23 Co 34/2026-134 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 23. 9. 2025 soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 42 237,66 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 28. 11. 2023 do zaplacení (I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (II).2. Žalobce se domáhá úhrady uvedené částky představující rozdíl mezi jím dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance, která by byla žalobcem dosažena, pokud by pracoval za stejných pracovních podmínek v období od října 2020 do srpna 2022; žalobce vyčíslil konkrétní výši škody za každý měsíc za uvedené období, kdy za srovnatelné zaměstnance označil , jméno FO, a , jméno FO, , výši škody vyčíslil vůči zaměstnanci , jméno FO, ; všichni řidiči přitom pracovali v tarifním stupni , Označení, , zatímco žalobce pracoval v obvodu , místo, , adresa, , dispečink dopravy , adresa, , pracovali srovnatelní zaměstnanci v rámci , místo, , adresa, , avšak měli za srovnávané období vyšší tarifní mzdu, konkrétně zaměstnanec , jméno FO, měl tarifní mzdu od srpna 2020 do března 2021 ve výši , částka, a od dubna 2021 do září 2022 ve výši , částka, , zatímco žalobce měl za období od října 2020 do března 2021 tarifní mzdu , částka, a od dubna 2021 ve výši , částka, ; žalobce však má za to, že se jedná o stejnou práci a nebyly na straně žalované důvody pro nerovné odměňování (s odkazem na obdobný případ řešený Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 2820/20, 21 Cdo 3955/2018), když v daném případě není diferenciačním kritériem pro posuzování stejné práce či práce stejné hodnoty počet zastávek či výměnišť, ke kterým zajíždí jednotliví řidiči, nelze rovněž určit, zda je obecně náročnější ujet delší trasu či ujet kratší trasu, častěji zastavovat, vystupovat, když proces nakládky a vykládky u řidičů je obdobný, stejně tak není opodstatněná zvýšená náročnost dopravy tvrzená žalovanou v rámci , adresa, oproti , adresa, , včetně přilehlého kraje, ve kterém pracoval žalobce. Pokud žalovaná argumentovala délkou praxe srovnávaných zaměstnanců, nepokládal toto žalobce za relevantní kritérium.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když práci žalobce a srovnávaných zaměstnanců nepokládala za srovnatelnou s ohledem na rozdílné podmínky jednotlivých pracovišť , místo, , větší složitost, odpovědnost a namáhavost práce zaměstnanců pracujících v okruhu , místo, , adresa, ve vztahu k , místo, , adresa, , vyšší náročnosti při nakládce a vykládce vozidel v , adresa, , případně na detašovaném pracovišti v , adresa, v , adresa, (nadrozměrné zásilky), kdy systém nakládky a vykládky v , místo, , adresa, je jednodušší (v rámci menšího areálu); rovněž s ohledem na nepravidelné směny, včetně sobot i nedělí, které vykonával zaměstnanec , jméno FO, , nepokládá práci žalobce za srovnatelnou, když žalobce pracoval sice v nepravidelném režimu (brzká ranní, denní, odpolední, občas dělená směna), případně pracoval i o víkendu, realizoval však trasy ve větším podílu oblastní sítě (80 %), zatímco hlavní náplní práce zaměstnance , jméno FO, byla obsluha , místo, na území , adresa, ; zaměstnance , jméno FO, nepokládala za srovnatelného s ohledem na jeho častou noční práci v rámci , místo, , adresa, (zpravidla mezi 22:45-7:50), když žalobce vykonal v rozhodném období 425 jízd v režimu práce 22:00-4:00, zatímco pan , jméno FO, vykonal 697 jízd v režimu práce v uvedeném období a zaměstnanec , jméno FO, 513 jízd v tomto režimu, žalobce nevykonával žádnou celou noční směnu, zatímco zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, pracovali v těchto směnách pravidelně; žalovaná zdůrazňovala faktor vyšší nehodovosti v , adresa, ve srovnání s , adresa, a tím i vyšší psychickou náročnost pro práci řidičů.4. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování listinami blíže specifikovanými pod body 12 až 27 odůvodnění prvostupňového rozsudku, a poté vzal za prokázané, že žalobce pracoval u žalované od 1. 9. 2014 do 31. 8. 2022, na pozici doručovatel balíkový s řízení vozidla, od 1. 1. 