Městský soud v Praze 19 Co 125/2026-83 – Smlouva pracovní

V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 92 007,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 26 268,94 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 84,27 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 92 007,81 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 92 007,81 Kč od 24. 8. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 268,94 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení a částku 50 000 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 628 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 841,78 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 265,49 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 841,78 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, zamítl (výrok II.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50 535,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.) a současně rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci rozsudku vrácen soudní poplatek ve výši 1 258 Kč (výrok IV.).2. Na základě provedeného dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 29. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s ročním úrokem ve výši 10,99 % ve sjednaných splátkách, a to spolu s měsíčným pojistným ve výši 163 Kč a poplatkem 500 Kč za zaslání každé upomínky. Dále se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou a též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě zesplatnění úvěru. Žalovaný se zavázal platit též úroky z úroků. Částka 100 000 Kč byla žalovanému zaslána dne 29. 7. 2021. Sjednané splátky žalovaný řádně a včas neplatil, přičemž na jistině neuhradil celkem částku 92 007,81 Kč. Žalovanému byly dále účtovány poplatky za upomínání v celkové výši 3 500 Kč a poplatky za pojistné ve výši 1 291 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zkoumána. Žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně svou pracovní smlouvu a výpis z účtu z dubna až června 2021. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Dne 1. 8. 2023 uzavřela žalobkyně se svou právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.3. Po právní stránce soud I. stupně konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Smlouva byla uzavřena platně, neboť právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Požadovaná jistina odpovídá dluhu po částečných úhradách žalovaným. Oprávněný je požadavek na kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 26 268,94 Kč, který se skládá částečně z úroku za neuhrazenou jistinu ve výši 8 202,22 Kč od 30. 7. do 23. 8. 2022 a z úroku z dlužné jistiny po zesplatnění, tj. z celé dlužné částky od 24. 8. 2022 do 26. 3. 2025. Kapitalizovaný úrok ponížil soud I. stupně o zamítnutou částku. Úrok žalobkyni přiznal ve smluvně sjednané výši i od kapitalizace do zaplacení. Smluvní pokuta byla sjednána v limitech § 122 odst. 2 ZoSÚ. Nárok na úrok z prodlení vychází z § 1970 o. z. ve výši stanovené vlastním nařízením č. 351/2013 Sb. Podle § 1806 o. z. náleží žalobkyni též úroky z přiznaného kapitalizovaného úroku. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a o vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.4. Proti výrokům I. a III. rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný prostřednictví své opatrovnice odvolání. Za nesprávný označil závěr soudu I. stupně, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila před uzavřením smlouvy řádně jeho úvěruschopnost, čímž splnila povinnost stanovenou § 86 odst. 1 ZoSÚ. Tvrdil, že je cizincem a prověřování bylo podle tvrzení žalobkyně činěno výlučně v českých registrech. Zdůraznil, že banka poskytla úvěr žalovanému, u něhož bylo v době uzavření smlouvy zřejmé, že jeho oprávnění k pobytu a tím i k výkonu zaměstnání na území České republiky je časově omezené, což přímo ohrožuje jeho budoucí příjmovou situaci a schopnost splácet sjednané splátky po celou dobu trvání úvěru. Takový postup je v rozporu s § 85 odst. 1 písm. a) bodem 2 ZoSÚ, který ukládá poskytovateli povinnost analyzovat rizika, kterým může být spotřebitel vystaven po celou dobu trvání spotřebitelského úvěru. Výdajová stránka byla stanovena pouze na základě údajů sdělených samotným žalovaným, bez jejich ověření nezávislými zdroji, ačkoliv § 84 odst. 2 ZoSÚ výslovně vyžaduje, aby žalobce tyto informace ověřil způsobem přiměřeným dané situaci. Nahrazení skutečných výdajů žalovaného statistickými údaji , právnická osoba, pak představuje paušální přístup, který není způsobilý reflektovat individuální finanční situaci konkrétního spotřebitele. S odkazem na judikaturu vyšších soudů a komentářovou literaturu zdůraznil, že povinností poskytovatele úvěru je detailně zjišťovat nejen příjmy spotřebitele, ale i jeho výdaje, a při jejich vzájemném hodnocení současně využít veřejně dostupné informace. Tuto povinnost banka nedodržela, neboť nedoložila, že by v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně zkoumala a porovnávala výši jeho příjmů a výdajů se současným přihlédnutím k jeho majetkovým a společenským poměrům. Předmětná smlouva o úvěru je tak podle § 588 o. z. absolutně neplatná. Navrhl, aby odvolací soud výroky I. a III. rozsudku soudu I stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.5. Žalobkyně navrhla potvrzení odvoláním napadených výroků rozsudku soudu I. stupně coby věcně správných.6. