23 Co 22/2026-263 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 4. 6. 2025 soud prvního stupně uložil první žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 598 129 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 8. 2023 do zaplacení (výrok I), ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou žalobu o zaplacení uvedené částky s příslušenstvím zamítl (výrok II), dále uložil první žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 144 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost nahradit druhé žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalované společně a nerozdílně uhradily škodu v podobě ušlého zisku, po částečném zpětvzetí žaloby vyčísleného částkou 598 129 Kč, tvořenou pravidelnými odměnami za výkon funkce člena , orgán, za období listopad 2020 až červenec 2022. Žalobkyně tvrdila, že na základě nezákonného odvolání z funkce jí nebyly vypláceny sjednané odměny, přičemž nárok na náhradu škody se stal splatným dne 3. 8. 2023.3. První žalovaná namítala zejména nedostatek pasivní věcné legitimace, dále tvrdila, že případná odpovědnost svědčí výlučně státu, a současně zpochybňovala výši nároku, včetně nároku za listopad 2020 a červenec 2022. Druhá žalovaná argumentovala tak, že rozhodnutí, z něhož žalobkyně dovozuje škodu, není výkonem státní moci a že primárním povinným k úhradě by byla první žalovaná jako plátce odměn. Obě žalované rovněž namítaly, že žalobkyně se měla domáhat nároků jiným způsobem, případně že její nárok zanikl uplynutím funkčního období.4. Po vymezení dalších žalobních a obranných tvrzení účastníků řízení soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů. Závěr, který učinil o skutkovém stavu věci, shrnul v bodě 23. a 24. odůvodnění svého rozsudku takto: S účinností od 16. 7. 2018 byla žalobkyně zvolena členem , orgán, (dále jen „, orgán, “), její odměna za výkon funkce činila od února 2020 měsíčně 29 200 Kč. Usnesením , orgán, (dále jen „, orgán, “) ze dne 11. 11. 2020, č. , číslo, , byla celá , orgán, , včetně žalobkyně, odvolána a následně , orgán, zvoleni její noví členové. Usnesení , orgán, č. , číslo, o odvolání žalobkyně bylo nezákonným správním rozhodnutím a Nejvyšším správním soudem bylo v říjnu 2022 zrušeno. Žalobkyně vyzvala jak první žalovanou, tak druhou žalovanou k úhradě náhrady škody v podobě ušlého zisku – nevyplacené odměny za výkon funkce v , orgán, od listopadu 2020 do července 2022, obě žalované však úhradu odmítly, neplnily dobrovolně. Následně v důsledku rozhodování zdejšího soudu a nadřízeného soudu jako soudu odvolacího žalobkyně vzala zpět svůj nárok ohledně částky 15 071 Kč, neboť v této části byly i skutkově obdobné věci zamítnuty s odkazem, že za měsíc červenec 2022 představuje ušlý zisk jen nevyplacená odměna za prvních patnáct dní tohoto měsíce (tj. v částce 14 129 Kč), když v částce 15 071 Kč byla žaloba v souvisejících sporech s odkazem na uvedené zamítnuta.5. Soud prvního stupně odkázal na příslušná ustanovení zákona č. 483/1991 Sb., o , právnická osoba, , ve znění účinném do 30. 9. 2023 (dále jen „zákon o , právnická osoba, “), zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Při posouzení věci vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla s účinností od 16. 7. 2018 na funkční období 4 let (viz § 8a odst. 3 zákona o , právnická osoba, ) zvolena členem , orgán, , takže k zániku funkce by došlo uplynutím funkčního období ke dni 15. 7. 2022. Usnesením , orgán, ze dne 11. 11. 2020 byla žalobkyně z , orgán, odvolána, a to nezákonně, jak v říjnu 2022 rozhodl Nejvyšší správní soud.6. Soud prvního stupně dále vyšel z rozhodnutí správních soudů, že usnesení , orgán, představovalo správní rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. vydané bez formalizovaného postupu. Připomněl, že zrušení individuálního správního aktu správním soudem má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna. Nepřisvědčil tak argumentaci žalovaných, že žalobkyně se měla domáhat své odměny za výkon funkce u první žalované, neboť nikdy nedošlo k jejímu řádnému odvolání. Poukázal na to, že usnesení o odvolání bylo sice shledáno nezákonným, ale až do zrušení tohoto usnesení v říjnu 2022 bylo nutno respektovat presumpci správnosti tohoto odvolání a usnesení vyvolávalo právní následky, zakládalo práva a povinnosti. Žalobkyně se proto nemohla domáhat své odměny pro výkon funkce, jelikož usnesení o jejím odvolání z , orgán, bylo zrušeno až po uplynutí jejího funkčního období ke dni 15. 