28 Co 383/2025-85 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 63 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za období od 22. 10. 2024 do zaplacení (výrok I.), co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 18 994 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za období od 22. 10. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II. ) a uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 22 315,90 Kč (výrok III.).2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 16. 10. 2024 proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 81 994 Kč, která jí měla být způsobena nepřiměřenu délkou řízení o poskytnutí informace vedeného v prvním stupni před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále též „rozhodčí soud“); řízení, které bylo zahájeno k žádosti žalobkyně o informaci v podobě anonymizovaného rozhodčího nálezu sp. zn. , spisová značka, (dále též „rozhodčí nález“), nebylo doposud skončeno; rozhodčí nález nebyl žalobkyni poskytnut z důvodu postoje rozhodčího soudu, který odmítá, že by měl být povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a je nadto zatíženo opakovaným rušením rozhodnutí rozhodčího soudu, jeho délka je extrémní, přičemž se jedná o řízení, pro které jsou stanoveny lhůty v řádu dnů; současně je nutné zohlednit i preventivně represivní funkci přiměřeného zadostiučinění. Žalobkyně uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku u žalované dopisem ze dne 21. 4. 2024, avšak žalovaná nárok dopisem ze dne 16. 10. 2024 odmítla.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně uplatnila totožný nárok u více orgánů státní správy a že ze stanoviska , orgán, plyne, že na oblast rozhodčího řízení nedopadá zákon č. 82/1998 Sb., přičemž nárok uplatnil i , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (dále též „, tituly před jménem, , jméno FO, “), jehož byla žalobkyně obecnou zmocněnkyní v řízení před rozhodčím soudem. Namítla rovněž, že řízení není doposud skončeno a že není postaveno najisto, zda má žalobkyně na požadovanou informaci právo, či nikoliv, její nárok je tudíž sporný a předčasný. Dodala, že ačkoliv rozhodčí soud stojí názoru, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, k věci přistupoval, jako by povinným subjektem byl a dospěl k závěru, že z důvodu neveřejnosti rozhodčího řízení a nutnosti zachovávat mlčenlivost, nemůže rozhodčí soud rozhodčí nález poskytnou, a to ani v anonymizované podobě. Akcentovala dále, že žádost žalobkyně neodpovídá základnímu účelu zákona o svobodném přístupu k informacím, kterým je kontrola hospodaření s veřejnými prostředky a že žalobkyně žádostí sledovala jen osobní prospěch, a to dokonce ne svůj, její žádost tak má zneužívající charakter, a na její straně nevznikla nemajetková újma. Podotkla, že v řízení k průtahům nedošlo a že žalobkyně ani netvrdila a neprokazovala vznik konkrétní nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a nemajetkovou újmou.4. Po provedeném dokazování, na základě skutkového stavu zejména zjištěného z obsahu spisu rozhodčího soudu vedeného ve věci žádosti žalobkyně o poskytnutí informace, ze spisu Městského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, a ze spisu , orgán, (dále též „, orgán, “) podrobně popsaného v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, s poukazem na § 5, § 6 odst. 1, 2, 3 a 4, § 13 a § 31a OdpŠk, jakož i na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25Cdo 38/2000, též na nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6As 282/2018-46, s přihlédnutím k odborné literatuře [(SIMON, Pavel. j). Posuzované řízení zatím neskončilo. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, ISBN 978-80-7400-768-2, marg. č. 412)] soud prvního stupně vzal za relevantní následující dílčí závěry.5. Posuzovaným správním řízením je řízení o žádosti o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jedná se tedy o jedno ze základních lidských práv zakotvených v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, tudíž právo žalobkyně na přiměřenou délku předmětného řízení je dáno.6. Rozhodčí soud je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím a pokud vede řízení dle zákona o svobodném přístupu k informacím, toto řízení podléhá ochraně podle OdpŠk a účastník daného řízení (při splnění dalších podmínek) se může domáhat zadostiučinění za tuto nepřiměřenou délku řízení. Na tom nemůže nic změnit ani žalovanou odkazované rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. IV.ÚS 174/02, které se netýkalo otázky postavení rozhodčího soudu v rámci poskytování informací ani v rámci OdpŠk.7. Nelze se ztotožnit s námitkou žalované, že nárok žalobkyni nelze přiznat, neboť doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, zda žalobkyně má právo na poskytnutí jí žádaného rozhodčího nálezu, či nikoliv. Otázka, zda má žalobkyně na poskytnutí nálezu právo, či nikoliv, totiž měla být, v přiměřené době, vyřešena právě v řízení, jehož nepřiměřenou délku žalobkyně tvrdí, avšak tak se doposud nestalo.8. Řízení bylo zahájeno dne 23. 6. 2021 a ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nebylo pravomocně skončeno a trvalo 4 roky; délka posuzovaného řízení je tedy nepřiměřená.9. Posuzované řízení probíhá již potřetí před odvolacím orgánem; jednou proběhlo nesprávně před předsednictvem rozhodčího soudu, podruhé před , orgán, a nyní se věc nachází opět ve fázi odvolacího řízen před , orgán, ; v rámci řízení před , orgán, došlo dvakrát k uložení pořádkové pokuty a k navazujícímu rozkladovému řízení.10. Rozhodčí soud je do jisté míry netypickým povinným subjektem (zařazeným mezi povinné subjekty judikaturou) a že odvolací řízení probíhá taktéž mírně atypicky před , orgán, .11. Skutkově se jedná o zcela nekomplikované řízení; žalobkyně žádá o rozhodčí nález, tedy o jeden dokument; není nutno provádět jakákoliv skutková šetření; právní složitost řízení není vysoká; na rozhodčím soudu a , orgán, v zásadě je, aby posoudily, zda má žalobkyně podle zákona o svobodném přístupu k informacím právo na rozhodčí nález, či nikoliv.12. Řízení probíhalo určitou dobu i před Městským soudem v , adresa, , avšak tato skutečnost byla pro celkovou délku řízení prakticky bez významu, neboť soudní řízení probíhalo současně s řízením přezkumným a bylo v krátké lhůtě zastaveno, přičemž soud činil úkony koncentrovaně a bez jakýchkoliv průtahů.13. Sama žalobkyně řízení neprodlužuje nad nutnou míru; nepodává obstrukční podání, reaguje na výzvy správních orgánů; její podání jsou stručná a jsou správním orgánům zasílána v krátkých lhůtách; žalobkyně nepodala návrh na odstranění nečinnosti, avšak o řízení jeví zájem, což plyne např. z jejích písemných dotazů ohledně podání rozkladů.14. Rozhodčí soud v řízení sice fakticky postupuje bez průtahů; rozhoduje a činí další nutné úkony v krátkých lhůtách; k jeho tíži je nutno dát pochybení při určení odvolacího orgánu v případě prvního odvolání, kdy o odvolání rozhodl nikoliv , orgán, , nýbrž předsednictvo rozhodčího soudu.15. Naprosto zásadní je, že rozhodčí soud odmítá přijmout jednak své judikaturou jednoznačně dovozené postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím (ač formálně dle uvedeného zákona rozhoduje, v rozhodnutích obsáhle zpochybňuje své postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím), a jednak zcela porušuje základní zásady a principy správního řízení, když , orgán, odmítá bez jakékoliv odpovídající zákonné podpory poskytnout rozhodčí nález pro účely odvolacího řízení.16. Rozhodčí soud nerespektuje své postavení plynoucí z postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím a z toho plynoucí povinnosti ke svému nadřízenému (odvolacímu) orgánu. Tímto postupem rozhodčí soud v zásadě dostal celé řízení na „mrtvý bod“.17. K tíži rozhodčího soudu je třeba přičíst, že posuzované řízení nebylo dopos