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. v odvoláním dotčeném rozsahu napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.7. Na základě listinných důkazů založených v soudním spisu odvolací soud zjistil, že podle smlouvy měl žalovaný splatit poskytnutý úvěr v 60 paušálních měsíčních splátkách ve výši 2 175 Kč. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je od 15. 8. 2018 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., a to na dobu určitou do 31. 5. 2022 s měsíčním příjmem 24 612 Kč, je svobodný, bydlí v pronájmu a má středoškolské vzdělání s maturitou. Tvrzení odpovídají údajům obsaženým v pracovní smlouvě ze dne 15. 6. 2018 ve spojení s dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 20. 4. 2020, jakož i údajům obsaženým ve výpisech z účtu žalovaného za měsíce duben, květen a červen 2021, podle kterých činí mzda minimálně tvrzenou částku, neboť v červnu činila příchozí úhrada mzdy za květen 2021 částku 29 481 Kč. Z dohody o srážkách ze mzdy uzavřené mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) a žalovaným ze dne 23. 10. 2018 je pak zřejmé, že předmětem dohody jsou srážky ze mzdy za ubytování, elektřinu apod., které žalovaný hradí na základě smlouvy o přechodném (po dobu trvání pracovního poměru) nájmu pokoje v ubytovně , adresa, . Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vypracovaného právní předchůdkyní žalobkyně vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy nesplácel žádné závazky a souhrn všech jeho výdajů (včetně nákladů na bydlení!) činil 16 586 Kč, kdy toto zjištění učinila předchůdkyně žalobkyně jak z informací poskytnutých žalovaným, tak i z údajů databáze , právnická osoba, .8. Z uvedených zjištění činí odvolací soud shodně se soudem I. stupně závěr, že předmětná smlouva není neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť se nejedná o případ, kdy by poskytovatel poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, jež vyžaduje, aby poskytovatel spotřebitelský úvěr poskytl jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Vzhledem k výši poskytnutého úvěru, k výši splátek, a zjištěným poměrům žalovaného, o jejichž pravdivosti nemá odvolací soud důvod pochybovat, když odvolatel proti skutkovým zjištěním k této otázce v řízení před soudem I. stupně nebrojil, zastává odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně názor, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § odst. 2 ZoSÚ, tj. povinnosti ověřit způsobem přiměřeným dané situaci informace poskytnuté žalovaným, a zároveň povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného coby spotřebitele, jakož i listin umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného.10. Zjistil-li právní předchůdce žalobkyně příjem žalovaného očištěný od nákladů na bydlení ve výši cca 24 000 Kč a současně u žalovaného nezjistil žádné vyšší pravidelné výdaje (právě například jiné splátky apod.), nejeví se poskytnutí úvěru s měsíčními splátkami ve výši 2 175 Kč nikterak nepřiměřeným. Lze shrnout, že žalovaný poskytnutím úvěru ohrožen nebyl, a i z toho důvodu jej bylo možné považovat za úvěruschopného.11. Na závěru odvolacího soudu nic nemění ani argumentace časově omezeným oprávněním k pobytu žalovaného, a to zejména proto, že žalovaný přestal úvěr splácet již v době, kdy ještě držitelem oprávnění k pobytu byl. Navíc se jedná o skutečnost, která byla žalovaným uplatněna v rozporu s § 205a o. s. ř., pročež k ní odvolací soud podle § 213 odst. 5 o. s. ř. nemůže přihlédnout.12. Lze shrnout, že postup právní předchůdkyně žalobkyně naplnil či zachoval standard odborné péče ve smyslu § 75 ZoSÚ a zkoumaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena platně. Také ve zbytku je rozsudek soudu I. stupně nutné považovat za zcela správný a odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje na závěry v napadeném rozhodnutí obsažené.13. Odvolací soud proto odvoláním napadený výrok I. o věci samé rozsudku soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného akcesorického nákladového výrok III. Právní moc výroků II. a IV. zůstala odvoláním nedotčena (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady plně úspěšné žalobkyně tvoří náklady zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 6 940 Kč, režijní paušál ve výši 450 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g/, § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 1 526,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem 8 796,70 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.