7. 2022. Pokud první žalovaná namítala, že žalobkyni nenáleží ušlý zisk ani za počátek měsíce listopadu 2020, když byla odvolána z funkce k datu 11. 11. 2020, pak soud neshledal její námitku důvodnou. Zde vyšel z toho, že v obdobných řízeních byl taktéž odvolaným členům , orgán, přiznán ušlý zisk již od počátku listopadu 2020. Poukázal také na to, že výplatní termín nastává později, tedy v době, kdy již byla žalobkyně odvolána. Podle soudu prvního stupně je námitka první žalované rovněž v rozporu s dobrými mravy, protože první žalované je známo, jak dlouho se žalobkyně domáhá doplacení ušlé odměny jako ušlého zisku.7. Jelikož žalobkyně byla nezákonně odvolána z funkce člena , orgán, , v důsledku toho jí nebyla vyplácena odměna za výkon funkce ve výši 29 200 Kč měsíčně, a to od listopadu 2020 do července 2022 (konkrétně do 15. 7. 2022). Podle soudu prvního stupně není důvodu se domnívat, že pokud by žalobkyně nebyla odvolána, funkci by nevykonávala. Žádné takové okolnosti tvrzeny nebyly a nebyly ani prokázány. Nezákonným odvoláním z funkce člena , orgán, vznikla žalobkyni škoda v podobě ušlého zisku, a to nevyplacené odměny za měsíce, kdy nemohla svou funkci vykonávat pro nezákonné odvolání z funkce.8. Pokud jde o to, kdo je subjektem odpovědným za škodu vzniklou žalobkyni, soud prvního stupně připomněl, že , právnická osoba, je veřejným ústavem s výrazně specifickým postavením, daným zejména její zákonem stanovenou nezávislostí na politické moci a způsobem financování. , orgán, jako orgán dohledu představuje nezávislý orgán veřejné moci, jehož úkolem je vykonávat kontrolu jménem veřejnosti. Ačkoli její členy volí a odvolává , orgán, (nově obě , orgán, ), , orgán, jí není podřízena a nelze se proti jejímu rozhodnutí k , orgán, odvolat. , orgán, je pak pouze , orgán, a její postavení je od ní odvozené. Ačkoli , orgán, rozhodovala o odvolání , orgán, formou správního rozhodnutí, nevykonává státní moc, protože jí její výkon nebyl svěřen žádným zákonem. Je orgánem decentralizované veřejné správy, nikoliv správním orgánem státu. Proto její rozhodnutí nepředstavuje výkon státní správy ve smyslu OdpŠk. Stát tedy nemůže odpovídat za škodu, která by žalobkyni vznikla rozhodnutím , orgán, .9. Soud prvního stupně tak zcela přisvědčil argumentaci druhé žalované, že rozhodnutí o odvolání , orgán, bylo toliko personálním opatřením. Poukázal na to, že odměny členům , orgán, se hradí ze zvláštní výdajové položky rozpočtu , právnická osoba, a vyplácí je , právnická osoba, (viz § 8 odst. 3 a § 8b odst. 7 zákona o , právnická osoba, ). Jestliže odpovědnost za škodu vzniklou žalobkyně nelze dovozovat podle OdpŠk, není druhá žalovaná ve sporu pasivně legitimována. Ve vztahu k druhé žalované proto soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.10. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu pak soud prvního stupně poukázal na to, že v případě, kdy nelze odpovědnost za škodu posuzovat podle OdpŠk, řídí se odpovědnost veřejnoprávních subjektů obecnou úpravou občanského zákoníku. , orgán, sice vystupuje jako správní orgán, avšak nemá vlastní právní subjektivitu, a proto za její jednání odpovídá , právnická osoba, jakožto veřejný ústav. Bylo prokázáno, že , orgán, porušila zákon o , právnická osoba, , když nezákonně odvolala žalobkyni z funkce člena , orgán, jako součást celého orgánu, ačkoliv zákonné podmínky k tomu nebyly splněny. Tím žalobkyni znemožnila výkon funkce a způsobila jí škodu odpovídající ušlé odměně. Na straně , orgán, je dána minimálně nevědomá nedbalost, protože při náležité pečlivosti měla a mohla vědět, že odvolání celé , orgán, jako celku není podle zákona možné.11. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že první žalovaná podle § 2910 o. z. odpovídá za škodu vzniklou žalobkyni tím, že v důsledku nezákonného rozhodnutí , orgán, nemohla vykonávat funkci člena , orgán, a ušla jí tím odměna za tuto funkci v období od listopadu 2020 do 15. července 2022 ve výši 598 129 Kč (/20 x 29 200/ + 14 129 Kč). Tuto částku tedy soud žalobkyni přiznal, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení (ve výši 15 % ročně), a to od 3. 8. 2023, kdy se první ž