20 Co 419/2025-89 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 141 363 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 107 539 Kč za dobu od , datum, do zaplacení a z částky 33 824 Kč za dobu od , datum, do zaplacení, žalobu zamítl co do 26 411 Kč s příslušenstvím a ohledně zákonného úroku z prodlení, jdoucího každý měsíc z částek po 9 504 Kč od , datum, do , datum, , dále z částky 33 824 za dobu od , datum, do , datum, , a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 80 310 Kč. Žalobce se na žalované domáhal po částečném zpětvzetí žaloby zaplacení 133 056 Kč z titulu dlužné úhrady za bezprávné užívání bytu č. , hodnota, v budově číslo popisné , hodnota, na pozemku parcelní číslo , hodnota, v katastrálním území , adresa, žalovanou po skončení jejího nájmu ke dni , datum, v době od listopadu 2021 do prosince 2022 a částek 894 Kč za spotřebované služby v roce 2021 a 33 824 Kč za spotřebované služby v roce 2022. Žalobce se stal nájemcem předmětného bytu poté, co nemovitost převedl do vlastnictví , právnická osoba, (bytové družstvo). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobce není k uplatněnému nároku věcně aktivně legitimován s poukazem na spor, který vede s družstvem ohledně svého vyloučení, a namítla, že není zřejmé, jak žalobce k dlužné částce dospěl.2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 6. až 10. napadeného rozsudku, askutkově uzavřel, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu bytu žalovanou na dobu určitou do , datum, s nájemným ve výši 72,79 Kč/m2 s vyloučením prolongace. Nájemní vztah skončil ke dni , datum, a žalovaná byt vyklidila v květnu 2024. Na základě kupní smlouvy ze dne , datum, se stalo bytové družstvo vlastníkem bytu a žalobce je podle smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne , datum, jeho nájemcem. Za období od listopadu 2021 do prosince 2022 byl ke dni , datum, evidován nedoplatek žalované na nájemném a souvisejících službách ve výši 206 400 Kč. Z vyúčtování služeb za rok 2021 vyplynul nedoplatek za služby ve výši 894 Kč, podle vyúčtování služeb za rok 2022 byly celkové náklady na služby 33 824,39 Kč a žalobci vznikl vůči bytovému družstvu nárok na vrácení přeplatku ve výši 28 276 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu dne , datum, a dne , datum, s lhůtou k plnění 3 dny od doručení výzvy, výzva jí byla dne , datum, uložena na poště, žalovaná si zásilku nevyzvedla. O výši nedoplatku za služby, vyplývajícího z vyúčtování za rok 2022, se žalovaná dozvěděla z částečného zpětvzetí žaloby, které jí bylo doručeno prostřednictvím jejího zástupce dne , datum, , neuhradila však ničeho.3. Tento skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 2295 a § 2991 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), neboť žalovaná užívala byt i po zániku nájemního vztahu se žalobcem. Poté, co se stalo vlastníkem bytu bytové družstvo, nevznikl mezi ním a žalovanou žádný právní vztah, nájemcem bytu se stal žalobce, jemuž v užívání bytu bránila žalovaná, která byt užívala bez právního důvodu. Soud I. stupně při vyčíslení nároku žalobce vyšel z původně uzavřené nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou a tam stanovené výše nájemného 7 617,50 Kč měsíčně (podlahová plocha bytu 104,65 m² x 72,79 Kč po poskytnutí slevy), nikoli z částky 9 504 Kč, požadované žalobcem. Žalobě proto vyhověl jen co do 141 363 Kč a ve zbývajícím rozsahu 26 411 Kč ji zamítl. Žalované byly vystavovány evidenční listy či vyúčtování služeb, které však měly s ohledem na bezesmluvní poměr účastníků jen podpůrný a informační charakter, jak sám žalobce potvrdil, aniž by byly způsobilé vyvolat právní účinky, spojované s výzvou k plnění. Na úroky z prodlení má žalobce právo podle § 1968 a § 1970 o.z. ve výšipodle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne , datum, , kdy nastalo prodlení žalované, resp. ode dne , datum, , kdy se dostala do prodlení se zaplacením částky 33 824,39 Kč, představující nedoplatek služeb za rok 2022. Procesně úspěšnému žalobci přiznal soudu I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 18. rozsudku.4. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Zopakovala, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, jelikož trvá na tom, že je členkou družstva a byt užívá po právu, proto navrhovala přerušení řízení do rozhodnutí o dovolání, podaném jí v řízení, vedeném (ve věci jejího vyloučení z družstva) u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , o čemž soud I. stupně nerozhodl. Dále dovozovala, že soud I. stupně postupoval procesně chybně, když se nevypořádal s tvrzením žalobce, uvedeným po poučení podle § 119a o. s. ř., a neumožnil žalované provést závěrečné shrnutí. Nesprávně též určil výši úroků z prodlení z částky 33 824 Kč, neboť ta v rozhodné době činila 11,5 %. Převážnou část odvolání představuje polemika s rozhodnutím soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení s obsáhlou citací judikatury Ústavního soudu k náhradě nákladů řízení statutárního města dále s poukazem na to, že výpočet náhrady je nepřehledný a nepřezkoumatelný, neboť úspěchu žalobce 74,4 % neodpovídá poměrné rozdělení náhrady nákladů řízení a ve prospěch žalované mělo být zohledněno i částečné zpětvzetí žaloby. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného výroku rozsudku, vyjma sazby úroku z prodlení z částky 33 824 Kč, která činí 11,5%. V ostatním se ztotožnil se závěry soudu I. stupně coby logickými, konzistentními a majícími oporu v provedených důkazech. Bylo prokázáno, že žalovaná užívala v rozhodném období předmětný byt, aniž hradila nájemné a zálohy naslužby. Soud I. stupně poučil účastníky podle § 119a o.s.ř. až po závěrečných řečech, ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 715/2002 však opožděné poučení nezakládá důvod pro zrušení rozhodnutí, pokud účastník nebyl zkrácen na svých právech. Důvod k přerušení řízení nebyl dán, neboť podání dovolání není důvodem pro obligatorní přerušení řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Cdo 1763/2020) a otázka členství žalované v družstvu neník posouzení předmětného nároku prejudiciální. Žalobce dále dovozoval, že náklady na právní zastoupení vynaložil účelně, neboť spor byl složitý, zahrnoval posouzení řady právních otázek a žalovaná řízení svými procesními návrhy prodlužovala a komplikovala, tudíž bylo nezbytné jeho odborné právní zastoupení.6. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený výrok rozsudku, včetně předcházejícího řízení, v intencích dle § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však shledal převážně neopodstatněným. V řízení nedošlo k žádné vadě, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Návrh žalované na přerušení řízení z důvodu podaného dovolání v řízení, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 41/2020, soud I. stupně zamítl na ústním jednání dne 15. 7. 2025, při němž také předal zástupcům účastníků písemné vyhotovení rozhodnutí. Žalobci je pak na místě přisvědčit, že v uvedeném řízení není meritorně řešena žádná pro toto řízení prejudiciálně významná otázka. Další procesní výhrada žalované je ryze účelová, po poučení podle § 119a o.s.ř. na ústním jednání dne , datum, oba účastníci řízení pouze setrvali na svých protichůdných procesních postojích a žalobce neuvedl nic, co by již nebylo tvrzeno dříve (že žalovaná na zálohách na služby za roky 2021 a 2022 nic neuhradila, k čemuž žalovaná uvedla, že „tvrdí přesný opak“ a dovolávala se žalobcem vystavené listiny), nebyl tedy žádný rozumný důvod k tomu, aby zástupce žalované opět činil závěrečný přednes, který jižbezprostředně předtím přednesl.7. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , jímž bylo potvrzeno zamítavé usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve věci návrhu navrhovatelů (žalovaná a , jméno FO, ) na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze bytového družstva ze dne , datum, o jejich vyloučení z družstva (kterým odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř.) se podává, že bytové družstvo vzniklo v roce 2018 a jeho členem se mohla stát jen fyzická osoba, disponující platnou nájemní smlouvou, kterou žalovaná v té době neměla. Nájemní smlouva žalované byla uzavřena na dobu do , datum, bez možnosti prolongace a v době podání přihlášky do družstva , datum, ani jeden z navrhovatelů nesplňoval podmínku tzv. oprávněného nájemce, členy družstva se proto nestali a nesvědčí jim ani aktivní legitimace k vedení předmětného sporu. Vrchní soud se ztotožnil i se závěrem o zhojení nedostatku písemného vyhotovení rozhodnutí bytového družstva a s výkladem, že zákonem stanovená promlčecí lhůta nepřichází v úvahu v případě, kdy navrhovatelům předpoklady pro členství nikdy nesvědčily. Dovoláním, podaným proti tomuto rozhodnutí,