Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 13. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , zamítl žalobní návrh, aby žalovaná žalobkyni zaplatila 926 666,33 Kč s příslušenstvím (výrok I.), neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (výrok III.).2. Žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též „OdpŠk“, uplatnila nárok na zaplacení částky 926 666,33 Kč s úrokem z prodlení od 5. 5. 2025 do zaplacení, jako nárok náhrady škody (majetkové újmy), která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , která nezanesla do Centrální evidence dědiců notářské zápisy ze dne 12. 2. 2011, jimiž rodiče žalobkyně odvolali své závěti z roku 1992 a vydědění žalobkyně. Otec žalobkyně zemřel dne , datum, a matka žalobkyně zemřela dne , datum, . V pozůstalostních řízeních vedených soudním komisařem , tituly před jménem, , jméno FO, (notářem) byla jedinou dědičkou určena dcera žalobkyně , jméno FO, , neboť notáři nebylo známo odvolání závětí. Dcera žalobkyně tak nabyla z pozůstalosti: pozemky parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. st. , číslo, s rodinným domem č. p. , číslo, , vše v katastrálním území , adresa, . S ohledem na rodinné povědomí o zlepšení vztahů žalobkyně s rodiči , jméno FO, po vydání usnesení o nabytí dědictví uzavřela dne 12. 6. 2018 s žalobkyní a svým bratrem , jméno FO, (synem žalobkyně) darovací smlouvu, kterou každému z nich darovala spoluvlastnický podíl 1/3 na uvedených nemovitostech. Pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, spoluvlastníci následně prodali třetí osobě za 1 990 000 Kč, přičemž žalobkyně obdržela 663 333 Kč jako třetinu kupní ceny. V únoru 2023 žalobkyně nalezla dvě listiny prokazující odvolání závětí z roku 1992, z čehož vyplývá, že měla být jedinou zákonnou dědičkou. Na její výzvu k vrácení spoluvlastnických podílů , jméno FO, a , jméno FO, nereagovali. Znaleckým posudkem byla stanovena hodnota pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, na 1 604 000 Kč a pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. st. , číslo, s rodinným domem č. p. , číslo, na 3 800 000 Kč. Žalobkyně podala proti své dceři , jméno FO, žalobu oprávněného dědice u Okresního soudu , adresa, , řízení sp. zn. , spisová značka, . Proti , jméno FO, se však nároku z titulu oprávněného dědice domáhat nemůže, proto se domáhá náhrady škody po žalované. Nárok vyčíslila na 1 930 000 Kč (663 333 Kč, tj. 1/3 z kupní ceny 1 990 000 Kč + 1 266 667 Kč, tj. 1/3 hodnoty pozemků parc. č. , číslo, a parc. č. st. , číslo, s rodinným domem č. p. , číslo, ). Žalovaná po předběžném projednání uplatněného nároku žalobkyni zaplatila 1 003 333,67 Kč a zbývající částka 926 666,33 Kč je předmětem žaloby. Dodala, že v obou pozůstalostních řízeních nebyla soudním komisařem (notářem , jméno FO, ) řádně poučena o svých právech nepominutelného dědice.3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože v rámci předběžného projednání nároku shledala nesprávný úřední postup notářky , jméno FO, a přiznala žalobkyni náhradu škody ve výši 1 003 333,67 Kč, kterou vyčíslila jako jednu třetinu rozdílu celkové hodnoty nemovitostí uvedené v pozůstalostním řízení ve výši 5 000 000 Kč (taková hodnota byla uvedena v pozůstalostním řízení) a částky 663 333 Kč, kterou žalobkyně obdržela z prodeje pozemků.4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnila u žalované. Na podkladě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, která stručně a jasně popsal v odůvodnění rozsudku, vyložil, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy svá opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry stručně shrnuje.5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že notářským zápisem ze dne 23. 9. 1992, , spisová značka, , , spisová značka, (závěť) , jméno FO, odkázal veškerý svůj majetek své manželce , jméno FO, , narozené dne , datum, , a pro případ, že by manželka dědictví nenabyla, odkázal svůj majetek náhradní dědičce, své vnučce , jméno FO, , narozené dne , datum, (posléze provdané , jméno FO, - pozn. odvolacího soudu) a současně vydědil své jediné dítě , Jméno žalobkyně, , narozenou dne , Datum narození žalobkyně, , a to z důvodu, že o něj trvale neprojevovala opravdový zájem, který by jako jeho dítě projevovat měla. Notářským zápisem ze dne 23. 9. 1992, , spisová značka, , , spisová značka, (závěť) , jméno FO, odkázala veškerý svůj majetek svému manželovi , jméno FO, , narozenému dne , datum, , a pro případ, že by manžel dědictví nenabyl, odkázala svůj majetek náhradní dědičce, své vnučce , jméno FO, , narozené dne , datum, (posléze provdané , jméno FO, - pozn. odvolacího soudu) a současně vydědila své jediné dítě , Jméno žalobkyně, , narozenou dne , Datum narození žalobkyně, , a to z důvodu, že o ni trvale neprojevovala opravdový zájem, který by jako její dítě projevovat měla. Notářským zápisem ze dne 12. 2. 2011, , spisová značka, , , spisová značka, , jméno FO, odvolal, tedy zrušil závěť a listiny o vydědění, které sepsal formou notářského zápisu dne 23. 9. 1992, , spisová značka, , , spisová značka, , s tím, že novou závěť o svém majetku pořídit nehodlal a nehodlal sepsat žádnou listinu o vydědění, a že jediné dítě - dcera , Jméno žalobkyně, , má po něm dědit jako dědička ze zákona. Notářským zápisem ze dne 12. 2. 2011, , spisová značka, , , spisová značka, , , jméno FO, odvolala, tedy zrušila závěť a listiny o vydědění, které sepsala formou notářského zápisu dne 23. 9. 1992, , spisová značka, , , spisová značka, , s tím, že novou závěť o svém majetku pořídit nehodlala a nehodlala sepsat žádnou listinu o vydědění, a že jediné dítě - dcera , Jméno žalobkyně, , má po ní dědit jako dědička ze zákona; tyto notářské zápisy notářka , jméno FO, nezanesla do Centrální evidence závětí, načež v pozůstalostním řízení po , jméno FO, a , jméno FO, nebylo odvolání závětí a vydědění vzato v potaz a pozůstalost po zůstavitelích nabyla , jméno FO, , dříve , jméno FO, , o čemž byla vydáno usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 24. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , a usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 24. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , jimiž bylo potvrzeno nabytí dědictví. V pozůstalostních řízeních žalobkyně do protokolu uvedla, že vydědění nezpochybňuje, načež byla poučena, že její účasti v řízeních končí. , jméno FO, takto nabyla pozemky parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, a parc. č. st. , číslo, s rodinným domem č. p. , číslo, , vše v katastrálním území , adresa, , a vzápětí darovací smlouvou ze dne 12. 6. 2018 darovala podíl 1/3 na nemovitostech své matce (žalobkyni) a podíl 1/3 na nemovitostech svému bratrovi , jméno FO, . Podle znaleckého posudku č. , číslo, ze dne 14. 1. 2024 znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, činila k datu 1. 12. 2017 obvyklá cena pozemků parc. č. , číslo, a , číslo, částku 1 604 000 Kč, pozemků parc. č. st. , číslo, včetně stavby rodinného domu č.p. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, částku 3 800 000 Kč. Kupní smlouvou ze dne 27. 4. 2020 , jméno FO, , , Jméno žalobkyně, (žalobkyně) a , jméno FO, prodali třetí osobě pozemky parc. č. , číslo, a , číslo, za kupní cenu 1 990 000 Kč.6. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně projednávanou právní věc podle zákona č. 82/1998 Sb. a podle zákona č. 84/2012 Sb., občanský zákoník, dále též „o. z.“, aplikovaná ustanovení v odůvodnění rozsudku citoval a vyložil. Uplatněný nárok posoudil jako nárok z titulu nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk (s tímto právním posouzením účastníky seznámil předem na jednání konaném dne 16. 12. 2025), protože pochybení notářky , jméno FO, vyústilo ve vydání konečných rozhodnutí o dědictví, na jejichž podkladě nabyla dědictví neoprávněná (nepravá) dědička , jméno FO, (dcera žalobkyně). S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 668/25, dovodil, že pokud žalobkyně neměla v pozůstalostním řízení k dispozici žádný účinný procesní prostředek, kterým by dosáhla změny či zrušení nezákonného rozhodnutí vydaného v pozůstalostním řízení, nelze trvat na tom, aby byla nezákonná rozhodnutí před uplatněním nároku na náhradu újmy změněna či zrušena.7. Dále soud prvního stupně zaměřil pozornost na řešení otázky, zda a v jaké výši vznikla žalobkyni škoda, za kterou žalovaná odpovídá.8. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že žalobkyně je jedinou zákonnou dědičkou v první dědické třídě a současně i nepominutelnou dědičkou ve smyslu § 1635 odst. 1, § 1643 odst. 1 o. z., a že v roce 2018, kdy probíhala obě pozůstalostní řízení, mohla rozporovat důvody svého vydědění a podat žalobu na vyplacení povinného dílu. Pokud by soud vydědění shledal neplatným, náležel by žalobkyni povinný díl podle § 1643 odst. 2 věty druhé a § 1650 o. z. ve výši jedné čtvrtiny jejího zákonného dědického podílu. Žalobkyně však v pozůstalostním řízení vydědění nezpochybnila, z čehož soud prvního stupně dovodil, že nesplnila prevenční povinnost předcházení škodám a škodu ve výši odpovídající jedné čtvrtině zákonného dědického podílu si zavinila sama. Námitce, že v pozůstalostním řízení nebyla žalobkyně řádně poučena o svých právech nepominutelného dědice, soud prvního stupně nepřisvědčil, a to zejména z toho důvodu, že žalobkyně do protokolu výslovně prohlásila, že vydědění nezpochybňuje a vzala na vědomí, že s ní tedy již nebude v pozůstalostním řízení jednáno jako s účastníkem řízení.9. Při určení obvyklé hodnoty pozůstalosti soud prvního stupně vyšel ze znaleckého ocenění ke dni 1. 12. 2017, tj. částky 5 404 000 Kč (1 604 000 Kč + 3 800 000 Kč), nikoli z hodnoty uvedené v seznamu aktiv pozůstalosti, z něhož vycházela žalovaná (5 000 000 Kč). Pokud by žalobkyně jako nepominutelná dědička uplatnila svůj nárok na povinný díl, získala by z pozůstalosti částku 1 351 000 Kč, tedy jednu čtvrtinu její hodnoty. V této výši tedy není splněna podmínka příčinné souvislosti. Po odpočtu povinného dílu žalobkyni ke dni 2. 12. 2017 vznikla škoda ve výši 4 053 000 Kč (5 404 000 Kč - 1 351 000 Kč), nicméně žalobkyně následně od , jméno FO, nabyla dne 12. 6. 2018 darem jednu třetinu všech nemovitostí, které tvořily pozůstalost. Tyto nemovitosti měly hodnotu 5 404 000 Kč, takže hodnota darovaného spoluvlastnického podílu ve výši 1/3 činila 1 801 333,37 Kč a tuto částku nutno od celkové škody odečíst.10. K druhé třetině pozůstalosti v hodnotě 1 801 333,37 Kč soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se musí nejprve domáhat náhrady po neoprávněné dědičce , jméno FO, , a to žalobou oprávněného dědice podle § 189 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, dále též „z. ř. s.“, protože žalovaný stát v této situaci vystupuje jako tzv. poslední dlužník.11. Dále soud prvního stupně dovodil, že stran třetí třetiny pozůstalosti, kterou neoprávněná dědička , jméno FO, darovala bratrovi , jméno FO, (synovi žalobkyně), nemá žalobkyně ve smyslu § 189 odst. 2 z. ř. s. k dispozici možnost domoci se svého práva.12. Soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku nezákonných rozhodnutí vznikla žalobkyni škoda odpovídající obvyklé hodnotě celé pozůstalosti ve výši 5 404 000 Kč a že z této částky je nutno odečíst částku 1 351 000 Kč odpovídající povinnému dílu, který žalobkyně mohla z pozůstalosti získat, kdyby rozporovala své vydědění, dále částku 1 801 333,37 Kč, kterou žalobkyně nabyla darem od neoprávněné dědičky a částku 1 801 333,37 Kč, protože v tomto rozsahu se žalobkyně domáhá v jiném soudním řízení žalobou oprávněného dědice podle § 189 odst. 2 z. ř. s. svého nároku proti , jméno FO, ; po odečtení těchto položek činí škoda žalobkyně 450 333,26 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni před zahájením řízení zaplatila částku 1 003 333,67 Kč, soud prvního stupně žalobu na zaplacení částky 926 666,33 Kč s příslušenstvím zamítl.13. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále „o. s. ř.“, a plně úspěšné žalované přiznal paušální náhradu vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.14. Soud prvního stupně ještě uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč podle § 9 odst. 6 a položky 8a Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.15. Žalobkyně včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně. Nesouhlasila se závěrem, že nesplnila prevenční povinnost předcházet vzniku škody a v důsledku toho si sama způsobila škodu v rozsahu odpovídajícím jedné čtvrtině zákonného dědického podílu. Žalobkyně se nejméně jeden rok před úmrtím rodičů k rodičům přistěhovala a poskytovala jim osobní péči, to v pozůstalostním řízení uvedla, avšak soudní komisař , jméno FO, (notář) informaci do protokolu nezanesl, ačkoliv se jednalo o tvrzení zásadního významu. Poučení ze strany soudního komisaře mělo toliko formální charakter, žalobkyni nebylo srozumitelným, konkrétním a úplným způsobem vysvětleno, že jako nepominutelná dědička má právo na povinný podíl, a to minimálně v rozsahu jedné čtvrtiny zákonného dědického podílu, jakým způsobem může toto právo uplatnit a jaké důsledky jsou spojeny s jeho neuplatněním. Závěr soudu prvního stupně o jejím spoluzavinění je předčasný, nedostatečně odůvodněný a nemá oporu v provedeném dokazování. Celková obvyklá hodnota pozůstalosti ke dni 1. 12. 2017, stanovená na základě znaleckých posudků činila 5 404 000 Kč (to potvrdil soud prvního stupně), nicméně je třeba zohlednit, že pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, byly prodány kupní smlouvou za kupní cenu 1 990 000 Kč. Za této situace je namístě vycházet ze skutečné hodnoty majetku náležejícího do pozůstalosti 5 790 000 Kč (součet částky 1 990 000 Kč a částky 3 800 000 Kč odpovídající hodnotě zbývajícího majetku). Žalobkyně nemůže žalobou oprávněného dědice dosáhnout plné náhrady škody, protože nepravá dědička , jméno FO, darovala 1/3 spoluvlastnického podílu ke všem pozemkům z pozůstalosti , jméno FO, , proti kterému se žalobkyně nemůže domáhat vydání majetku, tudíž žaluje stát jako posledního dlužníka. Škoda žalobkyně dosahuje této výše: 663 333 Kč jako 1/3 kupní ceny, kterou obdržel , jméno FO, za pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , dále 1 266 667 Kč jako hodnota id. 1/3 spoluvlastnického podílu , jméno FO, na pozemcích parc. č. st. , číslo, , součástí je stavba č.p. , číslo, , a parc. č. , číslo, , vše v katastrálním území , adresa, , celkem 1 930 000 Kč. Žalovaná žalobkyni zaplatila 1 003 333,67 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobnímu návrhu vyhověl, popř. aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uplatnila nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.16. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen.17. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, věc projednal při jednání a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se omluvila a o odročení jednání nepožádala; dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.18. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.19. Pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk), je zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to a) existence nezákonného rozhodnutí [§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk], příp. nesprávného úředního postupu [§ 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk], b) vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové, a c) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé.20. Naplnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich.21. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).22. Ve věci vzájemného vztahu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí coby odpovědnostních titulů státu judikatura Nejvyššího soudu spočívá na konstantních závěrech, podle nichž odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projeví v obsahu rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2Cdon 129/97, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30Cdo 1260/2014, ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 30Cdo 1761/2016; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Z uvedených rozhodnutí plyne závěr, že pro vzájemný vztah odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím platí, že „ačkoliv není vyloučeno, aby škoda byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30Cdo 1260/2014).23. Soud prvního stupně se zcela správně zaměřil na řešení otázky, zda shora zmíněné podmínky odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci jsou splněny. Dokazování provedl procesně správným způsobem, v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, aplikoval právní předpis, který aplikovat měl, nicméně odvolací soud ze skutkových zjištění vyvodil jiné právní závěry.24. Závěr soudu prvního stupně, že první ze zmíněných podmínek je splněna, jinak řečeno, že zde jsou nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, je správný.25. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně dovozuje, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28Cdo 2154/2011).26. I u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30Cdo 1635/2013).27. V důsledku pochybení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , která nezanesla do Centrální evidence dědiců notářské zápisy , spisová značka, , , spisová značka, ze dne 12. 2. 2011 a , spisová značka, , , spisová značka, z téhož dne, jimiž rodiče žalobkyně odvolali své závěti z roku 1992 a listiny o vydědění žalobkyně, nabyla dědictví po rodičích žalobkyně neoprávněná (nepravá) dědička , jméno FO, , které bylo v řízení o pozůstalosti usnesením soudu o dědictví, tj. usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 24. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , a usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 24. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , potvrzeno nabytí dědictví. Zmíněná usnesení Okresního soudu , adresa, je nutno posoudit jako nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk a žalobkyně v důsledku vydaných nezákonných rozhodnutí dědictví po rodičích nenabyla.28. Pro rozhodnutí ve věci samé bylo třeba předně řešit otázku, zda poškozené žalobkyni současně vzniklo právo vůči neoprávněné (nepravé) dědičce, které může úspěšně uplatnit.29. Právní otázku, jakou právní ochranu poskytuje účinná právní úprava oprávněnému dědici proti neoprávněnému dědici a v rámci této otázky, komu (ve smyslu § 189 odst. 2 z. ř. s.) brání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou, řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. 24Cdo 1477/2024. Řešení předestřené otázky je pro rozhodnutí v předmětné právní věci významné.30. Podle § 189 odst. 2 z. ř. s. tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. 24Cdo 1477/2024 (mimo jiné) uvedl, že podle dosavadní (účinné do 31. 12. 2013) právní úpravy zajišťovala ochranu práv oprávněného (pravého) dědice na principu bezdůvodného obohacení tzv. žaloba hereditas petitio, naposledy upravená v ustanoveních § 485 až § 487 občanského zákoníku z roku 1964 (zákona č. 40/1964 Sb.). V současné (účinné od 1. 1. 2014) právní úpravě (občanském zákoníku č. 89/2012 Sb.) obdobný právní institut chybí; došlo k tomu proto, že - jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu nového občanského zákoníku - dědické právo (právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z pozůstalosti) bylo „postaveno naroveň“ právu vlastnickému. I když nelze dědické právo (právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z pozůstalosti) ztotožňovat s právem vlastnickým, uvedené ve svých důsledcích (mimo jiné) znamená, že dědické právo se nepromlčuje a že oprávněný (pravý) dědic se může domáhat vydání pozůstalosti vlastnickou žalobou a podle ustanovení o bezdůvodném obohacení; neoprávněný (nepravý) dědic je v postavení držitele, a to buď poctivého (a pak může nabýt vlastnictví vydržením podle ustanovení § 1089 a násl. o. z.) nebo nepoctivého (a pak se může pravý dědic domáhat vydání pozůstalosti bez omezení). Shrnuto, podle současné právní úpravy se může oprávněný (pravý) dědic domáhat svého dědického práva obdobnými právními prostředky, jaké se (jinak) poskytují vlastníku.32. Žalobkyně v době vydání usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 24. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , a usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 24. 5. 2018, č. j. , spisová značka, , nebyla účastnicí řízení o projednání pozůstalosti po otci , jméno FO, a po matce , jméno FO, v postavení dědičky; právní moc uvedených usnesení jí nebrání v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhala obdobným způsobem, jaký zákon poskytuje při ochraně vlastnického práva (vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu).33. V řízení vyšlo najevo, že se žalobkyně u Okresního soudu , adresa, domáhá ochrany svého dědického práva; v roce 2024 zahájila proti , jméno FO, řízení, v němž se domáhá určení práva k nemovitostem z pozůstalosti; jde o řízení sp. zn. , spisová značka, .34. Žalobou uplatněný nárok na náhradu škody vůči státu odvolací soud posoudil jako předčasný, neboť státem odškodnitelná majetková újma (coby důsledek nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí) dosud žalobkyni nevznikla. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv. „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25Cdo 2601/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48, ročník 2011).35. Na uvedeném závěru nic nemůže změnit okolnost, jakým způsobem a v jakém rozsahu se žalobkyně v řízení sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu , adresa, domáhá ochrany svého nároku, jestliže se může domáhat plného uspokojení své pohledávky.36. Odvolací soud uzavřel, že zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, byť z jiného právního důvodu.37. Podle Sazebníku položka 8a činí soudní poplatek 2 000 Kč, soud vyzval k zaplacení takového poplatku usnesením ze dne 16. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , a žalobkyně 2 000 Kč zaplatila dne 28. 7. 2025, rozhodnutí o povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku není důvodné, proto je odvolací soud změnil.38. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok I.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výroku o doplatku soudního poplatku (výrok III.) podle § 167 odst. 2, ve spojení s § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 221a o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni se povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč neukládá.39. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že plně úspěšné žalované náklady nevznikly, vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.