2017 na pozici řidič, byl odměňován v tarifním stupni , číslo, , s místem výkonu práce Atrakční obvod , místo, , adresa, , pracoviště , adresa, , s hrubou měsíční tarifní mzdou od října 2020 do března 2021 ve výši , částka, a od dubna 2021 ve výši , částka, , pracoval v nerovnoměrně rozvržené pracovní době s různými časy začátku a konce pracovní doby, v brzkých ranních a odpoledních směnách, přičemž ranní směny částečně zasahovaly do práce v noci. Žalobce nezačínal pracovní dobu před 01:00 hodinou ranní, nejpozději končil směnu okolo 21:00 hodin, celonoční směny nevykonával, pracovní směna žalobce, zasahující do práce v noci, nepřesahovala 4,5 hodiny práce v noci, výjimečně činila 5 až 6 hodin v noci (v blíže specifikovaných pěti termínech), v rozhodném období žalobce vykonal 4 498 jízd, z toho 2 393 jízd ve městě , adresa, a 0 jízd v , adresa, , vykonal tři jízdy nad 100 km a 425 jízd zasahujících do práce v noci v čase 22:00 do 4:00, dále odpracoval dvě nedělní směny; označený srovnávaných zaměstnanec , jméno FO, pracoval u žalované od 31. 12. 1983 do 30. 11. 2022, rovněž pracoval jako řidič ve stejném tarifním stupni, za období od září 2020 do března 2021 měl tarifní hrubou měsíční mzdu , částka, a od 1. 4. 2021 ve výši , částka, , pracoval v ranních, odpoledních a nočních směnách, které se mu střídaly zpravidla po týdnu, vykonával pravidelně celonoční směny mezi 22:00 hodin až 6:00 hodin, zaměstnanec , jméno FO, v rozhodném období od října 2020 do srpna 2022 vykonal 2 537 jízd v rámci , adresa, v délce nízkých desítek km s častými zastávkami, 32 jízd v délce nad 100 km a 697 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00, odpracoval 10 nedělních směn; zaměstnanec , jméno FO, pracoval u žalované na pozici řidič s místem výkonu práce Atrakční obvod , místo, , adresa, od 20. 8. 2012, s pravidelným pracovištěm , adresa, , jeho základní tarifní hrubá měsíční mzda činila od září 2020 do března 2021 částku , částka, a od dubna 2021 částku , částka, , pracoval v odpoledních a nočních směnách, které se mu střídaly po týdnu, v uvedeném období vykonal 6 030 jízd, z toho 5 546 jízd v rámci , adresa, v délce nízkých desítek km s častými zastávkami, 14 jízd v délce nad 100 km, 513 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin, odpracoval 10 nedělních směn; žalobce přitom v rozhodném období prováděl trasy v rámci , adresa, a , adresa, kraje (, adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, ), žalobce rovněž prováděl manipulaci se zdvižným čelem jako ostatní zaměstnanci, konal jízdy s krátkými či středně dlouhými přejezdy okolo 60 km (pouze 2 jízdy nad 100 km), zaměstnanec , jméno FO, prováděl trasy mezi pracovišti žalované v , adresa, , a dále například , adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, , prováděl svozy i od hromadných podavatelů; zajížděl přitom na , místo, , adresa, a na detašované pracoviště, trasy nad 100 km vykonával příležitostně (32 jízd), prováděl převážně kratší trasy s častějšími zastávkami; zaměstnanec , jméno FO, prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci , adresa, a v oblastní přepravní síti s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami, vykonal pouze 14 jízd nad 100 km (převážně vykonával jízdy nízkých desítek kilometrů); zatímco , místo, , adresa, je největším , místo, z pěti výměništi, mezi kterými řidiči přejíždí, v , adresa, se nakládá na jednom místě. Soud I. stupně přitom zjišťoval nehodovost v , adresa, za období od 1. 10. 2020 do 31. 8. 2022, a to ve srovnání s , adresa, , kdy uvedl závěry pod bodem 29 odůvodnění prvostupňového rozsudku.5. Po citaci dotčených ustanovení zákoníku práce se zaměřením na jednotlivá diferenciační kritéria pro porovnání práce stejné hodnoty či stejné práce ve smyslu § 110 zákoníku práce ve spojení s § 265 zákoníku práce uzavřel, že žaloba není opodstatněná, když se zabýval zkoumáním faktické náplně práce zmíněných zaměstnanců včetně jejich pracovních podmínek, kdy zvažoval jejich pracovní výkonnost, namáhavost, složitost a odpovědnost při práci včetně odlišného množství odvedené práce, přestože náplň práce měli obecně žalobce i srovnávání zaměstnanci , jméno FO, a , jméno FO, shodné, byli zařazeni na stejnou typovou pozici i ve stejném tarifním stupni, uzavřel, že ve vztahu k zaměstnanci , jméno FO, měl tento zaměstnanec praxi u žalované jako řidič 37 let, zatímco žalobce měl k počátku rozhodného období praxi 6 let u žalované (z toho 3,5 roku na pracovní pozici řidič, předtím vykonával práci doručovatel balíkový s řízením vozidla); délku praxe pokládal za legitimní důvod pro odlišné odměňování obou zaměstnanců, kdy zaměstnanec , jméno FO, měl nesrovnatelně větší zkušenosti na uvedené pracovní pozici a s organizací práce; pokud zaměstnanec , jméno FO, při nástupu do práce u žalované měl vyšší tarifní mzdu než zaměstnanec , jméno FO, , uzavřel, že oba pracovali v odlišném rozvržení pracovní doby.6. Z hl