Městský soud v Praze 16 Co 232/2026-138 – Náklady řízení

Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 529,91 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 529,91 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 093 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 24 529,91 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem plynu v odběrném místě v období od , datum, do , datum, . Žalobce tvrdil, že po ukončení distribuce plynu do odběrného místa docházelo k neoprávněnému odběru plynu, jehož rozsah byl zjištěn odečtem provedeným dne , datum, , a že žalovaná vzniklou škodu ani přes vystavenou fakturu a následnou výzvu neuhradila. Žalovaný se bránil především námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace. Namítal, že smluvním odběratelem plynu a osobou, vůči níž byla vedena veškerá komunikace, byl vlastník nemovitosti, který měl energie zajišťovat pro jednotlivé nájemce, že mezi účastníky neexistoval žádný smluvní vztah a že žalovaný nebyl osobou, která by plyn v rozhodném období neoprávněně odebírala. Dále poukazoval na skutečnost, že v nemovitosti působilo více nájemců a provozovatelů, kteří energie rovněž využívali, a namítal nepřiměřenost uplatněného nároku.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, součinnosti dodavatelů zemního plynu, výpisů z veřejných evidencí, smluvní dokumentace, fotografií, čestného prohlášení a výslechů svědků , jméno FO, a , jméno FO, , v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval jednotlivé důkazy a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Provedené důkazy a zjištěný skutkový stav uvedl pod body týkajícími se skutkových zjištění učiněných před zrušením rozsudku a po zrušení rozsudku. Dospěl ke skutkovému závěru, že dodávka plynu do odběrného místa byla původnímu odběrateli ukončena ke dni , datum, z důvodu neplacení, přičemž od , datum, docházelo v odběrném místě k neoprávněnému odběru plynu. Současně zjistil, že žalovaný měl v předmětné nemovitosti provozovnu, na základě nájemní smlouvy užíval hotel v předmětném objektu, dne , datum, uzavřel smlouvu o dodávkách zemního plynu pro dané odběrné místo a v rozhodném období byl jedním ze skutečných uživatelů plynu. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že plyn byl v objektu využíván nejen žalovaným, ale též dalšími subjekty a nájemci, přičemž žalovaný využíval plyn zejména pro provoz restaurace. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný byl jedním ze skutečných odběratelů neoprávněně odebíraného plynu, a tedy jedním z více subjektů podílejících se na vzniku škody.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 74 odst. 1 písm. a) a § 74 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, dále podle § 2915 odst. 1 a 2 a § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Současně vycházel z judikatury , Orgán veřejné moci, , zejména z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , týkajícího se určení osoby odpovědné za neoprávněný odběr energií, a z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , zabývajícího se vztahem energetického zákona a obecné úpravy náhrady škody. Soud prvního stupně dovodil, že v případech neoprávněného odběru energií je rozhodující zjištění skutečného odběratele, přičemž pasivní legitimace nemusí svědčit pouze osobě, která byla formálním smluvním odběratelem. Na základě provedených důkazů uzavřel, že žalovaný byl jedním ze skutečných odběratelů plynu, a jeho pasivní legitimace je proto dána. Současně dospěl k závěru, že neoprávněný odběr plynu nezpůsobil pouze žalovaný, ale více subjektů, jejichž odpovědnost je třeba posoudit podle § 2915 odst. 1 občanského zákoníku jako solidární. Žalobce se proto mohl domáhat celé náhrady škody po kterémkoliv ze škůdců. Soud prvního stupně neshledal důvody pro rozdělení odpovědnosti podle § 2915 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalovaný netvrdil ani neprokázal konkrétní míru podílu jednotlivých odběratelů na vzniklé škodě. Za nedůvodné označil rovněž námitky týkající se dobrých mravů a tvrzených úhrad provedených třetí osobou, protože se vztahovaly k jiným pohledávkám za řádný odběr plynu. Jelikož nebyla zpochybněna správnost výpočtu škody a bylo prokázáno, že žalovaný byl jedním ze skutečných neoprávněných odběratelů plynu, žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci jako plně úspěšnému účastníku přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 32 093 Kč. Současně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů k rukám právního zástupce žalobce a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil třídenní lhůtu k plnění od právní moci rozsudku.5. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že skutkový stav zjištěný po zrušení původního zamítavého rozsudku se oproti předchozímu rozhodnutí podstatně nezměnil. Výslech svědka pouze potvrdil její dosavadní tvrzení, že v předmětné nemovitosti působilo více nájemců a uživatelů, přičemž nově bylo zjištěno pouze to, že žalovaná v provozované restauraci využívá plynový sporák. Podle žalované však soud prvního stupně přes zjištění, že plyn v odběrném místě užívala vedle ní také společnost , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a nájemci bytových jednotek, bez náležitého odůvodnění uložil povinnost k náhradě celé škody pouze jí. Dále vytýká, že soud prvního stupně se nijak nevypořádal se způsobem výpočtu spotřeby neoprávněně odebraného plynu a bez dalšího převzal výpočet předložený žalobcem, aniž zohlednil skutečnou či průměrnou spotřebu v předchozích obdobích. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož nelze bez dalšího převzít výpočet škody, pokud vychází z hodnot výrazně převyšujících srovnatelnou skutečnou spotřebu. Žalovaná dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval institut zákonné solidarity a jeho prostřednictvím překlenul nedostatek tvrzení a důkazů žalobce ohledně skutečného rozsahu odběru žalované. Má za to, že za situace, kdy bylo prokázáno více uživatelů jednoho odběrného místa, měl soud prvního stupně zvažovat aplikaci § 2915 odst. 2 o. z. a určit rozsah náhrady podle míry účasti jednotlivých subjektů na škodlivém následku. Za nesprávné považuje rovněž právní posouzení otázky neoprávněného odběru, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že již dne , datum, uzavřela smlouvu s novým dodavatelem plynu a současně byly uděleny plné moci k úkonům souvisejícím s připojením a distribucí plynu. Poukazuje přitom na stanovisko Energetického regulačního úřadu, podle něhož při změně dodavatele nejde při odběru trvajícím kratší dobu než 10 pracovních dnů bez dodavatele o neoprávněný odběr a dodávku vyúčtuje budoucí dodavatel. Namítá proto, že soud prvního stupně se s významem uzavření smlouvy s novým dodavatelem dne , datum, nijak nevypořádal. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalobkyně považuje odvolání žalované za nedůvodné a předně namítá, že odvolání neobsahuje řádně vymezený odvolací důvod ve smyslu § 205 o. s. ř., a proto by mělo být odmítnuto. K námitce, že skutkový stav se oproti původnímu zamítavému rozsudku nezměnil, uvádí, že původní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno právě proto, že nebyly provedeny všechny navržené důkazy, zejména výslech svědka, a skutkový stav nebyl úplně zjištěn. Po doplnění dokazování bylo podle žalobkyně prokázáno, že žalovaná i další osoby v rozhodném období plyn v odběrném místě skutečně odebíraly, přičemž žalovaná ani přes výzvu soudu neprokázala, v jakém rozsahu jednotliví uživatelé plyn spotřebovávali, když předložila pouze nepodložené odhady spotřeby. Žalobkyně proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že za této situace bylo namístě aplikovat § 2915 odst. 1 občanského zákoníku a dovodit solidární odpovědnost všech škůdců. Dále uvádí, že námitka žalované ohledně plurality uživatelů odběrného místa nemůže obstát, neboť právě z důvodu solidární odpovědnosti je oprávněna domáhat se celé náhrady škody po kterémkoli ze škůdců. Za nedůvodnou považuje rovněž námitku směřující proti výpočtu škody, neboť žalovaná v řízení před soudem prvního stupně množství neoprávněně odebraného plynu ani způsob výpočtu škody nijak nezpochybňovala, takže jde o nepřípustnou novou argumentaci uplatněnou až v odvolacím řízení. Současně zdůrazňuje, že počáteční stav plynoměru byl stanoven postupem podle § 5 odst. 4 vyhlášky č. 108/2011 Sb. a výše škody byla vypočtena podle § 9 odst. 10 této vyhlášky, takže množství odebraného plynu i vyčíslení škody byly určeny správně. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku podle § 212 a § 212a o. s. ř. dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a mají oporu v provedeném dokazování, jakož je i převážně správné právní hodnocení, až na jeho závěr ohledně výše přiznaného nároku.8. Předmětem odvolacího přezkumu byl rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 24 529,91 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody za neoprávněný odběr plynu a náhradu nákladů řízení.9. Není důvodná námitka žalované směřující proti její pasivní věcné legitimaci. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že žalovaná byla nájemkyní hotelu v předmětné nemovitosti, v rozhodném období zde provozovala restauraci, plyn fakticky využívala a dne , datum, uzavřela smlouvu o dodávce plynu s novým obchodníkem. Judikatura , Orgán veřejné moci, opakovaně dovodila, že při neoprávněném odběru energií je rozhodující skutečný odběr a faktický vztah osoby k odběrnému místu, nikoliv pouze existence či neexistence formálního smluvního vztahu. Bylo proto dostatečně prokázáno, že žalovaná byla jednou z osob, které v rozhodném období plyn z odběrného místa skutečně odebíraly, a je tak osobou odpovědnou podle § 74 odst. 7 energetického zákona. Skutečnost, že plyn odebíraly rovněž další osoby užívající předmětnou budovu, nemůže sama o sobě vést k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalované.10. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že na danou věc dopadá ustanovení § 2915 odst. 1 občanského zákoníku upravující solidární odpovědnost více škůdců. Z provedeného dokazování vyplynulo, že plyn v odběrném místě spotřebovávalo více subjektů. Za situace, kdy se více osob podílí na jediném škodním následku spočívajícím v neoprávněném odběru plynu, odpovídají za vzniklou škodu zpravidla společně a nerozdílně. Dělená odpovědnost podle § 2915 odst. 2 občanského zákoníku představuje výjimku, jejíž použití předpokládá existenci důvodů zvláštního zřetele hodných a dostatek skutkových podkladů pro určení podílu jednotlivých škůdců na vzniku škody. Takové podklady však v projednávané věci zjištěny nebyly. Odvolací soud proto považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně byla oprávněna domáhat se celé náhrady škody po žalované. Současně však považuje za nepřesvědčivou dílčí úvahu soudu prvního stupně, že žalovaná byla hlavním odběratelem plynu v objektu, neboť provedené důkazy naopak svědčí o tom, že významná část plynu byla využívána rovněž k vytápění a ohřevu vody v bytových jednotkách a k činnosti dalších uživatelů budovy. Tento závěr však nemá vliv na použití principu solidarity.11. Důvodná není ani odvolací námitka založená na § 74 odst. 2 energetického zákona. Ze skutkových zjištění vyplývá, že původní dodávka plynu byla ukončena ke dni , datum, , zatímco nový dodavatel byl pro odběrné místo evidován až od , datum, . Odběr bez evidovaného subjektu zúčtování tak probíhal od , datum, do , datum, , tedy po dobu 16 pracovních dnů. Výjimka podle § 74 odst. 2 energetického zákona se přitom vztahuje pouze na případy, kdy odběr bez evidovaného subjektu zúčtování trvá kratší dobu než 10 pracovních dnů. Samotná skutečnost, že žalovaná uzavřela smlouvu s novým dodavatelem již dne , datum, , neprokazuje, že od tohoto dne byl pro odběrné místo evidován subjekt zúčtování nebo že již byla zahájena dodávka plynu. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že podmínky neoprávněného odběru byly v projednávané věci naplněny.12. Odvolací soud však shledal opodstatněnými námitky směřující proti výši přiznané škody. Soud prvního stupně (jako i žalobkyně) vycházel z odečtu plynoměru provedeného dne , datum, a bez dalšího uzavřel, že celé takto zjištěné množství plynu bylo neoprávněně odebráno v období od , datum, do , datum, . Z provedených důkazů však vyplývá, že od , datum, již byla pro odběrné místo zahájena nová řádná dodávka plynu. Stav plynoměru zjištěný dne , datum, tak zahrnoval také spotřebu za období od , datum, do , datum, , kdy již odběr neprobíhal neoprávněně. Samotný odečet ze dne , datum, proto neumožňuje bez dalšího uzavřít, že celé zjištěné množství plynu bylo odebráno v době neoprávněného odběru.13. Odvolací soud proto přistoupil ke stanovení výše škody podle § 136 o. s. ř. a vyšel ze zjištěné spotřeby žalobkyní za období od , datum, do , datum, , které odpovídá částce 17 549,87 Kč za 27 dnů. Průměrná denní hodnota tak činí po zaokrouhlení 650 Kč. Jelikož období od , datum, do , datum, , tedy 5 dnů, již spadá do doby řádné smluvní dodávky, je třeba od žalované částky odečíst 3 250 Kč. V tomto rozsahu proto žaloba není důvodná.14. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že ohledně částky 3 250 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, zatímco ohledně částky 21 279,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.15. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná převážně, neboť uspěla přibližně ze 87 % uplatněného nároku, zatímco žalovaná pouze v části 13 %. Po vzájemném poměření úspěchu a neúspěchu účastníků náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení v rozsahu 74 %. Náklady řízení před soudem prvního stupně činí podle napadeného rozsudku 32 093 Kč, jejichž výpočet je správný. K nim bylo nutno připočíst náklady odvolacího řízení sestávající z odměny za dva úkony právní služby a příslušných režijních paušálů podle advokátního tarifu, vše navýšené o daň z přidané hodnoty. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně činí náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 28 315,36 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.