. Nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že dosud nenastalo prodlení žalovaného. Dovodila, že povinnost vrátit poskytnutou jistinu žalovanému vznikla na základě výzvy k vrácení dluhu ze dne , datum, , které byla žalovanému téhož dne odeslána. Nejpozději 3 den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a marným uplynutím 10ti denní lhůty k plnění, se žalovaný dostal dne , datum, do prodlení a od tohoto data má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. Zdůraznila, že žalovaný měl dostatečný prostor k vrácení poskytnuté jistiny, v řízení před soudem prvního stupně netvrdil ani neprokázal, že by toho nebyl schopen (k tomu žalobkyně odkazovala na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, ). Ocitovala judikaturu týkající se procesních břemen účastníků řízení se závěrem, že povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti o možnostech a schopnostech poskytnutou jistinu vrátit tíží žalovaného.9. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se nedostavil. Odvolací soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.10. V rámci odvolacího jednání žalobkyně uvedla, že od vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně žalovaný na jistinu ničeho neuhradil.11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal v intencích podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.).12. Odvolací soud tak se ztotožňuje se shora popsaným skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, proti kterému žalobkyně ostatně nebrojila, a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.13. Vyhovující výrok a část zamítavého výroku nebyly odvoláním napadeny, nabyly tak samostatně právní moci dne , datum, (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), proto zůstaly stranou zájmu odvolacího soudu. Soudem stanovená splatnost nároku tak nastala dne , datum, (§ 607 o. z.).14. , Orgán veřejné moci, v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). , Orgán veřejné moci, dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovin