16 Co 150/2026-160 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 77 779 Kč s příslušenstvím (výrok I), částku 248 776 Kč s příslušenstvím (výrok II) a náhradu nákladů řízení 162 544,40 Kč (výrok III).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobce domáhal zaplacení ceny díla 326 555 Kč dle ústní smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem (zhotovitelem) a žalovaným (objednatelem), jejímž předmětem bylo dodání a instalace fólie na skla žalovaného. Dodání díla spočívá v sedmi dodávkách učiněných v době od prosince 2023 do března 2024, vyúčtovaných sedmi fakturami, konkrétně fakturou č. , hodnota, (3 850 Kč), fakturou č. , hodnota, (6 450 Kč), fakturou č. , hodnota, (248 776 Kč), fakturou č. , hodnota, (24 775 Kč), fakturou č. , hodnota, (18 484 Kč), fakturou č. , hodnota, (15 440 Kč) a fakturou č. , hodnota, (8 780 Kč).3. Soud prvního stupně nejprve rozhodl částečným rozsudkem pro uznání (§153a o. s. ř.) o částce 77 779 Kč s příslušenstvím, která představovala cenu šesti dodávek vyúčtovaných šesti fakturami, konkrétně fakturou č. , hodnota, (3 850 Kč), fakturou č. , hodnota, (6 450 Kč), fakturou č. , hodnota, (24 775 Kč), fakturou č. , hodnota, (18 484 Kč), fakturou č. , hodnota, (15 440 Kč) a fakturou č. , hodnota, (8 780 Kč). Tento nárok uznal jednatel při své výpovědi u jednání dne , datum, . Soud vyhověl žalobě i ve zbylém rozsahu 248 776 Kč představujícím dodávku z , datum, (faktura č. , hodnota, ) s odůvodněním, že považuje za zjištěné, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které žalobce dodal žalovanému dílo s dohodnutou cenou, kterou žalovaný nezaplatil. Za neprokázané považoval soud prvního stupně obranné tvrzení žalovaného, že provedené dílo mělo vady (bubliny mezi sklem a fólií) a že je žalovaný reklamoval. K tomu soud uvedl, že jednatel žalovaného a zaměstnankyně žalovaného sice ve svých výpovědích opakovaně uváděli, že se vadně nalepené fólie nacházejí v hale žalovaného a že se žalobcem ohledně nich komunikovali emailem a telefonicky, žalovaný však emaily ani telefonické hovory a jejich obsah neprokázal. Soud prvního stupně věc právně posoudil dle ustanovení smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. o. z.), ustanovení o vadném plnění (§ 2615, § 2099 a násl. o. z.) a o odstoupení od smlouvy (§ 2001 a násl. o. z.), a s ohledem na závěr, že žalovaný neprokázal, že by vůbec někdy reklamoval, žalobě na zaplacení ceny díla vyhověl.4. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Trval na tom, že vada (bubliny mezi sklem a fólií) existovala, žalovaný ji včas reklamoval a následně kvůli jejímu trvání účinně odstoupil od smlouvy. Nesouhlasil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že provedeným dokazováním nebyla reklamace vady prokázána. Odkázal na výpovědi jednatele žalovaného , jméno FO, a dvou zaměstnankyň žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, , označil je za konzistentní, navzájem se doplňující a shodně potvrzující vznik bublin mezi sklem a folií, ústní reklamace a ujišťování žalobce o dočasnosti vad (tzn. o tom, že bubliny časem vyschnou). Soudu prvního stupně vytkl nesprávné hodnocení těchto výpovědí z hlediska § 132 o. s. ř., poukázal na to, že veškerá komunikace účastníků byla ústní či telefonická, a tudíž i reklamace byla jen ústní a tato forma postačuje. Soudu prvního stupně dále vytkl, že se nevypořádal s tím, že sám žalobce připustil možnost vzniku bublin po instalaci folie, a že v žalobě žalobce přiznal, že docházelo k odstraňování nedostatků, ovšem ve výpovědi pak jakoukoli reklamaci popřel. Dále namítl, že jde o viditelné vady, o kterých žalobce musel vědět, a proto dle § 2618 o. z. ve spojení s ustanovením § 2112 odst. 2 poslední věta o. z. nemůže žalobce uplatnit námitku opožděnosti reklamace. Dále namítl, že jde o vadu trvajícího charakteru, a i při nikoli včasném odstoupení a neodstranění vady je odstoupení možné dle § 2107 o. z.; odstoupení z , datum, je proto účinné. Dále namítl, že skla vadně opatřená fólií jsou nedokončeným dílem ve smyslu § 2605 o. z., a nemohlo být proto ani předáno ve smyslu § 2604 a § 2605 o. z. Skutečnost, že žalovaný se skly fyzicky disponoval a pokusil se je předat svému zákazníkovi, nevylučuje závěr o nepředání díla. Setrval na tom, že fyzická dispozice se skly neznamená předání, jestliže dílo nebylo způsobilé sloužit svému účelu.5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dokazování označil za dostatečné k rozhodnutí a hodnocení důkazů za vyhovující požadavku ustanovení § 132 o. s. ř. Poukázal na to, že žalovaný měnil obranu, kdy nejprve tvrdil předání díla a jeho reklamaci, pak nepředání díla a jeho reklamaci, a nakonec nedokončení díla. Namítl, že žalovaný účelově interpretuje výpovědi jednatele žalovaného a zaměstnankyň žalovaného, které nedokázaly identifikovat spornou zakázku, a jejich povědomí o věci bylo zjevně odvozeno od interní verze žalovaného. Za správný považuje závěr, že žalovaný neprokázal, kdy, jak, vůči komu a v jakém rozsahu byly vady uplatněny.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212, § 212a o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.7. Rozhodná právní úprava a judikatura. Dle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu.Dle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.Dle § 2605 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad (odstavec 1 věta druhá). Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas (odstavec 2).Dle § 2615 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě (odstavec 1). O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě (odstavec 2).Dle § 2617 o. z. má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění.Dle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.Dle § 2111 o. z. neoznámí-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy., Orgán veřejné moci, v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že za zjištěnou lze považovat takovou skutečnost, lze-li na základě dokazování ohledně takovéto skutečnosti nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se daná skutečnost opravdu stala, aniž by o tom byly rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost., Orgán veřejné moci, v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze proto učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a o jeho nepravdivosti., Orgán veřejné moci, v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že řešení otázky, kdo je nositelem důkazního břemene, tj. kdo z účastníků řízení je povinen ty které právně významné skutečnosti prokázat, vyplývá z příslušné hmotně právní normy, která je při právním posouzení věci aplikována. V zásadě platí, že nestanoví-li právní předpis jinak, stíhá důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu, tedy toho, kdo takovou skutečnost tvrdí, neboť z její existence vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.8. Předmětem odvolacího řízení je cena jedné ze sedmi dodávek uskutečněné dne , datum, . Soud prvního stupně se správně zaměřil na spornou otázku oznámení tvrzené vady (bublin mezi sklem a fólií) a správně vyšel z toho, že důkazní břemeno ohledně reklamace vady nese žalovaný, který se tím brání povinnosti platit cenu díla. Soud prvního stupně založil rozhodnutí na tom, že žalovaný reklamaci vady neprokázal, žalovaného však předtím o neunášení důkazního břemene nepoučil. K poučení dle § 118a o. s. ř.